Musejí odsoudit i Němcovou. Bývalý elitní vyšetřovatel už toho má dost

02.11.2022 17:35 | Rozhovor

Trestní oznámení na Miroslavu Němcovou, osekávání svobody slova a znaky totalitních režimů. Bývalý elitní vyšetřoval Jiří Komárek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz popisuje, proč měla policie stíhat senátorku ODS. Řeč byla o odsouzeném poradci a poslaneckém asistentovi Jaroslava Foldyny nebo o tom, proč podle něho Česká republika už není demokratický právní stát.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Bývalý elitní policista Jiří Komárek

Před časem jsme slyšeli, že jste měl údajně podat trestní oznámení na senátorku Miroslavu Němcovou a další veřejně známé osoby. Jaká je skutečnost? 

Ano, trestní oznámení na paní Němcovou a další veřejně známé osoby jsem opravdu podal. 

Co vás k tomu vedlo, respektive jaké zákonné ustanovení paní Němcová podle vás porušila? 

Vše se postupně vyvíjelo. Nejprve jsem shodou mnoha náhod, protože sám sociální sítě příliš nesleduji, zaznamenal výroky paní Němcové a dalších osob na dresu některých skupin lidí, a následně se mi dostal do ruky rozhovor s panem Kraftem, ve kterém popisoval, jakým způsobem s ním nakládala česká justice, respektive všechny OČTŘ poté, co byly zveřejněny jeho texty, které se týkaly migrační vlny do Evropy a možností řešení této situace. A když jsem následně porovnal to, co napsal pan Kraft, s tím, co napsala paní Němcová, tak mi z toho vyšlo, že jestliže byl odsouzen Kraft, musí být odsouzena také senátorka Němcová. Pokud tedy u nás stále platí, že všichni občané jsou si před zákonem rovni. Co se týká konkrétního ustanovení, tak jde stejně jako u pana Krafta o § 356 trestního zákoníku – podněcování k nenávisti. 

Podle vašeho názoru jsou tedy výroky paní Němcové za hranou zákonné tolerance a jejich autoři se dopustili trestného jednání? 

V tomto ohledu není důležitý názor můj, ale názor české justice. A protože ta tvrdí, že zákonnou toleranci překročilo to, co napsal Kraft, tak zákonnou toleranci muselo překročit i to, co napsala paní Němcová nebo například pan Černý či pan Lukačevič. 

A když se vás přesto zeptám na váš osobní názor? 

Pokud se ptáte na to, zda bych jako vyšetřovatel případy paní Němcové a pana Krafta odložil, nebo „odstíhal“, tak odpovídám, že bych je odložil oba. 

Z jakého důvodu? 

Především z důvodu důkazní nouze. 

Jak tomu mám rozumět? 

Než jsem jako vyšetřovatel závažné kriminality organizovaného zločinu něco „pustil dál“, tak jsem byl zvyklý mít v ruce pádnější důkazy než jenom nějaké své pocity, protože kdybych za státním zástupcem přišel jenom s nimi, tak by mě, a zcela po právu, vyhodil. Myslím, že by totéž mělo platit obecně. Pan Kraft byl totiž soudem odsouzen jako autor textů, které podle pocitu soudu uvedeného ve zdůvodnění rozsudku mohly v někom nekonkrétním možná vyvolat nenávist. Žádný další důkaz než nějaký pocit podle toho, co jsem si o případu zjistil, neexistoval.

Omlouvám se, ale stále vám moc nerozumím. 

Řekněme, že já jako vyšetřovatel nabudu dojmu, že mnou vyšetřované texty v někom mohou podnítit nenávist. V ten moment se ale musím sám sebe zeptat, ve kterém zákonném ustanovení se píše, že dojem vyšetřovatele Komárka je důkazem, který je natolik pádný, aby na jeho základě mohl být někdo odsouzen. A na tento dotaz je samozřejmě jediná možná odpověď – tedy že v žádném. To ale znamená, že si své dojmy a pocity musím strčit za klobouk a konstatovat, že nemám žádný důkaz, že k nějakému trestnému činu vůbec došlo, a celou věc odložit. I vyšetřovatel, státní zástupce či soudce je pouze jedním z deseti milionů jedinců, a jeho osobní pocit proto nemůže být normou pro zbytek společnosti. Je to pouze jedna desetimiliontina pocitu občanů naší země. 

