Zajisté jste už zaregistrovali nejnovější nápad naší nejskvělejší, nejschopnější a nejhodnotnější vlády, která chce zavést spotřební daň na tichá vína. Tedy na všechna normální běžná vína, která má u nás na jižní Moravě ve sklípku každý vinař. Mluví se o dani ve výši asi dvacet korun na litr. Už jsem zaregistroval bilbórd, kde vinaři varují Stanjuru, aby na Moravu nejezdil… Tenhle nápad je taková sviňárna, že si ho dneska rozebereme podrobněji.

Těch pár vinařských oblastí u nás jsou oblasti hraniční. Oproti Středomoří se tu vínu daří vlastně jen tak tak. Nikdy nebudeme konkurenceschopní v cukernatosti hroznů. Vinná réva se u nás nadře, aby v těch kuličkách bylo dost fruktózy na kvašení. Chce to hodně péče, réva se nesmí přetěžovat, běžně se hrozny probírají, aby jich nebylo na jednu rostlinu moc a červené víno u nás nevyjde ve vysoké kvalitě skoro nikdy.

Ale právě tyto hraniční přírodní podmínky se nakonec obrátily v největší výhodu našich vín. Nejlepší vína u nás koupíte od malých vinařů, kteří jsou zároveň vinohradníci. Víno dělá příroda. Vinař už to jen více či méně zkazí. Malý vinař/vinohradník se svoje rostlinky i svůj sklep postará lépe a pečlivěji než velká firma. Tam sice mají hromadu techniky, řízené kvašení, nerezové tanky, mají k dispozici laboratoře a spoustu látek, kterými dokáží optimalizovat chuť a stabilizovat produkt v lahvi, ale stejně ničím nenahradíte stálou teplotu ve sklepě a lidský jazyk, který ochutnává. Zároveň se u nás nejde na regionální vína, ale na odrůdová. Právě kvůli tomu, že je každý rok úplně jiný, je třeba pěstovat různé odrůdy. Je běžné, že i malý vinař s padesát demižony ve sklepě, tam má deset odrůd a ještě to rozděluje po jednotlivých letech.

Pokud na Moravě přijdete do vinného sklípku ochutnávat mladá vína, měl by vám vinař nabídnout z celé škály odrůd a vy byste si měli říci, co vám chutná. Každý jazyk je jiný. Droboučké sekretářce z pražského korporátu bude chutnat něco úplně jiného než dvoumetrovému horníkovi z Ostravy. Dobrý vinař zjistí při ochutnávce vaše preference a pak vám podle toho bude nabízet. A protože je každý rok jiný, vyjde víno každý rok jinak a každý rok vás čeká nové dobrodružství při hledání ideálního vína pro vás. Proto se chodí po sklepních uličkách, proto se dělají různé košty a dny otevřených sklepů, protože přesně takhle má vypadat český přístup k vínu. Najíst si to, co mi chutná, domluvit si s vinařem pravidelné dodávky a pak během roku vychutnávat, jak se víno vyvíjí. Kdo u nás rozumí vínu, toho nezajímá etiketa, ale chodí po sklepích.

Tohle je přirozenost. Takhle se to vyvinulo. Malé sklepy, malé vinohrady, malí vinaři. Ale velká škála odrůd a ještě větší škála chutí. Naše vína běžně vyhrávají mezinárodní soutěže, ale skoro nikdy nevyhraje žádné víno dvakrát po sobě. Vyhraje někdo jiný s jinou odrůdou, protože přírodní podmínky se rok od roku liší.

