„Horší než teror. Napište to!“ Migranti v Evropě. Petr Pelikán a co je skryto

Teror jako nejhorší dopad migrace? Ne, říká akademik a pedagog Petr Pelikán. „O teroristických útocích se psalo hojně, to bylo něco, co se dá mediálně prodat, ale to, že se vám klidné rodné městečko změní k nepoznání, protože se v něm celý den poflakují chuligáni, dělají binec, nepracují, občas se někde porvou mezi sebou, obtěžují domorodce a sem tam něco ukradnou? Reportujte o tom se senzačními titulky!“ vyzval ve druhé části rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz.

V závěru první části našeho povídání o migraci jste zmínil bránění terorismu. Ještě před pár lety k teroristickým útokům docela často docházelo, v poslední době se zprávy o nich z médií vytratily. Mohou si evropští starousedlíci z tohoto pohledu oddychnout?

Teroristické útoky jsou mediální třešničky na dortu. Každodenní soužití je ve skutečnosti daleko horší, ale o tom se nedá napsat atraktivní reportáž.

V poslední době se v médiích maximálně občas objevují zprávy o epidemii násilné kriminality s použitím nožů. O teroristických útocích se psalo hojně, to bylo něco, co se dá mediálně prodat, ale to, že se vám klidné rodné městečko změní k nepoznání, protože se v něm celý den poflakují chuligáni, dělají binec, nepracují, občas se někde porvou mezi sebou, obtěžují domorodce a semtam něco ukradnou? Reportujte o tom se senzačními titulky! To není ani téma pro místní černou kroniku, nehledě na to, že takové téma opatrný editor radši neuveřejní, aby neměl potíže s aktivisty. Ale ve skutečnosti to je horší než teroristické útoky, protože to je každodenní deprimující realita, ze které není úniku. Při teroristickém útoku jste opečovávaná oběť, v tomto případě jste jen zoufalý bezmocný kverulant a nikdo se vás nezastane.

Myšlenku, že by se migranti integrovali do společnosti, do které nově přišli, už všichni opustili?

Marně se ptám, co znamená integrace. Mělo by to prý znamenat začlenění do většinové společnosti při zachování vlastních kulturních specifik. Jenže kdo má ustoupit, když jsou ta specifika neslučitelná s životem většinové společnosti? Tento přístup zatím vede k existenci paralelních společností a ke střetům tam, kde spolu musí většina s menšinou komunikovat. Fungovala asimilace, úplné přijetí jazyka a kultury většiny, ale asimilace je už dlouhou dobu politicky nekorektní pojem a je ošidné ho zmiňovat.

Naše země sice nepatří mezi cílové destinace, ale i tak tu o migranty nouzi nemáme. Jen za první červnový týden jich policie na jihu Moravy zachytila tolik jako za celý květen. Vzhledem k tomu, že u nás zůstat nechtějí, není to tak trochu zbytečná práce?

Nejjednodušší řešení je dívat se jinam a tvářit se, že nám nic nehrozí, což také většinou děláme. A zadržet nelegálního migranta s tím, že se s ním jen sepíšou nesmyslné papíry a zase se pustí na další cestu, to skutečně zbytečná práce je.

Neznamená to ovšem, že bychom byli jen stoprocentně tranzitní zemí. Někteří migranti u nás při tranzitu uvíznou, většinou nedobrovolně, buď dočasně, někteří ale i natrvalo. A v poslední době je trend, že k nám přicházejí oklikou ze Západu. Doputují do Německa, získají tam poměrně rychle pobytový titul, jejich rodinný klan se na ně složí, dá jim nějaký základní kapitál a oni přicházejí sem. Ve statistikách se už ovšem neprojeví, protože to je pohyb uvnitř EU.

Někdy k nám přicházejí i hledači evropského ráje. Migranti totiž jdou do Evropy s naivní vizí, že dostanou dům, do půl roku budou naučeni místnímu jazyku, vystudují a dostanou důstojnou, dobře placenou práci.

Jak na konfrontaci snů a reality reagují?

Někteří všelijak cestují, hledají zaslíbenou zemi a nikde ji nenacházejí. Většinou ovšem už od počátku míří za svými příbuznými, protože se spoléhají na jejich podporu. Když už potom v některém státu získají pobytový titul, například azyl, mají tam nárok na sociální pomoc, vztahují se na ně různě štědré integrační programy, a to je drží na místě.

Možná si vzpomínáte na nedávný případ Syřana, který ve Francii pobodal několik lidí, hlavně dětí. Podle zpráv měl azyl ve Švédsku, ale dožadoval se ho i ve Francii, a na to už nemá nárok. Mohl ve Francii podle unijních pravidel pracovat, podnikat, žít, neobjevil by se v žádných statistikách, jen už by mu tam nedali všechny výhody pro nové imigranty.

Ale zatímco ve Švédsku by bral podporu, ve Francii by si musel vydělávat. Co je vede k tomu kočování Evropou?

