Zpráva Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace “Situace v oblasti lidských práv v některých zemích”

Země jsou uvedeny podle abecedy ruského jazyka. https://mid.ru/en/foreign_policy/humanitarian_cooperation/1884435/#_Toc140072311
Stáhnout zprávu (PDF 8Mb)

Níže pod úvodem je shrnutí o České republice

Úvod (stroj. překlad)

Tato zpráva je další snahou ruského ministerstva zahraničních věcí upozornit veřejnost na problémy v oblasti lidských práv, kterým čelí současné mezinárodní společenství.

Jsme přesvědčeni, že uplatňování tzv. dvojích standardů při posuzování některých situací a jevů zůstává v této oblasti velkou výzvou. Je zřejmé, že rok od roku se “kolektivní Západ” stále častěji uchyluje k tomuto přístupu s cílem podnítit konfrontaci. Tyto státy zcela zdiskreditovaly vše, co tvrdily o univerzální povaze lidských práv. Ve skutečnosti někteří členové mezinárodního společenství bezostyšně instrumentalizovali agendu lidských práv, aby sloužila politickým zájmům určitých států, zasahovala do vnitřních záležitostí a narušovala suverenitu nezávislých států.

Opakovaně jsme poukazovali na to, že navzdory zavedeným a v současnosti fungujícím právním mechanismům v rámci OSN, OBSE a Rady Evropy, jejichž cílem je odmítnout, odsoudit a zabránit glorifikaci nacismu, rasismu, xenofobie a související nesnášenlivosti, řada zemí otevřeně šíří rasistickou ideologii a hodnoty a provokuje vzestup radikálního nacionalismu. V některých státech pronikly projevy rasismu a nesnášenlivosti do struktur ve všech sférách veřejného života. Množí se pokusy o rozdělení společnosti na základě etnického původu a jazyka. V některých z těchto zemí dochází k neustálému nárůstu xenofobních a rasistických incidentů, k prudkému nárůstu agresivního nacionalismu, šovinismu a dalších forem rasové a náboženské nesnášenlivosti. Úřady v těchto zemích se snaží ospravedlnit svou nečinnost vůči nejrůznějším projevům nesnášenlivosti pokryteckým tvrzením o absolutní povaze svobody projevu.

Dnes jsou všechny tyto projevy do očí bijící. Události v roce 2022 názorně ukázaly, že Západ uplatňoval své obojetné přístupy jen proto, aby co nejvíce poškodil Rusko a “ruský svět” a usiloval o “strategickou porážku Ruska” – což nyní otevřeně přiznává. Jsou připraveni ospravedlnit a použít jakékoli způsoby a prostředky, aby toho dosáhli. Historie 20. století nabízí v tomto ohledu poučné příklady.

Je také výmluvné, že rasistické a neokoloniální názory jsou typické pro západní “modelové demokracie”. Nedávná notoricky známá metafora o světě rozděleném na “pěknou malou zahrádku” a “džungli”, kterou použil vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell, je výstižnou ilustrací tohoto neokoloniálního vnímání. Skutečnost, že se západní země snaží propagovat svůj “řád založený na pravidlech” v protikladu k mezinárodnímu právu, je v souladu s těmito názory. Tento přístup staví na ve své podstatě rasistickém rozdělení států na ty, které “mají právo” taková pravidla stanovit, a na ty, které se musí striktně řídit západními pokyny.

Za zvláštní zmínku stojí snahy západních zemí a jejich spojenců přepsat dějiny a revidovat výsledky druhé světové války, jejich cynické pokusy o obílení válečných zločinců a jejich kompliců – těch, kteří vymysleli a uvedli do praxe teorii rasové nadřazenosti, – stejně jako oslavování nacistických kolaborantů jako členů národně osvobozeneckých hnutí a zavádění souvisejících témat jako předmětů do všeobecných osnov povinného vzdělávání. Pro tento účel se hodí cokoli: překrucování historických faktů, potírání kultury a tradičních hodnot, “válka” proti pomníkům a památníkům, potírání náboženských organizací.

Tato zpráva se zabývá situací v oblasti lidských práv v některých zemích, včetně těch, které se považují za vyspělé demokracie, jež si nárokují stanovovat standardy v oblasti ochrany lidských práv, i těch, které se k nim snaží připojit. Na základě údajů z mezinárodních a národních zdrojů a zpráv nevládních organizací zabývajících se lidskými právy shrnuje důkazy o porušování lidských práv v uvedené skupině zemí. Zohledňuje také doporučení, která těmto zemím vydaly mezinárodní univerzální a regionální mechanismy pro lidská práva, včetně smluvních orgánů (výborů) a regionálních (zejména evropských) institucí pro lidská práva.