V dnešní globalizované době se samozřejmě s malým sklepem neuživíte. Jakmile začnete dělat víno na kšeft, tak zjistíte, že vám stát uložil tolik předpisů a podmínek, že se musíte sakra ohánět a vyrobit hodně vína, abyste pokryli náklady. Proto se většina vinařů vínem jen přiživuje. Mají to jako koníček. Jsou sdružení v nějakém vinařském spolku, který zastřešuje předpisy a několikrát do roka udělají nějakou akci s otevřenými sklepy. Tam pak koupíte špičkové víno, které by vás jinak stálo tisíc korun za lahev, za stovku litr. Bez problémů. Já osobně jezdím za jedním takovým vinařem z Chvalovic, který vyhrává všechny místní soutěže a ve svém sklípku má dvacet demižonů… Ale co odrůda, to nektar.

A teď do toho přijde vláda s nápadem na spotřební daň… A zase se jí podařilo naštvat naráz malé i velké.

Pro velké je to především konkurence z ciziny. Většina států produkujících víno ve velkém samozřejmě žádnou spotřební daň nemá. Zároveň mají hodně slunce, tím pádem hodně cukernatosti a tím pádem se nemusejí moc namáhat s výrobou. Víno je levné a dopravit ho k nám ve velkém, stojí pakatel. Jestliže se každá lahev vína u nás zdraží o patnáct korun, tak to na prodaném množství bude hned znát. Co si budeme povídat, většina vína v supermarketu je spíš z těch levnějších, protože průměrný konzument se chce spíš připít než vychutnávat.

Malí vinaři, ty zničí byrokracie. Kdo nevíte, jak to chodí se spotřební daní, navštivte první pěstitelskou pálenici. Tam vám vysvětlí, jak to celní správa dělá, aby se náhodou někdo neobohatil na státní úkor. Daňový sklad, předem složená záloha daně na budoucí vyprodukovaný líh, šílené papírování, časté a brutální kontroly, které vůbec nepočítají s tím, že se mění poměry. Urodí se víc ovoce, lidi by ho chtěli vypálit, ale běda, vy máte složenou zálohu na menší množství lihu a pokud to jen trochu překročíte, pokuty jsou tvrdé.

Úplně si představuju, že tohle už bude pod rozlišovací schopnosti pana ministra Nekuly a spotřební daň z tichých vín bude prostě zařazena do stejných pravidel jako daň z pálení. To bude konec vinařské kultury. Úplně vidím, jak sedmdesátiletý stréc, který umí vyrobit úplně dokonalý moravský Muškát, bude nucen kvůli svým tisíci litrům vína vyplňovat papíry a přihlašovat se u celníků. Nebo můj kolega, co běžně chodí do práce…

Dopadne to, jak musí. Každý si bude dělat trochu vína pro svojí spotřebu a přestane o sobě říkat, že je vinař. Pár známých bude vědět, že něco má a budou si k němu pokoutně chodit. Najde se i dost uvědomělých udavačů, kteří brzy rozvrátí i vinaření přes přátele… pár pokut a bude to. Vinohradů se postupně zmocní velcí hráči, kteří budou schopni vypapírovat tu spotřební daň. Aneb… deagrofertizace zemědělství v praxi… pro zničení Babiše není žádná zemědělská oběť dost velká. Koncerny zůstanou, jen dividendy půjdou do ciziny.

Se zničením malých vinařů půjde do kytek i vesnická jihomoravská kultura, protože všechny ty košty, jarmarky a hody jsou spojené právě s vínem. Vláda si vybere pár mrzkých miliard, z nichž větší půlka padne na důslednou kontrolu, jestli někdo se spotřební daní nepodvádí… celníkům bude vyhovovat, že zůstane Znovín či Lahofer, protože kontrolovat několik velkých firem je lepší než stovky malých… no a já můžu pomalu začít psát knihu o vinařství, protože za pár let už bude veřejnost znát moravskou vinnou kulturu jen z mých popisů.

