Babiš je spojen s touto zemí, generál „zrada“ by ji klidně obětoval. Všechno ostatní je jen politika, vzkazuje Kotrba

Nehodlám žrát studené konzervy, jen abych někomu pomohl kolonizovat Ukrajinu, vzkazuje Štěpán Kotrba k agendě letošních voleb. Měli bychom podle něj odhlédnout od kýčovitě pohádkové prezentace předvolební kampaně a přemýšlet o tom, co naše země potřebuje. A v tom má analytik jasno – potřebujeme správce, ne vojáka.

Za pár hodin budeme znát jméno českého prezidenta. Jaká byla předvolební kampaň? Bylo to hodně jiné než před 5 lety?

Ne, nebylo. První kolo je vždy vyřazovací a voliči vždy reagují stejně. S jistotou vyloučí všechny, jejichž ego je přerostlé příliš a zdravý rozum za ním pokulhává. Letos mezi těmito poraženými byla Danuše Nerudová, o které si její manžel myslel, že by mohla být českou Čaputovou a že je lepší než ostatní. No, nebyla. Byla to prázdná kariérní nádoba bez zkušenosti z politiky, bez zkušenosti z praxe.

Dále propadlý odborář Josef Středula, ten si dělal nejdříve naděje, že by mohl být kandidátem levice. No, nemohl… Zaprvé mu to nabídl bývalý premiér Sobotka, který s ostudou odešel z Lidového domu. Středula, stárnoucí pěstěný seladon s kapesníčkem v kapse od padnoucího vlněného obleku s hedvábnou kravatou na windsdorský uzel nemůže být odborářem, za kterým by šly davy dělníků. Je to vyjednavač, který se vždy dohodne. S kýmkoliv. A když přivedl „dav“ na demonstraci na Václavské náměstí, rozprchl se mu do hospod a nákupních center.

Jeho ekonomičtí poradci se stali poradci Andreje Babiše. Tisková mluvčí, která byla autorkou sloganu Konec levné práce od Středuly utekla, a tak vzal zavděk potulným prodavačem teplé vody Danielem Köpplem, který zároveň voral kampaň pro očkování na ministerstvu zdravotnictví. Vedle toho zaměstnával tým mladých sociálních demokratů, kteří se Sobotkou v čele prohráli ČSSD volby. Nakonec, když pochopil neodvratnost své minimální popularity, Středula odstoupil, ale doporučil svým voličům pravicovou ekonomku Danuši. Tím se vysmál všem odborářům do ksichtu. Takovýto dlouhodobě naivní politický odhad nemohl dopadnout jinak. Bude zajímavé, jak se se žluťáckým předsedou vyrovnají odborářští bossové, až prezidentská volba skončí.

Třetím hlupákem prvního kola byl bývalý ministr pro koordinaci tajných služeb Jaroslav Bašta, který zapomně,l z jaké partaje s jakou členskou základnou vzešla jeho ministerská kariéra, a na stará kolena se stal, ovšem v Okamurově SPD antikomunistou a vzpomněl si i na to, že byl kdysi disidentem. Dědečka blábolícího ústavní nesmysly pohřbili voliči tím, že i s tlampačovitou podporou SPD, několika desítek konzervativních spolků a trpasličích partají dostal ubohá čtyři procenta. Tím ukázal egocentrickému Okamurovi opravdovou opoziční politickou sílu SPD a možná předznamenal i odchod okamurovců z parlamentní politiky.

Posledním hlupákem byl bývalý rektor Karlovy univerzity a šéf lékařského konzilia hlavy státu Miloše Zemana, Tomáš Zima. Jeho ovšem nominovalo 13 senátorů, většinou protizemanovských. Otázkou, kterou si nechci ani klást, je, proč… Namyšlený hlasatel dutě prázdných vět a držitel Bludného balvanu za pavědecké covidové výroky skončil na chvostu prvního kola volby. O zbývajících nulách netřeba hovořit – ti v politice nic neznamenali před volbou a ani po svém nezvolení nic znamenat nebudou. I když třebas budou senátoři.

