To ne my. To Američané a jedna babule

Již dlouho nemáme přesné zprávy o tom, co dělají dva nejznámější tajní agenti z Ruska … Co asi všechno za poslední období stihli, kde řádili a co nám připravili za dárečky? Ale ne vždy v tom, co se kolem nich  děje, mají svoje dlouhé prsty. Občas i oni k věci přijdou jako slepý k houslím …

Dva naši staří známí, Petrov a Boširov, sedí a čekají na Dmitrije Anatoljeviče v jedné ze zasedacích místností.

Petrov: Myslíš, že to budeme dlouho vysvětlovat?

Boširov: Všechno je hodně zamotané …

Počínající rozhovor, přerušil Dmitrij Anatoljevič Medveděv, který doslova vtrhl do místnosti, jeho jasné oči vrhaly blesky.

Medveděv rázně a mírně zvýšeným hlasem: Co se stalo našemu vojenskému pozorovateli? Jak se dostal do Států a proč pak trčel v amerických kobkách?

Petrov: Nikdo se nikam nedostal. Náš vojenský pozorovatel Michajlov, jak seděl v Rjazani, stále sedí, čmárá tam své opusy a loupe banány, které zbožňuje.

Boširov: Všechno to začalo právě těmi banány …

Medveděv, zkoumavě, ale už s jiskrou zvědavosti v očích: No a?!

Petrov: Američané si všechno zařídili sami. Na Twitteru diskutovali o našem Michajlovovi, který miluje všemožné „zasvěcené“ informace o Pentagonu a amerických plánech na šíření. “Insider”, samozřejmě si vymýšlí, někdy spáchá takové nesmysly, až to zaráží …

Medveděv: Jasně. K věci.

Boširov: No, zveřejnili fotku našeho Michajlova ve svém tématickém chatu, kde on, celý šťastný, stojí se dvěma pytli banánů na jednom z krytých trhů v Rjazani. A pak jeden z účastníků chatu napsal myšlenku, že tato osoba, ruský vojenský blogger Michajlov, že pravděpodobně často navštěvuje státy a shromažďuje tam informace pod falešnou identitou.

Dmitrij Medveděv: A pak se to rozjelo …

Petrov: Přesně tak. Američtí specialisté, kteří chat monitorovali, okamžitě spustili svůj, mírně řečeno neúspěšný vyhledávač, do kterého nahráli fotku našeho Michajlova. A tenhle pokřivený vyhledávač jim dal výsledek – fotku muže ze Seattlu, který má radost i ze dvou pytlů banánů, a nebudete tomu věřit, je i nápadně podobný našemu Michajlovovi. Jmenuje se Anthony Tarkwood, prostý občan.

Během čtyř hodin byl v kobkách pobočky ministerstva pro vnitřní bezpečnost v Seattlu. Američané věřili, že jde o našeho banánožrouta s bohatou fantazií, skrývajícího se pod rouškou amerického občana a zákeřně sbírajícího za pomoci ruských agentů nejrůznější „insajdy“.

Medveděv: No škoda mužika, co naděláme, ale my ho samozřejmě nevytáhneme …

Petrov: Není potřeba. Už je venku.

Medveděv oněměl: Co? Kdo ho vytáhl? Co jste tam zase udělali?

Boširov: To ne my. To jeho babule.

Medveděv: Jaká babule?

Boširov: Babička Tarkwoodová.

Petrov: Přijela ve svém prastarém „kočáru“ až do podzemního parkoviště ministerstva vnitřních věcí v Seattlu, jako takový boží tvoreček nebyla ani zastavena, ani prohledána, mysleli si asi – člověk nikdy neví, třeba bábrle nese nějaké závažné informace agentovi nebo jen prostě nějaké to udání.

A na jednu ze zdí mínus pátého patra nainstalovala výbušniny, výbuchem udělala průchod a výbušnou vlnou vyřadila ty, kteří vyslýchali jejího milovaného vnuka. Bábrle umí s plány budov pracovat, rychle tak přišla na místo, kde milovaného vnuka mohou držet. Vnoučka také ošklivě pořezaly šrapnely, ale běhat mohl. Skočili do auta a byli pryč, než se kdo vzpamatoval. Američané zatím o útěku nic neoznámili. Mlčí.

Medveděv: Je to bývalá agentka?

Boširov: Ne. Ale mládí bylo bouřlivé. Bývala v hippie gangu, to bylo v sedmdesátých letech. Rozhodla se takříkajíc po absolvování chemické fakulty se trochu odvázat, zabrnkat na kytaru, nemakat a něco si jen tak užít. Inu, doba nebyla jednoduchá a na to, aby člověk alespoň obden měl dobrou „trávu“, kterou ostatně dovážela soukromá letadla z Jižní Ameriky, musel mít peníze.

