Paní ministryně Černochová nás opět obohatila dalším svým moudrem.

Paní ministryně Černochová nás opět obohatila dalším svým moudrem.

Prý se k tomu, čeho se dopouští Putin při ostřelování Ukrajiny, naposledy snížil Adolf Hitler za druhé světové války.

Jak už to bývá, tak většina příslušníků rodu homo simplex (člověk jednoduchý) používá vždy a pouze přirovnání ke druhé světové válce a k Hitlerovi, protože je to jediné, na co jim jejich chabé historické znalosti stačí.

Naše paní ministryně není výjimkou – jsem přesvědčen, že s ohledem na úroveň jejích znalostí by si musela i data začátku a konce druhé světové války vygooglit.

Tudíž bych rád poněkud rozšířil její obzory.

Zatímco Hitlerova Luftwaffe se při masivním bombardování Anglie neštítila zaměřit i na civilní objekty, tak ruské ostřelování cílí na objekty ukrajinské infrastruktury.

Za vše hovoří fakt, že v den, kdy jedna ukrajinská raketa usmrtila dva Poláky, přišel o život důsledku ostřelování desítkami ruských raket jeden jediný Ukrajinec.

Lituji každého zmařeného lidského života, neboť se vždy jedná o obrovskou ránu pro rodinu a nejbližší přátelé dotyčného, nicméně faktem zůstává, že cílem ruských raketových útoků nejsou civilní objekty.

Pokud měl tedy v historii hledat přiléhavý příměr k ruským útokům na ukrajinské území, pak bych asi zvolil bombardování průmyslových objektů v České republice ze strany spojeneckého letectva na konci druhé světové války, jehož cílem bylo zničit vyspělé průmyslové podniky na území tehdejšího Československa, aby je nemohl využívat budoucí sovětský blok.

K Hitlerovým útokům na civilní obyvatelstvo se pak mnohem více hodí připodobnit 78 dní trvající “humanitární bombardování” Srbska, při němž přišly v roce 1999 o život stovky civilních obyvatel tohoto balkánského státu. Tato vojenská operace byla zcela v rozporu s mezinárodním právem a naše země se na ní svým souhlasem aktivně podílela, což dodnes považuji za největší ostudu v celé historii našeho státu.

Tudíž bych chtěl touto cestou paní ministryni vzkázat, že při hledání analogie se současným ostřelováním ukrajinského území se nemusí vracet o 80 let zpět, stačí zabrousit jen o 23 let zpět, kdy se NATO dopouštělo ještě mnohem ostudnějších vojenských operací na území jiného slovanského státu.

Je tedy namístě výrok paní Černochové korigovat.

Správně by měl znít asi takto:

“Toho, čeho se v současné době dopouští Rusko, jsme naposledy byly svědky v roce 1999, kdy jednotky NATO hanebně bombardovaly území Srbska.”

Problém je, že to by se jaksi paní ministryni nehodilo do krámu. Respektive do domu lží, jenž kolem nás vystavěli naši politici společně s mainstreamovými médii.

Pojďme si konečně říkat holou pravdu.

A ta zní takto:

Ostřelování Ukrajiny ze strany Ruska je odsouzeníhodné. Nicméně vojenská operace NATO, které jsme se sami účastnili (minimálně poskytnutím vzdušného prostoru), nebyla ani o nic lepší.

Pokud si tedy teď hrajeme na morální autority ve stylu “něčeho tak odporného bychom se my nikdy nedopustili”, tak se jedná o čiré pokrytectví.

Aneb nyní sklízíme hořké plody stromu, který jsme v Kosovu před 23 lety sami zasadili.

Tedy pokud nyní chceme odsoudit Rusko, tak to nelze učinit bez toho, aniž bychom neprovedli sebereflexi vlastních chyb, omluvili se Srbsku a zavázali se k tomu, že už se žádné Kosovo, Irák, Lybie, Jemen a všechny obdobné agrese již nikdy nebudou opakovat.

Jedině pak se můžeme znovu stát morální autoritou.

Do té doby je to jen o tom, že zloděj křičí chyťte zloděje.

My v PRO jsme proti bombardování, válečným operacím a zabíjení civilistů kdekoliv na světě, ne jen proti tomu, které páchají “ti druzí”.

Nechceme rozdmýchávat války, naším cílem je aktivně nastolovat mírová řešení.

Ve válce totiž není žádných vítězů, jsou v ní jen samí poražení.

sdílet na