Viktor But: Putinovy projevy se čtou v amerických věznicích

Viktor But: Putinovy projevy se čtou v amerických věznicích

Foto: Oksana Zujko

Alexander GAMOV

Ljubov MOISEEVA

Proč došlo ke konfliktu mezi Amerikou a Ruskem, který neměl obdoby ani v době studené války? A co si o něm myslí na druhé straně oceánu?

O tom promluvil Viktor But, nejznámější ruský vězeň zachráněný z americké vazby přesně před 100 dny. Do studia rozhlasové stanice Komsomolskaja pravda přišel společně se svou ženou Allou.

PADESÁT SEDM NAŠICH LIDÍ ČEKÁ NA PROPUŠTĚNÍ A NÁVRAT DO VLASTI

…- Viktore Anatoljeviči, kolik našich lidí ještě zůstává v amerických věznicích?

– Podle posledních údajů, které jsem viděl, je to myslím 56, nebo dokonce 57 našich ruských lidí, našich občanů, kteří jsou zadržováni Američany.

Navíc – většina z nich byla zatčena ve třetích zemích a přivezena do Ameriky. V rozporu s mezinárodními zákony. Vzniká dojem, že Američané plánovitě pracují na vytvoření takového “výměnného fondu”.

– A proč?

– V mém případě ještě v roce 2015 ministerstvo zahraničí otevřeně sdělilo tisku, že But bude propuštěn až v poslední vteřině svého věznění. Jako – chceme z něj udělat příklad pro ostatní Rusy, kteří s námi odmítnou spolupracovat a nepřiznají se k vině. Pokud se budete chovat jako But, také si odsedíte celých 25 let ve vězení. Zničíme vás, vyjdete odtamtud nemocní a brzy zemřete.

Takže v podstatě jde o doživotní trest.

KDO VLÁDNE AMERICE

– Proč se v USA dusí jakýkoli pokus o sblížení s Ruskem? Ani Trump to nedokázal zvrátit, byl označen za “ruského špiona”.

– Víte, Amerika není zrovna prezidentská republika, i když ten má velké pravomoci. A reálně, na příkladu Trumpa – viděli jsme, jak snadno byla jeho “proruská” rozhodnutí sabotována, jak se vše zadrhávalo, zdržovalo. Americký prezident, přestože je považován za nejsilnějšího politika na světě, má velmi málo prostředků. A z velké části tam o moci nerozhodují ani voliči. Jsou to peníze, velké peníze.

Proto je moc v Americe takovou projekcí na plátno někoho, kdo se drží za prsty a svítí si na ně baterkou. A na obrazovce se objevuje děsivý obraz. 

TEĎ JSOU VĚCI TVRDŠÍ NEŽ ZA STUDENÉ VÁLKY 

– Proč je teď mezi námi a Spojenými státy taková konfrontace, jako byla v letech Sovětského svazu?

– Podle mého názoru je to mnohem tvrdší.

– Myslíte?

– Ano! Podívejte se, celkové americké ztráty za celou druhou světovou válku činily něco přes 400 000 mrtvých. Srovnejte – jen u Rževa v jedné bitvě jsme měli milion mrtvých!

Ve vietnamské válce jich ztratili 50 tisíc. Pro ně je normální mít takové neustálé expediční války v zahraničí s omezenými lidskými ztrátami. Amerika byla za posledních 80 let mimo válku jen 12 let. Neustále někoho ohýbat, učit ho…

– Ale ne Sovětský svaz.

– Ano, byli jsme respektováni. Nedovolili si říct, že by se Sovětský svaz choval špatně. Po rozpadu SSSR s námi mluvili jazykem ředitele školy … Na úkor tohoto rozpadu zabránili své hospodářské krizi. Odkládali to, co se teprve nyní začíná dít. Na náš úkor to odložili.

Na úkor toho, že všechny naše rodiny, jako moji rodiče, pravděpodobně i vaše, ztratily velice mnoho. A teď se podívejte, kolik našich peněz je zmrazeno na Západě…

A tady se zase ukazuje, že v Rusku ani jedna generace nemůže nic ušetřit. Přijde nějaká katastrofa, nějaký konflikt, a všechno je ztraceno. Začínáme všechno znovu od nuly.

– Ale proč se to vystupňovalo právě teď?

– Protože Američané byli přesvědčeni, že se jim podařilo udělat z nás polokolonii. A Putinův mnichovský projev, Krym jsou jen náhodné záblesky, záblesky přízračné bolesti Rusů. To všechno přejde a do Ruska se vrátí Jelcinova éra. Vzpomeňte si, že jsme tehdy měli dokonce ministry zahraničí, kteří jsou nyní občany USA a žijí tam (mluvíme o Andreji Kozyrevovi – Autoři).

A my jsme se k velkému překvapení Ameriky tentokrát neohnuli.

ČTENÍ KOMSOMOLKY SPOLUVĚZŇŮM

– Komunikoval jste ve vězení s Američany?

– Samozřejmě že ano.

– Jak oni posuzují, co se děje?

– Vzpomínám si jen na jednoho člověka, který byl zastáncem oficiální americké propagandy. Všichni ostatní mi rozuměli, ptali se, překládal jsem jim naše články v novinách, vysvětloval jsem jim, o co jde.

– Říkal jste jim, co se píše v našich novinách?

– Ano, včetně “Komsomolky”. (Butovi posílali naše noviny celá ta léta z Moskvy, zázrakem se mu podařilo zachránit některá čísla a přinesl je do redakce Komsomolské pravdy. – Aut.) A to bylo velmi důležité pro pochopení toho, co se v Rusku skutečně děje.

Propaganda v Americe dosáhla takové úrovně, že ji lidé, jakkoli vymytí, už prostě nepřijímají.