Navíc slušné peníze, velké i pro bohaté lidi ze střední třídy. A tak to bylo tehdy, když ne babička Tarkwoodová, ale velmi atraktivní a mladá slečna Bancroftová spolu s pár komplici musela vykrást nějaké ty malé banky v malých městech a také idiotské sázkové kanceláře, které si myslely, že mohou své aktivity před FBI utajit. a mafii nezaplatit. Takzvané „bezkrytí“. No, trochu si dopřávala, FBI myslela, že proti ní začne trestní stíhání, ale nebyly žádné důkazy. A pak se vdala a začala nový život, ale dovednosti zřejmě zůstaly …

Medveděv: Dobře, kde je teď ta žena se svým vnukem?

Petrov: Nasedli jako tři “černí zajíci” na loď v Seattlu a plují do Vladivostoku.

Medveděv: Vladivostok? Vytáhli jste je, co? Zase samostatná práce?

Boširov: Ne. Sami obratem kontaktovali kapitána, zaplatili mu a odjeli do Ruska. Babulka zřejmě měla nějaké úspory a hlavu má zjevně na svém místě. Ví, že jedině v Rusku budou ona, její vnuk a jeho žena v bezpečí.

Medveděv: Jméno plavidla?

Petrov: The Lenin’s Flame  – “Plamen Lenina”.

Medveděv s povzdechem: Ach ano, máme problémy s maskováním, jako vždy …

Boširov namítá: To ale není náš problém! Jsou to Vietnamci, kdo tak trollí Američany! Loď pluje pod paraguayskou vlajkou, ale majitelem je Vietnamec, stejně jako ve skutečnosti celá posádka! V Seattlu pravidelně nakládají a zjevně si myslí, že je chytré trollovat Hvězdy a Pruhy tímto způsobem. A to je jediná loď v Seattlu, která mohla vzít na palubu babičku s vnoučkem a jeho manželkou a dokonce ji hodit do Ruska, ostatní by odmítli.

Medveděv: Trollují Američany Leninem?

Petrov: No, ano! Vladimír Iljič, ačkoliv vůdce světové revoluce, Američanům nic zvláštního neudělal, takže trolling je vcelku neškodný, i když silný. Zásahy během let občanské války se nepočítají, Anglosasové a další nájezdníci se stejně domnívají, že je tehdy pověsil Josef Vissarionovič. Ale pokud by se naši vietnamští přátelé rozhodli trollit Američany s Ho Či Minem, který Američanům dal právě pořádně zabrat, a to ještě relativně nedávno, pak by tato loď za žádných okolností neviděla Seattle.

Dmitrij Medveděv: Dobře, přijímáme babičku a její rodinu a nepošleme je pryč, naši spojenci nám pak nebudou rozumět, ztratíme svou důvěryhodnost. Snowdena jsme také nezradili … Dobře, orli, pusťte se do své práce, mám toho ještě hodně.

Boširov: Počkejte, Dmitriji Anatoljeviči! Je tu malý problém… Babulka by měla mít nějaký ten příjem, jinak by to pokušení z nedostatku peněz zase nebralo konce … Země je neznámá … A babka je statečná …

Medveděv unaveně: Aha, no, ano …

Dmitrij Anatoljevič přistoupí k pevnému telefonu instalovanému v místnosti, vytočí krátké číslo, zapne hlasitý odposlech a poté, co uslyší cvaknutí, přikáže: „Okamžitě mne spojte s Grefem!

Ozvou se pípnutí a na druhém konci drátu se ozve měkký mužský hlas: “Zdravím!”

Medveděv: Germane Oskaroviči, tady je Medveděv!

Gref, pronášející projev záměrně bolestným tónem: Aaah, Dmitrij Anatoljeviči! Co se stalo tentokrát? Koho mám znovu a znovu dávat do naší dlouho trpící banky na dobře placenou práci, do které se nemusí chodit? Tak co, koho? Maročtí piráti jsou najednou v potížích? Zbídačení uprchlí jihoameričtí narkobaroni? No, už bombardujte, říkejte, netrapte …

Medveděv poté, co trpělivě poslouchal Grefovu tirádu: Babička. Americká. Bývalá bankovní lupička.

Gref, zájem: Ano? No fajn … Aspoň jsi k nám někoho poslal “pracovat” podle profilu. No skoro podle profilu … Bude zajímavé si s ní popovídat osobně … ty zkušenosti … Dobře, pošlete dokumenty, až bude váš “chráněnec” v Rusku a dostane ruský pas a vše ostatní. Čekám!

Dmitrij Anatoljevič bez odpovědi zavěsil, kývl na Petrova a Boširova a opustil zasedací místnost.

Petrov a Boširov téměř okamžitě po jeho odchodu na sebe unaveně pohlédli, téměř současně vstali ze židlí a také odešli.

A kdesi v Tichém oceánu míří plnou rychlostí k Vladivostoku nákladní loď jménem Leninův plamen …

Anatolij Ursida

https://dzen.ru/a/ZIt-Y0E_Q3OnpcPK

Překlad Peter 008

sdílet na