Když si představím, že střílení bude zastavovat někdo jako Černochová…

07.01.2024 4:44 | Rozhovor

Tragédie na FF UK by se nemělo zneužívat politicky. Ani komerčně, míní bezpečnostní analytik a signatář Charty 77 Jan Schneider. „Nyní se vyrojí množství poradců a poradních firem, které budou nabízet své služby, od konzultací až po instalace všemožných bezpečnostních prostředků. Budou tak činit samozřejmě na pozadí strachu z oné tragédie, což bude slibovat dobré kšefty,“ odhaduje. A také není fanouškem myšlenky, že by podobným incidentům zabraňovali ozbrojení občané. „Když si k tomu všemu ještě představím, že různí pošuci typu ministryně Černochové budou běhat po světě se zbraní v kabelce s úmyslem něčemu zabránit, jde mi mráz po zádech,“ říká.

Sdílej

Foto: Hans Štembera
Popisek: Bezpečnostní analytik Jan Schneider

Uplynuly dva týdny od tragédie, kterou na Filozofické fakultě UK způsobil jeden ze studentů, jehož střeleckému útoku podlehlo čtrnáct lidí. Co obecně říci k celému zásahu? Podle některých expertů byl mimořádně rychlý a podařilo se zachránit spoustu životů.

Naprostou většinu reakcí na tuto událost, které se pokoušejí být odborné, pokládám za nekompetentní až odporné. Mimořádně souhlasím s prezidentem Petrem Pavlem, který projevil přání, aby se tragédie nezneužívalo politicky. Já dodám, že by se jí nemělo zneužívat ani komerčně, protože se nyní vyrojí množství poradců a poradních firem, které budou nabízet své služby, od konzultací až po instalace všemožných bezpečnostních prostředků. Budou tak činit samozřejmě na pozadí strachu z oné tragédie, což bude slibovat dobré kšefty.

Za optimální bych považoval vytvoření vyšetřovací komise, která by vznikla pod parlamentní patronací, ale hlavní slovo by v ní měli emeritní profesionálové, kteří nemají politické ambice. Komise by měla podrobně sestavit chronologii událostí, doplněnou o záznamy komunikace, aby bylo jasné, kdo a co rozhodl na základě jaké sumy a jak prověřených informací. Teprve tak by bylo možné dojít k relevantním závěrům. Jakékoliv vyjadřování se do té doby považuji nejen za předčasné, ale též přinejmenším nevhodné.

Svou velmi negativní roli tu ovšem hraje prestiž vlády, dá-li se vůbec o něčem takovém hovořit. Cokoliv vláda řekne, bere naprostá většina obyvatelstva přinejmenším s nedůvěrou hraničící s odporem. To pak bohužel vytváří obecné podhoubí pro nejztřeštěnější výmysly, nad nimiž se chvějí strachem sami ti, co to vymysleli. U některých ale už jde o návyk. To pak děsivě kontaminuje společenskou atmosféru.

Proto by v té komisi měli být především lidé navržení opozicí – a to by měla prosadit sama vláda, chce-li situaci nějak uklidnit.

Objevily se informace, že policie o hrozbě věděla, ale evakuovala špatnou budovu, pobočku FF v Celetné ulici, zatímco útočník vraždil na Palachově náměstí. Na základě toho, co známe, do jaké míry lze mluvit o pochybení? Není to spíš tak, že po bitvě je každý generál?

Rozhodně je předčasné cokoliv kategoricky tvrdit. Z dostupných informací vyplývá, že policie šla logicky tam, kam směřovaly jisté náznaky. Filozofická fakulta je rozložena velmi komplikovaně, a kdyby policisté šli nejprve kamkoliv jinam, neměli by pro to žádné zdůvodnění.

Řada uživatelů sociálních sítí i komentátorů si kladla otázku, proč došlo k evakuaci studentů přes otevřený prostor Palachova náměstí, zatímco útočník byl na ochozu a měl celý prostor jako na dlani. Pravda je, že různých pochyb, ale i nepřesných domněnek se šířilo hodně a jistě ne všechny se potvrdily. Jak by měla z bezpečnostního hlediska v zájmu záchrany dalších životů probíhat evakuace a reakce policejních složek v ideálním případě?

Evakuace probíhala na základě v tu chvíli dostupných informací. Ti, kdo ji nařídili, zřejmě nevěděli o tom, že pachatel je na ochozu. Zřejmě ani nevěděli, kolik pachatelů je a kde všude by se mohli vyskytovat.

