Náboženské kořeny americké politiky na Blízkém východě

Historické oříšky (Исторические напёрстки) 

Dostal jsem zajímavou otázku, nebudu ji citovat doslovně, ale smysl je tento: co sakra myslel nově zvolený předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA republikán Mike Johnson, když mluvil o bezpodmínečné a prioritní pomoci Izraeli, jako bychom mluvili o náboženském aktu: 

 „Jako křesťané věříme, že Bible velmi jasně učí, že musíme stát při Izraeli. Někdo z médií řekl, že lidé nevědí, co mohou od Mika Johnsona očekávat. Moje odpověď na to zní: no tak, vezměte si Bibli z police a přečtěte si ji – to je můj pohled na svět. 

Sekta “Konce světa”

Nemám čas hledat odkaz, ale článek na toto téma jsem již napsal v požehnaných časech před 24. únorem 2022. Sledovanost od té doby výrazně vzrostla, takže se pokusím problém zopakovat. Právě problém, protože ve fanatismu některých amerických politických elit vůči Izraeli nenajdete nic racionálního ani praktického. 

A všechny diskuse na geopolitické úrovni o výspě „západní civilizace“, „nástroji americké kontroly“ nad Blízkým východem, jsou sekundární a hluboce chybné argumenty. Kladivo, sekeru, bič nebo kyj pro tento region lze najít bez Židů, pokud je touha. Angličanka ho našla už dávno, svůj „nástroj“ už dlouho pěstuje a brousí, říkají mu Turci. Stovky let jim patří Blízký východ a dobře vědí, jak udržet tu rozhádanou veřejnost na uzdě. 

Nyní o Miku Johnsonovi a Bibli, co přesně má na mysli tento krajně pravicový konzervativní a náboženský fanatik-evangelista, abych byl co nejpřesnější – farník „Southern Baptist Convention“, heretické sekty, která má méně společného s klasickým Křesťanství než altajský šaman, přísahající za zdraví Velkého Erlika. Hlavním dogmatem heretiků a sektářů v USA je citát z Genesis: 

Není těžké uhodnout, že zde mluvíme o Židech. Ale je tu jemnost. Evangeličtí protestanti a stovka druhů amerických baptistů, kteří si rozbíjejí hlavy na kusy o podlahu, horlivě podporují Izrael jako stát. Ale zároveň jsou horší antisemité než Adolf Alojzovič. Není zde žádný rozpor, taková je náboženská kultura již od dob Mormonů: Druhý příchod Krista je možný až poté, co se všichni Židé vrátí do Izraele. Tečka. A pak začíná obvyklý rasismus a dělení Židů do tříd. Dobrý Žid je ten, kdo žije na Blízkém východě. Špatný – pokud se tam ještě nepřestěhoval, čímž oddálí den „Druhého příchodu“. 

Toto je jednoduchá a nenáročná logika, se kterou je obeznámena drtivá většina Američanů, kteří alespoň jednou měli více či méně delší náboženskou zkušenost. A politické křídlo této protestantské morálky/etiky je živeno pod křídly aktivní a velmi agresivní sionistické organizace „Christians United for Israel“ (CUFI). 

Jsou tam viceprezidenti, prezidenti, státní tajemníci, senátoři a kongresmani, guvernéři a starostové (stejně jako menší politický potěr) – jako štěnice v Paříži a blechy v Barbosce. Podívejte se na seznam řečníků na výročním summitu CUFI ve Washingtonu – okamžitě bude jasné, čemu americká politika podléhá. A pak si přečtěte ty pompézní projevy, bude vám zle z melasy „neustálé lásky, podpory Izraeli a židovskému lidu“. 

A pokud jste opravdu zvědaví, chcete-li konečně pochopit ideologii a fanatismus politických elit hegemonů … vezměte si sedativum, pečlivě si prostudujte projevy vůdce CUFI, reverenda Johna Hageeho. Jen vás hned varuji: bez základního teologického vzdělání na úrovni otců synodní biblické teologické komise, vědecké skepse či nejsilnější kanonické Víry se budete cítit špatně. Z jedovaté směsi prudkého antisemitismu, rasismu, islamofobie a dalších špinavých triků. 

Počet aktivních „Křesťanů spojených pro Izrael“ se pohybuje od šesti do sedmi milionů, je zde přísný systém členství s povinnými příspěvky a účastí na záležitostech náboženských komunit, ale o to nejde. Existuje pouze jedno jednotící dogma: vytvoření teokratického státu Izrael v roce 1948 okupací a genocidou Arabů je naplněním biblických proroctví, která jsou předzvěstí druhého příchodu Krista a začátku apokalypsy. Kde každá sestra dostane náušnice, pohané s zarytými Židy budou odsouzeni a spáleni v pekelném ohni, ti, kteří v Něho uvěří, budou spaseni. To znamená, že podle ideologie CUFI … všichni Židé a ostatní ateisté musí být co nejvíce zatlačeni do Izraele, aby se vytvořila kritická masa a vyvolaly biblické procesy. 