Jaký důkaz byste považoval za dostatečně silný k tomu, abyste tu věc „odstíhal“? 

To je těžké. Kdyby se mi například přihlásil někdo s tím, že dané texty v něm probudily nenávist, budu stát před problémem, jak dokázat, že je jeho tvrzení pravdivé – nezapomeňme, že v právním státě se má dokazovat vina, nikoli nevina. Kdyby přišel zástupce nějaké skupiny s tím, že se ona skupina cítí poškozena na svých právech, tak se musím ptát na přesnou specifikaci těch práv, a zde budeme také v důkazní nouzi, protože právo na bezpodmínečně pozitivní přijímání okolím existuje možná v Severní Koreji a týká se dynastie Kimů, ale v našem právním řádu nic takového není. Ten paragraf je zkrátka paskvil, který justice může, ale také nemusí použít proti autorovi prakticky jakéhokoli výroku, protože prakticky jakýkoli výrok je způsobilý vyvolat nějaké emoce. Je to zcela gumové ustanovení a jako takové je špatné už z principu, ale bohužel je u nás v posledních letech justicí zneužíváno v rámci politického zadání. Pokud bych chtěl jako vyšetřovatel být poctivý, tak bych si s ním vlastně nevěděl moc rady. Vyvolávání emocí lze dokázat zhruba stejně jako vyvolávání duchů. 

Vy s tím, co zmínění napsali, souhlasíte? 

Ta otázka je zcela irelevantní. Vyšetřovatel, státní zástupce či soudce má pouze nestranně posoudit všechny okolnosti případu, a pakliže shromážděné důkazy proti vyšetřované, obviněné či stíhané osobě jsou dostatečně silné, má konat podle zákona. Nějaké osobní postoje či pocity s tím nemají nic společného, a pokud se od nich někdo nedokáže oprostit, nemá v systému trestního řízení co dělat. 

Rozumím, přesto se vás ale zeptám ještě jednou. Souhlasíte s tím, co napsal Walter Kraft či senátorka Miroslava Němcová? 

Na tuto otázku nemůžu odpovědět, a to z několika důvodů. Pokud bych odpověděl, že souhlasím, tak bych mohl být obviněn ze schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku. Pokud bych odpověděl, že nesouhlasím, tak se čtenáři vcelku oprávněně budou moci domnívat, že jsem tak učinil proto, abych se vyhnul obvinění ze schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku. To je tedy vše, co můžu říci k textům pana Krafta. Co se týká paní Němcové, tam jde pouze o jakési emocionální výkřiky, nad nimiž vyslovovat souhlas či nesouhlas nedává smysl. Podle mého názoru jsou ale mnohem způsobilejší vyvolávat nenávist než texty pana Krafta. 

Z čeho tak soudíte? 

Na rozdíl od textů pana Krafta, kde nějaké emoce hledáte jen velmi obtížně, jsou texty paní Němcové skutečně pouze emocionálními ataky bez jakékoli věcné argumentace. Z tohoto důvodu se lze domnívat, že záměrem paní Němcové skutečně bylo pouze ventilovat a zároveň vyvolávat nenávist. Jak už jsem ale uvedl; já jako vyšetřovatel bych oba případy odložil. 

Co vás tedy vedlo k tomu, že jste se rozhodl toto trestní oznámení podat, a co je jeho cílem? Vždyť přece máme specializované policejní útvary, které 24 hodin sledují prostředí sociálních sítí a mají ze zákona povinnost porušení práva odhalovat a jejich pachatele stíhat a hnát k zodpovědnosti. Zvláště pokud se jedná v dnešní době o takto citlivá témata, jakými bezesporu terorismus a rasová, náboženská či politická nesnášenlivost jsou. Ty by přece jistě zasáhly a konaly, pokud by vámi uváděné výroky byly trestné. 

