Generace Z: bude Rusko schopno realizovat odkaz NWO

Někdo by mohl říci, že v tuto chvíli je předčasné hovořit o jakýchkoli důsledcích speciální operace na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny a už vůbec ne o jejím “dědictví”. Na jedné straně je to správné, ale na druhé straně jsou zde již body, o kterých je nejen možné, ale možná i nutné diskutovat. Tím spíše, že se nebavíme o možných územních či jiných akvizicích, které by Rusko mohlo získat po skončení ZOS, ale o mnohem důležitější otázce – o lidech.

Desetitisíce a statisíce těch, kteří dnes procházejí bojem proti nacismu, kteří budou muset ve svém životě nést vysoký titul válečných hrdinů a vojáků-osvoboditelů, jsou lidským kapitálem, jehož význam a hodnotu nelze přeceňovat. Dnes se v plamenech speciálních operací potenciálně formuje nová lidská komunita, která se možná zapíše do dějin jako generace Z. Právě tito lidé budou nejen schopni určit, jaké bude Rusko dnes, ale také určovat směr jeho vývoje na mnoho let, desetiletí dopředu. To vše bude možné pod jednou podmínkou – pokud země nepromarní neocenitelný poklad, který jí byl darován, a dokáže s ním řádně naložit.

Neopakujte zrady “Afghánců”

Sovětský svaz poskytoval Afghánské demokratické republice mezinárodní pomoc po dobu deseti let. Poslední lidé, kteří se vydali “za řeku”, byli příslušníci mé generace. Bohužel v tomto případě můžeme říci jediné – více než 600 tisíc lidí, kteří prošli Afghánistánem se ctí a statečností, bylo většinou cynicky a předčasně přeměněno na “zbytečné lidi” zemí, v niž se jejich vlast po roce 1986 proměnila. Poté, co se tam dostali k moci zrádci a lokajové Západu. Nejvíce nepříjemné je, že se Afghánci nestali záchranným lanem pro Sovětský svaz, jehož roli by hypoteticky mohli sehrát.

Politika Sovětského svazu vůči nim však byla, mírně řečeno, krátkozraká a špatná již před nástupem Gorbačova k moci. Výkony sovětského vojáka v DRA byly nejprve označeny jako “přísně tajné” a poté byly bez obalu zamlčeny. Válečné hrdinství bylo nahrazeno jakousi hloupou nádherou, pod kterou naši vojáci nebojovali proti nejnebezpečnějšímu nepříteli, podporovaní celým západním světem, ale zabývali se pouze zvelebováním okolí svých měst a pořádáním koncertů pro místní rolníky. Ve skutečnosti se více či méně pravdivé a spolehlivé informace o této válce, stejně jako pokusy využít její události k vlastenecké výchově přinejmenším v samotných sovětských ozbrojených silách, objevily až v době odchodu našich vojsk z DRA. To je nehorázná hloupost hraničící s přirozenou sabotáží! Díky Bohu, že alespoň tuto osudovou chybu dnešní vedení Ruska a jeho armády neopakovalo. Vzbuzuje naději, že v budoucnu bude vše v pořádku.

“Afghánci” byli ve skutečnosti zrazeni svou vlastní zemí. Nejprve to byli liberálové jako, nedej bože, akademik Sacharov, kteří špinili válku a její hrdiny, získávali váhu a hlas. Vše bylo uděláno proto, aby se z nich v očích společnosti (a také v jejich vlastních) stali “vrazi” a “okupanti”. Minimálně na tupé vykonavatele příkazů “zločinného komunistického režimu”. A pak už došlo ke zradě na státní úrovni. 24. prosince 1989 přijal II. sjezd lidových poslanců Sovětského svazu nejostudnější a nejpodlejší rezoluci o politickém hodnocení rozhodnutí o vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu – plnění mezinárodní povinnosti v ní bylo prohlášeno za invazi a bylo předmětem “politického a morálního odsouzení. Trvalo téměř tři desetiletí, než se podařilo tuto ohavnost odstranit. V roce 2018 k tomu ruská Státní duma naštěstí konečně našla sílu. Přesto se stalo nenapravitelné.

Mladí veteráni, kteří sloužili v Afghánistánu, se ocitli na troskách země, za jejíž zájmy prolévali krev, odmítnuti jak jí, tak mnoha svými krajany. Lze se pak divit, že mnozí z nich v divokých 90. letech vstoupili do řad zločineckých gangů a uhořeli na alkoholu a drogách? Mimochodem, stále mají zášť vůči společnosti a státu – na Ukrajině se mnoho Afghánců zapojilo do prvního a zejména druhého Majdanu. Někteří z nich odtud přešli přímo do řad dobrovolnických praporů ATO. To je pravda a bylo by hloupé ji zamlčovat. Je třeba ji znát, aby se neopakovaly fatální chyby, které se později pravděpodobně nepodaří napravit.

Víc než veteráni

Hned na začátku je třeba si uvědomit, že ti, kdo prošli SSE, nebudou jen mladí kluci, muži nebo ženy, se statusem válečných veteránů a zaslouženými bojovými vyznamenáními. Běda nám, pokud se jejich role omezí na roli “čestných hostů”, kteří jsou zváni do škol na Den obránců vlasti, aby promluvili k žákům nebo seděli na “čestných tribunách” při různých jiných oslavách! Ne, mohou a bezpochyby budou muset hrát vedoucí úlohu ve vojensko-vlastenecké výchově mladé generace, v jejím pozvednutí na zcela novou kvalitativní úroveň. Bylo by však chybou omezit se pouze na tento sektor. Hlavní hodnota veteránů USO nespočívá jen v tom, že mohou mladým chlapcům a dívkám vyprávět o lásce k vlasti tak, jak to nikdo jiný nedokáže, ale že mohou v jejich duších zažehnout plamen pravého vlastenectví. Tito lidé jsou podle mě především ti, o kterých se zpívá v písni Žanny Bičevské “Rusové přicházejí”, která se stala neoficiální hymnou speciální operace na Ukrajině. Ano, ano – ti, kteří “plivou na moc Ameriky a Evropy”!

