Všichni jsme „fiat“

Všichni jsme „fiat“

Jaroslav Tichý

18.3.2023 

Podle dlouhodobě platné legislativy nemají společnosti s ručením omezeným na rozdíl od akciových společností funkcionáře s titulem prezidenta. Znají pouze jednatele a dozorčí radu. Od neústavního rozdělení Československa v r. 1991 a přeměny obou jeho částí na s.r.o. není tato skutečnost u nás ani na Slovensku respektována. Je pak otázkou, jaké postavení v ČR s.r.o. má vlastně prezident, a to bez ohledu na jeho jméno. Ten současný není totiž první, který nastupuje do funkce v naprostém rozporu se současnýmregistrovaným právním statutem našeho státu. A není jediný, podobně je tomu i s dalšími ústavními činiteli, premiérem, vládou a orgány státní moci. Výjimku netvoří vlastně ani občané.

Jak k tomu vlastně došlo?

Po rozdělení ČSFR v r. 1991 byly uměle vytvořeny dvě společnosti s ručením omezeným namísto států, a to:

–  Česká republika, společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a

–  Slovenská republika, společnost s ručením omezeným (s.r.o.).

V této souvislosti došlo k porušení zákonů a zejména pak ústavy přinejmenším z těchto tří důvodů:

1) K rozdělení Československé federativní republiky došlo neústavní cestou, tj. bez předchozího referenda občanů ČSFR, kteří by o případném rozdělení státu rozhodli či rozhodnout mohli.

2) Krom toho obě části rozdělené republiky byly změněny na s.r.o. registrované v zahraničí.

Tento krok proběhl rovněž v rozporu s platnou ústavou a navíc bez vědomí občanů.

3) Management společností s ručením omezeným sestává dle platných zákonů (a to i mezinárodních) z jednatele a dozorčí rady.   V době, kdy bylo možné naši registraci na výpisu z obchodního rejstříku v zahraničí ještě na Internetu dohledat, byl jednatelem ČR, s.r.o. někdejší ministr M. Chládek. Souběžná funkce vedoucího představitele společnosti s ručením omezeným (bez ohledu na jméno) v jiné funkci než jednatele přitom nepřichází ze zákona v úvahu.

Za dané situace mohli být voleni či jmenováni do čela s.r.o. pouze jednatelé takové obchodní společnosti, tedy nikoliv prezidenti, zatímco roli dozorčí rady by mohli teoreticky s velkým přimhouřením oka suplovat poslanci v obou státech. Zda a do jaké míry takovou roli v praxi naplňovali, by bylo předmětem samostatného pojednání. Nyní to komentovat raději nebudeme.

Je otázkou odborného posouzení ústavních právníků, do jaké míry mohla a mohou vedení těchto obchodních korporací tj. s.r.o. právoplatně podepisovat zákony, zavazovat naše občany a naše státy, když obě naše země po svém oddělení jako státy vlastně vůbec neexistují (Slovensko se nicméně později ke změně svého statutu na republiku vrátilo). Zabývejme se proto dále jen naší zemí v pozici s.r.o.

Jaký je tedy skutečný stav? 

Pokud nepojmenujeme správně skutečný stav věci, nemůžeme ho ani napravovat. Každopádně forma obchodní korporace namísto státního uspořádání umožňuje sice naše zadlužování („to se to utrácí, když nám jiní půjčují“), což zejména v posledním období probíhá nebývalým tempem, občané by si ale měli uvědomit, že ti, kteří je zadlužují, jimi nasekané dluhy splácet nebudou. Po skončení svého vládního angažmá zmizí i s jejich „těžce vydělanými penězi“, zatímco splácet to budou občané, které ještě předtím stihli přivést do bídy. Dlužno poznamenat, že někteří občané jim k tomu svojí volbou dopomohli.

V dosavadním světového dluhovém systému je vše založeno právě na zadlužování, často záměrně vytvářeném, kdy cílem je podmanit si zadlužené subjekty a postupně je připravit o majetek. U skutečných států s jejich suverenitou to je komplikované, proto byly státy převáděny na obchodní korporace, které lze na bázi dluhu ovládnout ze strany věřitele.

Občané by především měli již konečně pochopit, že samotná výměna vlády, které se chodí pravidelně dožadovat na náměstí, bez souběžné změny stávajícího systému založeného právě na dluhu nic nezmění a změnit ani nemůže.

A je na škodu, že občanům právě a především toto nevysvětlují z tribuny ti, kteří je na demonstrace svolávají. Jenže usilují ve skutečnosti o nápravu?