Hele, oni prostě zničí všechno. A to jen proto, že je drží Česká televize a další libtardí intervjuci. Drží je malá, ale dobře organizovaná skupina vlastizrádců, kteří se tetelí z toho, sloužit cizím pánům. Ti si budou ohřívat polívčičku i na spáleništi. Národe, zrychli to probouzení. Alternativo, zrychli šíření informací. Vyhoďte z okna televizi, odhlašte televizní poplatky a posílejte to těm, kteří vám přinesou to, co vám velká média s chutí zamlčují. Jestli s tím trochu nepohneme, tak nebude co zachraňovat.

Víte, co je příští na řadě… daň z nemovitosti…

---

Albert či Billa? Vyřešeno hned. A sajrajt z Ukrajiny… Vidlák jasně

VIDLÁKŮV TÝDEN Lahev vína, kterou koupíte na Moravě za stovku, koupíte v cizině za patnáct stovek. To skončí zavedením spotřební daně, varuje moravský zemědělec a bloger Daniel Sterzik, zvaný Vidlák. A problém privátních značek řetězců typu Billa či Albert? Vyřešeno hned: Zemědělec si bude smět otevřít prodejnu a vrátíme se k normám z roku 1990. A jaký „sajrajt“ z Ukrajiny k nám projel a prodal se? I nad tím se zamýšlí.

Vinaři tvrdí, že uvalení spotřební daně na tzv. tichá vína je hotová věc. Píše o tom i tisk. Pokud by k tomu vláda přistoupila, co by to znamenalo?

Znamená to konec českého malovinařství… a konec půlky turistického ruchu na jižní Moravě. Už jsem tu vícekrát psal, že české vinařství je unikátní především tím, že se zde víno pěstuje v hraničních oblastech. Stačí trochu víc na sever nebo výš nad mořem a už to nejde. Proto mají naše vína unikátní chuť a jejich koštování je dobrodružství, kterému se dá zasvětit život. Není nic krásnějšího než chodit po sklepních uličkách a hledat víno přesně pro můj jazyk. Nejlepší víno dělají maličcí vinaři, kteří se tím ani neživí a prodávají v rámci vinařských spolků.

Navíc spotřební daň má u nás na starosti celní správa a ta je horší než gestapo. Pokud někdo neví, jak se vyměřuje a kontroluje spotřební daň, ať si zajde do první pěstitelské pálenice a zeptá se. Po hodině soustředěného nadávání se pak majitel pomalu dostane k věci. Dozvíte se, že existuje celní sklad, že se daň platí předem a člověk se od předpokladů nesmí odchýlit. Pokud příroda urodila jinak, tím hůř pro přírodu. Na všechno jsou pokuty, všechno se kontroluje i plombuje… tohle bude prostě konec. Každý normální vinař, u kterého si teď za stovku koupíte lahev, za kterou byste v cizině dali patnáct stovek, se na to vykašle, protože tohle ustojí (ano, jako obvykle) jen ti velcí.

Já vím, že vláda se pokouší o tzv. deagrofertizaci…, ale proč to proboha dělají tak, že s Agrofertem ničí i všechno ostatní? Anebo je to záměr, jak dostat poslední zbytky českého vlastnictví do cizích rukou.

Nekula se včera vyjádřil, že daň na tichá vína nechce… To bude nejspíš tím, že mu v Lednici vinaři udělali billboard s nápisem, ať raději na Moravu nejezdí. Víte, loni byl Nekula u nás v Miroslavi při slavnosti a já stál dva metry od něj v brnění a s kopím… Do smrti si budu vyčítat, že jsem jen stál.

Agrární komora se zlobí, že supermarkety vyžadují po výrobcích, aby dodávali velkou část produkce v režimu tzv. privátních značek. Čili výrobků se značkami vlastněnými supermarkety, které jsou levnější, než kmenové výrobky českých potravinářů. A výrobce může být z fleku nahrazen třeba z ciziny. Nejde ale o právo obchodníka, ať už je to Albert nebo Billa, vyjednávat?

