Sergej Karaganov: Ve skutečnosti to není o Ukrajině!

Evropa bez Ruska nebo dokonce proti němu rychle ztratí svůj mezinárodní vliv! Upozorňuje na to ve svém komentáři pro časopis Russia in Global Affairs profesor Sergej Karaganov, čestný předseda Ruské rady pro zahraniční a obrannou politiku a akademický školitel na Vysoké škole mezinárodní ekonomie a zahraničních věcí v Moskvě.   

Ruské jednotky při hranicích s Ukrajinou se do země stahovat nechystají. Udělat to, by bylo prostě nesmyslné. Zabrat půdu, kterou už tak zdevastovala její protinárodní a zkorumpovaná vládnoucí třída, je jednou z nejhorších možností, které má Moskva k dispozici. 

Eskalační dominance v Evropě

Namísto toho je pravděpodobné, že jednotky jsou zde, aby zabránily dalšímu útoku na samozvané republiky Donbasu. Pokud by se tak stalo, kyjevská armáda by byla zničena a to, co zbylo z již tak zkrachovalého státu, se pravděpodobně zhroutí. 

Tyto jednotky a jiné vojensko-technické prostředky, jak to pěkně vyjádřili ruští generálové, jsou zde k tomu, aby zvýšily tlak na loutkovodiče a ne na loutky. Rusko se může spolehnout na svou výrazně posílenou vojenskou kapacitu, která mu pravděpodobně poskytne to, co západní experti nazývají „eskalační dominance“ v Evropě a v jiných oblastech životně důležitého zájmu. 

Článek pět NATO je naprosto prázdný

Víme také, že článek pět NATO, který zavazuje blok k vzájemné obraně, je naprosto prázdný – přečtěte si ho – navzdory lavině ujištění. A USA by za žádných okolností v Evropě nebojovaly proti jaderné zemi, riskujíc tak zničující reakci doma. Navíc Rusko stojí na jedné straně s Čínou, což výrazně zvyšuje vojensko-politické schopnosti obou.

USA a NATO stále odmítají oprávněné návrhy Ruska – ukončení dalšího rozšiřování NATO, které se v Moskvě považuje za naprosto nechutné a hrozí rizikem velké války, rozmístění útočných zbraní ve východní a střední Evropě a návratu do status quo ante z roku 1997, kdy byl podepsán tzv. zakládající akt Rusko-NATO. 

Všechno tohle jsme už viděli

Americké protinávrhy o opatřeních na budování důvěry a kontrole zbrojení znějí příjemně, ale do značné míry jsou zbytečné. To všechno jsme už viděli. Důvěra se může začít obnovovat teprve tehdy, až budou splněny základní ruské zájmy.

Jsme také spoluvinní za vytvoření současné předválečné situace – tím, že jsme slabí a důvěřujeme našim západním partnerům. Už ne.

Místo obrany agrese

Víme také, že pokud NATO bývalo obrannou aliancí, zvrhlo se v agresivní po bombardování toho, co zbylo z Jugoslávie, po agresi většiny členů aliance proti Iráku, agresi proti Libyi, po které zůstaly statisíce mrtvých a zdevastované oblasti.

NATO nepředstavuje bezprostřední hrozbu. Pozorovali jsme jeho bojové schopnosti v Afghánistánu. Ale vidíme to jako nebezpečný virus, který šíří aroganci a daří se mu. Je také zřejmé, že čím blíže k našim hranicím, tím nebezpečnějším může být. 

Rusko historicky rozdrtilo všechny evropské koalice, které se ho pokusily porazit – poslední vedené Napoleonem a Hitlerem. Ale nechceme další válku. I když by se to nedělo na našem vlastním území.

Bezpečnostní systém v Evropě je nebezpečně neudržitelný

Bezpečnostní systém v Evropě, vybudovaný převážně Západem od 90. let, bez podepsání mírové smlouvy po skončení předchozí studené války, je nebezpečně neudržitelný.

Existuje několik způsobů, jak vyřešit ukrajinský problém. Návrat zemí jako ona k trvalé neutralitě, právní záruky několika klíčových zemí NATO, že už nikdy nebudou hlasovat pro další rozšíření bloku.

Diplomaté, předpokládám, mají v rukávu ještě pár dalších. Nechceme ponížit Brusel tím, že budeme trvat na odmítnutí jeho mylné prosby o rozšíření NATO s otevřeným koncem, na neurčito. Všichni známe konec versailleského ponížení. A samozřejmě plnění minských dohod.

Širší euroasijský rámec

Úkol je ale širší: vybudovat životaschopný systém na troskách současného. A bez použití zbraní, samozřejmě. Pravděpodobně v širším velkém euroasijském rámci. 

Rusko potřebuje bezpečné a přátelské západní křídlo v budoucí světové konkurenci. Evropa bez Ruska nebo dokonce proti němu rychle ztrácí své mezinárodní pozice a svůj mezinárodní vliv. 

To předpovídalo mnoho lidí v 90. letech, kdy byla odmítnuta ruská nabídka integrovat do systémů kontinentu. Jsme příliš velcí a hrdí na to, abychom byli pohlceni. Naše hřiště tehdy odmítli, ale vždy je šance, že tentokrát to tak nebude.

https://bit.ly/3BfdEXr

sdílet na