75 svíček na dortu CIA

Ředitel zahraniční zpravodajské služby Ruské federace Sergej Naryškin shrnuje některé aktivity amerických „rytířů pláště a dýky“.

Před 75 lety, 18. září 1947, vstoupil ve Spojených státech v platnost zákon o národní bezpečnosti podepsaný prezidentem Harrym Trumanem. Toto datum je považováno dnem zrození CIA – Ústřední zpravodajské služby – hlavní zpravodajské služby této země.

VYKONAVATEL VŮLE WASHINGTONU

Historie této speciální služby je tvořena četnými provokacemi, obklopená aureolou mýtů, tajemství a skandálů a jakýkoli mezistátní konflikt se zjevnou či skrytou účastí Spojených států se neobejde bez zmínky o této organizaci jako o vykonavateli vůle Washingtonu.

Prototypem CIA byl Úřad strategických služeb (OSS), vytvořený v roce 1940 spíše jako vojensko-politická zpravodajská služba a zrušený na konci druhé světové války v roce 1946. Jak napsal sovětský zpravodajský důstojník Kim Philby ve své knize “Moje tajná válka”, na vytvoření amerického protějšku se aktivně podílela britská rozvědka. Důvod byl jediný – využít bohaté zdroje Spojených států k rozšíření svých zpravodajských schopností. Budou Angličané litovat, že už za pár let se v této výzvědné koalici změní ze zkušeného „velkého staršího bratra“ na „mladšího“?

CIA byla vytvořena na začátku éry studené války za účelem provádění zpravodajských aktivit po celém světě jako nástroje k potlačení existence a posilující role SSSR ve světě, k potlačení bloku socialistických států a vzestupu národně osvobozeneckého hnutí v Africe, Asii a Jižní Americe.

Zpočátku se to neobešlo bez neúspěchů a chyb. 

Američtí zpravodajští důstojníci zcela zaspali sovětský atomový projekt. 20. září 1949 analytické oddělení CIA předpovědělo, že první sovětská atomová bomba se objeví v polovině roku 1953. 

Ztrapnili se, jak se říká, a to zcela. 22 dní před zveřejněním této prognózy proběhl v Sovětském svazu první test sovětského jaderného zařízení. Tři dny po zprávě analytiků CIA musel prezident Truman veřejně přiznat, že Rusové už atomovou bombu mají.

Došlo i na první „úspěchy“. 

Poté, co byl v Íránu v roce 1951 přijat zákon o znárodnění všech íránských ropných polí a odmítnutí mezinárodní arbitráže postavit se na stranu Anglie a Spojených států, začaly přípravy na operaci s kódovým označením „Ajax“ na osobní rozkaz prezidenta Dwighta Eisenhowera.

Zodpovědným za jeho implementaci byl jmenován synovec Franklina Roosevelta Kim Roosevelt, který v té době vedl oddělení CIA pro Blízký východ. Podplácením íránských vojenských a vládních úředníků, štědrými dary médiím, se CIA podařilo zorganizovat nepokoje v hlavním městě a v důsledku toho přivést do Teheránu jednotky neloajální k premiérovi Mohammedu Mossadekovi. Rezignace M. Mossadeka umožnila, aby se k moci v zemi vrátil šáh Mohammed Reza Pahlaví, který se “líbil” Spojeným státům a Velké Británii.

VŠESTRANNÉ MONSTRUM

Začátkem 50. let se CIA začala měnit ve všestrannou speciální službu-monstrum, která měla spolu s přímo globálními zpravodajskými aktivitami za úkol sledovat a potlačovat jakékoli politické, ekonomické a vojenské procesy ve všech částech planety, které mohou ohrozit světovou hegemonii Spojených států a jejich spojenců.

Tento posun v důrazu se stal zvláště patrným po jmenování ředitele CIA Allena Dullese. A. Dulles, který byl v letech 1942-1945 vedoucím rezidence OSS ve švýcarském Bernu, se již „zavedl“ samostatnými jednáními s nacisty bez účasti představitelů SSSR (vzpomeňte si na tuto živě reprodukovanou epizodu v seriálu „Sedmnáct zastavení jara“ Juliana Semjonova a stejnojmenném filmu). A. Dulles vnesl do činnosti organizace agresivitu a nedostatek morálky za účelem dosažení cílů.