Teprve druhé kolo volby prezidenta republiky je mezi těmi, kteří na to mají.

Letos tomu bylo stejně, jako když voliči určili dvakrát protivníka Zemanovi. V roce 2013 namísto Jana Fischera, bývalého předsedy ČSÚ, úřednického premiéra 2009–10 a následně viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj, se jím stal „překvapivě“ bývalý Havlův kancléř, ministr zahraničních věcí, předseda strany TOP 09 a občan s dvojí loajalitou, prosudetský kníže Schwarzenberg. A o pět let později stahovač králíků, podivný chemický akademik Jiří Drahoš.

Voliči určili i letos protivníka jedinému reálnému zástupci opozice, favoritovi volby, Andreji Babišovi. Vládní koalice v programu AntiBabiš naprosto nepochopitelně podpořila kandidáty tři…

Nejdříve tím protivníkem měla být Danuše Nerudová, uměle vytvořený klon slovenské prezidentky Čaputové, s představou, že v druhém kole „musí zvítězit žena“. Nejlépe s velkým Ž. Nicméně její akademická dráha doznala rychlého konce poté, co se na jí řízené univerzitě prozradilo přes obskurní agenturu placené zrychlené doktorské studium.

Mezitím se mediálním miláčkem a „fialovomodrým kandidátem“ stal generál Petr Pavel. Masaryk verze 2. Šedivý lev českých salónů.

Jen proto mohl nedávný předseda KSČM Filip rozesmátě mezi prvním a druhým kolem voleb veřejně a nahlas ocenit vynikající kádrovou politiku KSČ, kdy 33 let po plyšáku proti sobě na nejvyšší funkci kandidují dva bývalí komunisté z posledních let socialistického Československa, z nichž jednomu ti největší antikomunisté odpustili. Náš komunista je lepší než váš komunista.

Pikantní je, že jednoho i druhého obviňují z příslušnosti ke „komunistické“ zahraniční rozvědce. Pavel, i když má nejvyšší, pátou „kosmickou“ prověrku NATO (Cosmic Top Secret Atomal), byl prokazatelně pracovníkem vojenského zpravodajství generálního štábu ČSLA. Musel dát pak v NATO souhlas i s agenturním výslechem přátel a rodinných příslušníků, včetně otce, který byl také vojenský zpravodajec… Brrr.

Babiše stále obviňují z příslušnosti k civilnímu zpravodajství. Můj komentář k tomu je jediný – krycí legendy a falešné záznamy v evidenci se vytvářely, aby se před nepovolanými zastřela jak neschopnost zpravodajců v rekrutaci a s tím spojené jinak nevysvětlitelné výdaje, tak i pravá povaha vztahu dotyčného k zahraniční službě. Třetím důvodem byl zájem chránit zájmovou osobu před lustrací nepovolanými, i kontrarozvědkou nebo zevnitř vlastní služby. O svých skutečných spolupracovnících, nelegálech v zahraničí, Křížovnický palác písemné závazky ani vázací akty nevedl z důvodů pochopitelných: minimalizoval tím možnost jejich dekonspirace v případech provalů, se kterými v osmdesátých letech po útěku defektora Josefa „Frolíka“ Lukeše či méně známého a posledního defektora, londýnského rezidenta Vlastimila Ludvíka „Pantůčka“ už všichni počítali. Zejména prováděli-li ekonomickou kontrarozvědku v řadách příslušníků rozvědky.

Takže… Babiš ty soudní spory jednou vyhraje.

Situace, hlavně před druhým kolem, byla vyhrocená nejvíce v našich moderních dějinách…

To, že byla situace „vyhrocená“ „nejvíce v moderních dějinách“ soudíte z čeho, pane redaktore? Z toho, že všichni útočili na Andreje Babiše? Na Miloše Zemana útočili vždy, a stejně agresivně. Bojuje se najatými žoldáky v brnění i sedláky s cepy.

