Proč?

Proč?

Tento článek bude sestávat zejména z otázek. Z otázek souvisejících s prezidentskými volbami v lednu 2023. Kandidátky byly uzavřeny, kampaně běží na plné obrátky a nastal čas se ptát.

Každý rok v srpnu se v Příčovech schází na neformálním setkání alternativní intelektuální elita. Na těchto setkáních se vedou odborné diskuze o stavu současné české politiky, ekonomiky, práva, médií a celkové společenské situaci. Měl jsem tu čest být také pozván, ale z rodinných a osobních důvodů jsem se nemohl zúčastnit.

Po příjemném diskusním odpoledni s řadou neformálních setkání se účastníci rozjedou do svých domovů, aby se za rok opět sešli a diskutovali o tom, co uplynulý rok přinesl.

A tady přichází první otázka: Proč z jednání v Příčovech není nějaký sjednocený výstup, který by shrnul prodiskutovanou problematiku, ukázal nebo aspoň naznačil možnosti řešení společenských problémů a vytyčil další směr?

Schází se zde věhlasní a renomovaní právníci, ekonomové, sociologové, filosofové, historici, novináři a celá plejáda dalších odborníků. Proč se na alternativě dočkáme zveřejnění několika projevů a příspěvků, ale nic víc?

V r. 2021 jsem zaslal účastníkům zdravici, ve které jsem mimo jiné uvedl:

Situace v naší zemi, v Evropě i jinde ve světě stále rychleji spěje k rozhodujícímu konfliktu mezi vládnoucími elitami a většinou ovládaného obyvatelstva. Blíží se čas, kdy každý jednotlivec bude muset zaujmout jasné a nekompromisní stanovisko k současnému dění, k řešení nakumulovaných problémů ve společnosti a k budoucnosti své rodiny, obce, země i lidstva. Scházíte se zde již poněkolikáté a na tomto letošním setkání bude nutno učinit zásadní rozhodnutí – a sice kam a jak dál. Bohužel před parlamentními volbami se už nedá udělat nic, co by výrazně změnilo směřování naší země, ale do komunálních, prezidentských a krajských voleb je čas a prostor se sjednotit a vychýlit kyvadlo dějin směrem potřebným pro zachování a další rozvoj našeho státu a společnosti.

K tomu je však potřeba učinit důležitý krok od teoretických diskuzí směrem k praktické politice. Setkává se zde celá plejáda osobností reprezentující názory od konzervativních tradicionalistů přes umírněné pokrokáře až k zastáncům radikálních řešení. Názory na jednotlivá témata jsou někdy značně rozdílné, ale většinově se účastníci shodují na základních tezích a východiscích směrem k budoucnosti, které se často liší jen metodou dosažení cíle.

Dovolím si proto navrhnout, aby výstupem z letošního setkání byla deklarace, v níž se vlastenecké síly a proudy sjednotí za společným cílem, kterým bude:

Sjednocení vlasteneckých sil na široké pronárodní platformě.

Vypracování programu systémové změny ve všech oblastech společnosti, ekonomikou počínaje, přes politiku, právo a justici, bezpečnost, vzdělání, sociální oblast, atd.

Vytvoření silného vlasteneckého politického subjektu, který se účastní příštích parlamentních voleb a prosadí tento program do praktické politiky

Vybrat z osobností vlasteneckého spektra kandidáta na prezidenta republiky a pomoci mu vyhrát volby v r. 2023.

Je třeba si uvědomit, že většina národa je znechucena vývojem za posledních 30 let, roztrpčena současnou situací a plná obav z budoucnosti. Stačí „jen“ získat její podporu. K tomu však vede dlouhá a obtížná cesta, plná překážek. Kromě toho vyžaduje několik základních lidských vlastností, které dnes u většiny lidí „záhadně mizí“ v okamžiku, kdy se dostanou k moci, lhostejno na kterékoliv úrovni.