Objevují se též námitky, proč policisté nezahájili po pachateli palbu, která údajně mohla zachránit některým obětem život?

K tomu lze snad pouze říci, že to jsou názory lidí, kteří jsou ovlivnění počítačovými střílečkami nebo americkými akčními filmy, kdy se na místo incidentu sjedou policejní vozy z širokého okolí, načež policisté zahájí palbu jako u Verdunu.

Nikoho z těch lidí jsem neslyšel řešit problém vyplývající ze skutečnosti, že by se jednalo o palbu na pachatele, který se pohyboval po ochozu budovy plné lidí. Velmi pravděpodobně by mnohé osoby byly zaujaty neobvyklým hlukem a šly by se podívat k oknům. To by pak mohl být skutečný masakr, tentokrát způsobený tím, čemu se dosti cynicky říká „přátelská střelba“.

Dosud se nikdo veřejně nepozastavil nad tím, zda přípravu takové násilné akce nemohla odhalit BIS. Ta má přece podobné úkoly, nebo ne?

To je další oblast, která by měla být důkladně prošetřena. Sledováním sociálních sítí se zabývá mnoho různých složek a je skutečně možné, že někdo něco zaznamenal. Sítě jsou pročesávány průběžně různými programy s různě nastavenými algoritmy, které by měly kritickou koincidenci klíčových slov zaznamenat. Druhou stranou mince je však množství těchto záchytů a prověřování jejich věrohodnosti.

Policie skutečně nemá důvod spustit nějakou akci pouze na základě výskytu textu, že někdo jde spáchat sebevraždu.

Dalším aspektem je však přehnané utajování činnosti, zejména zpravodajských služeb, které mají ze zákona výjimku z ohlašovací povinnosti, rušilo-li by to jejich sledovaný zájem vyšší důležitosti. Z hlediska zpravodajské praxe je to logické, nicméně otevírá to legální možnost, že nějaká kritická informace, kterou získají zpravodajci, zůstane před trestněprávními orgány skryta.

Podle zákona o Bezpečnostní informační službě do její působnosti náleží i získávání informací týkajících se terorismu. Jakkoli tento zločin nebyl interpretován jako akt terorismu, vpád na univerzitní půdu s takovým arzenálem a chladnokrevné povraždění čtrnácti lidí během několika málo minut není běžnou vraždou. Lze mluvit o selhání civilní kontrarozvědky?

Mluvit lze o lecčems, jak nám předvádějí různí pseudo odborníci. Nicméně odhalit úmysly takového „osamoceného vlka“ je téměř nemožné, nepomůže-li souhra okolností či náhoda.

Proč nezablikala varovná světla v případě studenta, který si v krátké době nakoupil a legálně zaregistroval takový arzenál zbraní? Kde na to vzal peníze?

Zde narážíte na problém slučování evidencí. Obecně proti němu odjakživa a zásadně vystupuje Úřad na ochranu osobních údajů. Kdyby fungovalo propojení evidencí držitelů zbraní s evidencí lidí podezřelých ze sklonů k násilnostem, plus záznamy o finančních transakcích a zdravotních problémech, bylo by sice pravděpodobnější na něco takového s předstihem přijít, ale příliš by to připomínalo dystopickou čili totalitně se vyvíjející společnost.

Nadto já osobně znám lidi, kteří vlastní podobné arzenály, takže pro registrujícího policistu nemusí jít o nijak mimořádnou událost, když si nějaký člověk přikupuje další a další zbraně. Logicky ale vyvstává otázka, jde-li o sběratele, nebo jde-li o počínající psychický problém.

Vzpomínám si na film o izraelském komandu trestajícím teroristy po útoku na mnichovské olympiádě. Šéf komanda dostal při výcviku na vybranou ze škály zbraní. Vybral si těžký kalibr, „pětačtyřicítku“. Instruktor se na něj zkoumavě podíval: „Ty máš z něčeho strach? Na tank je to málo, na člověka zbytečně moc,“ řekl a dal mu berettu „dvaadvacítku“ – s tím, že musí střelbu tuplovat.

Jaký bude mít podle vašeho názoru tato tragédie dopad na diskusi o novele zákona o střelných zbraních?

Velmi bych uvítal, aby se regulace zkvalitnila, protože si musíme uvědomit – na rozdíl od zatvrzelých obhájců ozbrojování obyvatelstva, kteří tvrdí, že zločiny se páchají převážně nelegálně drženými zbraněmi –, že ze tří nejhorších případů masové střelby u nás byly ve dvou případech použity právě legálně držené zbraně!

