Je zajímavé, kolik lidí se stále ještě domnívá, že světem hýbe válka na Ukrajině.

Jaroslav Štefec

Je zajímavé, kolik lidí se stále ještě domnívá, že světem hýbe válka na Ukrajině. Ve skutečnosti jde „jen“ o lokální peripetii na pozadí mnohem zásadnějších bitev, vedených ovšem na zcela jiných bitevních polích. Jejich oběťmi, na rozdíl od ukrajinského válčiště, zatím nejsou lidé. Zatím. I krachy bank a rozpady finančních impérií, budovaných často po celá staletí, podle zkušeností přinášejí krev a lidské oběti. Ekonomická a sociální krize, do níž se jako Západ stále hlouběji propadáme, nás totiž zřejmě bude stát podstatně více, než se dnes domníváme, že jsme ochotni obětovat.

Nevím, jestli právě tohle měl Vladimír Putin od začátku v plánu. Pokud ano, je to génius strategického uvažování a šachový velmistr zápasu, v němž je v sázce existence nejen Ruska a jeho spojenců, ale, jak se ukazuje, také USA a EU. Stále rychlejší a zřetelnější formování protizápadní fronty v Africe, Asii a v Jižní Americe, sílící BRICS (původně Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika, celkem reprezentující kolem 3,25 mld lidí), k němuž se hlásí další potenciální členové (naposledy Saúdská Arábie), ustupování od dolaru jako rezervní měny pro obchodování ropy a jeho nahrazování čínským jüanem a rupií, …

Spolu s krachy amerických bank, sociálními bouřemi ve Francii, nebo celosvětovým vzrůstem aktivity islamistických skupin pod vlivem veřejného pálení Koránu ve Švédsku je toho víc než dost na to, abychom si jako Západ začali dělat starosti s dalším vývojem naší civilizace. Zejména poté, co se rozsáhlé sankce, jejichž cílem měl být tvrdý ekonomický a sociální kolaps Ruské federace, ukázaly být nejprve pouhým zbožným přáním, které postupně přerostlo do stále bolestivější střelby do vlastních nohou.

Zřejmě právě zde (a v ulici Tržiště 15 na Praze 1) leží důvod skokové změny rétoriky blonďaté „valkýry“ v čele českého ministerstva války. Jen před pár dny div nelynčovala moderního pětibojaře a olympijského vítěze Davida Svobodu, působícího v barvách vojenského klubu, za jeho vyjádření o tom, že Rusko a Bělorusko patří na olympijské hry, a o nějakém smiřování nechtěla nic slyšet. Den se sešel se dnem a ejhle, je údajně ochotna podpořit jakákoli mírová jednání, která by vedla k ukončení války na Ukrajině, a to i v případě, že by jejich zprostředkovatelem byla Čína. Dokonce veřejně odmítla jí samotnou donedávna zuřivě propagovanou myšlenku americké vojenské základny na území ČR, a také možnost potenciálního rozmístění jaderných zbraní. Před pár dny nemyslitelné, dnes zcela nová realita.

Samozřejmě nepodceňuji situaci na Ukrajině a jsem si vědom rizika, které pro nás představuje. Stále platí, že může přerůst do plnohodnotného válečného konfliktu, vedeného na území zejména východní Evropy, včetně možnosti, že v něm budou použity jaderné zbraně. Může nastat situace, kdy se západní vůdcové rozhodnou řešit problémy svých zemí touto cestou.

Objevují se ale i první kontury podmínek jednání o budoucím osudu Ukrajiny. Jednání, u nichž bude téměř jistě chybět prezident Zelenskij, a samozřejmě i zástupci ČR. Naši západní spojenci nám určitě stanoví přijatelný splátkový kalendář našich příspěvků na „obnovu“ Ukrajiny. Tedy té části jejího území, o které při závěrečném dělení nebude nikdo stát a která díky tomu současnému „tvrdému jádru“ ukrajinských nacionalistů zbude. A naši političtí neumětelové tomu budou ještě horlivě kývat, usmívat se a „vysílat signály“. Čert ví proč a čert ví komu.

sdílet na