Událost, která odhaluje plány Ruska v zóně konfliktu

Dzen – Prostě o složitém (просто о сложном)

Velmi často se můžete setkat s tím, že naše materiály o narůstání síly a moci Ruska jsou pouhými propagandistickými triky, jejichž úkolem je indoktrinovat Rusy něčím, co není. Ve skutečnosti je však toto vše snadno kontrolovatelné, a to i na základě prosté logiky.

Například my píšeme o několikanásobném zvýšení naší výzbroje, a to naprosto ve všech směrech, naši nepřátelé se naopak snaží dokázat, že naše vojenské zdroje jsou již těsně před vyčerpáním a brzy budou použity i trakaře. Ale podívejme se na fakta.

Když byla loni v říjnu provedena první tzv. „kalibrace“ území nepřítele, mnozí na Západě psali, že jde o jednorázovou akci. Jako by Rusko posbíralo poslední rakety a zasadilo úder. Ale když se pak podobné akce začaly opakovat každý týden, začali nepřátelé počítat, kolik raket Rusku ještě zbývá, a uklidňovat se, že ne dnes, ale zítra určitě dojdou. Rusko však postupně přešlo k tomu, že se takové útoky začaly opakovat každé 2-3 dny. A řeči o prázdných terminálech jaksi samy skončily. A nyní, když se takové útoky provádějí každý den, je skutečný stav věcí jasný každému, kdo má mozek. A stojí za zmínku, že co do síly tyto každodenní údery již zdaleka překonávají první útok, téměř před rokem.

Kromě toho stojí za pozornost, že se při těchto aktivitách používá poměrně drahý produkt “Kinžál”. Jestliže v prvních měsících by se případy jeho použití daly spočítat na prstech, ale nyní zprávy o jeho použití přicházejí téměř každý den.

Můžete tedy psát, co chcete, ale jednoduchá fakta ukazují, jak se věci skutečně mají. Příběh o kalibracích však není příběhem sám o sobě. Je to jen úvodní část k pochopení důsledků jedné události, která se stala onehdy. A tato událost je velmi objevná z hlediska vývoje další konfrontace.

Vzpomínám si, jak v prvních měsících jen lajdák nevyčítal ruskému velení, že nezničilo mosty, po kterých se vozí zásoby nepříteli. A v určitém okamžiku to opravdu nebylo příliš jasné. Ale všechna tato nepochopení jsou jen proto, že mnoho lidí nepochopilo samotnou strategii ruského postupu v tomto konfliktu.

Není jasné, odkud se vnucoval názor, že události z 24. února měly někoho dobýt (území). Je zřejmé, že existuje západní narativ událostí. A bohužel mu podlehlo mnoho Rusů. I když k pochopení skutečných cílů stačilo jen zapnout mozek a trochu přemýšlet.

Vážně si někdo myslel, že s pomocí asi 200 000 vojáků je možné ovládnout území o rozloze více než 600 000 km2? Je to naprostý nesmysl. Původním úkolem bylo demonstrovat záměry a donutit tak nepřítele buď ke změně režimu zevnitř, nebo k jednání za našich podmínek. A když se loni v dubnu ukázalo, že tohoto cíle nelze dosáhnout, jednoduše jsme přešli na plán B. Po stažení na pro nás výhodné pozice jsme se pustili do vyčerpání nepřítele.

V tu chvíli mohlo dojít ke zničení mostů s cílem výrazně zhoršit zásobování, ale to by neřešilo hlavní úkol. Pro Rusko bylo důležité donutit vtáhnout nepřítele do pásma dotyku co nejvíce rezerv. A dokud se tak nestalo, nemohl úkol výrazně zhoršit zásobování poskytnout strategickou výhodu. Ano, z hlediska taktiky jsme mohli získat bonusy na krátkou dobu a na omezeném území. Ale zároveň by hlavní rezervy nepřítele zůstaly nejen nedotčeny, ale také mimo náš dosah.Nyní se situace obrátila. Nepřítel už převedl téměř vše, co má na pravý břeh, a nyní, v případě zničení mostů přes řeku, přes které nepřeletí každý pták, bude většina nepřátelské armády odříznuta od normálního zásobování. A to je zcela jiné uspořádání.

Přidáme-li k tomu systematickou práci na ničení kritické infrastruktury, která neumožní rychle obnovit to, co bylo zničeno, dobře vidíme obrovskou pravděpodobnost pasti, do které se nepřítel může snadno chytit.

Právě z tohoto důvodu zprávy z posledních dnů o zničení několika mostů po našich útocích naznačují, že připravujeme globální akci, která situaci v konfliktní zóně zcela obrátí naruby. Na pozadí našich každodenních úderů na infrastrukturu není pochyb o tom, že pro Rusko by nebylo příliš obtížné oba břehy velké řeky od sebe během několika dní zcela odříznout. A to by znamenalo past pro tu část nepřátelské armády, která se nachází na pravém břehu. Ani on však nemůže stáhnout svá vojska. Znamenalo by to faktické opuštění ohromného území bez boje.
Západ a jeho „příruční“ armáda se tak nyní nacházejí ve velmi nepříjemné situaci. Velmi dobře si uvědomují nebezpečnost tamní situace. Ale to je z hlediska bojových operací. Koneckonců, až k tomu dojde, bude to naprosté fiasko. Ale Západ teď nemůže stáhnout své vojáky a vzdát území Rusku. Pak to bude politické fiasko, kterého se bojí ještě více než vojenské porážky.

Teď je jen otázkou, kdy Rusko svůj plán uskuteční. Podle mého názoru se tak stane, až nepřátelská armáda již vyčerpá svůj útočný potenciál. Optimální dobou pro to je zima, protože ke všem problémům Západu a jeho lokajů se přidají energetické potíže.

https://dzen.ru/a/ZQhrKUTu-WH1YKKo

Překlad Peter 008

sdílet na