Karel Kryl -DEMOKRACIE

Karel Kryl zemřel rozčarován polistopadovým vývojem

Písničkář a básník, věčný rebel, symbol protestu proti sovětské okupaci, zapálený vlastenec rozčarovaný z návratu do svobodné vlasti, takový byl ve vzpomínkách Čechů Karel Kryl, který před deseti lety 3. března 1994 zemřel.

Karel Kryl zemřel v Mnichově, příčnou smrti bylo selhání srdce

Co tady čumíte, vlezte mi někam, copak si myslíte, že na to čekám. Co tady civíte, táhněte domů, pomníky stavíte prosím vás komu?

V písni Neznámý vojín dal Karel Kryl najevo skepsi k oslavám významných zesnulých. Trochu podobný osud jako neznámého vojína ale nakonec potkal i autora té písně.

Deset let po smrti je Kryl připomínán jako velký český autor, jeho vztah k vlasti, však byl v letech těsně před koncem přinejmenším problematický.

Nová hvězda

Karel Kryl začal vystupovat v druhé polovině šedesátých let. Zásadní zlom pro jeho dráhu ovšem představovala sovětská okupace – ve zlém a paradoxně i v dobrém. Na invazi totiž reagoval písněmi, které si získaly velkou popularitu.

Na jaře 1969 vyšla velice úspěšná Krylova deska Bratříčku, zavírej vrátka.

Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka.

Nicméně o Krylovi se již tehdy nesmělo psát a v atmosféře, kdy už se rýsovala podoba nastupujícího normalizačního režimu se Karel Kryl rozhodl pro emigraci.

Žil v Německu, kde pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. Ta čas od času do Československa vysílala i jeho písně.

Symbol Svobodné Evropy

Krylův tehdejší kolega Milan Schulz ovšem vzpomíná, že dostat je do programu stanice nebylo jednoduché.

“Svobodná Evropa nebyla stanice hudební, takže bylo někdy dosti namáhavé jeho písně do vysílání prosadit, občas se objevovaly v jeho hudebních pořadech – i když byl symbolem radia a mladí lidé poslouchali v Československu Svobodnou Evropu hodně kvůli písním Karla Kryla.”

Karel Kryl opoustil Československo jako nová hvězda, ve Svobodné Evropě pracoval jako ‘obyčejný’ redaktor.

“Byla to pro něj obživa, někdy byl i sportovním redaktorem, protože politické komentáře nepsal. Každá vlna emigrantů vnímala Kryla jinak – jinak lidé, kteří odešli po roce 1968, a lidé, kteří emigrovali po roce 1948.”

Milan Schulz vzpomíná na Karla Kryla jako na výjimečnou osobnost.

“Byl osobnost se vším, co k tomu patří. V té jedičnosti byl občas těžko snesitelný, někdy dost netolerantní, hned všechno řekl, ale když měl někoho rád, tak byl velmi milý.”

Vystoupení Karlů

Krylovy skladby mezitím v Československu téměř zlidověly – i díky tomu, že narozdíl od tvorby mnoha intelektuálněji orientovaných autorů byly relativně jednoduché, dobře zapamatovatelné a emocionálně přímočaré.

Do emigrace odešel jako vycházející hvězda

Když se tedy Karel Kryl na konci roku 1989 vrátil do vlasti byl svou popularitou až zaskočen.

Mezi významné okamžiky listopadových demonstrací patří i – z dnešního pohledu možná sporný moment, kdy Karel Kryl zpíval na Václavském náměstí v Praze hymnu společně s Karlem Gottem.

Prvotní nadšení však později vystřídala jistá deziluze – Kryl často ostře kritizoval poměry v ustavující se českolovenské demokracii.

Z jiného světa

V té době se ním často stýkal novinář Miloš Čermák, který s ním pracoval na knize Půlkacíř a hovořil s ním i o vystoupení s Karlem Gottem.

“Většina lidí to brala jako symbol usmíření dvou částí národa – té ‘disidentské a emigrantské’ a té ‘kolaborantské’, ale byl to symbol falešný.

Byla to předzvěst dlouhého období, ve kterém se nebudeme moci absolutně vyrovnat s tím, co se stalo a že k usmíření nikdy nedojde. Byl to jeden jeho z největších komplexů, byla to věc, kterou by vzal zpátky, kdyby mohl.”

Také Miloš Čermák dosvědčuje, že Karel Kryl cítil po návratu do vlastni hořkost.

“Byla to doba, kdy ty dva světy si fatálně nerozuměly, on se na naše snažení díval úplně jinak a mluvil jakoby jiným jazykem. Mnohé z jeho postojů, které se zdály být v letech 1992 či 1993 nepochopitelné, dnes už pochopit dokážu, i když je nemusím přijmout.”

Lidový majetek

Karel Kryl zemřel měsíc před svými padesátými narozeninami. Po jeho smrti se ke zpěvákovu odkazu hlásili mnozí, které on – ještě když žil – asi neměl mnoho důvodů považovat za své přátele.

V novinových článcích a knihách sporné hodnoty se tehdy probíral jeho bouřlivý soukromý život.

Nepochopení, které zčásti provázelo Krylův návrat ovšem se nedotýkalo jeho písní, které se staly jakýmsi lidovým majetkem.

Tisíce mladých lidí jeho písně znalo a zpívalo s ním. Jedno z eurofických polistopadových vystoupení popisuje písničkář Karel Plíhal.

“Karel Kryl byl samozřejmě legenda a byl to svátek, když jsem s ním mohl hrát na jednom pódiu. I jeho příjezd do Československa byl pro mě symbolem. Když s ním v Ostravě ve sportovní hale zpíval celý dav všechny jeho písně, tak to byla síla, byl jsem dojat a hodně se mi to líbilo.”
https://bbc.in/3dFJrc9

sdílet na