Čas sejít se na Letné. Je tu naděje. Zwyrtek Hamplová předložila plán

POLOČAS ROKU HRŮZY „Ničíme sami sebe, nebo ještě lépe – vláda ničí svůj lid. Pokud se něco zásadního nezmění, troufám si předpovědět, že se můžeme 17. listopadu sejít na Letné, a říct těm nahoře, co si o jejich vládnutí myslíme my dole. Po 33 letech, což je hezké číslo. Kristovy roky,“ soudí o současné situaci advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, kandidátka do Senátu. ParlamentnímListům.cz sdělila, že dle jejího názoru má nastoupit vláda odborníků, která zachrání, co se dá. „To, že nás to ničí ekonomicky, že jsme příchozím věnovali zdarma školství, zdravotnictví, jako by to mělo být navždy, to víme už teď,“ uvedla k uprchlíkům z Ukrajiny. Své řekla i k samotné genezi války mezi Rusy a Ukrajinci.

Tento rok dominuje našim životům válka na Ukrajině. Tu bez diskuse rozpoutal Putin. Ohlížet se zpět už nemá smysl, ale pokud tak učiníme, co jsou základní faktory vzniku této války? Kde leží její příčiny a jaké poučení si, po úvaze, vzít do budoucna?

Sleduji daný problém jako běžný občan, nicméně jsem přesvědčena, že obě země, jak Ukrajina, tak Rusko, nesou na vzniku konfliktu svůj podíl. Ukrajina staví na tom, že ona byla ta napadená – pak se logicky vina hází na toho, kdo zaútočil první, ale i z běžného života známe, že to může být zjednodušená úvaha. Víme my skutečně, co se na těch hranicích dělo, a co se dělo skutečně na území Ukrajiny? Nevíme. Ano, Rusko si nenechá nic líbit, a jeho jednání může být zbytečně konfrontační, ale to můžeme říct stejně i o USA a jimi vedených válkách. Mne to celé zajímá ale hlavně z pozice České republiky, a ta by si měla do budoucna uvědomit, že humanitární pomoc není nekontrolované otevření hranic, ožebračování vlastního národa rozdáváním bez rozmyslu a zapojování se do válečného konfliktu.

Co dělat pro to, aby válka byla ukončena do konce roku, pokud je to vůbec reálné? A lze po Ukrajincích, kteří trpí, žádat územní či jiné ústupky?

Každé řešení, které povede k míru, bude správné. Válka by už jistě byla dávno ukončena, kdyby ji svět nepodporoval. Každý asi z jiného důvodu, ale je to tak. Už zcela nekritický postoj k Ukrajině, budované ego jejího prezidenta, a až absurdně otevřená náruč EU, to vše k prodlužování války přispívalo. EU k tomu zcela ztratila pud sebezáchovy, a umím si představit velmoci z jiných světadílů, které tomu nadšeně tleskají. 

Leží na Miloši Zemanovi, Angele Merkelové či Emmanuelovi Macronovi vina za přílišnou vstřícnost k Rusku? Lze například Miloši Zemanovi vyčítat, že ani po kauze Vrbětice svůj postoj k Rusku nezměnil? Vůči Putinovi otočil až po vypuknutí invaze.

To neumím posoudit. Podle mého názoru jsou za válkou širší souvislosti, než jen osoba Putina, a nemohu se ubránit dojmu, že ta válka se především některým velmocím opravdu hodí. Obětí je zatím těžce naivní Evropa, jejíž EU selhává na celé čáře. Kdo to ještě dnes nevidí, je slepý. Pokud jsme něco podcenili, tak je to právě postarat se o smysluplné a efektivní fungování EU, abychom byli v rámci světa silnější. Z EU je dnes politbyro s cenzorskými sklony, mající tendenci diktovat svým členům tak, jak kdysi diktoval Sovětský svaz socialistickému bloku, vztahy navenek neumí řešit vůbec, a pokud je už řeší, tak historicky katastrofálně, a v jejím čele nejsou právě bystří lidé. My, co ten socialistický blok pamatujeme, to vidíme. Už schází jen ty povinné průvody s vlajkami EU a jednotnými hesly. To je tragédie Evropy dnešní doby.  

Jaká nepříjemná  překvapení v oblasti bezpečnosti nám reálně  hrozí? Ruský útok na Pobaltí? Čínský přepad Tchaj-wanu? Vzedmutí vlny migrace v Africe? Něco jiného?

