Alexandr Dugin: Mučení etruské nevěsty

Alexandr Dugin

Potřebujeme provést mentální experiment a představit si, co ještě – kromě jaderného úderu – ve válce s námi nám může Západ udělat špatného, jak by nám mohl ještě ublížit? Jaké sankce uvalit? Koho vyhostit? Jak ponížit?  Odkud vyhnat? Co zabavit? (Neuvažujeme o jaderném úderu; oni ho neuskuteční, a pokud ano, pak to bude jedno, protože my ho provedeme také.)

Takže: tohle všechno Západ dělá. A nic ho nezastaví. 

A tady si není třeba dělat iluze – ve skutečnosti na nás Západ není až tak závislý. A pokud ano, pak intenzivně hledá náhradu. A často ji najde. Je dobře, že jsme se přestali ujišťovat o „kruté evropské zimě, kterou Evropa bez nás údajně nepřežije“. Přežila tu poslední a přežije i tuhle. A Ukrajina se sama od sebe nerozpadne a nevzdá se.  Dokud ji nerozvrátíme a nedonutíme kapitulovat. Vůlí, silou a spoléháním se sami na sebe. Pouze na nás.

My sami se musíme naučit žít bez Západu. Úplně.

Prostě zahodit vše, co nás s ním spojuje. Radikálně přerušit všechny kontakty, přerušit všechny formy závislosti, zastavit všechny transakce, zastavit veškerou interakci v technické, ekonomické a humanitární sféře. 

Žádné obilí a žádná hnojiva. Žádné publikace v západních vědeckých časopisech, stažení ze Scopus (víceoborová bibliografická a citační databáze recenzované vědecké literatury, poz.red.), revize kritérií RSCI (bibliografická databáze vědeckých publikací ruských vědců a citační rejstřík vědeckých článků, pozn.red.). Nečekat, až ruští vědci dostanou ultimátum: buď zradíte svou vlast, nebo už nejste vědci. Ale vždyť už i nyní se to prakticky děje. 

Přesně tak to je ve sportu. V politice – více než to. V ekonomii a financích se vše ubírá stejným směrem.

Západ nás od sebe odřezává a klade podmínky, aby někoho ušetřil – zradit zemi, národ, společnost, Rusko, zradit Putina. A pak se podívá, zda jste stále oligarchou nebo už nejste oligarchou, vědcem nebo ne vědcem, politikem nebo již ne politikem.

Vším čím nás může zasáhnout, nás Západ zasáhne. Něčím už zasáhl, a tím, čím ještě ne – to přijde postupně.

Je snadné si to představit. A když jste si to představili, připravíte se.

Od této chvíle jsme předurčeni žít bez Západu.

To je zcela nečekané. Ale je to zcela logické. 

Všechno západní je od nynějška hluboce toxické (abych byl upřímný, vždy tomu tak bylo). Jde přeci o závislost – my nekontrolujeme, ale kontroluje nepřítel. Jakýkoli náznak liberalismu, uznání západního univerzalismu, souhlas s normativitou čehokoli, co pochází ze Západu, jakékoli přijímání západních pravidel, kritérií, praktik, kdekoli a v čemkoli – to už je krok ke zradě, ne-li zrada sama. 

To je to, co znamená být Zemí-Civilizací.

Nezáviset v ničem a ani v nejmenším na jiné civilizaci a především na té, která s námi vede nelítostnou válku. 

Jakmile zcela zpřetrháme všechny vazby s tímto globálním modelem (degenerace a dehumanizace) zvaným současný „kolektivní Západ“, můžeme se soustředit na upevňování vlastních civilizačních základů. 

Abych byl upřímný, tímto směrem jsme se zatím moc nedívali. Všichni se dřív snažili začlenit do Západu při zachování suverenity. To je nemožné, nereálné a zbytečné. A bylo to přesně tak. Západ nepotřebuje žádnou „korporaci Rusko“, dokonce ani loajální k Západu. Dobré Rusko pro Západ – je žádné Rusko. Dokonce ani Jelcinovské, prostě neexistující. 

Prodlužování tohoto procesu stojí stále více. Je čas tuto nit přestřihnout, protože jde o civilizační okovy, a ne o úsilí připojit se k „hlavní cestě rozvoje“. Západ je slepá ulička. Ale to je jejich věc. Pro nás je to prostě nepřítel, smrt a konec. 

Rusko bude žít jen ve světě, kde Západ nerozhoduje a nic neznamená. Alespoň pro nás. V ostatních případech by se jednalo o mučení etruské nevěsty*, kdy byl zločinec zaživa přivázán k rozkládající se mrtvole. Není nic horšího než takové mučení. Člověk umírá pomalu, nekróza se do jeho těla dostává buňku po buňce.

Stejně tak současný Západ – je rozkládající se, hnijící mrtvola spojená s lidstvem.

Nestačí mu zahynout, chce s sebou do propasti strhnout všechny ostatní.

Podívejte se na Ukrajinu, co s ní udělali… Otrávený, zvrácený, psychicky zlomený národ. Zničený stát. Masivně drcen na frontách nesmyslné a evidentně prohrané války. Pomatené obyvatelstvo prchající ze země. Mrtvou nevěstu západní kontroly pevně přivázali k zemi, která ještě (sotva) dýchala. A na Ukrajině vítězí smrt. Hledí z očí jejích šílených představitelů – kteří již přešli na druhou stranu, už mrtvých, ale navenek stále živých.

Úplné osvobození od Západu je jedinou cestou ke spáse. Všechno špatné v současném Rusku pochází od něj.  Byly to jeho miasmata, které požíraly naši politiku, ekonomiku, kulturu, vědu, psychologii, každodenní život a mládež. Jedná se o karcinogenní proces. A čím rychleji a tvrději odřízneme postižené buňky, tím větší je šance na záchranu a oživení naší vlasti, velkého Ruska.

https://www.geopolitika.ru/article/porvat-s-civilizaciey-smerti

Pro Pokec24 přeložila Janinna

* Etruská poprava (nebo etruské mučení) je metoda nejvyššího trestu, při níž byl odsouzený pevně přivázán k mrtvole, byl položen svázaný na zem a ponechán tam. Když se mrtvé tělo rozkládalo, doslova se pokrylo vrstvou hmyzu a larev a červi sežrali i odsouzence, který křičel a prosil o milost.

Hlubší význam etruského mučení spočíval v tom, že mrtvola byla vnímána jako zrcadlový obraz zločince. Proto byl vrah nejčastěji přivázán k tělu toho, koho zabil.

Ti, kdo prováděli etruské popravy, vždy pečlivě dbali na to, aby odsouzení nezemřeli horkem, žízní nebo hladem. 

Odsouzence nakrmili, dostali vodu a chránili před spalujícím sluncem. Když zemřel, těla nebyla hned odstraněna: poprava byla považována za dokončenou pouze tehdy, když je nebylo možné rozeznat, pozn.red.

sdílet na