Vždy, už od Francouzské revoluce, jde-li o plebejce a aristokraty. O dolních deset milionů a o horních deset tisíc. O mocenské ambice a robotu. O chudé, kteří by se chtěli vzdát chudoby, a o bohaté, kteří se nechtějí vzdát bohatství. Vždy jde o mediálně politické nálepky vesnických buranů, žvanilů z kaváren či chudých elitářů, kteří by chtěli být bohatí elitáři.

Letos přibyla akorát politicky odkopnutá a zmatená levice, která ztratila ČSSD i KSČM a zbylo jí pouze Babišovo ANO a těm rozzlobenějším Okamurova SPD.

Uklidní se to po volbách? Lze ty příkopy zasypat, nebo je to jen fráze?

Příkopy mezi „politikou měšťácké morálky“ a „politikou kapitalistické praxe“ zasypat nelze. Stejně, jako nelze oživit sametové trenýrky Václava Havla či zimomřivé jaro Alexandra Dubčeka, nebo vrátit všechny peníze, ukradené lidu této země v poplyšákovém období budování rozvinutého kapitalismu bez kapitálu. Ty příkopy jsou vkořeněné do politického systému, ovládaného skrytými elitami.

Politika měšťácké morálky očekává vznešené masarykovské ideály a absolutní altruismus při správě věcí veřejných. Nesmysl. Nebyly ani za Masaryka či Beneše. Příkladem budiž lihová aféra senátora Karla Práška z přelomu let 1923 a 1924, machinace s dodávkami uhlí pro státní dráhy ministra železnic, socialisty Jiřího Stříbrného, nebo dodávky nekvalitního benzínu pro ministerstvo národní obrany, po němž následovalo zpřísnění cenzury tisku apod. Nikdo, kdo jde do politiky, tam nejde kvůli voličům a nehodlá „pracovat pro lid“ zadarmo… Ani v jedné partaji. Za první republiky mívaly tyto aféry velikost až 20 miliónů korun.

Ti, kteří tvrdí, že z politiky nemají prospěch, neříkají pravdu. Ti, kteří uvažují altruisticky, končí v mládí jako teologové a ve stáří jako chudí faráři. Nebo jako vyčerpaní sociální pracovníci. Ani jeden jako politik. „Politika kapitalistické praxe“ nezná rozdílu mezi čistými a špinavými penězi. V tom nejmorálnějším případě si bere desátek z veřejných zakázek, které jsou funkční a navíc prospěšné společnosti. „Politika socialistických ideálů“ umřela s Fidelem a se Švorcovou. Přežila pouze ve vzpomínkách Fidelových pamětníků a v podobě Muže na radnici.

Pravda a dobro v podobě Petra Pavla – lži a zlo v podobě Andreje Babiše. Tak nám to bylo z větší části servírováno. Co k tomu říci?

Děti mají rády pohádky, ve kterých vítězí dobro nad zlem. První pohádkou, která dětem říká pravdu, jsou fantasy filmy pro dospělé, výpravné seriály HBO Rod draka a Hra o trůny. Zrada, chtíč, intriky a krvavý boj o Železný trůn, post nejvyššího vládce Sedmi království. A i zde jsme dlouhodobě mystifikováni o motivacích Daenerys Targaryen. Druhou pohádkou, která říká pravdu o pravé povaze politiky, je Dům z karet a jeho hlavní představitelé – Frank Underwood a jeho manželka Claire. Ukazuje se, co vše je třeba obětovat na cestě k moci. Politika je svinstvo, kde máte jeden den nepřítele, druhý den spojence.

Předvolební pohádka Jiřího Lábuse:

Jaký rozdíl bude v České republice s prezidentem Babišem, nebo s prezidentem Pavlem? Je ta volba skutečně důležitá?

Zopakuji větu, že politika je svinstvo, kde máte jeden den nepřítele, druhý den spojence.

Česká republika je malá země, která může být hrdá, jak chce, ale má počet občanů menší než čínské krajské město… Je vázána členstvím v EU a členstvím v NATO. Aniž si to uvědomujeme, ekonomicky jsme vázáni ještě drsněji ve WTO. Ani jeden z těchto závazků není dnes vypověditelný bez obrovských ekonomických následků, které by ekonomiku vrátily zpět ne o třicet, ale o sedmdesát let zpět. Z tohoto titulu naděje vkládaná do kandidátů je lichá.

