Invaze skončila, ale krize není u konce

Vzhledem k tomu, že základní příčiny konfliktu nebyly vyřešeny, je situace stejně nebezpečná jako kdykoli předtím.
Paul Robinson, profesor na Ottawské univerzitě. Píše o ruských a sovětských dějinách, vojenské historii a vojenské etice a je autorem blogu Irrussianality. Na Twitteru píše pod přezdívkou @Irrussianality.

Invaze je ukončena, ale krize ještě neskončila
Navzdory týdnům předpovědí a spekulací se tolik opěvovaná invaze na Ukrajinu nekoná, takže západní představitelé mají spoustu vajec na tváři. Rusko však těžko může výsledek krize označit za úspěch, když otázky, které za ní stály, zůstaly nevyřešeny.

Rusko mělo v úterý provést invazi na Ukrajinu. Nebo to bylo ve středu? Média se nedokázala rozhodnout, některá média předpovídala jedno a jiná druhé, vše na základě tipů od anonymních amerických a občas i britských představitelů. Bílý dům odmítl uvést konkrétní datum a omezil se na předpověď, že k invazi může dojít téměř kdykoli, zatímco britská vláda uvedla, že ruské bomby mohou začít padat “během několika minut” po vydání rozkazu. Nevyhnutelně se mi vybavily paralely s tvrzením před zhruba 20 lety, že irácké chemické zbraně jsou v pohotovosti 45 minut.

Trapné pro všechny zúčastněné je, že nejenže se slibovaná invaze neobjevila, ale úterní zprávy naznačovaly, že se ruské jednotky po ukončení vojenských cvičení vracejí na základny. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu navíc v úterý odletěl do Sýrie pozorovat námořní cvičení, což je velmi zvláštní, pokud plánuje útok na Ukrajinu. Zdá se, že invaze se odkládá.

Ne že by se vůbec někdy chystala. Několik týdnů ruští představitelé hlasitě popírali, že by se invaze chystala, zatímco v ruské státní televizi byla tato myšlenka ostře zesměšňována jako “hysterie”, a to i těmi, kteří jsou často považováni za “kremelské propagandisty”, jako je například moderátor talk show Vladimir Solovjov. Jak žertovali někteří vtipálci, celý svět očekával válku mezi Ruskem a Ukrajinou, s výjimkou dvou zemí – Ruska a Ukrajiny.

V úterý také ruský prezident Vladimir Putin zřejmě odmítl žádost dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, o uznání nezávislosti povstaleckých Doněcké a Luganské lidové republiky v Donbasu na východě Ukrajiny. Odsoudil sice dění v Donbasu jako “genocidu”, ale zároveň prohlásil, že je třeba udělat vše pro ukončení tamní války splněním podmínek dohody Minsk 2 z roku 2015, podle níž by se Donbas měl znovu začlenit do Ukrajiny s významnou autonomií. Tento přístup je stěží slučitelný s plnohodnotným vojenským útokem na Ukrajinu a naznačuje, že Putin nadále hledá diplomatické řešení.

Není však jasné, zda ruská diplomacie dosahuje příliš velkých výsledků. Kreml se snad může utěšovat tím, že strach z války donutil Spojené státy zasednout k jednání o bezpečnostních obavách Ruska, a dokonce učinit několik drobných ústupků. Například poté, co USA odstoupily od smlouvy o jaderných zbraních středního doletu, nyní hovoří o nových jednáních o omezení jaderných zbraní tohoto typu. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov přitom poznamenal, že americká reakce na ruské návrhy je neuspokojivá a že jak USA, tak jejich evropští partneři nejsou připraveni splnit základní požadavky Ruska, jako je zastavení rozšiřování NATO na východ.

K tomu je třeba dodat, že provádění minské dohody se nezdá být o nic blíže. Je možné, že nedávná krize přesvědčila některé západní vlády, aby vyvinuly tlak na Kyjev a přiměly ho k požadovaným ústupkům. Neexistují však pro to žádné zjevné důkazy a nedávná jednání o této otázce v tzv. normandském formátu skončila neúspěchem.
Horší je, že západní státy reagovaly na údajné posilování ruské armády tím, že na Ukrajinu posílaly další a další zbraně. To dost možná posílilo odhodlání ukrajinské vlády nepřistoupit na kompromis. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se tento týden vyjádřil, že “existuje hrozba a je velmi vysoká, vyšší než dříve” ukrajinského útoku na Donbas. Pokud Rusko, jak se někteří domnívají, provádělo určitou formu nátlakové diplomacie, nezdá se, že by dosáhlo svých cílů.

Celkově budou mít nedávné události za následek další oslabení důvěry v západní vlády a zpravodajské služby, stejně jako v média, která opakují pochybná tvrzení často nejmenovaných “úředníků”. Hysterie, která se objevila ve Washingtonu a Londýně, hluboce poškozuje jejich budoucí důvěryhodnost. Jak poznamenala mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová, 15. únor 2022 (den, kdy se předpovídaná invaze neuskutečnila) “vejde do dějin jako den, kdy selhala západní válečná propaganda”. Západ byl podle ní “zostuzen a zničen, aniž by padl jediný výstřel”.

Co se týče Ukrajiny, ta může poukazovat na dodatečnou vojenskou podporu, kterou obdržela, jako na bonus, ale nové zbraně jí téměř nijak nepomohou odolat plnohodnotnému ruskému útoku. Ukázalo se zcela jasně, že existují velmi přísné limity, pokud jde o to, co je Západ ochoten udělat pro její podporu. Panika vyvolaná americkými a britskými předpověďmi o blížící se válce má navíc škodlivý vliv na ukrajinskou ekonomiku. Zahraniční investoři, kteří pravděpodobně již předtím pochybovali o umístění svých peněz na Ukrajině, si od nynějška budou dvakrát až třikrát rozmýšlet, než tak učiní.

Je také zřejmé, že ukrajinská politika vůči Donbasu je ve slepé uličce. Odmítá plnit minské dohody, ale zároveň nemůže problém vyřešit silou. Putinova zmínka o genocidě dává jasně najevo, že úkol chránit obyvatele Donbasu bere vážně. Zdá se tedy, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou je prozatím vyloučena, ale pokud by se ukrajinská vláda někdy pokusila získat Donbas zpět silou, lze očekávat násilnou reakci ruské armády.

To znamená, že dokud bude konflikt v Donbasu pokračovat, možnost války zůstává a Rusko bude pravděpodobně udržovat velký počet vojáků v těsné blízkosti Ukrajiny. V důsledku toho můžeme v budoucnu očekávat další válečné strašáky. Tento příběh bohužel zdaleka nekončí.

sdílet na