Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.

Přesně před 80 lety, 19. září 1938  došlo k události, o které není vhodné mluvit v “demokratickém světě”.  Mluvím o požadavcích Francie a Británie, které byly předloženy Československu.
Paříž a Londýn zaujaly konsolidovaný postoj ve vyvíjení tlaku na československou vládu, a vyzvaly ji, aby se Československo vzdalo svrchovaného práva na Sudety a dalo tuto část svého území nacistickému Německu.

“Historie Mnichovské dohody z roku 1938 přesvědčivě potvrzuje, že zákulisní dohody ve světové politice nejsou schopny zajistit globální bezpečnost.
Uzavřená dohoda mezi Velkou Británií, Německem, Itálií a Francií otevřela cestu
k rozdělení Československa, kterého se zúčastnili nejen nacisté, ale řada evropských zemí, a tlačili lidstvo k bodu, odkud není návratu…. na začátek druhé světové války, který přinesl nevýslovnou bídu, smrt a zkázu.

„Lekce” z Mnichova jsou stále relevantní,
i dnes. Jasně ukazují, že globální bezpečnosti nemůže být dosaženo pomocí zákulisních intrik a spiknutí, a geopolitických ambicí, pokrytectví. Dvojí standardy trvale vedou ke katastrofálním důsledkům a zvýšenému napětí v mezinárodních vztazích“ – poselství Vladimíra Putina při zahájení historicko-dokumentární výstavy „Mnichov 38“.

Prezident Putin vyjádřil důvěru, že výstava poskytne objektivní posouzení předválečných událostí a přispěje
k ochraně historické pravdy.
Mezi exponáty výstavy jsou různé zápisy z jednání účastníků událostí z těch let, Memoranda NKVD SSSR, například o činnosti sudetských separatistů, fotografie, šifrovací telegramy lidového komisariátu, kopie Mnichovské dohody.
Část archivu – 473 dokumentů, bude zveřejněna na webových stránkách společnosti Rosarchiva, včetně fotografií, přičemž “více než polovina z nich úplně poprvé.”

https://ria.ru/world/20180919/1528887471.html

…….15. září 1938 se sešel Adolf Hitler s britským ministerským předsedou Chamberlainem na Berghofu, kde Hitler žádal připojení českého pohraničního území k Německu. Chamberlain neměl námitek, upozornil jen
na potřebu porady s Francií a s Runcimanem a na nutnost překonání „praktických potíží“.

16. září odletěl lord Runciman z Prahy a na zasedání britského zahraničního výboru podpořil Chamberlainovu politiku.

17. září byl Adolfem Hitlerem a Konrádem Henleinem schválen vznik Sudetoněmeckého freikorpsu, který zahájil svou činnost v noci z 19. na 20. září 1938 přepady československých celnic a policejních stanic.
Při těchto akcích byli stříleni jak příslušníci ozbrojených složek Stráže obrany státu, tak i civilní obyvatelstvo,
a to převážně zbaběle ze zálohy.
Celkem bylo zabito 110 Čechů a dalších 2029 jich bylo zajato a odvlečeno do Německa.

19. září vyzvaly vlády Anglie a Francie československou vládu, aby odstoupila pohraniční oblasti s více než 50% německého obyvatelstva (sčítání lidu v r. 1910).
Československá vláda však tento požadavek odmítla.

20. září zaslalo vedení SSSR E. Benešovi telegram, v němž Stalin a další sovětští činitelé potvrzovali, že jsou připraveni Československu pomoci.

21. září vyslanci Velké Británie a Francie předložili Československu ultimativní požadavky, na což vláda přistoupila. Následovaly mohutné demonstrace.
Téhož dne vystoupil na obranu Československa v Společnosti národů sovětský ministr zahraničí Maxim Litvinov, který podrobil nátlak na ČSR velké kritice.

22. září se uskutečnila generální stávka, pád Hodžovy vlády, ustanovení úřednické vlády vedené generálem Janem Syrovým.

22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem.

