Kroniky spoutaného “hegemona”
1. OPEC+ zakázal „nezávislým, autoritativním a objektivním“ novinářům z Bloombergu, Reuters, Wall Street Journalu účast na summitu OPEC+, který se koná 4. června ve Vídni. Arabové přímo naznačují, že od nich stejně nikdo neuslyší ani slovo pravdy, takže na summitu nemají co dělat. Falešné zprávy mohou psát i bez přítomnosti na summitu. Novináři z Ruska a Číny jsou vítáni.
2. Spojené arabské emiráty se stáhly ze Spojených námořních sil pod vedením USA, které operují v Rudém moři a Perském zálivu (jakýsi druh svobody plavby).
“V důsledku našeho průběžného hodnocení účinnosti bezpečnostní spolupráce se všemi partnery SAE jsme před dvěma měsíci odmítli účast ve Spojených námořních silách,” uvedlo ministerstvo zahraničí SAE.
3. Kromě toho SAE oficiálně oznámily posílení spolupráce s Íránem. Spojené státy z takových prohlášení doslova běsní, Blinken vyhrožuje a děsí „následky“ a je velmi pravděpodobné, že konkrétně o takovou reakci se v Abú Dhabí snažili. Arabové milují a umí se mstít.
4. Čína informovala USA, že opět odmítá uspořádat schůzku mezi šéfem Pentagonu Austinem a čínským ministrem obrany Li Shangfu v Singapuru. To už není cvrnknutí do nosu, to je politický kopanec. Spojené státy už dlouho usilují o schůzku s čínským ministrem obrany, na kterého uvalily sankce. Co teď dělat, Spojené státy nevědí. Zrušení sankcí by se rovnalo vyvěšení bílé vlajky.
5. Erdogan, který vyhrál volby, nejel na zasedání Evropského politického společenství v Kišiněvě. O evropské setkání, opět pod dohledem Spojených států, se Turecko nezajímá, ačkoli bylo pozváno.
6. No a ještě: americký prezident se čím dál tím hůř drží na nohou, jako by celému světu demonstroval „sílu a stabilitu“ amerického politického systému.
Hegemon je paralyzován, jakoby měl ruce svázané provazem. A mezitím jeho bývalí „spojenci“ prchají z kotce. Nejspíš by tento provaz opravdu rád rozvázal, způsobem jakým je zvyklý, ale to se rovná udělat z něj smyčku a hodit si ji kolem krku.
Nejde ani tak o to, že „hegemona“ stále častěji ignorují. Jde o to, že na to všechno koukají jeho evropští vazalové a stále častěji si myslí: „Je to opravdu hegemon? Co může dělat? Není čas přejít do druhého tábora, aby později, až začnou hegemona likvidovat, zároveň nepřidusili i nás?”
Jsem si jist, že nad tím zdravě uvažující lidé v Evropě přemýšlejí již dlouho. Při takovém rozložení sil se od toxického „hegemona“ „spojenci“ brzy začnou tiše plazit pryč. Ještě trochu – a oni sami začnou hnát … všechny ty své annaleny a olafy. A co udělají s pobaltskými státy, nechci ani pomyslet.
Pro Pokec24 přeložila Janinna
Naši vládní Jidáši nás raději nechají zahubit,než by přiznali že se mýlí.Ať chcípnou první.
Ten postřeh se strejdou Joem je dobrý….skutečně. Demonstruje sílu a stabilitu 🙂
…na rozdíl od Gosudara, kterej nám chuděra už rok umírá týden co týden na nejméně tři smrtelný choroby.
A ještě ke všemu zavedl něco, čemu se obdivně říká Putin walking style a točej se o tom hromady videí 😀
Někdy si říkám, jestli on na tom medvědu fakt nejel….když vidím ruský přístup k volně pobíhajícím šelmám 😀
Rok? Přidej. 🙂
Obávám se, že to nejhorší máme před sebou. Chcípající kobyla kope nejvíc a existuje nebezpečí, že udělají cokoliv, aby se udrželi. Je jim jedno co.
Ono to neni znicehoz nic. Hegemon je jako nejsilnejsi, nejvetsi hulvat zak ve tride, ktereho se vsichni boji a tak s nim par kamaradi a zbytek tridy se ho snazi nedrazdit. Az do okamziku, nez se najde jeden, ktery se mu postavi a uder mu vrati. Pak se ho temer vsichni prestanou natolik bat, ze ho zacnou opoustet. Po zasluze.
Přesně tak se mi to jeví, až na to, že hegemon byl léta hegemonem poprávu – jenže příliš obdivu vede do pekel, hegemon nám brutálně zpychnul, z kamarádů se stali patolízalové a roupama už nevěděli co. “Hele, tamhleten blbec!” “Je ale velikej, Hegemone!” “No a? Mám vás, ne? A je pomalej a tupej. Hej, blbče! Bacha, letí éro! Hahaha!”
Hegemon mel a stale ma ‘neco do sebe’. Jenze z tech mnoha vrstev, z nich se sklada jsou to jen nektere, ktere to jeho ‘neco do sebe’ tvori. Zbytek je od sameho zacatku na zvraceni.