Víte, stav vymahatelnosti práva a rovného přístupu ke všem bez rozdílu je při vymáhání a uplatňování práva v naší republice podle mého názoru již několik let naprosto katastrofální. Policejní, ale především justiční orgány jsou pod silným politickým, ale i mediálním tlakem. Ve svých rozhodnutích jsou tak čím dál častěji poplatné politickým požadavkům či požadavkům na ochranu jediné ideologie, jediné přípustné pravdy. Takový stav je ale s demokracií zcela neslučitelný. Politizace justice a dalších OČTŘ je přece jedním z hlavních znaků totalitních režimů. 

V České republice je tedy podle vás totalita? 

Protože přesná, obecně akceptovaná definice totality neexistuje, nebo alespoň já ji neznám, tuto otázku musím nechat bez odpovědi. Vrátím se ale k politizaci našich OČTŘ. Každý asi ví, že aktuálně se v ČR prosazuje globalistická, progresivistická, prozápadní a především proamerická politika. Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného. Jde o legitimní politický postoj, na který má podle naší ústavy v rámci volné politické soutěže právo každý subjekt, který se této soutěže účastní. Avšak ani justice, ani další orgány činné v trestním řízení účastníky této soutěže být nesmějí! Přesto ale jsou… Ano, skutečnost je taková, že české OČTŘ, a z nich především justice, prosazují skrze své zákonné pravomoci svou vlastní politickou agendu. Občas slýchávám obavy, že politici chtějí ovládnout justici, ale je stále zřejmější, že je to opačně a že justice ovládá politiky a politiku, což je samozřejmě ta nejhorší varianta, protože příslušníky justice na rozdíl od politiků nemůžou voliči vyměnit ve volbách. Máme tady zkrátka vládnoucí skupinu, která se při své politické činnosti zcela vymkla kontrole české veřejnosti. Důsledkem pak ovšem je, že můžete být obviněn, stíhán a odsouzen i za konstatování faktické pravdy, která se politicky nehodí, a naopak můžete páchat zjevnou trestnou činnost, a přesto zůstanete zcela mimo zájem policie a justice, a to jen proto, že stojíte na té dnes jediné „správné“ straně. Vím, že tento stav jistě mnohým vyhovuje, ale ve skutečnosti je to cesta do pekla pro všechny. Pokud si OČTŘ zvyknou prosazovat své vlastní politické cíle, a otázku, kdo a kde tyto cíle definuje, teď nechávám stranou, tak zcela pozbývají své funkce garanta právního státu a demokracie. To je ale cesta, která nemůže skončit jinak než tyranií, jež však, jak známe z historie, prakticky vždy končí všeobecným úpadkem a následně více či méně krvavou revolucí. U toho by přece žádný normální člověk neměl chtít být. To je také jeden z důvodů, proč podávám trestní oznámení. 

A co je ten druhý důvod? 

Nedělám si iluze, že na podkladě mého oznámení bude někdo z autorů těch příspěvků obviněn, natožpak souzen a odsouzen. K tomu nyní v naší republice nemůže dojít. Přístup OČTŘ bude podle mého názoru úplně opačný než v případě pana Krafta a desítek dalších lidí, které dnes politicky aktivistická justice stíhá za verbální projevy. Na podkladě mého oznámení proběhne ze strany policie pouze jakési formální prověřování a jeho výsledkem bude rozhodnutí, že se ve věci z toho a toho důvodu nejedná o trestný čin, a oznámení bude uloženo ad acta. Rád bych se pletl, ale bohužel je smutnou skutečností, že kdyby se dnes našel natolik statečný policista a státní zástupce, kteří by si dovolili věc vyhodnotit tak, že jde o trestnou činnost, zahájit úkony v trestním řízení a někoho z autorů obvinit, velmi pravděpodobně ve své profesi skončí. Ale i kdyby skutečně k obvinění došlo, nevěřím tomu, že by se našel soudce, který by to odsoudil. Ti, na které mé trestní oznámení směřovalo, totiž stojí na té jediné, dnes správné straně, což je, jak už jsem uvedl, strana hájící zájmy globalistů a proamerických progresivistů. Tím druhým důvodem tedy je zjistit, jakých argumentů a odůvodnění bude využito pro to, aby bylo možné obhájit výroky autorů a trestní oznámení odložit. 