CIA do svých prostředků zahrnuje státní převraty, přímé vojenské intervence, provokace všeho druhu, atentáty na nevhodné politiky, teror, sabotáže, úplatkářství. Právě v té době byl vytvořen obraz amerického zpravodajského důstojníka jako „rytíře pláště a dýky“.  Americký prezident Lyndon Johnson, který byl proti organizování politických vražd v zahraničí, popsal tento „aspekt“ práce CIA jako „zatracenou korporaci vražd“ (Goddam murder Inc.).

Jak později poznamenal dobře informovaný hlavní styčný důstojník Pentagonu se CIA F. Prouty během diskuse ve Spojených státech o výsledcích vietnamského dobrodružství, koncept zpravodajských služeb podle A. Dullese „poskytuje: 10 procent konvenčních zpravodajství a 90 procent skryté podvratné práce.“ 

Takže již v dubnu 1953 ředitel CIA A. Dulles schválil projekt s kódovým označením „MKULTRA“. Jeho cílem bylo získat kontrolu nad lidskou myslí pomocí psychotropních látek a elektrických efektů (ovlivňování myšlení pomocí drog, hypnózy, izolace, verbálního a sexuálního zneužívání, různých forem mučení a projekt také zahrnoval vývoj látek schopných manipulovat lidský mozek a vědomí, pozn.red.)

Dělalo se to za účelem získání tzv. „séra pravdy“, které bylo možné použít při výsleších. Projekt vedl hlavní chemik CIA Sidney Gottlieb.

V rámci “MKULTRA” vytvořil více než stovku vedlejších programů, které sledovaly podobné cíle.  Prováděly se například experimenty zaměřené na částečné nebo úplné vymazání paměti člověka a zároveň daly možnost korekce kvality osobnosti nebo vytvořit zcela novou. Pro tyto účely byli lidé omámeni LSD nebo bylo provedeno hypnotické kódování. Jako experimentální subjekty byli použiti nic netušící vojáci nebo psychiatričtí pacienti trpící depresí nebo neurózou. 

Ve vývoji podobných programů CIA pokračuje.

V tomto ohledu je třeba uvést pozoruhodné prohlášení bývalého prezidenta Venezuely H. Cháveze, který v roce 2011 obvinil CIA z vývoje a výroby nových typů biologických, chemických a elektronických zbraní, jakož i z používání technologie šířící rakovinu k odstranění „nechtěných“ latinskoamerických lídrů. V období 2000 až 2010 byla tato nemoc diagnostikována nejen u něj (rakovina prostaty), ale i u dalších tehdejších latinskoamerických prezidentů – Argentina C. Fernández de Kirchner (rakovina štítné žlázy), Paraguay F. Lugo (lymfomu), dále Brazílie Lula da Silva (rakovina hrtanu) a D. Rousseff (lymfomu).

Zabíjení nechtěných osob se stalo typickým stylem tajných operací CIA. 

Předseda vlády Konga Patrice Lumumba byl také fyzicky zlikvidován. Bývalá belgická kolonie pod jeho vedením v roce 1960 vyhlásila nezávislost. Spojené státy měly v této zemi své vlastní finanční zájmy, a tak prezident Eisenhower pověřil ředitele CIA, aby „nepohodlného“ afrického vůdce zlikvidoval. O dva roky později se jim s pomocí belgických žoldáků podařilo zajmout a zabít P. Lumumbu, který se stal symbolem boje afrických zemí za nezávislost.

(https://www.pokec24.cz/politika/zadna-promlceci-lhuta-zub-ktery-zbyl-z-lumumby-se-vraci-domu-belgie-se-oficialne-omluvila-za-vrazdu/)

STÁTNÍ PŘEVRTY, POLITICKÉ VRAŽDY, PROVOKACE

Pokud jde o tajné operace, „štěstí“ CIA se střídalo s ohlušujícími neúspěchy.

V roce 1954 zorganizovala CIA vojenskou invazi do Guatemaly s cílem svrhnout prezidenta Jacoba Árbenze a tehdy byla tato operace úspěšná. Během invaze vystavili žoldáci CIA guatemalská města leteckému bombardování. Prezident J. Árbenz byl nucen odstoupit a byl nahrazen proamerickým chráněncem.

V roce 1955 se žalostně nezdařil pokus CIA odstranit čínského premiéra Zhou Enlai (Čou En-laj), vnímaného Američany jako „maniakálního fanatika, který se snaží ovládnout svět“. 

Agenti vyhodili do povětří letadlo, kterým měl premiér letět na konferenci asijských a afrických vůdců v Indonésii, zemřelo 16 cestujících. Zhou Enlai však na palubě nebyl. Pak Dulles a Gottlieb vyvinuli plán, jak čínského politika otrávit, ale později byli nuceni od tohoto plánu upustit, protože se obávali, že by se vědělo o účasti CIA na atentátu.