Doporučujeme, aby čtenář při procházení částí této zprávy o současné situaci v oblasti lidských práv v uvedených zemích měl na paměti, že právě tyto státy aktivně pracují na “vývozu” svých demokratických a lidskoprávních standardů prezentovaných jako univerzální, zasahují do vnitřních záležitostí a jsou velmi kritické k situaci v oblasti lidských práv v nežádoucích zemích, které prosazují nezávislý zahraničněpolitický program a hájí své vlastní historické, kulturní a náboženské hodnoty a normy.

Věříme, že nový svět a spravedlivější systém mezinárodních vztahů umožní plně uplatnit zásadu skutečného respektování suverenity, historických, kulturních, náboženských a národnostních zvláštností států na celém světě. Takový systém bude prostý kolonialismu, neokolonialismu, rasismu, rasové diskriminace a související nesnášenlivosti. Stejně tak nebude tolerovat pokusy některých zemí “přivést na buben” mezinárodní právní systém a využívat jeho univerzální mechanismy v oblasti lidských práv k uspokojování svých vlastních zájmů. Tato zpráva obsahuje negativní příklady ze současnosti i nedávné minulosti, které většinou všichni dobře známe, aby ilustrovala chování, jemuž se musí postavit celé konstruktivně smýšlející mezinárodní společenství.

Česká republika

Czechia

Česko má chronické problémy, které úřady země nehodlají řešit, místo toho se zapojují do destruktivních zahraničněpolitických akcí, včetně interakce s Ruskem. Poslední roky znamenají pokračující „skluz“ Prahy, která nastínila otázky lidských práv jako jednu ze svých domácích a zahraničně politických priorit, k rusofobnímu kurzu, který často nabývá agresivních forem „války“ s pomníky sovětských vojáků a také k otevřenému vybílení nacistických spolupachatelů. Tyto akce se odehrávají na pozadí častějších snah prosadit v české společnosti koncept rovné odpovědnosti totalitních režimů za vypuknutí 2. světové války. Cílem kampaně je přirovnat symboly SSSR a Rudé armády k nacistickému hákovému kříži a následně je zakázat, bagatelizovat osvobozující roli Rudé armády (mj. prosazováním mýtu o sebeosvobození Prahy s pomocí vlasovců) a pošpinit sovětské vojáky a velitele. Poté, co Ruská federace zahájila svou speciální vojenskou operaci na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny a ochranu civilistů na Donbasu, Praha se otevřeně stala aktivním obhájcem neonacistického kyjevského režimu (a jeho nacistických praporů) a zásobovala ji různými druhy zbraní.

Na pozadí celkově ohleduplného a respektujícího přístupu českého obyvatelstva k pomníkům sovětským vojákům a obětem nacismu v posledních letech přibývá případů, kdy české úřady „bojují“ proti sovětským pomníkům. Nejohavnějšími incidenty byla demontáž pamětní desky věnované osvobození města vojsky 1. ukrajinského frontu pražským magistrátem z budovy radnice na hlavním náměstí [1692] ., demontáž pomníku sovětských tankistů (tank IS2, který byl sejmut z podstavce a přelakován na růžovo), osazení městské části Praha 6 v roce 2018 „vysvětlující desky“ na pomník maršála Koněva na náměstí Interbrigády, pod jehož velením bojovala Rudá armáda za osvobození města, i opakované vandalské činy proti pomníku a památníku rudoarmějců u Pražského hradu.

Apoteózou této cynické kampaně se stala demontáž pomníku Ivana Koněva počátkem dubna 2020 správou městské části Praha 6 v rozporu s rusko-českou smlouvou o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Pomník byl rovněž vyřazen z centrální databáze vojenských památníků Ministerstva obrany ČR. V současné době je socha Ivana Koněva v depozitáři, její podstavec na náměstí Interbrigády je zničen. Při tomto rouhačském činu byly ignorovány jak výzvy veřejnosti k zachování historicky významné památky, tak odsouzení prezidenta republiky Miloše Zemana. Nouzový stav vyhlášený z důvodu šíření nové koronavirové infekce a omezení volného pohybu po městě,

Čeští rusofobové však nezůstali jen u toho. Maršál Koněv byl 26. května 2022 rozhodnutím vedení hlavního města Prahy zbaven titulu čestného občana Prahy. A 21. června 2022 zastupitelstvo městské části Praha-3 odhlasovalo přejmenování ulice Koněv, která se nachází v této čtvrti.

V rámci své politiky zaměřené na falšování dějin 2. světové války a démonizaci SSSR a Ruska vynakládá Česko veškeré úsilí na rehabilitaci Ruské osvobozenecké armády (ROA) Andreje Vlasova, která kolaborovala s nacisty, s cílem připsat této organizaci „rozhodující roli“ při osvobození Prahy od nacismu v květnu 1945. V posledních letech v zemi přibývá veřejných pokusů tohoto druhu. Dne 30. dubna 2020 byl v pražské čtvrti Řeporyje z iniciativy jejího nechvalně známého vůdce Pavla Novotného postaven pomník vlasovým příznivcům. Dne 7. května 2022 se u tohoto pomníku konal vzpomínkový akt, před kterým byly položeny květiny. Na Olšanských hřbitovech v Praze je památník ROA, na kterém se memoriály pravidelně konají.

