Opravdu Rusko připravuje ofenzivu proti Ukrajině?

11. ledna zahájilo asi 3 000 vojáků Západního vojenského okruhu vojenské cvičení na kombinovaných cvičištích ve Voroněžské, Bělgorodské, Brjanské a Smolenské oblasti, nedaleko ruských hranic s Ukrajinou a Běloruskem. Tento krok vyvolal na Západě znepokojení a USA požadovaly vysvětlení cvičení.

Při cvičeních se používá až 300 kusů vojenské techniky, včetně tanků T-72B3 a bojových vozidel pěchoty BMP-2. Je to však hodně? Připomeňme, že síla motostřeleckého pluku v době války je asi 2 500 mužů. Zatímco 300 tanků a IFV je hluboko pod silou pravidelné tankové divize.

Proto můžeme s jistotou říci, že cvičení v západních oblastech Ruska nezahrnuje nic víc než ekvivalent posíleného motostřeleckého pluku. Jediný pluk by neměl – a ani nemůže – vyvolat rozsáhlé geopolitické napětí.

Kromě toho jsou veškeré vojenské výcvikové aktivity spojeny se značnými materiálními výdaji. Proto se zpravidla provádějí v souladu s plánem operačního výcviku ruských ozbrojených sil a také s individuálními plány výcviku pěti ruských vojenských okruhů. Bylo by velmi neobvyklé pořádat samostatná vojenská cvičení bez jakéhokoli předběžného plánování.

Nyní k zeměpisné blízkosti cvičišť u západních hranic Ruska, která Západu tradičně vadí: faktem je, že vojenské výcvikové operace se provádějí výhradně na předem připravených cvičištích, kterých je v evropské části Ruska málo – navíc jejich maximální kapacita zřídkakdy přesahuje početní stav pluku. Navíc je nepravděpodobné, že by v dohledné době vznikla nová cvičiště, protože v západních regionech prakticky neexistuje žádná volná půda a s uplatněním práva eminent domain (získávání pozemků) jsou spojeny značné problémy. Proto by bylo obtížné vyhovět opakovaným požadavkům Západu, aby se cvičení v blízkosti západních hranic Ruska nekonala, i kdyby Moskva chtěla, protože Rusko v této části země prostě nemá jiné alternativy.

V úterý mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price uvedl, že Washington očekává, že Rusko poskytne určitá vysvětlení ohledně vojenských cvičení “v blízkosti ukrajinských hranic” nebo je zcela ukončí – v rámci snahy o deeskalaci napětí kolem Ukrajiny.

“Deeskalace by v tomto kontextu vyžadovala, aby se ruské jednotky vrátily do svých kasáren, aby tato cvičení byla buď vysvětlena, nebo zastavena, aby se tato těžká výzbroj vrátila na svá obvyklá skladovací místa,” řekl Price.

Wendy Shermanová, náměstkyně amerického ministra zahraničí, která vedla americkou delegaci na rusko-amerických konzultacích o bezpečnostních zárukách v Ženevě, uvedla, že odesláním vojsk umístěných na hranicích s Ukrajinou zpět do kasáren by Rusko dokázalo, že nemá v plánu napadnout Ukrajinu.

Rusko v reakci upozornilo, že jeho vojáci jsou rozmístěni na území země. Podle ministra zahraničí Sergeje Lavrova zašel Západ se svými požadavky do extrému.

“Jsme kategoricky proti vývoji, kdy se po nás žádá, abychom poslali vojáky zpět ‘do kasáren’ na našem vlastním území, ale současně se Američané, Kanaďané, Britové téměř natrvalo zabydleli – pod rouškou velmi provizorní rotace – v pobaltských státech a v zemích severní Evropy a vytvářejí vojenské základny kolem Černého moře. A co víc, Britové budují základnu na Ukrajině: zřizují základnu v Azovském moři,” řekl Lavrov na páteční mediální konferenci. “To je nepřípustný přístup.”

V posledních měsících USA a NATO opakovaně obvinily Rusko z plánování invaze na Ukrajinu. V médiích byla dokonce uvedena konkrétní data, kdy by ruská vojska údajně měla udeřit. Neexistují však téměř žádné důkazy, které by toto obvinění potvrzovaly.