V roce 1961 zamýšlela CIA provést vojenskou invazi na Kubu s cílem svrhnout vládu Fidela Castra. Ráno 15. dubna 1961 zaútočila letadla s identifikačními znaky kubánského letectva na kubánská letiště, ale kubánské vojenské velení předtím nahradilo letouny maketami. V noci na 17. dubna začal výsadek v oblasti Zátoky Sviní. Operace od počátku neprobíhala podle plánu, přistání bylo zmařeno. Spojené státy utrpěly obrovské poškození reputace a akce CIA v budoucnu již nebyly až tak drzé.

Program průzkumných letů nad územím SSSR, který trvá od roku 1956, lze jen stěží považovat za úspěch CIA. Průzkumné letouny U-2 byly několik let nepřístupné systémům protivzdušné obrany SSSR a mohly volně fotografovat tajné objekty. Speciální oddíl „10-10“, který prováděl lety podle zadání od CIA, byl uveden jako meteorologická zpravodajská eskadra NASA.

1. května 1960 byl jeden z U-2 sestřelen nad Uralem, Spojené státy obvinily SSSR ze zničení vědeckého letadla a pilota-vědce. Mluvil o tom i prezident Dwight Eisenhower, kterého vedení CIA ujistilo, že Moskva nebude mít žádné důkazy.

Sovětský svaz však představil nejen trosky letadla a špionážní techniku, ale také živého pilota Francise Garyho Powerse, který otevřeně vyprávěl, co na nebi nad SSSR dělal a na čí pokyny.

Bez ohledu na to, jak představitelé USA v 60. a 70. letech popírali účast amerických zpravodajských služeb na organizování atentátů na politické vůdce jiných zemí, odhalení na sebe nenechalo dlouho čekat. Senátní komise, které předsedal senátor Frank Church (D-Idaho) v roce 1975 odhalila a potvrdila účast CIA na vraždách na objednávku a státních převratech. Komise tak napočítala 8 případů pokusů o atentát ze strany agentů CIA a žoldáků na F. Castra v letech 1960-1965. 

Vedoucí odboru státní bezpečnosti Ministerstva vnitra Kuby F. Escalante, který se zabýval ochranou Fidela Castra, oficiálně uvedl, že od roku 1959 do roku 1990 (po dobu 30 let!) bylo s účastí CIA uskutečněno 634 pokusů zorganizovat atentát na kubánského vůdce.

S maniakální vytrvalostí důstojníci CIA rozpracovávali exotické způsoby, jak odstranit Comandante. 

Pokusili se ho zabít za pomoci sebevražedných pilotů, agentů výsadkářů, naverbovaných agentů z blízkého okruhu, ostřelovali auta a jachty z lodí, člunů a ponorkových sabotérů, použili potápěčskou výstroj s tuberkulózním bacilem, otrávené doutníky, jedovaté pilulky v jídle a mnoho dalšího. 

Pokusy o atentát byly připravovány nejen na Kubě, ale také při návštěvách F. Castra v Chile, Peru a Panamě. CIA nepohrdla ani využitím amerických, kubánských a italských mafiánů při organizování protikubánských operací.

Státní převrat v Chile v roce 1973, který svrhl vládu Salvadora Allendeho, se zdál být vnitřní záležitostí.  Krutost, s jakou chilská armáda pod vedením generála Augusta Pinocheta potlačovala disent v zemi, jak se vypořádala s příznivci S. Allendeho, však prozradila přítomnost vlivného mecenáše, který armádě umožnil jednat beztrestně. CIA skutečně provozovala celou sérii operací s kódovým označením „Projekt FUBELT“. Zahrnovaly destabilizaci situace v Chile, přípravu vojenského převratu silami armádní elity, lidí z amerických vojenských akademií a poskytování propagandistické podpory vojenské juntě, která se dostala k moci.

Po zavedení omezeného kontingentu sovětských jednotek do Afghánistánu v prosinci 1979 zahájila CIA na rozkaz vlády USA program výcviku a vyzbrojování afghánské opozice. CIA aktivně pracovala na vytvoření protisovětské koalice ze zemí, především arabského světa. Operace CIA “Cyklon” na financování a vyzbrojování afghánských mudžahedínů začala v roce 1980 s 20-30 miliony dolarů a do roku 1987 částka vzrostla na 630 milionů dolarů ročně.