Nápravu lze tedy zjednat následovně:

• odchodem ze systému, který je na zadlužení států a občanů založen. Ne pouhou personální výměnou vlády. Ta další bude totiž (nucena) pokračovat dále ve stejných kolejích.
• k tomu je ale třeba podívat se na to, kdo jsou protagonisté tohoto dluhového systému a kdo nám navlékl chomout na krk. A zbavit se též jich. Tento proces ve světě již probíhá. Položme si otázku, proč ho nechce nikdo nastartovat u nás.

Provedeme-li si malou rekapitulaci našeho vývoje po r. 1989, tak musíme konstatovat následující:

Po r. 1991 a tedy pro rozdělení Československé federativní republiky došlo bez referenda nejen k neústavnímu rozdělení naší republiky, nýbrž i k přeměně obou rozdělených částí státu na 2 obchodní korporace. Nastala tak situace, kdy podle zaregistrovaného stavu:

• náš stát není republikou, ale korporací. Společnost s ručním omezeným ale nemá žádného funkcionáře s titulem prezidenta;
• máme prezidenta republiky, nikoliv ale republiku z hlediska její oficiální registrace;
• máme premiéra, místo jednatele společnosti;
• máme parlament namísto dozorčí rady;
• máme orgány státní moci, nemáme ale stát. V čí prospěch tedy tu moc vykonávají?
• máme silové složky, otázkou je, koho či co ve skutečnosti dnes chrání či brání;
• máme občany, avšak s.r.o žádné občany nemá. Má jen své zaměstnance;
• tato země je řízena cizími zájmy, zatímco ty naše národní nejsme schopni ani formulovat, natož prosazovat a bránit.

Skutečnost tedy ukazuje na to, že jsme měli a stále ještě máme po provedené změně pouze jakési fiat prezidenty, „fiat“ jsou ale též další ústavní činitelé, jakož i orgány státní moci, podobně jako je tomu i u měn, tj. též nepodložené dostatečně podstatou. Fiat měny nemají žádné hodnotové krytí, fiat prezidenti zase žádnou republiku. Podobně máme vlády, které špatně spravují s.r.o., k jehož správě byly vesměs dosazeny, ačkoliv jim správa s.r.o. nenáleží, a které jsou stále více řízeny ze zahraničí, čemuž nasvědčuje i průběžně narůstající objem eurounijní legislativy na úkor té naší národní. Vlády ale nemohou vládnout neexistujícímu státu, neexistující stát nemůže mít ani své občany. Společnost s ručením omezeným takovým subjektem rozhodně není. A komu vlastně přísahají dnes ve skutečnosti příslušníci našich silových složek je též zajímavé téma.

Naše existence a fungování je tedy celé jaksi „na vodě“ či bez řádného podkladu. Prostě „fiat“. A tento stav se nás vlastně dotýká všech.

Je to velmi smutný výsledek naše polistopadového vývoje, který lze stále obtížněji označovat ještě za demokratický.

Jak zjednat nápravu?

Odchodem z dluhového systému se lze vrátit do pozice národního státu a tím i do obnovy plnokrevné funkce prezidenta našeho státu, který se opět stane republikou.

K tomu je dále zapotřebí zachovat si nejen zbytek kompetencí, které naši politici ještě nestačili předat do Bruselu, nýbrž získat ty zašantročené kompetence pro náš stát zpět. Pak opět budeme Českou republikou a žádným Českem, kam nás někteří posouvají s cílem zlikvidovat náš stát úplně, zatímco přitom skloňují pojem samostatnost ve všech pádech.

Tím by i ostatní složky ve státě nabyly původního významu, občany nevyjímaje.

Existuje taková alternativa?

Ano. Jde o nový světový finanční systém založený na kvantovém počítači a na národních měnách jednotlivých suverénních států krytých plně zlatem. Agenda související s jeho uvedením do praxe (a současně i dohoda všech členských zemí) se nazývá GESARA.

Tímto způsobem bude současně možné vytvořit si i základní předpoklady k tomu, abychom mohli obnovovat náš stát, jeho ekonomiku, obranyschopnost, soběstačnost, vzdělanost, sociální rozměr, jakož i plnohodnotnou funkci prezidenta republiky. Znamená to současně odmítnout globalisty lidstvu podsouvaný systém centrálními bankami řízeních plateb pod názvem CBDC.

