Otevřený dopis Jarkovi
Autor: Stanislav Blaha
Jarku, nechceš vzít to prezidentování, abych, až Ti budu psát příště, měl nějakou malou naději, že s tím něco uděláš?
Ahoj Jarku,
omlouvám se za tykání, ale je pro mě těžké vykat člověku, při jehož písničkách jsem už tolikrát plakal a řval smíchy. Včera jsem si například jednu z Tvých písní pustil v autě, a přestože jsem ji slyšel už nejmíň stokrát, zase to zabralo.
Jo, je to ta o šmírování a o tom, jak my, narození v komunismu, v něm taky umřeme. A možná to ani nebude ten “gulášový komunismus”, v němž jsme prožili půlku života, ale něco mnohem horšího.
Je to píseň generační, nad níž možná moji mladší kolegové, kteří to teď ve škole rozjeli ve velkém, navzájem na sebe žalují a požadují, aby ten druhý nežaloval či byl vyhozen, a ke svým vzájemným denunciacím se nestydí použít i žáky, plakat nebudou. A já jen trpně čekám, kdy rozpoutaný hurikán špinavostí semele i mě.
Je to píseň nadčasová, a pro člověka, který se v listopad 89 a následujících měsících opájel tím, že teď už k sobě konečně budeme laskaví a tolerantní, a že společně vytvoříme něco lepšího, je důkazem, že nejsem sám, kdo je zklamán z těch současných konců.
A je to píseň až na dřeň pravdivá.
Jarku, nechceš vzít to prezidentování, abych, až Ti budu psát příště, měl nějakou malou naději, že s tím třeba Ty, který o tom tak skvěle zpíváš, něco uděláš?
A co my, lidičky v celé republice, není už načase vyhrnout si rukávy, a začít s tím, co se kolem nás v poslední době děje, něco dělat?
E-republika
https://bit.ly/3QjkkuD
Ne! Jarečku, prosím, neprezidentujte. Bylo by to pořád totéž – jak to zpíváte v Pane prezidente: jen byste dělal Tatíčka. Ach tatíčku Nohavičku, odveď ty mě za ručičku.
Ne – my ty zmr.dy potřebujeme, aby se všichni naučili chodit po vlastních nožičkách a vládnout si sami.
Von to zpíval Vencovi.A s tím ,,tatíčkem”… No,je mu trochu podobnej.?
Na Vencu to sedlo jak zadel na hrnec.
To je fuk, komu. Tohle tatíčkování je tu pořád latentně přítomno.
ja nevim kde sem 65 let zil ale vim jedno komunismus to urcite nebyl uz to ze to nekdo nrika svedci o jeho spatnem vzdelani ale neni sam vim jenom ze sem zil v socialismu viz CSSR no a ten komunismus ve svete nikdy a nikde nebyl je to utopie
Když jsme u toho vzdělání, tušíte, co je to interpunkce? Ale jinak souhlas.
Prokristapána, vy hnidopichu – no tak si to zazpívejte se slovem “socialismus” to zaprvé.
Zadruhé slovo “komunismus” bylo vícmetafora, než přesný vědecký pojem.
Jinak ovšem gratuluju k tak vysokému věku zřejmě i ve zdraví.
Jedině pracující lid v čele s komunistickou stranou, může otočit kormidlem dějin kupředu.
Jarka Nohavicu bych nepřeceňoval,
viz jeho výzvy k vakcinacím, abychom si byli blíž,
mimochodem, na koncertu pro studenty chmelové brigády jsem mu tyknul, a nedostal jsem za to autogram,
ale to už je třicet let, třeba se změnil