Až se změní vláda, víte, jak zachrání české potravinářství? Prostě jen odstraní hromady byrokratické buzerace, aby si každý zemědělec mohl snadno otevřít prodejnu. A bude hotovo. Všechny ty privátní značky v hytlermarketech budou rázem nekonkurenceschopné. Možná i s těmi obchodními řetězci. Takhle se to přece dělá, ne? Vylobbujete si tak náročné předpisy, které dokáže splnit jen provoz o velikosti automobilky, který realizuje úspory z velikosti. Už jsem tu několikrát psal, že volný trh není zrovna moc volný, když má předpis na prodej zelí stovky stránek..

Agrární komora má samozřejmě pravdu. Ale takhle to v dnešním globalizovaném světě je. Jak se chcete dohadovat s obchodním řetězcem, který je schopen díky své velikosti dopravovat zboží přes celou Evropu a vyžadovat po místních dodavatelích rajčat stejnou cenu, jakou mají rajčata ze Španělska, kde se jim nemusí topit a svítit? Anebo brokolici z Polska, která je tam osvobozena od DPH a sociální pojištění pracovníkům v zemědělství platí stát…

Dokud bude vláda a zákon na straně hytlermarketů, tak se nic nezmění. Ale pokud jednou přijde vláda, která na jejich straně nebude, náprava se dá udělat ze dne na den. Stačí prostě vzít devět desetin veterinárních a hygienických předpisů a hodit je do paměťové díry. Vrátíme se do roku 1990, kdy se jídlem také nikdo neotrávil a kdy se kontrolovaly provozy a ne papíry.

Opět zazněl argument: Čeští potravináři jsou nekonkurenceschopní, energeticky nároční a technologicky zaostalí. A jsou příliš velcí. Ti „agrobaroni“. Je tomu tak, ve srovnání se západní Evropou?

Čeští potravináři jsou schopni produkovat za stejné ceny jako v Německu či Rakousku. A při stejné DPH by byli bez problémů konkurenceschopní. Výrobní stroje už mají dávno ze Západu, pokud budou mít stejné ceny energií a stejné dotace, jsou schopni produkovat totéž, co v Německu.

Problém je v tom, že v Německu stále existují takzvané netarifní překážky. Pokud kupříkladu masokombinát Schneider bude chtít do Německa vyvézt české klobásy, tak mu kamion odstaví, odeberou vzorky a řeknou mu, že musí počkat na výsledky, které budou za týden… a je vymalováno. Najednou je české zboží dražší.

Tohle také pořád řeší Andrej Babiš, když mluví o EU. Prostě tam nemáme rovné podmínky. Akorát si nejsem jistý, jestli tam náš Veľký Bocian pochodí. Oni vědí, proč nám dělají překážky. Oni si svůj potravinářský průmysl levnou konkurencí zničit nenechají.

Prý by bylo nejlepší škrtnout dotace velkým producentům. Co by se stalo, kdyby Agrofert, pro který pracujete, nedostával i tzv. dotace na hektar?

Vůbec nic… Agrofert je podnik, který je schopen obstát ve světové (nikoliv jen české) konkurenci. Realizuje úspory z velikosti, může si dovolit armádu ekonomů, pracuje podle těch nejmodernějších metod. Navíc… Agrofertu je jedno, kdo jezdí tím traktorem po poli. Jestli je to vlastní zaměstnanec nebo nějaký malý zemědělec. Agrofert jednomu i druhému potřebuje prodat hnojiva, osiva, naftu, agrochemii nebo nový traktor. Pokud dneska Agrofert půdu zceluje do větších celků, protože je to výhodné, klidně bude za rok půdu prodávat malým zemědělcům, protože to bude výhodné. Každý hektar potřebuje svých třicet tisíc korun nákladů, které tak jako tak zkasíruje Agrofert, protože dodává hnojiva a naftu nejlevněji.

Ještě k té ukrajinské pšenici: Zemědělci tvrdí, že jí bylo dovezeno řádově víc, než uvádí ministerstvo. Lidově řečeno: Co je to za binec?