Existují příklady tolerantního postoje k projevům nacismu a nacistické tematiky, zabílení vojáků Třetí říše. Památník Železného kříže českým dobrovolníkům v řadách Wehrmachtu a Waffen‑SS, obnovený v roce 2011 v obci Kořenov (Liberecký kraj), je dodnes lákadlem pro české neonacisty. Zejména je známo, že členové české organizace Mladí nacionalisté tam dne 6. února 2021 uspořádali shromáždění, na kterém oznámili svůj záměr svá setkání zopakovat.

Existují i ​​případy nerušené distribuce výrobků s nacistickými symboly. Mezinárodní pozornost upoutal v květnu 2020 kalendář českého nakladatelství Naše vojsko s fotografiemi nacistických pohlavárů, české okupační správy a dalších nacistických zločinců. Rezonanci vyvolalo i vydání knihy popírající holocaust nakladatelstvím Guidemedia. Tento vydavatel již dříve publikoval kompilace Hitlerových projevů a antisemitských materiálů.

Poté, co Rusko v únoru 2022 zahájilo speciální vojenskou operaci na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a ochranu DLR a LLR, diskriminace ruských občanů a krajanů v Česku prudce vzrostla, zejména v každodenním životě.

První emotivní reakce na události na Ukrajině vyústila ve vlnu „individuálních sankcí“ proti Rusům v různých sférách veřejného života. V řadě pražských kaváren byly vidět nápisy, že Rusové nebudou obslouženi nebo budou obslouženi pouze tehdy, pokud vyjádří své odsouzení ruské zahraniční politiky a vedení (i písemně) a omluví se za to, co se děje na Ukrajině. Objevily se zprávy o tom, že Rusům byla odepřena lékařská pomoc. Někteří profesoři navíc odmítli učit studenty z Ruska, pořádat pro ně zkoušky a testy a spolupracovat s ruskými vědci. Navíc vyšlo najevo, že české univerzity porušily smlouvy o spolupráci s ruskými vzdělávacími institucemi. Několik bank odmítlo otevřít a vést účty pro ruské klienty.

Legislativní kroky podnikají i české úřady. Ještě v únoru 2022 byla veřejná podpora ruského vedení a ruských akcí na Ukrajině kriminalizována, nyní se trestá odnětím svobody na jeden až tři roky. Česká vláda tak v podstatě kriminalizovala právo na svobodu názoru a projevu jako takové podle článků 365 „schvalování trestného činu“ a 405 „popírání, schvalování a ospravedlňování genocidy“ českého trestního zákoníku.

V souladu s politikou Evropské unie přestala česká vláda svým nařízením č. 130 ze dne 25. února 2022 udělovat víza a povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu ruským občanům, a to i na žádosti podané před vyhláškou vstoupila v platnost. Výjimky lze udělit pouze v případě zahraničněpolitického zájmu České republiky. Zároveň bylo konstatováno, že budou vydána humanitární víza. Ministr vnitra ČR Vít Rakušan v komentáři k postoji úřadů vysvětlil, že humanitární případy zahrnují slučování rodin a hrozbu perzekuce v Rusku. Ministerstvo zahraničí ČR rozšířilo seznam: „Humanitární vízum se uděluje osobě, která je v ohrožení života z důvodu represí, odporu nebo kritiky režimu,

Kromě diskriminačních postojů vůči Rusům vystavilo Česko represi i rozumné občany, kteří mají odvahu veřejně vyjádřit svůj názor. Zejména učitelce češtiny v pražské škole bylo pozastaveno vyučování za to, že ve třídě nestranně zhodnotila události na Ukrajině a jejich skutečné příčiny, hrozí jí propuštění za uplatnění svého práva na svobodu projevu. Informovali ji její studenti, kteří si slova učitele tajně nahrávali na mobilní telefon. Český ministr školství Petr Gazdík, známý svými rusofobními názory, veřejně vyjádřil podporu tak tvrdému trestu. Běloruské a ruské studenty studující na českých univerzitách už dříve označil za „hrozbu pro národní bezpečnost země“.

Česko však nezůstává jen u snahy o glorifikaci nacistických spolupachatelů a vštěpování rusofobie. Země má řadu problémů v různých oblastech prosazování a ochrany lidských práv, které pravidelně vzbuzují kritiku a znepokojení jak evropských monitorovacích institucí, tak nevládního sektoru.