Nemáme u nás prezidentský systém, máme zde poloprezidentský systém s často nejasně vytýčenými kompetencemi. I přes tyto nedostatky, které lze jistě při dobré vůli napravit, měla by mezi úkoly skutečného prezidenta republiky patřit i určitá role při formulaci budoucích cílů našich občanů a státu, jakož i obnova pozice našeho státu ve světě. A zejména určitá vize, kam by náš stát měl směřovat.  Prezident republiky by se jí měl zhostit o to více, oč méně na ni myslí stávající parlamentní strany a vláda. Role prezidenta republiky bude v tomto směru velmi významná, pokud bude zastávat tuto funkci k tomu vhodná osoba, schopná zhostit se dobře těchto úkolů.

To, že tak dosud nikdo u nás nečiní, souvisí i s polistopadovou rolí naší země jako kolonie, která nám byla přisouzena v souvislosti s naším vstupem do EU. Opustíme-li ale dluhový systém, zbavíme se též dluhového chomoutu.

Jak?

Možnosti máme v zásadě tři a to:

a) jednorázovým oddlužením po celosvětovém vyhlášení agendy GESARA nebo

b) naším návratem k právnímu stavu naší země ke konci r. 1991 (ČSFR), kdy jsme byli téměř bez dluhů, s ponecháním později nasekaných dluhů v onom s.r.o., které dnes předstírá, že je českým státem nebo

c) naším vyplacením se z dluhového chomoutu. Tato varianta je sice krajní a je v rozporu s probíhajícím vývojem ve světě, o němž nejsme u nás dostatečně informováni. Nicméně použití devizových rezerv ČNB a vypsání dluhopisů s výhodnou sazbou státem pro naše občany představuje lepší řešení, neboť je lepší, jestliže náš stát se přechodně zadluží vůči vlastním občanům, než aby byl trvale v dluhovém chomoutu cizích finančních žraloků. Občané se pak budou alespoň více starat o to, jak stát hospodaří, zda nevynakládá peníze nehospodárně, zda není státní rozpočet rozkrádán atd. Občané by se tak stali věřiteli státu a též jeho většími kontrolory. Vycházejme ale z toho, že existují řešení lepší.

Podle postupu v USA, které se zbavují korporace USA a vracejí se k republice USA podle původní ústavy z r. 1776, lze usuzovat, že naším distancováním se od ČR, s.r.o. bude možné zbavit se i všech dluhů a příp. i dalších závazků, které vedení této s.r.o. v průběhu doby nasekala.  Máme tedy možnost zříci se ve vhodnou chvíli onoho ČR s.r.o. a navázat na ČSFR z r. 1991. Tehdy byly naše dluhy zcela minimální, pokud vůbec tento stát byl vůbec zadlužen.

Poněkud složitější situaci lze spatřovat v případě Slovenska, kdy Slovensko se již před několika roky přeměnilo ze s.r.o. na stát, čímž fakticky zlegalizovalo předchozí Slovensko, s.r.o.. To zřejmě zkomplikuje budoucí situaci Slovenska při vypořádání jeho dluhové situace, jakož i obnovy jeho existence jako součásti Československa pouhým navázáním na náš předchozí společný stát, pokud se k takovému kroku Slovensko rozhodne. Každopádně bychom se měli nejprve vrátit do stavu r. 1991 a poté bychom měli o další cestě ČR a SR rozhodnout v referendu.

Otázka možnosti provedení tohoto kroku na Slovensku s ohledem na jejich realizovaný přechod ze s.r.o. na Slovenskou republiku je na posouzení ústavních právníků na Slovensku. V danou chvíli oddlužení podle smlouvy GESARA záměrně pomíjím. Na její aplikaci nejsme v ČR totiž zatím vůbec připraveni, většina lidí není ani dostatečně a popravdě o věci informována. Ke své škodě, jak jinak.

Obnovíme-li opět statut naší země jako státu (namísto stávajícího s.r.o.) a vyvlékneme-li se z chomout kolem našeho krku, máme šanci stát se suverénním státem. Tím splníme současně i jednu z podmínek pro naše celkové jednorázové oddlužení podle GESARA, které se týká jak fyzických, tak i právnických osob vč. státu jako takového. A je s podivem, že této možnosti naši občané nevěnují větší pozornost.

Nastává doba, kdy je třeba nejen učinit rozhodnutí o tom, o co chceme usilovat a tedy i kam směřovat, nýbrž zahájit k tomu i potřebné kroky. A nezapomeňte přitom vnímat, co vám lidem různí politici budou namlouvat. Doba „malin nezralých“ skončila, jdeme do finále. K tomu ovšem je zapotřebí též informovaných a vědomostně „zralých spoluobčanů“. A v tom spočívá až dosud „Achilova pata“ naší společnosti. I proto jsme všichni dosud stále  „fiat“ prezidentem počínaje a občanem konče.  

sdílet na