Když si k tomu všemu ještě představím, že různí pošuci typu ministryně Černochové budou běhat po světě se zbraní v kabelce s úmyslem něčemu zabránit, jde mi mráz po zádech. Proč zrovna Černochová? Protože ona ukázkově předvedla svou absolutní neschopnost správně vyhodnotit celkem banální situaci, když zbrkle označila za ruskou raketu, o níž se zanedlouho bezpečně prokázalo, že na polské území dopadla raketa ukrajinská. A když si uvědomím, že z toho hned chtěla vyvodit závěry, pak není daleko představa, že se někde v nákupním centru ozve rána, a Černochová hned vytasí zbraň a uvidí někoho, kdo vytasí zbraň též. Podle čeho rozhodne, zda jde o teroristu, či o podobně zpovykaného aktivistu, jako je sama? Šílená představa!

Nadto představa, že by studenti nosili na univerzitu zbraně, aby mohli případně čelit podobnému útoku, je naprosto úchylná.

Vyprávěl mi bývalý kolega, který po odchodu ze státních služeb pracoval na velmi exponovaném civilním postu, že mu bylo vyhrožováno tak, že začal nosit soukromou zbraň. Asi po týdnu toho zanechal, protože mu to způsobovalo značné potíže. Nemohl si jít zaplavat, zahrát tenis, zajít do sauny, prostě nic, kde by musel zbraň uschovat do skříňky, protože by to bylo zásadně proti předpisům. Budou-li zavedeny kontroly v nákupních centrech, nemohl by jít ani tam.

Ostatně i předpisové uchovávání zbraně doma je složité. Požádáte zloděje, aby chvíli počkal, jen co si otevřete trezor a zkompletujete zbraň? Nebo uložíte revolver nepředpisově, nabitý třeba pod polštář, a ráno přijde vnouček a řekne „dědečku, co to tu máš? – prásk!?“

Nadto ti lidé možná umějí střílet na střelnici, ale ve vypjaté situaci? Vždyť orientace v prostoru, identifikace nebezpečí, adekvátní reakce, pudová střelba – to jsou vrcholné disciplíny, které trénují speciální jednotky usilovně a bez přestání! A tito ozbrojení, avšak nevycvičení občané si myslí, že by něčemu pomohli?

Je podle vás správné, že se mnohá média později rozhodla neuvádět celé útočníkovo jméno? Vedl se o to spor, kdy jedni mluvili o tom, že netřeba chránit zločince anonymitou, druzí varovali před hrozbou jeho popularity s tím, že po tom jménu by neměl štěknout ani pes.

Určitě je to správné, protože se tím nechrání pachatel, ale jeho příbuzní, kteří z toho musejí být v šoku. Ani se nechci vciťovat do jejich situace, to musí být nepředstavitelné břemeno. Tím samozřejmě nechci zlehčovat utrpení pozůstalých.

Nicméně velká zdrženlivost by médiím každopádně slušela, ať už v tomto případě, nebo zcela rozhodně v případě teroristických útoků. V civilizované společnosti by mělo platit, že pachatel nemá jméno ani tvář, a nemělo by se publikovat ani jeho případné memorandum. Prostě nic, co by si útočník přál: proslulost, známost a šíření jeho požadavků. Nic. To by snad mohlo též trochu odradit případné následovatele, že je i jejich odporné činy naráz schlamstne peklo a zavře se za nimi definitivně.

Ministr vnitra Rakušan opakovaně varoval před šířením dezinformací souvisejících s touto tragickou akcí a obecně jsme slyšeli výzvy k mlčení, žádnému zpochybňování apod. Je to v pořádku? Zdá se, že média kupodivu téměř nepátrají po různých souvislostech, netrápí policii záludnými a nepříjemnými dotazy atd. Je to ku prospěchu věci?

Obecně je to správně, ale nesměla by to požadovat zrovna tato vrcholně nedůvěryhodná vláda. Média se chovají relativně zdrženlivě, řekl bych z vlastního rozhodnutí, bez ohledu na vládu. Ta je ostatně podle oficiálně zveřejněných průzkumů na tom s důvěryhodností historicky asi nejhůř, takže v důležitých okamžicích je lidem vlastně jedno, co z vlády zase vypadne.

Zdroj : PL

sdílet na