Tady se zase vracíme k přerozdělování a povinným kvótám. Říkáme, že Evropa stárne, potřebuje pracovní síly a imigrace z mimoevropských zemí je řešením. Kdyby tomu tak bylo, patrně by se jednotlivé státy bránily mnohem méně imigrantům, a už vůbec by nebylo potřeba zavádět půlmilionové pokuty za každého nepřijatého migranta. Myslím, že kvůli bariéře politické korektnosti si třeba nesmíme přiznat, že kultura a mentalita značné části z nich není kompatibilní se zavedenými ekonomickými a sociálními systémy. Málokdo třeba chce být zaměstnancem, to se často vnímá jako ponižující status. Důstojné je mít vlastní, byť malé podnikání nebo svobodné povolání. A mnoho z nich přitom z domoviny není zvyklých na placení sociálního a zdravotního pojištění ani daní. A velká část z nich jde do Evropy s naivní vizí, že zde naleznou bezbřehé sociální zaopatření.

Zajímavé je, jak funguje migrační model třeba v zemích Perského zálivu. Třeba v Dubaji žije už jen asi dvacet procent občanů, všichni ostatní jsou migranti. Nikdy nedostanou občanství, nikdy nebudou mít stejná práva jako místní. Kdykoliv mohou být deportováni. Nikdo tam nepřichází proto, že by hledal svobodu a demokracii, taky by ji tam nenašel. Chtějí si jen vydělat a všichni jsou s tímto uspořádáním srozuměni. Kolik tu máme žadatelů o azyl z absolutistických monarchií Perského zálivu prchajících před nesvobodou?

Tuším, že se jejich počet blíží nule. Co tedy brání členským zemím Evropské unie včetně Česka, aby si také našly svůj způsob, jak nekontrolovatelnému a nechtěnému přílivu migrantů čelit?

Bohužel, přijali jsme jako postulát, že máme co dělat s uprchlíky, nikoliv s migranty. Všichni vědí, že je to lež, ale je to nedotknutelná ideologická lež. Pokud bychom ji opustili, nestál by před námi problém, jak přerozdělit, nýbrž jak právně a technicky zajistit jejich deportace. Jsem přesvědčen, že by potom nebylo potřeba pokoušet se o kvadraturu kruhu, jíž je ochrana vnější schengenské hranice bez použití násilí. Místo toho by nastoupily kontroly uvnitř EU a důsledné dodržování právních předpisů, případně nepatrná změna některých z nich.

Jak přesně byste si to představoval?

Zjednodušeně řečeno, jako důslednou pobytovou kontrolu. Už to je dnes nemyslitelné. Kontrolovat lidi jen proto, že vypadají neevropsky, by byla rasistická policejní šikana. Dnes jsou odmítnutí žadatelé o azyl, což je drtivá většina příchozích, propuštěni na svobodu, a přestože jsou formálně vyhoštěni, nikdy neodjedou, ale nejsou za to nijak postihováni. Kdyby se stal nelegální pobyt trestným činem a odmítnutí by zůstávali až do vyhoštění v detenci, rapidně by to okamžitě snížilo počty příchozích. Migrační toky jsou totiž zásadně a prakticky online ovlivňovány zprávami na sociálních sítích o tom, jak se kde s migranty zachází.

Judikáty národních i evropských soudů ovšem tento postup neumožňují. Kdyby se to změnilo, mohl by nastat zásadní pozitivní obrat.

Z detence by byl po rozhodnutí o vyhoštění propuštěn, ale stejně by neodjel. Jak by to stát dokázal ohlídat?

Zřejmě jen tak, že by nelegální migranti zůstávali ve vyhošťovací vazbě, dokud se nenaplní kvóta na loď či letadlo pro hromadné deportace. Předpokládám ale, že dost lidí by si v případě, kdy by se přesvědčili, že v Evropě opravdu nemohou zůstat, raději sami koupili letenku. Hlavně by to ovšem mělo odstrašující efekt, přestali by přicházet další migranti.

O něco takového se už třeba pokouší Británie. Vyhlásila, že žadatelé o azyl, kteří přijdou do země nelegálně, budou dopraveni do Rwandy a řízení bude probíhat tam. Z mnoha důvodů to ale nefunguje. Zdá se, že poněkud úspěšnější je s podobnou metodou Austrálie.

A jak by stát, potažmo policie, nelegální migranty na svém území vyhledával, když se o nich, jak jsme o tom mluvili, neví, kolik jich tu je a kde jsou?

Policie má dost přehled, ale také svázané ruce. Ví, že nelegální migranti jsou většinou navázaní na své komunity. Neznají jazyk ani místní poměry, nemají doklady, legální obživu neseženou, obvykle jsou proto dlouho závislí na svých příbuzných, krajanech či souvěrcích. A ti se o ně nezřídka na jedné straně postarají, na druhé straně je dost nevybíravě vykořisťují. I u nás by policie snadno našla nějakého toho Maročana, který dostal vyhoštění a jede do Marseille, ale zatím na to nemá peníze. Tady pracuje a spí pod pultem u nějakého Syřana, který má kebabárnu, dává mu třicet korun za den a najíst, a ještě mu říká, jak je na něj hodný. Policie ví, kde by se ti lidé našli, ale co by s nimi měla dělat? Už jednou je vyhostili. Obtížně řešitelným problémem je, že v západních státech už překročili zvladatelnou hranici. Rozdali občanství příliš mnoha lidem, kteří jsou loajálnější ke svým původním společenstvím než ke státu, jehož jsou občané. A tak se uzavírají manželství, slučují se rodiny, dávají kvůli vízům zaměstnání krajanům a podobně. Na problémy s komunitami, které už žijí podle svých pravidel, ale přitom mají občanství, už žádné relativně snadné řešení neexistuje.