V roce 2021 zasáhla a omezila opatření českých úřadů v boji proti nákaze koronavirem řadu základních práv a svobod občanů. Omezeno bylo zejména právo na svobodu pohybu a právo na svobodu shromažďování, počet účastníků veřejných demonstrací byl snížen na 500 osob. Upozornila na to zejména Rada vlády ČR pro lidská práva ve své pravidelné zprávě o stavu lidských práv v ČR. Podle Agentury EU pro základní práva měly do června 2021 v zemi nárok na očkování pouze osoby registrované v českém systému veřejného zdravotního pojištění; samotné občanství členských států EU nestačilo. [1693]

Restriktivní opatření proti koronaviru vyvolala protesty českých občanů. Demonstrace před Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, která projednávala návrh na prodloužení platnosti pandemického zákona, vedla 1. února 2022 ke střetům demonstrantů s policií. [1694]

Způsob fungování masmédií v zemi vyvolává kritiku. Podle Výboru pro lidská práva se v poslední době zvýšila koncentrace soukromých médií v rukou několika hráčů, což vede k silnějšímu politickému vlivu na média a ovlivňuje zpravodajství o jednání všech politických aktérů. [1695]

Reportéři bez hranic ve své nejnovější recenzi upozornili, že svoboda tisku v Česku je ohrožena vysokou koncentrací soukromých médií a tlakem na veřejnoprávní vysílání. [1696] Stav svobody slova v České republice vyvolal také obavy Evropské vysílací unie, která vyjádřila znepokojení nad narůstající politizací řídící rady České televize. [1697]

Mezinárodní lidskoprávní monitorovací orgány zaznamenaly v ČR výskyt rasistických myšlenek a předsudků, rasově motivovaných trestných činů, zejména útoků na majetek, vyhrožování Romům, Židům, migrantům a aktivistům národnostních menšin a také útoky na ně. Mimo jiné byl zaznamenán strach většiny obětí oznámit trestné činy spáchané na nich, což vede k podcenění relevantních ukazatelů ve výkaznictví orgánů činných v trestním řízení.

Tedy Výbory proti mučení (květen 2018) [1698] , o odstranění rasové diskriminace (srpen 2019) [1699] a Výbor pro lidská práva (říjen 2019) [1700]vyjádřil znepokojení nad mírou šíření rasistických a nenávistných myšlenek, předsudků a stereotypů, nenávistných projevů mezi širokou veřejností, zejména prostřednictvím internetu a sociálních sítí. CERD uvedl, že takovou rétoriku používali čeští politici a veřejné osobnosti včetně poslanců, starostů měst a členů vlády. Média hrají důležitou roli v šíření rasistických stereotypů a předsudků vůči menšinovým skupinám. Často dochází k tomu, že novináři, kteří se snaží nezávisle a nestranně informovat o otázkách migrace, čelí hrozbám a tlaku radikálů. HRCttee poznamenal, že média se používají k posílení stereotypních předsudků založených na etnické příslušnosti nebo náboženství.

Podobné obavy vyjádřila Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) v říjnu 2020. ECRI zejména poznamenává, že v zemi je rozšířený nenávistný postoj k muslimům, migrantům a Židům a během posledních pěti let se objevila islamofobie a anti- nálady přistěhovalců se staly charakteristickým znakem politické diskuse. Přestože Česká republika nebyla svědkem teroristických útoků islamistických teroristických organizací ani důsledků migrační krize z roku 2015, zaznamenala země nízkou míru tolerance k těmto dvěma skupinám obyvatel. [1701]

Agentura EU pro základní práva poznamenala, že v roce 2017 byly v České republice hlášeny „pobuřující incidenty“ na základě rasové nenávisti a xenofobie, zejména vůči migrantům a etnickým menšinám. Rozsáhlé kampaně „proti dominanci Romů a migranti“ v Brně, Ostravě a dalších velkých českých městech, které, jak bylo uvedeno, často končily nepokoji, střety s policií a následným četným zatýkáním demonstrantů.

Poradní výbor k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin (ACFC) zdůraznil, že nenávist se v Česku projevuje především vůči muslimům, migrantům a Romům. Zejména poznamenala, že těžiště těchto projevů se přesunulo od nenávisti vůči Romům k protimuslimské a protiimigrantské rétorice. Výbor také poukázal na negativní postoje převládající v části české společnosti vůči některým etnickým skupinám, které podporují i ​​výroky mainstreamových politiků. To zase přispívá k odstrašující atmosféře, v níž se skupiny obyvatel patřící k národnostním menšinám bojí dovolávat svých práv a nehlásí se k etnické příslušnosti při sčítáních lidu. [1702]Výbor efektivně popisuje situaci nepřímé diskriminace národnostních menšin. Jak uvádí ACFC s odkazem na názory zástupců řady národnostních menšin v ČR, úřady v některých případech kritizovaly představitele menšin za to, že se dovolávají některých menšinových práv z důvodu, že by většinová populace v dotčené oblasti reagovala negativně. Poradní výbor rovněž poukázal na to, že některé národnostní menšiny jsou tolerovány, pokud nejsou ve společnosti viditelné, ale hrozí jim znevýhodnění, jakmile se dovolají svých práv.