V tomto směru si vůbec netroufám ani spekulovat. Nám v Evropě aktuálně hrozí, že doplatíme na vlastní hloupost, byrokratickou a nefungující EU, protože si tento do nebe volající stav prostě neumíme přiznat, a pokud by se stalo cokoli z toho, co zaznělo v otázce, nebudeme tomu umět čelit. A protože EU by pro popsané situace byla naprosto neschopná jakékoli akce, měla by se Česká republika se vší vážností připravit opět na své vlastní hranice a jejich ochranu. Teď děláme bohužel pravý opak.       

I liberální komentátoři  přiznávají, že naše sankce obtížně srazí Rusko na kolena tak, abychom přiměli jeho obyvatele povstat a válku ukončit. Padají slova o „divné“ a zlé povaze ruského národa, který je z povahy imperialistický a zamindrákovaný, takže se mu válka vlastně líbí. Jak na to nahlížíte?

(Úsměv). Ta divná povaha ruského národa nás před desítkami let osvobodila od nacismu… Já osobně považuji tyto hloupé řeči za únik od přiznání, že na Rusko prostě nemáme. Je to silná velmoc, a to ve všech směrech, a sankce proti ní byly tragikomické od počátku. S Ruskem, chcete-li s Putinem, se mělo ihned začít jednat o ukončení války, chtít vědět její podstatu, důvod, podmínky. Rusko zaútočit nemělo, ale jak jsem zmiňovala, i USA několikrát válku začaly, a také tvrdily, že k tomu mají důvod. To je nemoc všech velmocí, že si myslí, že mohou všechno. Zde se ale namísto jednání zvolila jiná cesta – sankce, které ovšem neničí Putina, ale Evropu (!!!), což zase pomáhá velmocím na těch jiných kontinentech, a Rusku neublíží. Proč to experti EU neví? Jak to, že to neví náš premiér, jehož silné výroky o válce byly pro nás hlavně nebezpečné? S Ruskem bylo možné jediné řešené – a to okamžité jednání. A proč velmoci světa nejednaly? Protože, a to je nejen můj názor, se jim líbilo zdecimovat Evropu, a ta jim na to díky politikům typu pana Fialy skočila. A odnášíme a ještě to budeme tvrdě odnášet my dole. Evropa je prostě největší oběť – ne války, ale sebestředné hlouposti svých představitelů.

Dorazila do české politiky s Fialovou vládou změna, která byla slibována? Mohla se vláda navzdory extrémně obtížné situaci projevit lépe?

Vláda Petra Fialy je nejhorší vládou od listopadu 1989. Selhala závažně hned na počátku ohledně covidu, což by nemělo být zapomenuto, ale co je historicky neomluvitelné, je její katastrofální selhání ohledně války mezi Ukrajinou a Ruskem. Přitom právě na tomto konfliktu mohla tzv. vyrůst a ukázat, že něco umí, a že jí jde o Česko. Opak je pravdou. Tato vláda ze dne na den zapomněla, že je vládou českou, občany své země odhodila zcela na vedlejší kolej, přestala se o ně naprosto starat a nechává je osudu, české hranice otevřela nekontrolovanému přílivu statisícům nijak nemonitorovaných lidí z vysoce problematické země, nabídla jim doslova všechno, co bylo do té doby naše, bez jakéhokoli rozmyslu začala rozhazovat plnými hrstmi miliardy, které dnes těžce schází, začala zbrojit cizí zemi a nebezpečně prohlašovat, že jsme ve válce, a stala se jako poslušná ovce vykonavatelkou pokynů Bruselu – od zákazu aut se spalovacími motory po evidenci chovatelů slepic. Tato vláda není česká vláda, nehájí české zájmy, nehájí zájmy českých občanů, a jediné, co může dnes smysluplného udělat, je podat demisi. Zklamala naprosto ve všem. O korupci, která se aktuálně vyšetřuje, nemluvě. Osobně jsem také přesvědčena, že bychom se velmi divili, kdybychom nechali některým reprezentantům této koalice změřit IQ. Začala bych předsedkyní Sněmovny. Vím, že moje slova jsou tvrdá, ale vyslovuji je se vší vážností, jaké jsem schopna. Nevěřila jsem, že je něco takového možné, aby lidé podobných kvalit vedli naši zemi.  

Mezi opozicí existuje představa, že pětikoalice vyhrála loňské volby buď náhodou, nebo rovnou podvodem. Když se blíží první výročí parlamentních voleb, které tuto vládu dosadily, jak se s těmito prohlášeními vypořádat?