Abych řekl pravdu, já si to úplně nemyslím. Tedy, pokud mohu soudit podle toho, co vidím. Obilná sila se vyprazdňují, většina obchodníků bude schopna ve žních vykupovat české obilí a bude mít dostatečnou kapacitu. Určitě sem přišlo víc ukrajinské pšenice, než se tvrdí, ale řádový rozdíl v tom nebude. Ale pořád si myslím, že z toho ještě bude příšerný průšvih.

Veterinární inspekce nařídila stáhnout z prodeje 3 a půl tuny kuřecího masa z Ukrajiny. Jak si zákazník má vysvětlit stažení tak velkého množství? Je to běžné?

Já bych si maso z Ukrajiny nekoupil… Ani ne tak proto, že je z Ukrajiny, ale jednoduše proto, že se při jeho výrobě musely zamhouřit obě oči, aby se vyplatilo ho sem přivézt na takovou vzdálenost a prodávat ve výhodné akci. Masný výrobek ve vaničce není zmražená kostka masa metr krát metr krát metr. To se levně přivézt dá, ale vaničky… Tři a půl tuny není moc, ale když se toto množství stáhlo z prodeje, jsem si celkem jistý, že desetinásobek stejného sajrajtu sem projel a bez povšimnutí se prodal.

Pokud ale mohu soudit z toho, co vidím v supermarketech v okolí, ohledně ukrajinských výrobků projevuje český konzument zdravou skepsi.

Ladislav Vrabel přilákal na Václavák hrstku lidí a některé prazvláštní řečníky. Stejně lidí bylo pomalu na „empoře“ balkonu Národního muzea s ukrajinskými vlajkami. Co to znamená pro opozici vůči vládě?

Že ji nepovede Láďa Vrabel… nic víc, nic míň. Já ho varoval, že je riziko ukázat celému národu, jak malou podporu vlastně má.

Ale pro opozici se nic nemění. Aktivní veřejnost už dala najevo, kdo se jí jeví jako vhodný lídr. Jindra Rajchl dvakrát „vyprodal“ Václavák a postaral se, aby jeho jméno v této zemi znal už skoro každý.

Václavák je každopádně volný… Poté, co Rajchl ukázal, že není jen okrajovým hlasem v naší zemi, začal vyjednávat a uzavírat spojenectví… ještě s tím není hotov, takže kdokoliv, kdo má pocit, že by to dělal lépe než lidé kolem Rajchla, má možnost nám to pod koněm předvést. To ostatně říkám každému, kdo se diví, proč jsem už dávno neudělal to či ono. Vždycky mu na to řeknu, ať mi to přijde ukázat. Aneb… tříbení názorů i schopností v praxi.

Opět jsme oslavili výročí konce války. Bylo to v režimu „jako vždy v posledních letech“, nebo jsme se dočkali nějakých „inovací“?

V posledních letech mám pocit, že slavíme konec úplně jiné války, která dopadla dost odlišně od toho, co bylo v mých učebnicích dějepisu. Letos to jen nabralo na síle. Mně se vždycky nejvíc líbí, jak někteří hujeři hřímají, že nás Sovětský svaz nepřijel osvobodit, ale okupovat. Přitom jsme byli jediná země za železnou oponou, kterou sovětská vojska po válce pěkně spořádaně opustila a nezůstal tu ani jeden „okupant“.

Já osobně ovšem vidím především to, že se opět vrátily příčiny k takové válce. Pustil jsem si od Voskovce a Wericha jejich Polku speciálně aktuální a úplně se mi zježila záda, jak přesně tenkrát popsali i dnešní dobu. Je tam všechno. Jak to dneska vypadá se vzděláním, jak to vypadá s daněmi, ba dokonce je tam i o vládním deštníku proti drahotě.

PL+ Vidlákovy kydy

sdílet na