Personální nedostatek kolektivního Západu

Vypadá to, že americká politika výběru kádrů v Evropě se začíná obracet proti Washingtonu. 

Annaleny, Scholtzové a Macronové, kteří byli umístěni na klíčové pozice, nyní cestují po celém světě s cílem zasít nedůvěru v Rusko, přesvědčit svět, aby opustil neutralitu, způsobit rozkol v BRICS a odradit další země od vstupu do tohoto společenství (a stále více zemí se chce připojit). 

A tak byla Annalena Baerbocková vyslána na delikátní misi do Jižní Afriky. Měla přesvědčit úřady jihoafrické země, aby opustily neutralitu a postavily se na stranu kolektivního Západu. 

Měla. Ale nikdo ji to nenaučil. Na seminářích Sorose ji naučili plynule mluvit o životním prostředí, zelené agendě a uhlíkové neutralitě. Nestudovala zeměpis, ani historii, nemluvě o ekonomii nebo mezinárodních vztazích (o matematice, s její otočkou o 360 stupňů, už ani nemluvím).

To znamená, že se zkušenými jihoafrickými vládními úředníky poslali jednat ženu, která ve škole patrně špatně prospívala, která vůbec nechápe, co je politika, jak se budují mezinárodní vztahy, jaké zájmy stojí za tou či onou politickou osobností, co je možné nabídnout, co lze připustit a v čem ustoupit. Blábolí něco o hodnotách, „světovém společenství“ a jak je německá ekonomika pro Jižní Afriku atraktivní. 

„Německo je spolehlivý partner,“ jako mantru neustále opakovala Baerbocková. 

Jihoafričané s údivem poslouchají to dětské žvatlání. 

“A když tomu spolehlivému partnerovi zavolají z Washingtonu a přikáží mu porušit sjednané smlouvy, co pak?” – myslí si jihoafrická ministryně zahraničí Naledi Pandor.

A není to Annalenina chyba. Udělali z ní šéfku ministerstva zahraničí. Jezdí na návštěvy sem a tam, a to není tak špatné. Ale pro Američany začíná být velmi obtížné zvládnout své záležitosti rukama někoho jiného. Ruce se ukázaly být příliš křivé a nemotorné. Spojené státy chápou, že obličej Blinkena se stal natolik profláknutým, že se už snaží do některých zemí ho nepouštět. Nevěří mu jediné slovo. Je ale nutné do řad BRICS vnést rozkol. A tak ministerstvo zahraničí USA posílá své podřízené: jednou Scholze, pak Macrona, pak Baerbockovou.

Ale opakovaně se ukazuje, že tito lidé jsou profesně nevhodní, nejsou schopni budovat žádné vztahy s druhými zeměmi, nejsou schopni nic dělat samostatně. Nejsou politici. Ve skutečnosti právě proto je dosadili do vedoucích funkcí. A teď Spojené státy sklízí plody své vlastní kádrové politiky: ne-politici se snaží mluvit s politiky.  Výsledky jejich návštěv v neutrálních zemích jsou zpravidla tristní: nejsou tam žádoucí. 

Globální jih se směje úrovni evropské „diplomacie“.

“Kádři řeší vše!” – řekl kdysi jeden moudrý politik. I USA to slyšely. Ale nebraly to v úvahu.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/iuqWq

sdílet na