Tato pětikoalice především žádné volby nevyhrála. Tu výhru zajistil součet, který nemá s objektivitou volebního výsledku co dělat. A k tomu připočtěme, že lidé volili členy této koalice jen proto, že to pro ně byla naděje. Naděje je krásný, ale imaginární pojem. Znám ho dobře, mne lidé teď také píšou, že jsem jejich naděje, a proto mne budou volit do Senátu. Je tady však jeden velký rozdíl – za mnou stojí moje profesní výsledky, třeba nálezy Ústavního soudu, mám v malíčku samosprávu, ústavní právo, řešila a vyřešila jsem v praxi tisíce problémů… Tedy ta naděje má, snad, reálný základ, že vím co a jak dělat, kdybych se v Senátu ocitla. Volbou řady dnešních představitelů koalice, kdy paní Pekarová je údajně bývalou prodavačkou mobilů, a řada dalších členů vlády nevytáhla paty z politiky nebo z akademické půdy léta letoucí, ona naděje těžce zastřela realitu, totiž že většina těch lidí ve skutečnosti nic smysluplného neumí, a perou se dnes s tím, že volební vítězství se jim přihodilo. Ta nejistota až bezradnost z nich čiší, a opravdu řadě věcí nerozumí. Program antibabiš způsobil, že si toho nikdo nevšiml. Ostatně ani jinak neměli žádný skutečný program pro normální lidi. Jen hesla a fráze a sliby. Která dnes už navíc ani neplatí. Opravdu, tato vláda nedosahuje kvalit ani běžné rady města nebo kraje. Tam potkávám mnohem schopnější lidi.  

Slušná politika, havlovská politika, „dáme zemi do pořádku“, stop rozkrádání, být spolehlivým partnerem pro EU a USA, stop zadlužování, moderní budoucnost a inovace, modernizace a digitalizace státu. To byla základní hesla, se kterými vládní strany vyhrály volby. Kde jsme nyní s těmito prvky?

Jako dáma to nemohu vyslovit natvrdo. Byly to fráze, a jsou, slušně řečeno, v „lokalitě stranou civilizace“. Tak se u nás ta jadrná odpověď překládá.

Se začátkem války a s příchodem ukrajinských uprchlíků utkvělo na Fialově vládě podezření, že preferuje „havlovské ideje“ mezinárodní politiky a zájmy zahraničních partnerů před pragmatickými zájmy. Odpůrci vlády předhazují Fialovi například Viktora Orbána coby vzor. Kde je pravda?

Pravda je ta, že Fiala nevystupuje jako premiér České republiky, a čeští občané a jejich každodenní problémy jsou mu totálně ukradené. Nezná je, nestará se o ně, neřeší je. Usmívá se do kamer, nezapomíná u toho na svou naučenou rozcvičku rukama, a opakuje fráze a hesla s pohledem k Bruselu a ke Kyjevu. Petr Fiala není můj premiér. Jsem moravské děvče, občanka České republiky, a proto ho nezajímám.  

Pokud jde o ukrajinské uprchlíky, zatím se nezdá, že by byli bezpečnostní hrozbou. Může se společenská atmosféra v jejich otázce v Česku změnit?

Jsem člověk, který by nikdy neodmítl pomoc mámě s dětmi, která prchá z válkou zasažené oblasti s taškou, ve které zachránila, co šlo. Dokonce ani auto by mi logicky nevadilo. Ale protože se pohybuji v celé republice, vím, že podobných lidí je tady jen určité procento, a jinak je naší pomoci neskutečně zneužíváno. O skupinách na nádražích nemluvě. A to už vůbec nezmiňuji, že nejsme první země za hranicemi. Na vyhodnocení bezpečnostní hrozby je ještě příliš brzy, ale to, že nás to ničí ekonomicky, že jsme příchozím věnovali zdarma školství, zdravotnictví, jako by to mělo být navždy, to víme už teď. A jak se k tomu mnozí staví, to už taky víme. Ty příběhy kolují éterem. Čas ukáže, a mám obavy, že to nebude nic dobrého. Vláda to prostě přehnala, podcenila, a důvodem bylo jen a jen její ego.     

Dle informovaných zdrojů vláda očekává, že její čísla podpory budou už na podzim extrémně nízká. Odvážnější zdroje tvrdí, že někteří ministři sami čekají její konec příští rok. A ti nejodvážnější „insideři“ tvrdí, že Babiš se už připravuje nikoliv na prezidentské, ale na parlamentní volby. Jak to vnímáte?