Jaké jsou oblíbené finty migrantů, díky nimž se také dostávají do Evropy?

Máte asi na mysli perličku, kterou jsem zmiňoval. Často se pozastavujeme nad sumami v řádu tisíců eur, které se platí za riskantní převoz pašeráckou lodí. Jedním z bezpečnějších řešení bývá investovat nižší částku do přijetí na vysokou školu k placenému studiu. Je to zcela legální, bezpečné a stala se z toho jedna z marginálnějších pašeráckých stezek. Zprostředkovatelé komplikované administrativy vydělávají obdobné částky jako pašeráci, kteří si musejí špinit ruce na moři. Jako obvykle v tom zaostáváme za západní Evropou, ale snažíme se to dohnat. Je to jeden ze segmentů převaděčského průmyslu.

Který tímto způsobem při zvyšování počtu nelegálních migrantů ještě doplňujeme?

Je to obraz, jak jsme se pod příliš velkým náporem migrantů úplně vzdali. Současný migrační pakt, o němž jsme se bavili v úvodu, je už jenom vrchol. Dnes už bohužel nejsme schopni vrátit se k tomu nejzákladnějšímu, tedy zejména otázce, zda máme co dělat s uprchlíky. Podřídili jsme se a ptáme se už jen na to, jestli budeme platit za hlavu půl milionu, nebo jestli to třeba dokážeme usmlouvat levněji.

To ale mluvíte o politických špičkách, které se chtějí zavděčit a zalíbit v Bruselu. Nebo si myslíte, že taková nálada a přístup k otevřeným dveřím bezbřehé migraci je v celé společnosti?

Do určité míry je. Podařilo se totiž tyto axiomy tabuizovat, nikdo je už nezpochybňuje. Podívejte se třeba na rozhovory novinářů s ministrem Rakušanem. Mají čas se připravit, mohou se informovat u odborníků, zamyslet se, ale už se v otázkách nikdy nevracejí k samé podstatě problému. Přijalo se třeba jako nezměnitelný fakt, že do konce století bude žít v Africe přes pět a půl miliardy lidí a ti budou kvůli nedostatku vody, potravinových zdrojů, oteplení a znečištění utíkat do Evropy. Nebylo by v tom případě rozumnější zaměřit se na rapidní snížení porodnosti v Africe než trpně očekávat další migranty?

Ale na rozhodujících místech evidentně chybí zdravý rozum. Platí to i v případě konstatování, že nelze uhlídat celou námořní hranici Schengenu? Nebo ji opravdu uhlídat nemůžeme?

Myslím, že technicky můžeme, ovšem nepřipouštíme při tom použití násilí, bez něhož to skutečně nejde. A i když vnější hranici neuhlídáme úplně, můžeme zintenzivnit vnitřní kontroly, soustředit se na deportace, a především nikomu, kdo se do Evropy dostane bez řádného povolení a nemá nárok na azyl, nikdy pobyt nelegalizovat. Zatím právě jen naopak hledáme způsoby co nejjednodušší legalizace pro každého, komu se podaří proniknout do Evropy.

Jedna věc je je zkontrolovat, druhá je dostat nelegální migranty odsud pryč. S tím si neví rady celá Evropa. Tedy spíš k tomu chybí vůle. Proč?

Evropa se nechala nečekaně rychle relativně malou, ale agresivně asertivní částí společnosti dotlačit k tomu, že věci přijímané ještě nedávno jako správné a normální, se staly nepřijatelné a odsuzované. Samozřejmě že by šlo ty lidi vyhošťovat. Když přednáším o migraci, ukazuju jako příklad tohoto vývoje komiks jedné z německých nevládek. Podává v několika jazykových mutacích návody, jak se vyhýbat deportaci, o níž už bylo soudně rozhodnuto. Je zajímavý i tím, jak je výtvarně zpracovaný. Afričani jsou bílí, aby nebyli dotčeni, němečtí policisté vypadají neurvale, jednomu výtvarník nakreslil hitlerovskou patku. Připadá mi příznačné, že nevládní organizace, většinou bývají přímo či nepřímo financované státem, mohou nabádat k bojkotu státní moci.

Já nedávám vinu za současnou situaci migrantům, využívají ve svůj prospěch skýtajících se možností, chovají se logicky a predikovatelně. Podle mne nese zodpovědnost především aktivistická část Evropanů.

Proč lidé zaměstnaní v migračních neziskovkách pracují de facto proti vlastní zemi? To třeba v Německu čekají, že jejich země nabobtná a praskne?

Více na:
Parlamentní listy

sdílet na