Larry Johnson: Co si myslet o strategii Ruska na Ukrajině?

                                                                                                 

Dovolte mi, abych vám řekl, jak vnímám ruskou speciální vojenskou operací na Ukrajině.
Začnu tím co je zřejmé – Rusko se neochotně vzdává území v Charkově, Doněcku a Chersonu, a vyhýbá se vyloženým bitvám. Co tím myslím? Vezměte si například, co se stalo u Limanu.
 Více než týden pět set ruských a spojeneckých vojáků zadržovalo postup více šesti tisíců Ukrajinců a pak provedlo taktický ústup. Je pravdou, že Ukrajina do těchto oblastí nasadila více sil než Rusové. Ale Rusko díky své palebné převaze s dělostřelectvem a bojovým letectvem tyto útoky zpomaluje a způsobuje Ukrajincům velké ztráty na lidech i technice. Rusko přitom mají minimální ztráty.

Změna strategie – ne zbytečným ztrátám
To je jistě přerušení neblahé tradice, kterou sovětská vojska používala za druhé světové války. Například v bitvách u Kurska a Bagrationu byly zabity a zraněny miliony sovětských vojáků. Tehdy nebylo šetření lidských životů prioritou, ale nyní jednoznačně ano.
Spojené státy a NATO události komentují jako úspěchy ukrajinských vojenských a dovozují, že ruská vojska mají špatné velení, jsou špatně zásobována a chybí jim motivace. To má však  malý význam pro získání  podpory veřejnosti ve Spojených státech a v Evropě. Tato nízká podpora mezi obyvatelstvem bude v nadcházejících měsících ještě více slábnout, poněvadž v těchto zemích se bude stupňovat inflace, nezaměstnanost a recese. Obsazení měst na Ukrajině, která většina Američanů neumí vyhláskovat, není receptem, jak získat podporu veřejnosti pro posílání dalších miliard dolarů do Kyjeva, zatímco jim doma ceny prudce rostou a ekonomika se hroutí.
Takzvaná vítězství Ukrajiny jsou iluzorní. Ano, Ukrajinci obsazují území doposud kontrolované Ruskem, ale postupují  bez letecké podpory a s minimálním dělostřeleckým krytím. Ukrajina spoléhá na to, že bude útočit na lehce obsazené ruské pozice s početní převahou.
To však přináší velké oběti v podobě ztrát na lidech a materiálu, které Ukrajina nemůže snadno ani rychle nahradit.

Zdroje a zázemí bojujících stran
Každá země ve válce utrpí ztráty. To znamená, že země ve válce musí mít zaveden systém povolávání záloh, jejich výcviku, vybavení a nasazení. V tomto ohledu má Ukrajina oproti Rusku dramatickou převahu. To pouze do chvíle až “speciální vojenská operace” bude ruskými představiteli konečně prohlášena za válku, Putin a jeho generálové mají k dispozici mnohem větší lidské zdroje. Současná ruská speciální mobilizace povolává zpět do služby zkušené vojáky.

Ukrajina nemá bezpečné výcvikové středisko, kde by mohla shromažďovat a cvičit nové rekruty, protože Rusko v posledních 7 měsících opakovaně prokázalo schopnost a odhodlání tato střediska napadnout a zničit. To znamená, že Ukrajina se musí spoléhat na jednu nebo více zemí NATO, které budou hostit výcvikovou základnu. I s bezpečnou výcvikovou základnou někde v Evropě budou noví ukrajinští rekruti potřebovat minimálně tři měsíce výcviku, než budou minimálně připraveni odejít na frontu, aby nahradili ztracený personál. Nevěřím, že Evropa je připravena či ochotna hostit 200 000 nových ukrajinských rekrutů. Krátce řečeno, Ukrajina nemá reálnou šanci nahradit vojáky, kteří již byli zlikvidováni v předních liniích.

Požadavky na výcvik ruských záložníků povolaných do služby jsou mnohem méně závažné. Ruští vojáci již umí nosit uniformu, pochodovat ve formaci, manévrovat jako jednotka, čistit a obsluhovat zbraně a komunikovat v rámci velení.