CIA využila každé příležitosti, aby způsobila Sovětskému svazu maximální škody, včetně ekonomických.  Ředitel CIA W. Casey osobně oslovil krále Saúdské Arábie a přesvědčil ho, aby prudce zvýšil produkci ropy, což způsobilo, že světové ceny nejdůležitějších exportních zdrojů pro SSSR klesly téměř třikrát.  Pro rozpočet Sovětského svazu to byla obrovská ztráta, která vážně ovlivnila další politické dění v SSSR.

Největší provokace CIA, šité bílou nití, byly vždy úžasně „načas“ a v závěsu měly již připravené zahraničněpolitické nebo vojenské akce americké vlády. Například napadení sovětského vzdušného prostoru a sestřelení jihokorejského boeingu v roce 1983 se pro prezidenta Ronalda Reagana stalo základem propagandy, aby oznámil další „křížovou výpravu proti komunismu“. Politika uvolnění byla odhozena stranou a začalo nové kolo závodu ve zbrojení.

INKUBÁTOR TERORISTŮ, MUČENÍ, TAJNÉ VĚZNICE

Je třeba poznamenat, že aktivity CIA proti sovětským jednotkám v Afghánistánu, tajné operace během a po válce v Iráku vedly k mnoha problémům pro samotné Spojené státy. 

Usáma bin Ládin, rodák ze Saúdské Arábie, kterého CIA naverbovala, aby pracoval pro Washington, se rychle vymkl kontrole a stal se ideologickým vůdcem teroristické skupiny Al-Káida*. Po teroristickém útoku na Spojené státy 11. září 2001 byl uznán jako strůjce tohoto teroristického útoku. Dalších 10 let CIA pokračovala v honu na teroristu, aby pompézně provedla speciální operaci „Kopí Neptuna“ a zlikvidovala ho v Pákistánu. Podobný příběh se stal s hnutím Taliban. USA neúspěšně bojovaly proti Talibanu až do roku 2021 a utrpěly zdrcující porážku, když s hanbou opustily Afghánistán.

Po skončení nepřátelských akcí v Iráku CIA přehlížela vznik a rychlý růst nové teroristické organizace – ISIS*, se kterou si Spojené státy a dokonce ani v koalici s více než třemi desítkami spojenců nedokázaly poradit.

Je třeba poznamenat, že již koncem 90. let se objevily první důkazy o existenci tajných věznic pod kontrolou CIA – utajovaných zařízení mimo USA (zejména v bezprostřední blízkosti Ruska – v Polsku, Rumunsku, Litvě). Když tyto informace již nebylo možné skrývat, v roce 2006 americký prezident George W. Bush oficiálně uznal existenci takových věznic a vysvětlil to potřebou mít tyto speciální instituce z bezpečnostních důvodů a že jsou tam zadržovány pouze zvláště nebezpečné osoby podezřelé z terorismu. Proč musela být tato vězení umístěna po celém světě, je snadné pochopit.  Umístění těchto zařízení, kde se používalo sofistikované mučení a kde se zabíjeli vězni, na území Spojených států by bylo nemožné.

Extrémně cynické bylo vysvětlení ředitele CIA Michaela Haydena v roce 2008, že 18 výslechových technik zahrnujících mučení nebylo mučením, ale pouze „tvrdšími metodami“. Až v roce 2009 podepsal prezident Barack Obama exekutivní nařízení zakazující používání mučení při výsleších.

PODVRATNÁ PRÁCE PROTI SSSR, PODPORA UKRAJINSKÝCH NACIONALISTŮ

Ještě jeden aspekt globálních a rozsáhlých podvratných aktivit CIA proti SSSR a následně Rusku, jehož „výstřely“ vidíme dnes.

Když napomáhala formování první poválečné německé zpravodajské služby v západní okupační zóně – tzv. Gehlenova organizace, která aktivně využívala zkušeností hitlerovských speciálních služeb, – zahájila CIA ve spolupráci s britskou rozvědkou rozsáhlou tajnou operaci s cílem hledat „užitečný“ kontingent pro podvratnou práci proti SSSR, především v západních okupačních zónách Německa. 

Tato operace v letech 1948-1949 obdržela v CIA kódové označení „Ikona“. V táborech pro vysídlené osoby bylo asi 750 000 přistěhovalců ze SSSR, včetně 250 000 Ukrajinců. Bylo také vybráno několik desítek organizací sdružujících imigranty z Ruska a východoevropských států.