Těmito vlastnosti jsou čestnost, poctivost, pracovitost, neúplatnost, nezištná pomoc bližnímu a odpovědnost za své konání. Jen takoví lidé v prosazování výše uvedeného cíle uspějí a budou národem velebeni.

Jak pravil (ústy Fausta) J.W. Goethe: „Šedivá je každá teorie, jen strom života věčně zelená se.“

Napřemež tedy společně síly a uveďme teorie v život.

Otázka druhá: Proč nebyl za uplynulý rok (do setkání 2022) vypracován program systémové změny společnosti včetně metod, jak jej prosadit a realizovat?

Odborný potenciál k tomu byl. Čas také. Na čem to tedy uvázlo? Při této příležitosti se mi vynořily vzpomínky na r. 1992. V té době už bylo Občanské fórum rozděleno na Občanské hnutí v čele s Jiřím Dienstbierem a Občanskou demokratickou stranu v čele s Václavem Klausem. Rozdíl mezi nimi byl naprosto zřetelný. Podobný jako dnes mezi setkáváním v Příčovech a činností ANO 2011. Na jedné straně diskuze, články, myšlenkové vodopády, na straně druhé tvrdá kontaktní kampaň.                              Kdo bude úspěšnější?

O kandidaturu v prezidentských volbách usilovali také (mimo jiných):

PhDr. Josef Skála, CSc. jako kandidát vlasteneckých sil, nominovaný KSČM

Ing. Alena Vitásková jako nezávislý kandidát

PhDr. Jaroslav Bašta jako kandidát nominovaný SPD

Proč měla alternativa (+ opozice) tři kandidáty??

(Nepočítám Jiřího Paroubka, Jaroslava Turánka a několik dalších „nezávislých z lidu“, kteří nemají šanci překonat hranici 1% získaných hlasů.)

Kolik každý z nich dostane hlasů v 1. kole voleb?

Co udělají jejich voliči, když proti sobě ve 2. kole stanou dva nejsilnější kandidáti liberálů?

Jaký to má smysl kromě toho, že si někdo pohladí své ego (získal jsem 75 tisíc hlasů!)?

To bylo opravdu tak těžké otevřít v Příčovech (a nejen tam – ale na celé alternativě!) diskuzi na téma „společný kandidát alternativy pro prezidentské volby 2023“ a v průběhu roku provést několik kol jednání s dohodou (byť kompromisní) na jednom jméně?

Když k tomuto zaváhání (přesněji pochybení) přidám dlouhodobou mediální masáž mainstreamu ve prospěch kandidátů sluníčkářů a volební účast kolem 50-60% (v prvním kole, ve druhém podstatně nižší), dostávám se k tomuto výsledku prezidentských voleb:

Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To bude trestem za vaši neochotu podílet se na politice. (Platón, 400 př.n.l.)

(Podle dostupných informací Josef Skála nezískal potřebných 50 000 podpisů a Alena Vitásková nedosáhla na 100 000 podpisů občanů, což byla její interní podmínka, a svou kandidaturu stáhla.)

Otázka třetí:

V jaké to žijeme společnosti, kdy pro kandidaturu na prezidenta stačí 10 podpisů senátorů nebo 20 podpisů poslanců nebo 50 000 podpisů voličů? (Ústava ČR, čl. 56, odst. 5)

Znamená to, že jeden senátor vydá za dva poslance a můj podpis občana má váhu 1/ 5000 podpisu senátora nebo 1/2500 podpisu poslance? Senátoři a poslanci jsou něco víc než občan???  Kam se ztratila rovnost před zákonem?

Jak je možné, že právníci, politologové, novináři, opozice, bojovníci za lidská práva ani lidé se selským rozumem tuto nehoráznost nevidí a nerozporují??

Z tohoto pohledu je celá prezidentská volba obyčejná šaškárna a navíc obludný, současnou ústavou legalizovaný podvod na voliče, kterého se odmítám účastnit.

zdroj: email – autor Jaromír Brádavka

sdílet na