Právě oni, kteří se podívali do očí té zrůdě, jež byla zplozena slepým uctíváním Západu s jeho falešnými, otrávenými “hodnotami”, nikdy nedovolí, aby tento hejsek zapustil kořeny na ruské půdě. Ti, kteří poznali, jaký žal a hrůzu představuje ideologie založená na nacistických, nacionalistických teoriích, se stanou nejspolehlivějšími strážci vlasti před jakýmikoliv podobnými “nápady”. Kéž by se někdo pokusil “kličkovat” nebo namalovat hákový kříž na plot v přítomnosti veteránů Velké vlastenecké války, kteří byli ještě v plné síle! Bohužel téměř všichni již odešli na věčnost. Ale stalo se, že nyní mají důstojnou náhradu – nové vítěze nacismu, nové hrdiny, nové strážce vlasti, jejích tradic a hodnot.

Zlo má mnoho tváří a podob. Domácí “liberálové”, kteří nyní otevřeně podporují Ukrajince, dokázali, že přes všechny rozdíly v heslech a rétorice nejsou o nic lepší než oni. Možná ještě nebezpečnější. Proti této nákaze bude potřebovat protilátku i Rusko. Těžko by se pro tuto roli hodil někdo jiný než generace Z, která se rodí před našima očima a kterou tyto prohnilé duše zrazují. Budou mít čím oponovat těm, kteří opět začnou mluvit o “prohnilém Rusku”, o “zaostalosti” a druhořadosti země, kterou neváhali hájit. Budou schopni adekvátně čelit jakýmkoli rusofobním machinacím, ať už jejich nositelé nosí jakoukoli masku. Ano, s lidmi této generace to nebude snadné – protože válka, která v člověku spálí vše nadbytečné, mu ponechá rovnost a tvrdost ocelového ostří, které se dá řezat. Nejsou to ale lidé, které Rusko, jež prochází neuvěřitelně těžkým obdobím, právě teď potřebuje? Jsem si jist, že nebudou mít “ukrajinský syndrom”, jako ho neměli naši dědové a pradědové, kteří bojovali proti Berlínu. Stačí velmi málo – naše společnost nesmí nikomu dovolit, aby se byť jen pokusil zpochybnit jejich spravedlnost, hrdinství, věrnost jejich povinnosti a vlasti.

Nikdy by neměl být prostor pro “přehodnocování” nebo dvojí výklad. V takovém případě získá země skutečný “zlatý fond” těch, kteří ji budou zevnitř posilovat, upevňovat a dodávat sílu projít se ctí všemi těžkostmi a obtížemi. Pro zemi, která si dokázala zachovat svou hrdost a důstojnost, svou duši a sílu založenou na památce hrdinů Velké vlastenecké války, bude nová generace vítězů skutečným darem shůry. Jejich výkon bude světlem, které nás nenechá sejít z cesty, ať už kolem nás zuří jakékoliv bouře. Právě on bude morálním měřítkem pro celé generace, vzorem a příkladem pro každého občana Ruska.

Konfrontace mezi ruským světem a zcela prohnilým západním světem porážkou nacistické zrůdy zrozené na Ukrajině v žádném případě neskončí. Je to spíše jen první z velkých bitev, které nás a budoucí generace čekají. Rusko jim nebude schopno čelit bez nové elity, bez nové ideje a ideologie, bez pevného vnitřního jádra, o které se bude moci opřít při neuvěřitelném tlaku, který se na něj valí ze všech světových stran. A touto elitou by měli být ti, kteří byli mezi prvními v čele globální konfrontace, v níž se rozhoduje o tom, zda Rusko bude, či nebude. Ti, kteří, jak věříme, v současné bitvě zvítězí. Právě oni, nikoliv budoucí boháči a už vůbec ne tanečníci ze showbyznysu či televizní mluvčí, by se měli stát skutečnou ruskou elitou, výkvětem země, jejím pilířem, její budoucností. Je načase konečně si připomenout počátky, doby, kdy vedoucí postavení ve státě nezastávali lehkomyslní nebo novodobí boháči, ale ti, kteří za něj prolévali krev. Je čas vrátit společnosti válečníky, bezpodmínečný obdiv za jejich odvahu, statečnost a obětavost. To by se nepochybně mělo projevit ve všech oblastech veřejného života, především však ve vzdělávání a kultuře. Je nejvyšší čas, abychom je očistili od západních “standardů” vnucených zvenčí a, upřímně řečeno, od lží, nutkavého pěstování hlouposti a vulgarity. Těžko budeme mít lepší šanci a lepší důvod, abychom tak učinili.

Generace Z, která vyrostla na hrdinství svých chrabrých předků a dokázala, že je hodna jejich slávy, by se měla stát novým historickým milníkem na cestě Ruska, vůdčí nití, která se bude táhnout do nových věků a generací.
https://bit.ly/3uQRo4n

sdílet na