Má, ale rychle mu to ubývá………..no, to zas my všichni máme takříkajíc vrstvy “na zvracení”. To bych mu zazlé neměla. Vlastně se ani nedivím, jak se chová teď, má to logiku. Jen je mi to líto…..mohl takříkajíc “zestárnout důstojně”. Jenže – kdo to umí, žejo.
Jakým hegemonem byl po právu, tím, že zabíjel a vraždil ? To nemůžete přece myslet vážně.
Ne. Tím, že jej obdivoval a miloval celý svět, a to dost dlouho. Kdekdo tam chtěl žít, že…….navíc má zásluhy o vědu, rozvoj techniky a tak.
Víte, Pavle, na mně nechoďte s černobílým pohledem….já zkrátka vidím barevně.
Já vám tedy přeji to vaše barevné vidění a nezávidím vám ho. Všechni ti zmrzačení lidé ve Vietnamu, kteří podstoupili tento boj s tímto nelidským hegemonem jsou asi takovým největším mementem, krom jiného.
No tak to je hezké, že nezávidíte 😀 😀 však já vám tu černobílost rozhodně taky nezávidím, nebojte.
Jen bych podotkla, že bych se nechtěla dostat do hledáčku. Tedy té vaší černobílosti. To byste mě viděl sotva desetinu…..mé nezáviděníhodné barevné vidění by naopak vám ponechalo i dobré stránky, i kdyby se mi zachtělo těch špatných 😉
Nu, já bych těm amíkům moc zásluh o vědu nepřipisoval. Ono se moc dobře ví, kdo jim asi tu většinu znalostí předal. Naši germánští sousedé se tím myslím ani netajili jak hodně pro ty amíky pracovali. A o mne si starosti nedělejte, já vím jakými stránkami ať už dobrými nebo špatnými oplývám. Vaše barevné fakt nepotřebuji. Přeji pěkný den.
Ber to tak, že v barevným vidění máš obsaženej i vynález internetu. Kam bys ten vynález šoupnul v černobílým vidění? Do kolonky zlo čo dobro? A pokud bys vymyslel pojem dobrozlo, bylo by to už ve spektru barevnýho vidění.
Milovali jsme ho a obdivovali, protože jsme byli neznalí. Třeba já jsem rozum bral, když údajně přistáli na Měsíci. O válce ve Vietnamu jsme věděli prd, protože v televizi o ní skoro nic nedávali a my jsme ve škole vybírali na Vietnam. Když jsme vyrůstali z puberty, poslouchali jsme Black Sabath, Slade, Sweet a další. To až v posledních letech se dozvídáme, co jsou USA a GB zač.
Ba tak. Furt stejnej problém představy Satanáše s pableskující svatozáří a archanděla Michaela s růžky.
Ačli já i v barebným vidění vidím srejdu šmuela spíš co Satanáše a těch pablesků svatozáře děsně malounko, až zanedbatelně. Protože i ten rozvoj techniky převážně směrem k militarizaci a když se zadaří, tak ke světovládě. Jo, a když říkám strejda šmuel, mám tím na mysli “ty vzadu”.
Nojo, ti vzadu. Víte, co jsem se ondyno dozvěděla? Že ve středověku bylo Židům zakázáno dělat kdeco, hlavně řemesla – co jim ale bylo povoleno, byly – jampadadá – bankovní a peněžní služby. No a teď se holt divíme.
Karma, ta je mrcha ovšem zdarma.
Svět se mění a to bez strýčka Sama a to je dobře. Jak to vše dopadne nelze ještě dnes přesně říci. Ale to, že my budeme nadlouho na chvostu pelotonu je jasné již nyní. Kolonie nikde jinde místo nemají. Ekonomicky i co se týká vlastní samostatnosti a stability jsme se přiřadili k banánovým republikám, ale i tam se čas od času mění kulisy. Ty naše spojené s EU nemají šanci na jakoukoliv potřebnou změnu. Hlavně se ke změně potřebuje lid, ten náš je ale kouzelně otupělý a jak vidno stačí mu co má. Důstojnost je to poslední co by chtěl.
Přitom Pavle, v socbloku jsme byli my tou elitou, měli jsme výzkum, měli jsme chytré odborníky i pracovité a šikovné lidi.Odshora až dolů.Bylo to jistě částečně geny ale taky částečně výchovou, školstvím systémem vzdělávání- prostě jsme se těm mladým věnovali. Kroužky, Svazarm, koneckonců i ta ZVS měla něco do sebe.Prostě semtam se smísila nová krev. Do Strakonic dojel ostravak dožít třeba.
Dneska tohle prostě u nás, a na západ není. Ti šikovní jsou jen dozvuky. A protože se mladí nudí, vymýšlí se agendy green deal, mnohpohlavní a jiné šílenosti.
Strýček SAM nemůže nikdy upadnout do úplné bezvýznamnosti například Eritrey. Na to je příliš rozlehlý a na určité úrovni. Jen bude stačit aby se přizpůsobil, a respektoval nové reálie.
Což je ale z dnešního pohledu zbožné přání.
To by právě bylo hezké, kdyby strýček Sam prozřel do reality. Jenže to by nesměl mít hluboko v duši zažranej ten archetyp Marlboromena, co se nikdy, ale fakt jako nikdy nevzdává a pořád tak nějak překonává svoje limity a podobně tomu.