Jako příklad negativního vnímání národnostních menšin v ČR uvedl AKFC také fakt, že ve formuláři sčítání lidu 2021 byla otázka etnické příslušnosti nepovinná. ACFC s odvoláním na slova zástupců německé, polské, romské a ukrajinské menšiny informovalo, že fakultativní povaha otázky v roce 2011 výrazně snížila počet osob, které na ni odpovídaly. Z obavy z negativních postojů většinové populace zástupci národnostních menšin argumentovali tím, že počet Němců, Poláků a Romů, kteří se v tomto sčítání přihlásili k etnické příslušnosti, byl podstatně nižší, než odhadovali zástupci těchto menšin.

AČF navíc zmínila přetrvávající protiněmecké postoje v Česku a tendenci spojovat přítomnost této menšiny a opatření na její ochranu s obdobím národního socialismu.

Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva v roce 2022 vyjádřil znepokojení nad přetrvávající diskriminací, nenávistnými projevy, předsudky a stereotypy namířenými vůči některým jednotlivcům a marginalizovaným a znevýhodněným skupinám, mezi nimiž zmínil Romy, osoby se zdravotním postižením, migranty, uprchlíky a žadatele o azyl. Výbor navíc poznamenal, že vzdělávání v menšinových jazycích nezahrnuje všechny národnostní menšiny a nepokrývá celou zemi. [1703]

Antisemitské projevy jsou na vzestupu i v Česku. FRA zejména potvrzuje výrazný nárůst antisemitských incidentů v roce 2021 s odvoláním na údaje Federace židovských obcí ČR – až 1 128 (pro srovnání, v roce 2019 bylo zaznamenáno 694 takových incidentů a v roce 2020 874), přičemž tento „pozitivní“ „Trend trvá nejméně posledních 10 let. Většina případů (1119) se týká antisemitských projevů na internetu a v médiích. Oficiální údaje úřadů o registrovaných antisemitských trestných činech také vykazují vzestupnou tendenci: v roce 2021 bylo registrováno 37 antisemitských trestných činů, 27 v roce 2020 a 23 v roce 2019. [1704]

Z hlediska diskriminace stále vyčnívá kontroverzní případ z roku 2014, kdy majitel (původem z Ukrajiny) ostravského hotelu Brioni odmítl poskytnout ubytování ruským občanům pod záminkou sjednocení Krymu s Ruskem. Později vedení hotelu požadovalo, aby ruské klienty podepsaly prohlášení odsuzující „anexii“ poloostrova, aby mohli zůstat v hotelu. Případ se dostal k českým soudům a Ústavní soud se nakonec postavil na stranu majitele hotelu a zrušil rozhodnutí nižších soudů a Nejvyššího správního soudu s tím, že podnikatelé nemusí být politicky neutrální. Tento verdikt nesplňuje mezinárodní právní závazky České republiky, včetně mezinárodních paktů o hospodářském, Sociální a kulturní práva a občanská a politická práva z roku 1966. Čeští odborníci toto rozhodnutí kritizovali a zdůrazňovali, že je právně nesprávné. Je pozoruhodné, že předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský vyjádřil s konečným rozhodnutím konkludentní nesouhlas a doporučil postoupit věc Evropskému soudu v Lucemburku.[1705] , která si podle jeho názoru „s tímto fenoménem poradila“.

Tomuto případu věnovala pozornost i Rada vlády pro lidská práva, která jej zařadila do přezkumu v části o diskriminaci na základě rasy a etnického původu. Konečné rozhodnutí Ústavního soudu, který podnikatelovu snahu vyjádřit své politické názory a podle toho udělat dělicí čáru mezi klienty odůvodnil svobodou podnikání, se Rada pokusila vysvětlit tím, že český právní rámec nezahrnuje občanství jako občanství. základ pro diskriminaci. Rada zároveň upřesnila, že seznam těchto základen je uveden, nikoli však omezen, a „zůstává nejasné, jak by tento případ skončil“, kdyby místo „občanství“ byla jako důvod uvedena státní příslušnost, neboť pojmy spolu souvisí.

Jedním z nedávných příkladů rasově motivované nenávisti byl incident z března 2021, kdy fotbalista Slavie Praha Ondřej Kúdela urazil černého hráče Glasgow Rangers Glena Kamaru. Rozhodnutím Disciplinárního orgánu Unie evropských fotbalových asociací byl český sportovec zakázán na 10 zápasů UEFA za rasistické výroky. Incident měl v českém informačním prostoru široký ohlas a většina politického establishmentu (i místní pravicoví liberálové, tradičně specializující se na lidskoprávní problematiku, tvrdili, že humbuk kolem této kauzy jen posílí rasistické trendy v ČR) se postavil na stranu Ondřeje Kúdely, přičemž rozhodnutí považoval za zpolitizované. Tak ve svém otevřeném dopise členům disciplinárního orgánu UEFA,

