„Takto to nepůjde“. Oficiální poselství Lavrova pro USA a EU o rozšiřování NATO

Ruské ministerstvo zahraničí zveřejnilo dopis vedoucího resortu Sergeje Lavrova jeho kolegům ze Spojených států, Kanady a řady evropských zemí ohledně nedělitelnosti bezpečnosti. Jak bylo v Moskvě zdůrazněno, ministerstvo zahraničí očekává rychlou reakci na zprávu.

V dopisu Lavrova se uvádí, že reakce USA a NATO na ruské bezpečnostní návrhy ukazují rozdíly v chápání základního principu „rovné a nedělitelné bezpečnosti“.

Text poselství ministra zahraničních věcí Ruské federace S.V. Lavrova na téma nedělitelnosti bezpečnosti, odeslané 28. ledna tohoto roku. 

Ministrům zahraničí Spojených států, Kanady a řady evropských zemí:

Jak dobře víte, Rusko je vážně znepokojeno růstem vojensko-politického napětí v bezprostřední blízkosti svých západních hranic. Aby se předešlo další eskalaci, představila ruská strana 15. prosince 2021 návrhy dvou vzájemně souvisejících mezinárodně právních dokumentů – Smlouvy mezi Ruskem a Spojenými státy o bezpečnostních zárukách a Dohody o opatřeních k zajištění bezpečnosti Ruska a členských států Severoatlantické aliance.

Odpovědi Spojených států a NATO na naše návrhy obdržené 26. ledna 2022 svědčí o významných rozdílech v chápání principu rovné a nedělitelné bezpečnosti, který je základem celé evropské bezpečnostní architektury. Považujeme za nutné okamžitě objasnit tuto rozhodující otázku z hlediska perspektiv dialogu.

Charta evropské bezpečnosti, podepsaná na summitu OBSE v Istanbulu v listopadu 1999, formulovala základní práva a povinnosti členských států Organizace týkající se nedělitelnosti bezpečnosti. 

Je zdůrazněno právo každého zúčastněného státu svobodně si zvolit nebo změnit způsob zajištění své bezpečnosti, včetně unijních smluv, podle toho jak se vyvíjejí a zrovna tak i na neutralitu. Ve stejném odstavci Listiny je to přímo stanoveno povinností každého státu neposilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti ostatních. Rovněž uvádí, že žádnému státu, skupině států nebo organizaci nemůže být svěřena primární odpovědnost za udržování míru a stability v regionu OBSE, ani nemůže považovat jakoukoli jeho část za sféru svého vlivu.

Na summitu OBSE v Astaně v prosinci 2010 vedoucí představitelé našich zemí schválili Deklaraci potvrzující tento celostný balíček vzájemně souvisejících závazků.

Západní země z ní však nadále vytahují jen ty pozice, které potřebují, totiž právo států svobodně si vybírat spojenectví, aby zajistily výhradně svou vlastní bezpečnost. Je ostýchavě vynecháno „jak se vyvíjejí“, protože toto ustanovení bylo také nedílnou součástí chápání „nedělitelnosti bezpečnosti“ – právě tedy povinného odklonu vojenských aliancí od původní funkce odstrašování a jejich integrace do celovropské architektury na kolektivní bázi a ne na principech úzké skupiny. Princip nedělitelnosti bezpečnosti je vykládán selektivně, aby ospravedlnil kurz nezodpovědného rozšiřování NATO.

Je příznačné, že ve svých komentářích o své připravenosti rozvíjet dialog o bezpečnostní architektuře v Evropě se západní představitelé pečlivě vyhýbají zmínce o Chartě evropské bezpečnosti a Astanské deklaraci. Odkazují pouze na dřívější dokumenty OBSE, zvláště často – na Pařížskou chartu pro novou Evropu z roku 1990, která neobsahuje dnes již „nepohodlnou“ povinnost neposilovat bezpečnost svých států na úkor ostatních. V západních hlavních městech se také snaží ignorovat jeden z klíčových dokumentů OBSE – Kodex chování o vojensko-politických aspektech bezpečnosti z roku 1994, který výslovně stanoví, že při volbě způsobů zajištění bezpečnosti, včetně členství v aliancích, budou státy „zohledňovat oprávněné zájmy bezpečnosti jiných států.

Takhle to nepůjde. Smysl dohod o nedělitelnosti bezpečnosti spočívá v tom, že bezpečnost je buď jedna pro všechny, nebo neexistuje žádná pro nikoho. A jak je stanoveno v Istanbulské chartě, každý účastnický stát OBSE má stejné právo na bezpečnost, nejen členové NATO, kteří si toto právo vykládají tak, že se vztahuje výhradně na členy severoatlantického „exkluzivního“ klubu.

Nebudu komentovat další postoje a činy NATO, charakterizované touhou tohoto „obranného“ bloku po vojenské převaze a použití síly pro obcházení výsad Rady bezpečnosti OSN. 

Řeknu jen, že takové akce jsou v rozporu se základními evropskými závazky, včetně závazků obsažených ve zmíněných dokumentech udržovat vojenské potenciály „přiměřené k legitimním individuálním nebo kolektivním potřebám v oblasti bezpečnosti, s přihlédnutím k závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva, jakož i legitimních zájmů bezpečnosti jiných států“.

Když mluvíme o současné situaci v Evropě, naši kolegové z USA, NATO a EU neustále volají po „deeskalaci“ a vyzývají Rusko, aby „zvolilo cestu diplomacie“. Rád bych připomněl, že touto cestou jdeme již více než jedno desetiletí. Nejdůležitější milníky – dokumenty summitů v Istanbulu a Astaně – jsou přímým výsledkem právě diplomacie. Skutečnost, že Západ se nyní, upřímně řečeno, snaží jednostranně revidovat ve svůj prospěch tyto diplomatické úspěchy lídrů všech zemí OBSE, je hluboce alarmující. Situace vyžaduje čestné vyjasnění pozic.

Chceme dostat jasnou odpověď na otázku, jak naši partneři chápou svůj závazek neposilovat vlastní bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných států na základě závazku principu nedělitelnosti bezpečnosti? 

Jak konkrétně hodlá vaše vláda v dnešních podmínkách tuto povinnost v praxi plnit? 

Pokud se této povinnosti zříkáte, uveďte to prosím jasně.

Bez úplného vyjasnění této klíčové otázky týkající se vztahu práv a povinností schválených na nejvyšší úrovni není možné dosáhnout rovnováhy zájmů zakotvených v dokumentech summitů v Istanbulu a Astaně. Vaše odpověď pomůže lépe porozumět rozsahu schopnosti našich partnerů vyjednávat a také možnosti společného pokroku při snižování napětí a posilování společné evropské bezpečnosti.

Očekáváme rychlou reakci. Nemělo by to zabrat mnoho času – vždyť jde o vyjasnění dohody, na základě které váš prezident (premiér) podepsal odpovídající závazky.

Vycházíme také z toho, že reakce na tento dopis přijde na národní úrovni, protože zmíněné závazky byly přijaty každým z našich států individuálně, nikoli jménem nebo v sestavě nějakého bloku.

Oficiální stránky ruského ministerstva zahraničí

sdílet na