Jaký to bude mít praktický dopad? 

Odůvodnění odložení by mohlo být precedentem, o který se budou moci občané opírat při formulaci svých budoucích příspěvků na sociálních sítích. Bude tedy zcela v pořádku psát například: „Místo Mengeleho selekcí zavedli Američani ‚filtrace‘. Vraždí. Vydírají. Jsou zdegenerovaní alkoholismem a natlakovaní nenávistí. Bez jednoty Východu budou úspěšní.“ Nebo: „Biden potřebuje na přehlídce triumfovat a dát dárek svým zfanatizovaným makakům (omlouvám se fauně).“ Nebo: „Třicet let jsem říkal, že Američané, nebo třeba černoši, židé, muslimové, Arabové, romové, homosexuálové atd., byli, jsou a budou svině. To je prostě v nátuře zakódované v genotypu.“ 

Vy věříte, že něco takového pak skutečně bude možné beztrestně psát? 

Pokud jsme demokratický právní stát, což pan Fiala a další politici současné vládní koalice neustále vehementně tvrdí, tak by to, pokud OČTŘ mnou podané podněty odloží, možné být mělo.

Utekl jste mi z otázky. Ptal jsem se, zda tomu vy osobně věříte. 

Nevěřím, a abych vám ušetřil další otázku, rovnou říkám, že tomu nevěřím proto, že ČR již nelze považovat za demokratický, právní stát. 

A vy osobně si myslíte, že by bylo správné, aby takové věci bylo možné beztrestně psát?

Bylo by to určitě lepší, než když to smí psát pouze někdo anebo se to smí psát pouze o někom. To se pak opravdu blížíme k principu nechvalně proslulých norimberských zákonů. Určování hranic svobody slova je ale téma na samostatný a dlouhý rozhovor a já se obávám, že na to zde nemáme prostor. 

Vrátím se ještě k vašemu trestnímu oznámení. Co by pro vás znamenalo, kdyby přece jenom osoby, jichž se vaše oznámení týká, byly odsouzeny? 

Pak bych svůj názor na české OČTŘ poupravil a začal podávat trestní oznámení na všechny, kdo dnes veřejně napadají některou skupinu osob. Myslím, že dlouhou dobu bych pak neměl čas dělat cokoli jiného. 

Jaký by to mělo smysl? 

Vytvořila by se databáze povolených výroků (smích). 

To vám přijde v pořádku? 

Myslíte tu databázi povolených výroků? 

Ano 

Samozřejmě že nepřijde. Bylo by to ale pořád lepší než dnes, kdy to, co se smí a nesmí říkat, nikde uvedeno není. Současný stav totiž dává nekonečný prostor pro politické zneužívání zákonů a orgánů činných v trestním řízení proti politickým oponentům formou kriminalizace názorů ze strany některých politiků a politicky aktivistických pracovníků justice. Žijeme v době, kdy jsou kriminalizováni i odborníci vedoucí odbornou diskusi, a to jen proto, že doložitelnými argumenty rozporují dnes politicky jedinou přijatelnou pravdu.

Kdo jsou podle vás ti aktivističtí pracovníci justice?

Takové dnes najdete ve všech krajských městech republiky a na všech stupních policie, státního zastupitelství a soudů. Zejména pak v Praze. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí si přece jen připomenout načasování rozhodnutí Ústavního soudu ČR o zrušení části volebního zákona a to, jakým způsobem toto rozhodnutí několik měsíců před volbami zdůvodňoval jeho předseda Pavel Rychetský. Do očí bijícím projevem justičního politického aktivismu je také kauza Čapího hnízda, která byla v minulosti zneužita k ovlivnění politického dění v republice ze strany bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové. Jsem si prakticky jistý tím, že tahle svou podstatou a rozsahem jednoduchá a v dnešním měřítku banální kauza by v případě, že by se netýkala bývalého premiéra Babiše, byla již dávno buď odsouzena, či odložena. Ve skutečnosti však bude v rámci letošních senátních a komunálních voleb justičními politickými aktivisty zneužita k ovlivnění voleb již podruhé.