23. září vyhlásila československá vláda všeobecnou mobilizaci a o dva dny později odmítla Hitlerovy požadavky. Československo dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 128 000 vojáků a bylo připraveno se bránit.
Mobilizačního rozkazu neuposlechlo zhruba 126 tisíc mužů, z toho 100 tisíc Němců.
Vláda nemohla okamžitě počítat s pomocí od SSSR, naopak musela počítat s tím, že Maďarsko a Polsko využijí jejího oslabení u svých hranic a pokusí se přiživit na německé kořisti.

26. září vyslal Chamberlain svého vyjednavače H. Wilsona k jednání s Hitlerem do Berlína.

28. září Neville Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že „vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu.“ Zároveň požádal B. Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích.

1. října ve 14 hodin překročily první oddíly naši hranici.
Mezi nimi a československou armádou byl udržován odstup dvou kilometrů, aby se předešlo incidentům.

Těsně před půlnocí 30. září odevzdala polská vláda vládě československé ultimátum, ve které požadovala značnou část Těšínska, části Oravy, Spiše, Kysuc a Šariš.
Hned následující den pak vstoupila na Těšínsko polská vojska. Polsko na základě ultimáta vojensky obsadilo
a anektovalo východní část Těšínska.

Již 3. října podnikl Adolf Hitler cestu po některých nově obsazených městech.

Do 10. října (konkrétně 19 hodin) pak byla obsazena všechna území, jak předpokládala mnichovská dohoda.

20. října byla země předána do správy nově jmenovanému říšskému komisaři pro sudetoněmecké oblasti Konrádu Henleinovi.

5. – 10. listopadu muselo Československo odstoupit část jižního a východního Slovenska, i téměř polovinu Podkarpatské Rusi Maďarsku.

Dohoda je datována 29. září 1938 (přestože byla přijata až po půlnoci) a podepsána Adolfem Hitlerem, Édouardem Daladierem, Benitem Mussolinim a Nevillem Chamberlainem.
V důsledku této dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území na hranicích
s Německem, které náležely zemím Koruny české od středověku.
Docházelo k pronásledování německých antifašistů, Židů a k vyhánění Čechů.
Těm, kteří v pohraničí zůstali, odebrali Němci národnostní a některá občanská práva. Celkové ztráty pomnichovského Československa činily 41 098 km2
a 4 879 000 obyvatel.

Norimberský soud v r. 1946 prohlásil Mnichovskou dohodu za neplatnou.
Z hlediska československého ústavního práva představuje postup přijetí mnichovské dohody porušení
§ 3 odst. 1 a § 64 odst. 1 bodu 1 ústavní listiny Československé republiky. Prezident a vlády tedy nedisponovaly pravomocemi k přijetí mnichovské dohody.

Ministr zahraničí SSSR (Molotov) 9. června 1942 potvrdil obnovu Československa v předmnichovských hranicích a pomoc v případném jednání s Polskem (Těšínsko).
Spojené království prohlásilo dohodu za neplatnou 5. srpna 1942 s odůvodněním, že ji samo Německo porušilo už 15. března 1939, a tedy Spojené království již smlouvou též není vázané.
Francie podpis Mnichovské dohody odvolala 29. září 1942 a to podpisem generála Charlese de Gaullea.
Toto odvolání je také podepsáno zahraničním komisařem Maurice Dejeanem.
Francouzské stanovisko vyvolalo protesty Polska, které po Mnichovu okupovalo Těšínsko.

Řešení Mnichova a německé otázky v ČSR dochází v USA až v letech 1942–1943, kdy USA vstupují do II.SV.
Dne 12. 5. 1943 Roosevelt prohlásil, že po válce musí být počet Němců v Československu co nejvíce snížen.
V květnu 1943 před Council on Foreign Relations v Chicagu hovořil prezident E. Beneš o nepopularitě transferů obyvatel, ale o jejich nutnosti v Československu, což povede k zachování míru.
(Severočeská pravda)

 

sdílet na