Největší slabinou Ukrajiny je chybějící ekonomická základna, která by umožnila financovat válku a vyrábět zbraně, vozidla, potraviny a zdravotnický materiál potřebný k zabezpečení armády na bojišti. Ukrajina je nyní v podobné pozici jako  feťák, je  naprosto závislá na Spojených státech a NATO. Je nevyhnutelné, aby zásobovací trasy zůstaly pro vojenské dodávky průjezdné a fungující.  V opačném případě zůstanou jejich vojáci v poli bezbranní.

Rusko má naproti tomu mnohem silnější ekonomiku než Ukrajina, která vyrábí vše, co jeho armáda a letectvo ke své činnosti potřebují. Jeho továrny jsou v provozu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu a je zcela kompetentní, navzdory západní propagandě, která tvrdí opak, přesouvat potřebné vojáky, tanky, munici a vozidla na frontu.

Přesvědčení a realita
Západ vsadil vše na přesvědčení, že Rusko – jeho představitelé, vládní byrokracie a ekonomika – je papírový tygr, který se zhroutí, jen když bude vyvíjen dostatečný tlak. To je nebezpečná a riskantní sázka. Rusko za posledních 20 let investovalo svůj kapitál do budování infrastruktury, vývoje moderních, nákladově efektivních zbraňových systémů a vzdělávání obyvatelstva na úrovni, která předčí vše, co nabízejí Spojené státy či Evropa. A co je nejdůležitější, má obrovské přírodní zdroje a nerostné suroviny a průmyslové kapacity k jejich těžbě a výrobě toho, co potřebuje k boji.

Spojené státy naproti tomu prošustrovaly miliardy dolarů amerických daňových poplatníků v nesmyslných vojenských dobrodružstvích v Iráku a Afghánistánu. Americká infrastruktura se zhoršuje, jejich průmyslové kapacity jsou vyčerpané, při výrobě klíčových zbraňových systémů jsou závislé na dovozu kritických materiálů ze zahraničí a jejich vzdělávací systém je v troskách. Na školách v USA se spousta času věnuje výuce správných korektních výrazů než výuce matematiky, biologie, chemie, fyziky a cizích jazyků.
Nedávno oznámený neúspěch americké armády při plnění náborových cílů (o 25 % méně, než bylo plánováno) není výjimkou. Je to příznak společenského úpadku Západu.

Zoufalec nebo metodický budovatel nové architektury?
Na co tedy Rusko čeká? Na papíře má všechny předpoklady k tomu, aby Ukrajinu rozdrtilo.  Jsem si jist, že události posledních sedmi měsíců naprosto přesvědčily představitele a obyvatele Ruska, že čelí existenční hrozbě ze strany Západu. Domnívám se, že Putinovo rozhodnutí vrátit čtyři ukrajinské oblasti Ruské federaci nebylo učiněno v zoufalství.
•  Putin zatím neprojevil žádné známky paniky nebo znepokojení.
•  Nezaznamenal jsem žádný fakt, který by naznačoval, že je Putin mimo realitu.
V rozporu s bulvárně medidilizovaným fámám šířených  Zapadními medii, Putin zcela metodicky pracoval na upevnění vztahů s Čínou, Indií a státy Perského zálivu.

Nenávist, hysterie  a konec nadějí fungujících vztahů
Na pozadí nenávistné protiruské hysterie, jaká nebyla ani v nejvypjatějších chvílích studené války, si Rusko plně uvědomuje, že již nemůže očekávat jakoukoliv naději na normální fungující vztahy se Spojenými státy a s Evropou. Ukázalo se, že proces referend, který vyvrcholil přijetím Luhanska, Doněcka, Chersonu a Záporoží za nové členy Ruské federace, se nyní Rusku otevírá možnost  k naplnění obranných dohod OSKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti). To by znamenalo, že v případě potřeby se do bojů mohou zapojit další vojáci ze spojeneckých zemí, jako je Bělorusko.

Velmi mi to připomíná šachovou partii. Rusko nyní obětuje pěšce v podobě strategicky nezvýznamného území, zatímco Ukrajina se žene vpřed, aby se zmocnila symbolicky nějakého  území, aniž by měla potřebné rezervy v podobě vycvičených vojáků a techniky, aby útok ustála a Rusko porazila. Mezitím Rusko přemisťuje své koně, věže a střelce do pozice pro šach mat. Otázkou zůstává – Jaký je Putinův gambit?

Překlad: JHaZdroj: https://www.thegatewaypundit.com

sdílet na