V podstatě jsem to už řekla. Vláda by měla podat demisi a země by měla být předána odborníkům formou úřednické vlády, aby zachránili, co se ještě zachránit dá. Tak moc to ta vláda prostě neumí. To už snad není ani politika, to už je přirozená neschopnost, zmatenost, nečinnost. Za sebe – pokud vláda vydrží, tak je to otázka měsíců. Andrej Babiš se připravuje na oboje volby – tedy jak na sněmovní, tak prezidentské, a já se modlím, aby tu byly další jeden dva subjekty s reálnou šancí na zvolení, které by byly díky dobrým kandidátům onou nadějí. K tomu slovu naděje mne vede zjištění, že řada lidí, kteří vylučovali, že by kdy někam kandidovali (ostatně patřím mezi ně), změnili názor, a když vidí, co se tu děje za hrůzu, svá rozhodnutí mění. Je mezi nimi řada odborníků, profesních kapacit, takže jen doufám, že si to nerozmyslí, a do politiky vkročí.   

Zastánci Petra Fialy ho považují za „klidnou sílu“, která trpělivou prací dokáže směřovat k cíli. Současně ho mají za slušného a vzdělaného člověka, který se nakonec stal mimořádné úspěšným politikem. Vnímáte ho tak též?

Nebudu jim jejich přesvědčení brát, chápu, že je těžké si určité věci přiznat. Já především nevidím tu práci pro Česko a české občany, protože ty hodil přes palubu, a ti, kteří s ním na palubě přesto zůstali, nevědí, že plují na Titaniku. Navíc v době, kdy jde o všechno, je vám klidná usmívající se a gestikulující síla k ničemu, a ani slušnost a vzdělání vždy nemusí znamenat schopnost vládnout. Ostatně témata jeho dotovaných projektů hovoří za vše. Petru Fialovi především scházejí vlastnosti přirozeného lídra – jeho fráze, projev i gesta jsou naučené, tedy umělé, a proto nikdy nebude úspěšným politikem. Nemá tah na branku, a to i proto, že  to o sobě moc dobře ví – že na to prostě nemá. A na mimořádně úspěšného politika naše země čeká už hodně dlouho… Ale Petr Fiala to rozhodně není. A pozor – tady bych zdůraznila, že to není vůbec o ODS – ostatně hlasy odtud už taky zaznívají – že něco není zkrátka dobře. Mám přátele napříč spektrem, tedy to rozčarování i z jeho vlastní strany vnímám.     

Hledáme prezidenta. V jakém stavu toto „hledání“ je? Známe už nyní kandidáty, kteří mají šanci, nebo do ringu vstoupí ještě další vážný kandidát?

Při troše velkorysosti bych mezi stávajícími snad našla, koho volit… Ale stále doufám, že se stane zázrak, a že se zjeví osobnost, před kterou se nám zatají dech, a řekneme – to je on – to je ona. A která naplní třeba i tu Letnou. Podobnou autoritu, která nás dá dohromady, bychom potřebovali jako sůl. Naděje umírá poslední – ještě nějakou chvíli máme.  

Jak se Andrej Babiš zhostil role opozičního lídra? Jaká politická budoucnost ho čeká i v kontextu soudního projednávání kauzy Čapí hnízdo?

Pokud jde o opozičního lídra, tak se své role zhostil skvěle. Protože většinou mlčí. O to více času věnuje občanům. Pokud mu to poradil jeho pan Prchal, je to opět další skvělá marketingová taktika. Vůbec bych ji nepodceňovala. Soudní projednávání kauzy Čapí hnízdo bude jistě mediálně zajímavé, ale to bude asi tak všechno. Nedělám si iluze. Bylo by samozřejmě skvělé, kdyby spravedlnost tentokrát zafungovala, obdobně jako v jiných, třeba aktuálních kauzách, ale to by musela přicházet rychle. Po letech už vnímání lidí otupí.

Nacionálně a euroskepticky orientované scéně  dominuje nadále Tomio Okamura a jeho SPD. Máme zde dále hnutí Trikolora, Svobodné či Hnutí PRO Jindřicha Rajchla. Jaký je potenciál jednotlivých subjektů a dané scény jako takové?