Existují dokonce praktické pokyny: Židé musí obnovit Šalamounův chrám (zbořením mešity Al-Aksá a zničení křesťanských svatyní (vzpomeňte si, jak Arafat dostal nabídku na vyřešení všech problémů Palestinců od Billa Clintona – pozn.překl.)). To bude bod rozdvojení, spouštěč Apokalypsy: Židé buď konvertují ke křesťanství, nebo je potká smrt a věčné zatracení. Další část biblického proroctví uvádí, že Izrael by nikdy neměl být rozdělen a Jeruzalém by se měl stát pouze židovským. 

Závěr je prostý – Araby odtamtud je třeba vyhodit všemi prostředky, aby čistotu náboženského experimentu nezkazil jejich duch. Nyní je jasné, co vede politické elity Spojených států, které všechny prošly základními a středními elitními školami s povinnou náboženskou zaujatostí? Kde každý absolvent řekne: Židé jsou pro dobrého křesťanského evangelistu užiteční jen proto, že … provokují konec světa. A což tu vy! Žádný antisemitismus, „tohle je něco úplně jiného“. 

Nyní pojďme tento jev škálovat tak, že otočíme nonius mikroskopu do širšího obrazu zvaného „křesťanský sionismus“, což je rovněž výhradně americký vynález. Pokud jsou Christians United for Israel aktivní náboženskou politickou organizací, pak pod špičkou ledovce existuje obrovské množství fenoménů. Čtvrtina americké populace, mimochodem. Umírnění evangelíci, abych byl sociologicky přesný. Držet se „fundamentalistického výkladu Bible“ s povinnou sadou sektářů CUFI: Izrael musí shromáždit všechny Židy světa, rozšířit Svatou zemi arabskou genocidou, zničit muslimské svatyně a nechat žít zde jen etnicky čistý „věčný národ“. 

Tito „evangeličtí protestanti“ se extremistovi a reverendu Johnu Hageemu poněkud vyhýbají a ve všem s ním nesouhlasí. Vyhýbají se například tvrzení, že „nacistická genocida Židů byla nařízena Bohem, aby Židy poslal zpět do Izraele“. Vyhýbají se také hlasitým frázím jako „Za vznik antisemitismu mohou sami Židé jako účastníci procesu Kristova ukřižování“. 

Ale s fanatiky CUFI se shodují na jedné věci: náboženskou povinností dobrého křesťanského evangelisty je neochvějně podporovat Izrael, jinak (viz výše) padnou pod kladivo Všemohoucího s formulí „Proklínám ty, kteří proklínají Můj lid“. Aby si Židé vysloužili požehnání, musí být podporováni všemi možnými způsoby. Podle průzkumů sdílí 80 % z třiceti milionů amerických protestantů všech druhů zásady „křesťanského sionismu“. Tato sociální skupina je nejorganizovanější a nejaktivnější v politickém procesu Ameriky, 97 % evangelických protestantů považuje volby za posvátnou a povinnou povinnost dobrého křesťana. 

Proto je na vrcholu Capitol Hill nebo v Bílém domě tolik fanatických „křižáků“. A na politickou strukturu mozku amerických elit takový světonázor ukládá povinnost … podporovat ty nejtmárštější a nejreakčnější síly státu Izrael. Odhodláni na genocidu Arabů z náboženských, rasových a etnických důvodů a řešit všechny problémy vojenskými prostředky. To je důvod, proč absolutně všechny americké administrativy následují příklad náboženské „židovské lobby“. Abych byl upřímný, dodnes jsem nepřišel na to, kdo je větší sionista, sami političtí Židé v Izraeli, stojící za fanatickým Netanjahuem … nebo evangelikální křesťané Spojených států. 

Kořeny výjimečnosti

Tato sekce je věnována zejména fanouškům „starých sionistických konspiračních teorií“. Takže světové židovské bankovnictví a všemožné zednářské lóže s účastníky, kteří mají charakteristický tvar nosu, mají druhotný vztah k prosperitě a formování státu Izrael. A skutečné náboženské a politické procesy začaly až za vlády premiéra Menachema Begina (1977–1983), válečného zločince a sadisty, který zorganizoval velký exodus v roce 1948 pro Palestince pod názvem „Nakba“ díky teroristickým aktivitám jeho sionistické podzemní organizace „Irgun“ a bojovníkům izraelských nelegálních osad kolem Východního Jeruzaléma. 