Teď zníte trochu jakou fanoušek Andreje Babiše.

To je nesmysl. Kdyby se takto chovala česká justice k jakémukoli jinému politikovi, třeba k paní Pekarové nebo panu Rakušanovi, budu říkat totéž. Pokud jsem něčeho fanoušek, tak je to přísně apolitická policie a justice.

A jaké by podle vás bylo řešení současné situace v justici a v policii?

Prvním krokem by mělo být zrušení § 356 – podněcování k nenávisti, protože umožňuje OČTŘ prakticky neomezenou kreativitu při posuzování toho, co je a není trestným činem. Pan Kraft to v jednom ze svých rozhovorů přirovnal k situaci, kdy soud řekne „obžalovaný je vinen vraždou, i když nikdo nechybí“, a tato analogie je docela trefná. Kdyby toto nějaký soudce skutečně řekl, tak by asi, alespoň doufám, skončil v blázinci nebo aspoň mimo justici, ale u verbálních trestných činů to určité části lidí přijde v pořádku. Přitom odsouzení je zkrátka odsouzení a pro toho, jehož se týká, jde vždy o závažný zásah do života, i kdyby trest byl jen symbolický. Je samozřejmě pravda, že trestný čin se může soudit i ve stadiu přípravy, ale co je příprava podněcování k nenávisti? To, že si někdo připraví tužku a papír? Ne, celé zmíněné ustanovení je zcela chybné a obsahuje v sobě nepřípustný totalitní potenciál. Pro ochranu práv skupin lidí máme jiné paragrafy, které jsou zcela postačující, a navíc takovou kreativitu či lidskou chybu jako § 356 neumožňují. Naše současné politické vedení, aktuální integrita justice a celkově společnost není dnes ve stavu, ve kterém by mohl být zmíněný paragraf využíván, aniž by nedocházelo k jeho politickému zneužívání. Ohledně politické angažovanosti osob činných v OČTŘ by prvním krokem měl být striktní zákaz jakékoli spolupráce příslušníků OČTŘ s jakýmkoli subjektem, který se, byť jen okrajově zabývá politikou. Dále by bylo namístě otevřít diskusi o tom, zda je správný současný stav, kdy státní zástupci, ale především soudci jsou prakticky neodvolatelní. Podle nejen mých zkušeností to způsobilo pouze stav, kdy se česká justice stala jednou z nejvlivnějších politických sil v zemi, avšak, jak už jsem uvedl, silou, na niž voliči nemají prakticky žádný vliv.

Hovořil jste o tom, že by příslušníci OČTŘ měli mít zákaz spolupráce se subjekty, které se nějakým způsobem zabývají politikou. Mohl byste uvést nějaký příklad?

Podle mne je například zcela nepřijatelné, že vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová je dlouholetou prověřenou členkou Aspen institute, tedy organizace, kterou podporují lidé jako George Soros, Bill Gates či Zdeněk Bakala. Tito lidé se přece ani nijak netají tím, že léta investují mnohamilionové prostředky za účelem ovlivňování politiky a politických systémů po celém světě. A v takové organizaci je činný jeden z nejvýše postavených činovníků české justice? 

Soudce by měli mít možnost odvolávat přímo voliči?

To si po praktické stránce moc neumím představit. Měla by se však vyvolat široká odborná diskuse a v rámci ní najít způsob, jak současný stav napravit. A ano, voliči by se zřejmě zprostředkovaně na této věci měli podílet. Vždyť i naše ústava jasně říká, že, cituji: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Čte se to samozřejmě hezky, avšak musíme konstatovat, že dnes v ČR má lid na moc soudní nulový vliv.

Zdroj : Parlamentní Listy

sdílet na