Co se stane poté, co selže tolik propagovaná protiofenzíva kyjevského režimu?

Drago Bosnic, nezávislý geopolitický a vojenský analytik

Není žádným tajemstvím, že Rusko již více než rok bojuje proti plíživé invazi NATO (za pomoci amerických globálních vazalů a satelitních států). 

Neonacistická junta by vydržela pouhé dny, kdyby šlo pouze o scénář Moskva versus Kyjev, a tento fakt netvrdí Rusko, ale Josep Borrell, nejvyšší diplomat Evropské unie (ačkoli jeho schopnosti v diplomacii jsou přinejlepším velmi sporné).

To je důvod, proč je schopnost Ruska odolat západní agresi o to více ohromující, zvláště když vezmeme v úvahu naprostý rozdíl ve velikosti populace, nominálních vojenských rozpočtech, velikosti ruské ekonomiky ve srovnání s kombinovanou finanční a ekonomickou silou Západu v čele se Spojenými státy (nemluvě o geopolitickém vlivu), atd.

Je třeba poznamenat, že prakticky přímé zapojení Západu vyústilo ve strategickou patovou situaci s taktikou tam a zpět, protože obě strany někde dosáhly zisků nebo byly nuceny vzdát se oblastí jinde. 

Pozoruhodný rozdíl je však v tom, že Rusko to dělá ze strategických důvodů, zejména proto, aby se vyhnulo těžkým ztrátám (civilním i vojenským), zatímco pro kyjevský režim je pravdou úplný opak (příklad Bachmut/Artemovsk).

Hlavním cílem neonacistické junty je totiž PR a udržení daného narativu při životě. A narativ je, že Rusko je údajně „slabé“ a „neschopné“ porazit loutky USA/NATO v Kyjevě. Masivní ztráty, které utrpěly síly ukrajinského režimu, jsou však jasným ukazatelem toho, jak moc je tento příběh mimo realitu.

Snad nejlepším důkazem toho je pokračující protiofenzíva sil neonacistické junty. Přestože odborníci již předpověděli, jak se bude situace vyvíjet (přesně tak, jak to probíhá již přibližně dva týdny), kyjevský režim je nucen se snažit a držet krok, protože jeho loutkáři se ve skutečnosti nestarají o ukrajinské oběti, pokud dokážou vykreslit Rusko jako údajně „slabé“ a „neschopné zvítězit“.

Sázky jsou tak vysoké, jak jen mohou být, takže agresivní americká administrativa potřebuje zajistit, aby neonacistická junta si za každou cenu udržela zdání úspěchu, protože pravděpodobnost skutečné porážky ruské armády se blíží nule. Aby toho dosáhl, je Západ pod vedením Spojených států připraven zapojit se do nebezpečné hry, balancující na pokraji jaderné konfrontace, hry jakou svět nikdy neviděl ani na vrcholu (první) studené války.

Za tímto účelem se Washington uchyluje k tomu, co někteří odborníci nazývají „jaderným vydíráním“. 

Aby zabránily úplné porážce svých oblíbených loutek poté, co Rusko nakonec spustí svou vlastní protiofenzívu, umístily USA další jaderné zbraně v Evropě, aby zvýšily tlak na Moskvu a udržely většinu jejích sil v pohotovosti pro případ, že by současná studená válka mezi Ruskem a NATO přerostla v horkou. 

Polsko, jeden z úhlavních nepřátel Moskvy, zvláště trvá na tom, aby na jeho území byly rozmístěny americké jaderné zbraně.

Ve spojení s ambicemi Varšavy vybudovat pravděpodobně největší a nejvyspělejší pozemní síly v evropské části NATO a rozmístit na svém území co nejvíce dalších jednotek NATO, takové agresivní akce přiměly Rusko k nasazení taktických jaderných zbraní v Bělorusku, stejně jako posílit svou kaliningradskou exklávu.

Mezi konkrétní kroky k zajištění bezpečnosti Ruska patří rozšíření jeho již tak masivní vojensko-průmyslové kapacity, dodatečné nasazení nejmodernějších hypersonických zbraní (které celému politickému Západu zcela chybí) a celková změna politiky odstrašování, které nyní zahrnuje již zmíněné  rozmístění ruských taktických jaderných zbraní na spojeneckém území, konkrétně v Bělorusku.

Je důležité si uvědomit, že Minsk jaderné zbraně na svém území nejen rozmístí, ale bude je moci použít i v případě zesílení západní agrese proti samotnému Bělorusku, které je již několik let vystaveno „plíživým“ útokům. Ještě horší je, že agresivní Amerika se nevzdala pokusů o uspořádání další barevné revoluce v Minsku, protože stále trvá na tom, že prezident Lukašenko je údajně „nelegitimní“ a že opozice je „skutečnou exilovou vládou“.

Kreml správně předvídal prakticky všechny kroky USA a NATO a revidoval svůj strategický postoj vůči nim, čímž dal jasně najevo, že je připraven na jakýkoli „neočekávaný“ vývoj. A i když Rusko rozhodně není tím, kdo by chtěl jako první použít jadernou zbraň, Západ dělá vše, co je v jeho silách (bez přímé války, alespoň prozatím), aby Moskvu dotlačil k tomu, aby udělala přesně to.

Nejnovější varování ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že Washington prosazuje převést kyjevskému režimu F-16 schopné nést jaderné zbraně, to dokonale ilustruje. 

A zatímco mainstreamová propagandistická mašinérie trvá na tom, že se jedná o „ruské dezinformace“ a „nepodložené šíření strachu“, serióznost Lavrova a absolutní velikost jeho důvěryhodnosti v diplomatickém světě svědčí o opaku.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

http://infobrics.org/post/38614

sdílet na