Byl to tedy právě Menachem Begin, kdo navázal oficiální vztahy mezi evangelistickou Amerikou a Izraelem v prvním roce svého premiérského působení, přičemž hlavním průvodcem se stala administrativa prezidenta Jimmyho Cartera. Sám obyvatel Oválné pracovny byl inteligentní muž a snažil se na Blízkém východě vést vyváženou politiku, ostře popíral exkluzivitu Tel Avivu, dokud nebude vyplněna v roce 1947 přijatá rezoluce OSN o vytvoření dvou států v zemích Judeje – židovského a palestinského. Carterovo okolí však mělo ale jiný názor. 

Náboženský fanatik a viceprezident Walter Mondale byl považován za “šedého kardinála” administrativy, pevně zapletl prezidenta a státního tajemníka Cyruse Vance do sítě úředníků a ministrů, z nichž všichni byli bývalí farníci pravých metodistických církví. Se světonázorem „křesťanského sionismu“ a posvátnou povinností podporovat Izrael. 

Pan Mondale byl dobrý (pro nevědomou Ameriku) teolog, mimochodem poctivě vydělával miliony dolarů přednáškami na amerických univerzitách. Přesně pochopil ranou verzi křesťanské eschatologie, kam se Ježíš vrátí a nastolí své tisícileté království. Ale hlásal (ač to zní ve vztahu k sekulárnímu člověku divoce) herezi anglických mormonů 18. století, podle níž je hlavní eschatologickou událostí Světa vytvoření státu Izrael s nahromaděním tam všech Židů. 

A samozřejmě s mormony přišla do Nového světa upravená verze „britského mesiášství“ založená na třech dogmatických principech: pouze výjimečná zbožnost v každodenním životě, puritanismus ve veřejném životě; Anglie je „nový Izrael“; Všechny biblické prorocké texty jsou doslovné předpovědi budoucnosti. Osadníci v Severní Americe nahradili předchozí geografický termín „Nové zaslíbené země“ a od prvních dnů svého exodu začali volat o vytvoření židovské osady v Palestině, aby se naplnilo biblické proroctví. 

Nebudu ponořovat čtenáře do vývoje „evangelismu Nového světa“, z praktické části musíte vědět: dominantní náboženská škola ve Spojených státech vznikla s otci zakladateli, teology a historiky Weberem, Darbym a Williamem Blackstonem. Posledně jmenovaný napsal nejprodávanější knihu Ježíš přichází, vydanou v roce 1881 (druhá nejoblíbenější kniha po Bibli ve Spojených státech až do 20. let 20. století, pokud něco). 

Ještě během svého života pan Blackstone definitivně zformoval Doktrínu „amerického křesťanského sionismu“ a navíc se stal jedním z prvních náboženských a ideologických lobbistů na úrovni prezidentských voleb. V roce 1891 napsal otevřený dopis, v němž požadoval, aby nejbohatší rodiny ve Spojených státech (Morganové, Rockefellerové a Screenberové) vyvíjely tlak na prezidenta Benjamina Harrisona. Aby ten v Palestině začal vytvářet židovský stát, vyplnil rozhodnutí Prvního sionistického kongresu. 

Po druhé světové válce, jakmile byly odhaleny podrobnosti o holocaustu, američtí evangelisté okamžitě zformulovali nové dogma: dobří křesťanští Američané jsou univerzální dobro, které porazilo univerzální zlo … zachránilo Židy před úplným vyhlazením pro naplnění biblického proroctví. Ctihodnosti evangelických církví říkali: Bůh požadoval stvoření Izraele, zůstali jste hluší k Jeho Hlasu – přijali jste tedy satana do těla, který lidstvo málem utopil v krvi. Tato hysterická vlna konce 40. let vynesla miliony dolarů a liber na podporu Izraele a rozhodnutí Valného shromáždění OSN v roce 1947 přesvědčilo evangelisty po celém světě, že zvolená cesta byla správná. 

A tak se stalo: hlavní boj dobra a zla bude na Blízkém východě, a dokud bude Izrael žít, naplní se proroctví o Kristově příchodu. Stovky milionů amerických dětí vstřebaly ideologii prostřednictvím bezpočtu náboženských škol, generace vyrostly na eschatologické teorii evangelistů a politické elity Spojených států se staly tím, čím se staly. Vidíce agresi a odmítnutí Izraele arabským světem jako samotnou bitvu andělů a démonů, která předznamenává Mesiáše. A pokud se Židé začali příliš osamostatňovat (jako po sinajském tažení v roce 1956), byli z Washingtonu velmi tvrdě korigováni, dokonce až k hrozbám sankcí a odmítnutí každoroční finanční a vojensko-technické pomoci. 