Pomocí tohoto kontingentu začala CIA od roku 1949 provádět až tucet programů a operací zaměřených na provádění práce rozvědky a podkopávání vojenského, ekonomického, morálně-psychologického potenciálu Sovětského svazu.

Vysílání agentů z řad vysídlených osob vracejících se do své vlasti; vytvoření zpravodajských sítí pro provádění průzkumných a podvratných prací proti skupinám sovětských vojsk v zahraničí; podpora nacionalistických hnutí v pobaltských státech, západním Bělorusku a západní Ukrajině, s využitím etnických přistěhovalců z těchto republik žijících v zahraničí k provádění průzkumných akcí; verbování, výcviku a nasazení agentů z řad občanů národnostních menšin – to byly cíle a úkoly CIA ve vztahu k Sovětskému svazu.

Zvláštní pozornost by měla být věnována dlouhému programu „Kartel“, který probíhal až do roku 1970. V rámci této operace CIA pod rouškou finanční a materiální podpory uprchlíků připravovala z jejich řad agenty k dalšímu přesunu na území SSSR. CIA dokázala získat kontrolu nad vedením Ukrajinské hlavní záchranné rady („Ukrajinská vyšší osvobozenecká rada“), se kterou organizačně spolupracovala „Ukrajinská povstalecká armáda“ (UPA *) s R. Šuchevičem v čele. Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN*) v čele se S. Banderou byla v úzkém kontaktu s britskou SIS (Secret Intelligence Service, SIS / Military Intelligence, MI6). Soupeření těchto dvou gangů nevzniklo kvůli ideologickým rozdílům, ale kvůli penězům jejich majitelů.

Téměř všichni vůdci a vrcholní funkcionáři ukrajinských nacionalistů byli nějakým způsobem spjati spoluprací s hitlerovci, a proto byli zcela řízeni, zejména proto, že CIA a SIS prováděly koordinované operace.

V první fázi operace „Kartel“ před agenty vhozenými na Ukrajinu CIA stanovila úkol získat informace o situaci v republice – jaké jsou „síly národního odporu proti UPA, její schopnosti, včetně možných variant jejího použití v případě vojenského konfliktu se SSSR“.

V listopadu 1950 náčelník Úřadu pro koordinaci politik CIA Frank Wisner oznámil vedení, že UPA „působí v mnoha regionech Ukrajiny, je mezi Ukrajinci oblíbená a v případě války je schopna nasadit až 100 000 bojovníků“. Tato informace však byla minimálně pět let stará, v roce 1950 už byla UPA prakticky boje neschopná. Několik banditských skupin se schovávalo po lesích v skrýších a podnikalo izolované výpady. Na F. Wisnera však zapůsobilo, že „od konce 2. světové války až do roku 1951 se OUN/UPA podařilo zabít asi 35 000 sovětských lidí včetně členů komunistické strany“, tzn. vojenský personál, sovětské a stranické aktivisty, venkovskou inteligenci – učitelé, lékaři.

V polovině 50. let byla CIA rozčarována z výsledků operace “Kartel” a přeměnila ji na novou – “Aerodynamic”, prováděnou společně se zpravodajskými službami Velké Británie, Itálie a Německa. 

Do operace byli zapojeni ukrajinští nacionalisté. Neziskové organizace, rozhlasové stanice “Nová Ukrajina”, “Svoboda”, “Svobodná Evropa” byly zapojeny se stejným cílem – provádět masivní propagandu, informačně-ideologický vliv na občany Ukrajiny. Operace “Aerodynamic” skončila v roce 1990, kdy CIA se vznikem samostatné Ukrajiny dostala úplně jiné možnosti pro svou činnost.

* * *

Hodnocení efektivity jakékoli speciální služby je vždy relativní. Americká Ústřední zpravodajská služba, která vstupuje do 76. roku své existence, byla a zůstává horlivým vykonavatelem vůle vládnoucích kruhů své země. Navzdory významným změnám, ke kterým dochází, si sami sebe nadále představují jako jediného hegemona v unipolárním světě. Organizace je zpravodajská, což je patrné z názvu, ale se zaměřením na provádění diverzně-podvratných akcí proti suverénním státům. Blahopřání a gratulace k výročí nebude. Stejně jak nemůže být kompromis při posuzování její role v dějinách a „zásluh“ před lidstvem.

__________________________________________________________________

* Al-Káida, Taliban, ISIS jsou teroristické organizace zakázané na území Ruské federace.

* UPA, OUN – extremistické organizace zakázané na území Ruské federace.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3xpKsfp

sdílet na