Dle mého názoru se s prezidentem Babišem budeme chovat svéprávněji a vyjednávat budeme tvrději, než s prezidentem Pavlem, jehož „euroantlantismus“ je bezvýhradný a proamerická servilita je přímo úměrná prověrce NATO. Tolik k zahraničněpolitické orientaci. Kdo čeká od Babiše ideologický euroskepticismus, bude zklamán. Kdo čeká strohou ekonomickou kalkulaci a o to tvrdší argumentaci, myslím, že bude spokojen.

Vnitropolitická orientace Babiše má silnější sociální akcent, než u generála v. v. Nehodlám žrát konzervy po studenu a utahovat si opasek hlady jen proto, abych pomohl někomu kolonizovat Ukrajinu (čti pomoci válkou zbídačené zemi). Tu válku vyvolaly politickou destabilizací tamního režimu země EU a NATO. Ze zištných úmyslů, i když pochopitelných. Ukrajinské obilí bude živit Evropu v době globálního oteplování. Ukrajinský těžký průmysl bude zásobovat Evropu užívající si Green Deal. Ukrajinská výroba kosmických nosičů je spolehlivější a levnější než evropská.

Krize kolem Ukrajiny je bojem o budoucí světový řád. Rusko se právem cítí být ohroženo rozšiřováním NATO (Ukrajina, Gruzie). Na konci roku 2002, kdy Tymošenková, Oleksandr Moroz, Petro Symonenko a Viktor Juščenko vydali společné prohlášení týkající se „začátku státní revoluce na Ukrajině“, začala destabilizace a fašizace Ukrajiny – ne až v roce 2014, jak si mylně minulost vykládají Rusové. Je na čase uvažovat o politice jinak.

Pamatujete na „oranžovou“ revoluci 2004 a diskusi o roli Ukrajiny v zásobování Evropy ruským plynem a ropou s „plynovou princeznou“ Tymošenkovou v době, kdy Gerhard Schröder domlouval Nord Stream jako jistotu ekonomické vazby Ruska na Evropu a pojistku před polsko-ukrajinsko-americkým vydíráním? Tam začala i kariéra prozápadního Viktora Juščenka, panika Rusů a následně série „občanských“ protestů, které vyvrcholily v celostátní protivládní revoluci nazývanou „euromajdan“. Zbytek jsou následky.

Ten poslední, který měl pokračování v ozbrojeném vpádu Ruska na ukrajinské území, je výrok Volodymyra Zelenského na bezpečnostní konferenci v Mnichově o skepticismu Ukrajiny k zárukám budapešťského memoranda a odhodlání obnovit svůj jaderný status. Od té doby se hledají po Ukrajině v hnoji zakopané sovětské jaderné hlavice, které by Ukrajině k tomuto statutu dopomohly.

Evropská politika se musí zbavit touhy po destabilizaci a následné kolonizaci Východu včetně Ruska. Tudy cesta k míru nevede. Tvrdím já. Tudy povede cesta k pozičním válkám o tu či onu postsovětskou zemi v podobě proxy válek a ekonomických blokád a nakonec vyčerpávající válka se samotným Ruskem. Ať už bude rozbuškou dohnívající spor o Sýrii, spor o Náhorní Krabach, kde prodáme Arménii Azerům, nebo postupná destabilizace černomořských zemí v dnes už viditelném soupeření s Tureckem. Expanzionismus EU na východ mohou trvale zastavit pouze dvě země. Turecko a Rusko. V obou případech Bůh ochraňuj evropský blahobyt, zejména před Mohamedem. Putin s ním nemá problém.