Budu maximálně otevřená – SPD má smůlu v tom, že má v čele právě Tomia Okamuru, který za sebou z minulosti vleče určité přívlastky. Když mluvíte s některými zástupci SPD, mají to srovnané v hlavě, jejich myšlenky vycházejí z reality dnešních dnů, a to, že je dnes třeba hájit hlavně národní zájmy, to vám podepíšu taky. Není to nacionální, je to vlastenecké. Jiné státy to dělají běžně, třeba Německo, Rakousko, o Maďarsku nemluvě… Tedy nestyďme se za to, že milujeme svoji zemi, a chceme ji chránit. Dívejme se tedy ne na přívlastky, ale na programy stran. Pokud jste uvedla nově vznikající subjekty, zkusím nadsázku – přála bych si tam všechny, každý by mohl mít tak 15–20 %, aby nezpychl, ale dohromady by s dalšími postavili akční vládu zkušených odborníků. A protože se se všemi jmenovanými stýkám, vím, že ty mozky opravdu sbírají. Lidem už opravdu dochází trpělivost. A volit stále dokola ty samé není opravdu už řešení. Chce to novou krev. A kdo ji předloží, zaslouží si ve Sněmovně být.

Josef Středula zatím brzdí volání po masových protestech, nicméně varuje před ohrožením sociálního smíru. Jde o „odborářské kecy“, nebo v důsledku kombinace cen energií, potravin či bydlení může dojít na podzim k něčemu, co vyústí v násilí? Jaké jsou faktory pro a proti?

Lépe organizovaný protest než živelné akce. Lidé opravdu melou z posledního, ekonomicky, psychicky, a nevidí zastání. Řeší, kde vzít na hypotéky nebo na nájem a na jídlo, nechtějí odpírat dětem jejich koníčky, nechtějí chodit pracovat do zahraničních montoven za almužny, a když se podíváme na platy v oblasti školství, zdravotnictví, zemědělství, na daňové podmínky pro malé a střední podnikatele, co odkud vozíme, namísto abychom si to sami vypěstovali… Ničíme sami sebe, nebo ještě lépe, vláda ničí svůj lid. Pokud se něco zásadního nezmění, troufám si předpovědět, že se můžeme 17. listopadu sejít na Letné, a říct těm nahoře, co si o jejich vládnutí myslíme my dole. Po 33 letech, což je hezké číslo. Kristovy roky. 

To už můžete být teoreticky senátorka…

V každém případě bych na té Letné byla, protože v první řadě budu vždy hlavně občan. 

Co udělat pro to, aby se materiální úroveň českých občanů vrátila co nejrychleji na úroveň roku 2019, a žilo by se nám stejně dobře jako tenkrát?

Sestavit dobrou vládu. Ať volbami, nebo vládu úřednickou. Chce to schopné lidi do čela státu. Včetně odvážného prezidenta nebo prezidentky. To, že zachráníme EU, si už nedělám naděje. Ta se sama utopí. Tedy musíme být silní sami. 

V souvislosti s Putinovou invazí na Ukrajinu se objevují analogie s rokem 1968. Jsou správné?

Myslím si, že ne. Ale to se dozvíme asi až za pár let. 

Některé sociální skupiny, zejména starší, možná reflektují svůj život od roku 1989. Zcela jistě nechtějí vzpomínat na Jakeše s Husákem, ale co říci k tomu, že tito pamětníci mohou cítit zklamání ze současného stavu?

To zklamání cítím i já jako aktivní studentka z roku 1989. Protože skutečně mi chování EU začíná připomínat doby socialistických manýrů. Toho je třeba se bát, a vystupovat proti tomu. Víte, on si západ socialismem neprošel, my ano. Jsme tedy mnohem mnohem zkušenější. Buď si od nás tedy nechají „soudruzi“ z EU poradit, že tudy ne, že my už opravdu žádné hloupé Jakeše s jejich „bojlery“ nechceme, nebo půjdeme z EU pryč. Nepotřebujeme evropské líbání pod deštníkem a jednu přikazovanou pravdu shora, potřebujeme v čele naší země chytré, pracovité a schopné lidi. Najděme je, vyšleme je nahoru, a zabojujme pod jejich zkušeným a sebevědomým vedením o kvalitu svého života. Protože ta kvalita nám mizí pod rukama. Zkrátka začněme myslet! Česká republika je náš domov, jiný nám nikdo nedá. Tak si ho nenechme zničit ani naší vládou, ani EU. Je to jen a jen na nás.   

https://bit.ly/3bPKqFH

sdílet na