I přes četné iniciativy českých úřadů zůstává romská otázka nevyřešena. Tato národnostní menšina je považována za nejpočetnější v Česku (podle údajů shromážděných vládou ČR za rok 2020 žije v zemi přibližně 150 až 300 tisíc Romů, což představuje 1,4 až 2,8 % populace). Situace drtivé většiny Romů je poměrně složitá: asi polovina je integrována do české společnosti, zbytek spadá do kategorie „sociálně vyloučených“ osob, to znamená, že nemají stálé zaměstnání, žijí převážně ze sociálních dávek a v v mnoha regionech republiky, v „uzavřených“ čtvrtích (takových „ghett je asi 600“, nacházejících se především v Ústeckém kraji), vyznačujících se chudobou a vysokou kriminalitou. Podle Kanceláře ombudsmana pro lidská práva v ČR se počet takto sociálně znevýhodněných oblastí v poslední době téměř ztrojnásobil. Je třeba poznamenat, že negativní vztah k Romům je pevně zakořeněn v myslích značné části Čechů.

V červenci 2021 schválil český Senát zákon o odškodnění (s účinností od ledna 2022) pro romské ženy, které byly násilně sterilizovány v letech 1966 až 2012. Pozoruhodné je, že tato krutá praxe pokračovala celých osm let poté, co byla Česká republika přijata do Evropské unie. v roce 2004. Každá z přeživších obětí – podle některých odhadů jich může být až několik tisíc – může očekávat, že dostane 300 000 korun. Pokud samozřejmě stihnou podat příslušnou žádost a vyzvednou si potřebné doklady v zákonem stanovené lhůtě. V tomto ohledu CESCR poukázal na to, že lhůta tří let pro podání žádosti o odškodnění může být příliš krátká na to, aby tyto ženy byly řádně informovány a podaly své nároky. [1706]

Jsou známy i případy útoků proti Romům. V červnu 2021 zabili policisté v Teplicích Roma Stanislava Tomáše. Vyšetřování, v jehož rámci tehdejší ministr vnitra uvedl, že krev oběti obsahuje omamné látky, které mohly způsobit jeho smrt, trvalo šest měsíců. Zástupce ombudsmana ČR zároveň zveřejnil důkazy o tom, že policisté se při zadržení oběti dopustili řady závažných chyb, které vedly k její smrti. [1707] Agentura EU pro základní práva také poukázala na chyby policie při zatýkání. [1708]

Romské děti čelí diskriminaci ve vzdělávání: segregované školy jsou rozšířené. Podle Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti navštěvuje kolem 20 % romských žáků základní školy, kde Romové tvoří více než 50 % studentů. Ve 13 takových školách je podíl romských žáků nad 90 %. Kromě toho Komise upozornila na vysoce sledovaný soudní spor proti základní škole v Ostravě, která přidělila jednu budovu romským dětem a jednu neromským dětem. [1709]

Rozsáhlou diskriminaci Romů v České republice a segregaci romských dětí ve školách se znepokojením zaznamenal Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva v květnu 2014 [1710] a v březnu 2022 [1711] Výbor proti mučení v květnu 2018 , [1712] Výbor pro odstranění rasové diskriminace v srpnu 2019, [1713] Výbor pro lidská práva v říjnu 2019, [1714] Evropská komise proti rasismu a netoleranci v prosinci 2020 [1715] , Agentura Evropské unie pro základní práva ve své zprávě za rok 2020 [1716]a Poradní výbor pro Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin v roce 2021. ACFC zejména poznamenal, že Romové jsou spolu s muslimy nejčastějším terčem nenávistných projevů, přičemž v posledních letech došlo k posunu důrazu od nenávisti vůči Romové k protimuslimské a protimigrační rétorice. Celkově lze konstatovat, že veřejné projevy protiromských nálad jsou stále časté, přičemž znatelný nárůst je na sociálních sítích. Tento negativní postoj podporují vyjádření řady českých politiků, a to i na nejvyšší úrovni. ACFC v tomto ohledu uvedl, že takové postoje jsou pro národnostní menšiny velkým znepokojením a zklamáním. Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva uvedl, že Romové jsou nejméně vzdělaní. Kromě toho podle výboru[1717]

Bylo také konstatováno, že navzdory opatřením přijatým českými úřady v oblasti vzdělávání, kultury, médií a policejního výcviku země stále zažívá nárůst negativních postojů vůči skupinám obyvatelstva z důvodu jejich etnické příslušnosti nebo náboženského vyznání. V této souvislosti Agentura pro sociální začleňování, která podporuje integraci Romů, realizuje „Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti“. Kromě toho bylo konstatováno, že úřady nevedou samostatné statistiky o nenávistných projevech vůči osobám patřícím k národnostním menšinám. Bylo také poznamenáno, že úřady neshromažďují statistiky konkrétně o projevech nenávisti vůči osobám patřícím k národnostním menšinám. ACFC s odvoláním na údaje českých úřadů poukazuje na to, že v roce 2019 bylo 38 trestných činů týkajících se „hanobení národa,[1718]

ECRI zmínila dlouhodobý problém „začarovaného kruhu“, ve kterém žije velká část české romské populace: nedostatek vzdělání vede k nedostatečné poptávce na trhu práce, život ve znevýhodněných oblastech, což negativně ovlivňuje přístup k sociálnímu zabezpečení a zdravotní péče.