Babiš je svým životem i majetkem (byť vázaným ve svěřenských fondech) orientován na ekonomickou prosperitu a konkurenceschopnost Česka, kde má hlavní investice, kde má přátele, kde má rodinu. V tom je podobný Orbánovi a může postupně dospět i ke stejně kritickému postoji vůči EU, bude-li donucen. Bude to ale postoj kalkulovaný, ne nekriticky věřící. Babiš není úplatný ani vydíratelný. Řídí se celý život vlastní etikou, která mu přikazuje vnímat odpovědnost za vlastní rozhodnutí stejně, jako když jako mladý nakupoval na severu Afriky fosfátová hnojiva pro celý stát. Pavel, zvyklý být součástí širší mocenské struktury, ekonomicky nikde nevázaný, tu českou prosperitu klidně obětuje strategickému cíli západní Evropy a nebude se rozpakovat. Pro něj je atlantické spojenectví božstvo – nadřazené, nezměnitelné a nevypověditelné, i kdyby bylo ekonomicky pro náš stát nevýhodné. Stejně tak postup k euru. Pro Babiše věc ekonomické kalkulace, pro Pavla politický závazek.

Jsem spokojen s Andrejem Babišem, protože jeho vláda nechtěla být a nebyla asociální. Jako ministr financí i jako premiér v podstatě realizoval dlouhodobý sociálnědemokratický program z roku 2000, který byl původně pro vlády Miloše Zemana. I proto ho Zeman podpořil. Nevadí mi, že Babiš je miliardář, protože své daně platí poctivě a v Česku, a ne na Bahamách. Naopak. Čím víc peněz má, tím méně je jako politik korumpovatelný. Nemá koníčky jako jiní zbohatlíci – nepotřebuje letadlo, nepotřebuje jachtu ani lamborghini. Svou blondýnu si vzal za manželku. Nechodí po bordelech ani nedělá skandály.

Nevadí mi, že Babiš je kapitalista, protože zaměstnává 40 tisíc lidí a zodpovídá za to, že jejich rodiny budou mít na živobytí. Jeho odbory neprotestují a hodnotí ho kladně. Má zodpovědnost za dvě desítky komínů svých továren – není pouhý akciový spekulant. Živí půl národa, a to, že se mu podařilo udržet agroholding v českých rukou bez bankrotů a propouštění a vybíjení krav, je zázrak.

Mimochodem… Babiš vlastní nejen výrobu hnojiv, ale i výrobu výbušnin. Synthesia vyrábějící nitrocelulózu, organické močoviny a diethylether pro výrobu bezdýmných prachů i pro výrobu želatinovaných průmyslových trhavin a od Agrofertu koupená státní Explosia, vyrábějící výbušniny i kyselinu pikrovou na rozbušky – jsou klíčovými podniky pro zajišťování zásobování obranyschopnosti země. Moduly do houfnic jsou z Babišovy nitrocelulózy. S iniciativou, aby Česko rozběhlo linky na granáty ráže 122 a 152 milimetrů používané v minulosti sovětským blokem, přišly Spojené státy, které už nemají kde brát zásoby pro Ukrajinu. Státní Explosia nestíhá vyrábět, surovin je nedostatek.

Nevadí mi Babišova minulost, protože se stejně jako dnes už mrtvý Kellner plně identifikoval se státem a nikdy nezradil to, v co kdysi přísahal. Desetkrát se ho pokusili kriminalizovat, protože z něj mají strach. Desetkrát marně. Vydržel. Nevzdal to. A to je co říci.

Nejsem spokojen s generálem, který v ČSLA vystudoval špionážní kurs, aby po jeho absolutoriu zradil přísahu, kterou skládal jako voják, jako komunista i jako zpravodajec. Vše ostatní už je jen kariéra ctižádostivce, který zradil jednou a je schopen zradit kdykoliv cokoliv. Žádný opravdový hrdina o sobě neřekne, že je hrdina. Žádný čestný voják nelže o své kariéře a svých spolubojovnících. Nevadí mi, bude-li ho vydírat GRU; vadí mi, že vydíratelný kýmkoliv, kdo do rukou dostane jeho složku.

Nejsme ve válce a nechceme být ve válce. Nepotřebujeme v čele státu vojáka. Potřebujeme správce státu.

https://www.parlamentnilisty.cz

sdílet na