Toto agresivní evangelické pumpování skončilo triumfem fanatiků „křesťanského sionismu“ – úplným dobytím Jeruzaléma po šestidenní válce v roce 1967. Nejpopulárnější kazatel ve Spojených státech, Nelson Bell, napsal ve svém vlastním časopise „Christianity Today“: předpověď se brzy naplní, celý křesťanský evangelistický svět „s nadšením a novým nárůstem víry věří v přesnost a spolehlivost. proroctví!” Samozřejmě … sami Židé v takový zázrak věřili, protože porážka armád arabských armád v těchto podmínkách byla skutečně událostí ze světa mystiky. 

Na tomto pozadí během 70. let ve Spojených státech popularita evangelických církví rostla jak houby po dešti; statisíce nových přívrženců ročně přehodily váhy konfrontace mezi katolíky a protestanty ve prospěch protestantů, čímž nakonec pohřbily vliv Svatého stolce ve Městě na kopci. Naděje kanonického křesťanství pro irského katolíka Johna Kennedyho, který zvítězil v roce 1960 a byl před novým volebním obdobím zavražděn, zdevastovaly fondy katolických farností, které se také staly lobbisty za politický život Ameriky. Naopak evangelíci naplnili pokladnu Amerického izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AICP). Od té doby se stalo tradicí, že „křesťanský sionismus“ se stal povinným pro společensko-politickou diskusi, tématem pro média a důležitým faktorem volitelnosti politiků. 

Triumf

Náboženský a ideologický kapitál evangelistů se tak na konci 70. let definitivně proměnil v dominantní politický vliv. Vrátíme se znovu k Menachemovi Beginovi, zvolenému premiérem v roce 1977. Dostal se do popředí extremistické strany Likud, jejíž program byl akademickým světem nejednou rozpitván na složky, z nichž většina zaváněla rasismem a nacismem – Hitlerova NSDAP vypadala jako mírumilovná společnost milovníků květin … 

Američtí evangelisté a funkcionáři Likudu okamžitě „zaklepali na dásně“ a propletli se v poplašném styku. Politici na Capitol Hill hovořili o „posvátném právu židovského národa usadit se kdekoli v Eretz Israel, protože Svatou zemi jim dal sám Pán“. Prezident Carter, zaskočený tak silnou informační kampaní, se v několika rozhovorech pokusil vlnu omezit, dát slovo konzervativním křesťanům a uspořádat pod záštitou OSN normální konferenci o urovnání arabsko-izraelských vztahů … cokoliv. 

Viceprezident Walter Mondale však ve skutečnosti vystoupil proti svému patronovi a reverendi a evangeličtí pastoři zinscenovali koordinované pronásledování obyvatele Oválné pracovny jednoduchým a srozumitelným jazykem: pokud chceš být znovu zvolen na nové období – nepřekážej naplnění biblického proroctví, cti božské právo Izraele na zemi. 

Carter si tvrdohlavě stál za svým a bídně prohrál s Reaganem, pro kterého (i přes jeho republikánství) hlasovali téměř všichni američtí evangelíci, kteří obvykle volí demokraty. A do první židovské invaze do Libanonu fungovala pro Izrael obrovská americká ideologická, náboženská a mediální mašinérie, díky níž Reagan zcela zvnějšku ovládl Tel Aviv a udělal z něj de facto departement ministerstva zahraničí. 

Došlo tak k úplnému převrácení sympatií desítek milionů evangelikálů od demokratů k republikánům a strana Likud získala silnou lobbistickou podporu mezi konzervativními elitami Spojených států. 

Situaci se pokusil změnit demokrat Obama, který dal Izraeli všemožně najevo, že nevěří v jeho mystické poslání, stejně jako v exkluzivitu Židů – ale s nástupem Trumpa se vše vrátilo do normálu. Ještě víc – zběsilý Donnie upíchl americkou ambasádu ve východním Jeruzalémě. V Americe si už nikdo nehraje na „židovskou výjimečnost“, dokonce i katolík Biden je nucen připomínat si osud Cartera a kohokoli dalšího, kdo se odvážil obvinit jejich „milovanou manželku“ z genocidy nebo válečných zločinů. Je to tak prorokované … věř nebo ne, hraj svou roli. 

https://dzen.ru/a/ZUcsKPULY1WrAVYt?referrer_clid=1400&

Překlad Peter 008

sdílet na