– Co jste překládal z “Komsomolky”?

– No, především články o tom, co se děje na frontě, zejména reportáže vašich vojenských zpravodajů.

A samozřejmě Putinovy projevy. Mimochodem, všechny jsou okamžitě přeloženy do angličtiny a mnohým je také zasílali speciálně.

– Žádají snad vězni své příbuzné, aby jim je posílali?

– Ano.

– Takže si to můžeme představit, vězení v USA a všichni čtou Putinovy projevy.

– Víte, jde o to, že… Rusko je teď skoro jediná země, která chrání celé lidstvo, celou planetu. A globální elity se ji snaží zničit.

– Řežou si elity větev, na které sedí? Z čeho žijí? Nepřemýšlejí o sebezáchově?

– Oni, tito činitelé v USA, říkají: „ … no tak, jaderná válka, my ji přežijeme, a ti, co přežijí – to všechno stačí … řekněme, že nám stačí 1 miliarda lidí na Zemi.“

– No, tak to si budou muset vykopat vlastní brambory.

– Nechají miliardu vykopávat brambory a všichni budou pracovat pro ně na jídlo.

OBJEVILY SE BOLESTIVÁ MÍSTA

– USA nás chtějí zničit i ekonomicky. Jaké jsou šance?

– Za rok největšího sankčního tlaku v novodobé historii s námi ještě nic nedokázali udělat.

Co jsou to sankce? Je to embargo. A co je to embargo? Je to původně blokáda námořního přístavu. A v mezinárodním právu bylo takové embargo vždy považováno za válečný akt.

Kolik takových aktů Západ proti Rusku v současné době podnikl? Myslím, že je to 11 tisíc?

– My už to ani nepočítáme. Na mě (Gamova – pozn. aut.) byly z nějakého důvodu také osobně uvaleny sankce.

– Gratuluji. To je známka kvality. Ano, naše ekonomika se nezhroutila. Ale odhalilo se mnoho bolavých míst. Nyní musíme investovat do technologií, do našeho automobilového průmyslu, a ne do montáže z cizích dílů. Vítám znovuzrození značky a auta Moskvič, doufám, že nepůjde jen o lepení nálepek na čínské modely. Musíme rychle vytvořit vlastní výrobu mikročipů, a to od nuly.

Ale Západ také nedostal, co chtěl. Očekávali, že do ulic vyjdou davy občanů. Aby svrhli vládu.

Soudili nás podle sebe. To je jejich problém.

Ale ruský lid se v těžkých chvílích vždy sjednotí a nakonec své problémy vyřeší.

Víte, líbila se mi věta Sergeje Lavrova západním novinářům: “Chtěli jste nás dostat na kolena? No, tak srážejte.

RUSKO JE VIDĚT Z DÁLKY

– Za Sovětského svazu jsme byli od Západu uzavřeni železnou oponou, ale teď je to naopak, Západ se snaží izolovat od nás. To se tam tak bojí?

– Bojí se ty elity. A co se děje mezi obyčejnými lidmi? Vezměte si nedávné články v Komsomolce, od vaší novinářky Diny Karpické – četl jsem je se zájmem – o Američanech, kteří se chtějí přestěhovat do Ruska. A o ruských Němcích, kteří se chtějí vrátit. (čtěte na KP.RU)

Víte, teď je víc než kdy jindy na čase, aby vláda pomohla našim krajanům roztroušeným po světě. V každé zemi je ruská diaspora. Dokonce i v afrických zemích.

V roce 1998 jsem byl ve Středoafrické republice, zastavil jsem se v nějakém obchodě, uviděl jsem tam bílou ženu, dal jsem se s ní do řeči a byl jsem zaskočen! Ukázalo se, že je naše. Přijela z Jakutska a nemohla se vrátit, nebylo kam. Musíme pomoci všem našim lidem, roztroušeným po celé Zemi, aby se mohli vrátit. Ti se po putování stali většími vlastenci než ti, kteří tu zůstali. Protože viděli dost, porovnávali.

Když vidíte naši vlast z dálky, pochopíte, co to je – naše velké Rusko.

… A VERDIKT ALLY BUTOVÉ

“Je to tam zničené a všichni jsou večer opilí”.

Alla Booth (manželka Viktora Buta):

– V roce 2019 jsem byla ve Spojených státech. Přiletěly jsme s dcerou za Viktorem a cestovaly jsme tam. Přes provincie … Pro mě všechny ty historky o tom, že USA jsou zlaté místo, místo blahobytu – ty se pak najednou zhroutily!

Podívejte se, tam byla taková strašná devastace, bylo to děsivé; to byla ta samá “jednopatrová Amerika“ (Roku 1935 společně Ilja Ilf a J. Petrov (autoři mimo jiné knih Dvanáct křesel a Zlaté tele) projeli Spojené státy americké a napsali o tom satirický cestopis Одноэтажная Америка (1936)  Jednopatrová Amerika).

Dva měsíce jsme chodili s „vykulenými očima“ v Illinois, jeli jsme do nedaleké Montany, jeli jsme ještě někam jinam.

To, co říká Victor o jejich zničených mostech – má stoprocentní pravdu. Polovina z nich je vůbec uzavřená, není kam přejet.

Územní plánování to je tam hlavní páteř obrovská federální dálnice a malé osady kolem. Většinou obchody s alkoholem a večer jsou všichni opilí.

A většina lidí je tam tlustá, velikost 62.

Když jsme v obchodě viděli ženu, která neměla elektrický vozík, ale řekněme velikost 46 až 48, měli jsme s Lizou (dcera Ally a Viktora Butových – pozn. Aut.) prostě radost …

https://www.kp.ru/daily/27479.5/4735312/

Překlad Peter 008

sdílet na