Dne 23. listopadu 2020 navíc Evropský výbor pro sociální práva (ECSR) rozhodl o stížnosti, kterou tomuto orgánu v roce 2017 podaly Evropské centrum pro práva Romů a Centrum pro obhajobu mentálních postižení. Stěžovatelé upozornili Výbor na českou praxi „institucionalizace dětí“ do tří let věku (především Romů a zdravotně postižených osob) formou jejich umísťování do ústavů sociální péče namísto poskytování rodinné péče. S přihlédnutím k postoji zvláštního zpravodaje Rady OSN pro lidská práva k právu na zdraví Dainius Puras ECSR konstatovala, že Praha porušila ustanovení článku 17 Evropské sociální charty z roku 1961, která stanoví právo matek a dětí na sociální a ekonomická ochrana. V tomto kontextu, České NNO Fórum pro lidská práva upozorňuje na nutnost „systémových změn“ v této oblasti. Na tytéž problémy poukázal v roce 2022 Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva.

Pozornost smluvních orgánů byla rovněž upozorněna na problémy spojené se zadržováním uprchlíků a žadatelů o azyl přijíždějících do Česka ve speciálních táborech. Podmínky i dlouhá doba pobytu migrantů v těchto specializovaných centrech vyvolaly kritiku. Na tento problém upozornily zejména Výbor pro odstranění rasové diskriminace, Výbor proti mučení a Výbor pro lidská práva. HRCttee se znepokojením konstatovalo, že vysocí čeští představitelé podporují vnímání migrace veřejností jako hrozbu pro veřejnou bezpečnost a že média jsou využívána k vyvolávání strachu z migrantů a žadatelů o azyl. Výbor také zmínil nízký počet kladně posouzených žádostí o azyl,[1719] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva vyjádřil podobné obavy. Mimo jiné upozornila na to, že migranti včetně dětí jsou většinou zadržováni při všech azylových řízeních. Tyto osoby se navíc potýkají s obtížemi při získávání trvalého pobytu. [1720]

Kritiku mezinárodních lidskoprávních mechanismů vzbuzuje i situace v justici. Výbor pro lidská práva tak v roce 2019 konstatoval, že české soudnictví je náchylné k politickým zásahům, zejména ve vysoce sledovaných případech, a že nezávislost soudců a státních zástupců na výkonné a zákonodárné moci není dostatečně zajištěna zákonem, a to z důvodu stávající postupy pro výběr, jmenování, povýšení a přeložení soudců; postavení Nejvyššího státního zastupitelství, formálně součásti výkonné moci; a postup při výběru, jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce a dalších státních zástupců. V tomto kontextu,[1721]

V oblasti zajišťování rovných práv a příležitostí žen v ČR byla zaznamenána řada nedostatků. Evropský výbor pro sociální práva tak na konci roku 2019 shledal kolektivní stížnost Univerzity žen v Evropě proti Česku oprávněnou, která odhalila porušení práv na stejnou odměnu, rovné příležitosti a rovné zacházení na trhu práce bez diskriminace. na základě pohlaví. Výbor konstatoval, že česká legislativa obsahuje normy pro odměňování, ale chybí transparentnost plateb a páky kontroly v soukromém sektoru. Zmíněno bylo také nedostatečně znatelné pokroky v potírání genderové diskriminace z hlediska mezd a počtu žen ve vedení firem.

Problémy má Česko také v oblasti ochrany práv dětí. Výbor pro práva dítěte vyjádřil extrémní znepokojení nad rozšířeným sexuálním vykořisťováním a zneužíváním dětí v zemi, velkým počtem dětí zbavených rodinné péče, nízkou životní úrovní dětí se zdravotním postižením a diskriminací romských dětí. [1722] (k této problematice viz také část výše o romské populaci obecně).

Výbor vyzval české úřady, aby upravily legislativu tak, aby bylo lépe zajištěno dodržování práv dítěte, přičemž zdůraznil zejména nutnost přijmout definici dítěte a odpovídajícím způsobem upravit národní právní rámec – především odstranit všechny výjimky, které povolit manželství osobám mladším 18 let a zakázat sňatky dětí. Výbor poukázal na nutnost obnovit Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí [1723] a revidovat český trestní zákoník tak, aby byly všechny osoby mladší 18 let chráněny před sexuálním vykořisťováním.

CRC také vyjádřilo znepokojení nad problémem odpovědnosti dětí za dluhy rodičů a vyzvalo k přijetí opatření k jeho řešení. Podle Výboru má velký počet rodin s dětmi problémy s bydlením, protože politika bezvýhodných zón vedla ke zvýšené zranitelnosti nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, včetně romských rodin s dětmi, a návrh zákona o sociálním bydlení byl zamítnut v r. 2015. V důsledku toho je v zemi akutní potřeba dostupného bydlení.

Stejným problémem se zabýval Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, který v březnu 2022 [1724]vyjádřili znepokojení nad situací v této oblasti s poukazem na nedostatek vhodných bytů a vysoké náklady na bydlení a ceny nájmů, které potvrzuje velký počet bezdomovců. Rovněž poznamenala, že české úřady nevyčleňují dostatečné finanční prostředky na příspěvek na bydlení. Romská komunita v České republice je tímto problémem postižena nejvíce. Aby toho nebylo málo, podle CESCR ustanovení umožňující vznik bezvýhodných zón v bydlení v roce 2021 zrušil český Ústavní soud. Tyto negativní trendy jsou doprovázeny nepříznivou ekonomickou situací. CESCR tak zdůraznil, že minimální mzda v ČR zůstává jednou z nejnižších v kraji. Navíc, současné životní minimum v ČR nezahrnuje náklady na bydlení a neodráží adekvátně skutečné životní náklady. Situaci zhoršuje fakt, že reálné životní minimum se vlivem inflace neustále snižuje.

Začátkem roku 2021 se Česká republika dostala pod kritiku Evropského výboru pro sociální práva Rady Evropy za to, že nezajišťuje dětem adekvátní podmínky během soudního řízení. Podle závěru mezinárodních expertů se nezletilým do 15 let v přípravné fázi řízení nedostává žádné právní pomoci a možnost mimosoudního řešení takových případů není využívána. Již v roce 2017 byla na toto téma podána stížnost organizací pro lidská práva International Commission of Jurists s odůvodněním, že Česká republika tak porušila ustanovení jí podepsané Evropské sociální charty (tento dokument předpokládá, že právník dříve spolupracuje s dětmi, které je musí informovat o stávajících právech a budoucím postupu).

V roce 2020 se v souvislosti s pandemií koronaviru a karanténou dostal do popředí i problém domácího násilí, i když podle oficiálních údajů Ministerstva vnitra ČR počet těchto stížností formálně poklesl (v prvním bylo 249 stížností). polovině roku 2020 a 327 ve stejné části roku 2019). Optimismus ohledně statistik nesdílejí české nevládní organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí, kterých se o pomoc obrátilo téměř o 40 % více [1725]žadatelů než před koronavirovou krizí. Výzkumníci vysvětlují, že rozdíl v ukazatelích je způsoben tím, že orgány činné v trestním řízení sestavují svá data podle počtu incidentů, které měly následky (například dočasné vystěhování agresora z domova nebo předložení případu soudu). V souvislosti se zvýšenou pozorností věnovanou tomuto problému se ukázaly nedostatky systému pomoci obětem – především absence jednotné linky pro konzultace a malý počet sociálních azylových domů pro oběti násilí. Problém podle odborníků komplikuje i to, že pojem domácí násilí není v české legislativě jasně definován, lidé proto hledají pomoc především v krajních případech.

Dne 8. března 2021 představila vláda ČR Národní vládní strategii pro rovnost žen a mužů na léta 2021-2030. Tento dokument stanoví řadu strategických cílů pro zlepšení genderové vyváženosti.

Mezitím mezinárodní monitorovací orgány identifikovaly v této oblasti řadu problémů. Například Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva vyjádřil v roce 2022 obavy, že rozdíly v odměňování žen a mužů přetrvávají, mimo jiné v důsledku vertikální a horizontální segregace žen na trhu práce a nadměrného zastoupení žen v zaměstnání na částečný úvazek. Konstatovala také mnohem nižší míru účasti žen na trhu práce, koncentraci žen v profesích, v nichž tradičně převažují ženy, a pokračující nedostatečné zastoupení žen v manažerských pozicích ve veřejném a soukromém sektoru. Konstatovala také, že nedostatek zařízení péče o děti v zemi znamená, že ženy častěji přebírají roli pečovatelek o domácnost, a čelí tak problému sladění svého profesního a osobního života,[1726]

V oblasti výkonu trestu kritizoval Výbor proti mučení české úřady za pokračující praxi chirurgické kastrace sexuálních delikventů. V tomto ohledu CPT zdůraznil, že chirurgickou kastraci lze provádět pouze na dobrovolném základě. [1727]Výbor pro lidská práva k tomuto problému konstatoval, že taková praxe, i když je založena na nominálním souhlasu, vyvolává otázku slučitelnosti českého vnitrostátního práva s Úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. [1728]

sdílet na