Uveďme si jen několik příkladů. Příklad číslo jedna: pokud by došlo k vojenské operaci proti Ukrajině – hypoteticky -, nevyhnutelně by se do ní zapojily ruské vzdušné a kosmické síly, protože válka v 21. století se nemůže spoléhat pouze na motorizovanou pěchotu a tanky a má k dispozici mnohem modernější prostředky.

Pokud by se do ní zapojily ruské vzdušné a kosmické síly, museli bychom hovořit o jejich zapojení ve smyslu vojenských misí, které by jim byly přiděleny k provedení, řekněme 30 misí na pluk – a to v počátečních fázích hypotetického konfliktu.

Aby bylo možné tyto mise splnit, musela by mít všechna předsunutá letiště ruských vzdušných a kosmických sil, stejně jako letecké základny, dostatečné zásoby leteckých zbraní a munice, paliva, vybavení, potravin a dalších materiálních zdrojů pro podporu těchto operací.

Je těžké si vůbec představit, kolik leteckých pum by každý pluk potřeboval pro těchto 30 misí. Bez přehánění by to byly stovky tun munice. Museli bychom také započítat krabice a bedny munice pro všechna letecká děla a kanóny.

Rusko v odpovědi upozornilo, že jeho vojáci aPokud bychom uvažovali o palivu potřebném k podpoře takové operace, uvědomme si, že každý taktický letoun spálí obrovské množství paliva a každá plná nádrž unese asi 12 až 14 tun. Pro taktické výpočty se bere, že jeden letoun spotřebuje 0,75 plné nádrže a vydá 0,85 jednoho standardního přídělu munice za let. Dohromady by to zaokrouhlilo na obrovská čísla.

Moderní rozvědka, vybavená satelitními schopnostmi a pokročilými sledovacími technologiemi, by nikdy nepřehlédla všechen ten náklad, který se přesouvá.

Příklad číslo dvě: pokud by se taková operace uskutečnila, museli bychom započítat také munici pro všechno dělostřelectvo a raketové systémy s vícenásobným odpálením. Jen jedna mise vyžaduje pět až šest standardních nábojů pro každé dělo.

Jen standardní munice pro houfnici ráže 152 mm se skládá ze 60 nábojů. Každý náboj se dodává v bedně, takže šest standardních nábojů se vejde do celkem 360 velkých dřevěných beden. Každý samohybný dělostřelecký pluk nese 54 takových děl. Nyní si můžete představit počet a velikost všech beden s municí, které jsou zapotřebí k podpoře pouhého jednoho dělostřeleckého pluku během jedné mise.

Buďme však realisté, žádná vojenská operace není nikdy tak krátká, a pokud by se skutečně měla rozběhnout, musel by mít každý pluk dostatek munice na podporu nejméně 30 dní akce – tedy samozřejmě pokud mluvíme o seriózní vojenské operaci. V takovém případě by musela probíhat rozsáhlá logistická operace, která by všechnu tu munici dopravila po železnici.

Už jen tyto dva příklady dávají určitou představu o tom, jak by vypadal byť jen zlomek materiální podpory potřebné k udržení vážné ofenzívy. Ve skutečnosti by byly počty a množství mnohem vyšší. Takováto materiální podpora je pro úspěch každé vojenské operace nezbytná. Kromě toho je třeba vzít v úvahu nejen použití a případné ztráty vybavení během bojových operací, ale také materiální rezervy, které je třeba vytvořit do konce operace.

A pokud nikdo nemůže ve skutečnosti vidět tak masivní přípravy na zemi nebo prostřednictvím satelitního sledování, není důvod se domnívat, že se Rusko v dohledné době jakkoli připravuje na zahájení války. re dislokované na území státu. Podle ministra zahraničí Sergeje Lavrova zašel Západ se svými požadavky do extrému.

“Jsme kategoricky proti vývoji, kdy se po nás žádá, abychom poslali vojáky zpět ‘do kasáren’ na našem vlastním území, ale současně se Američané, Kanaďané, Britové téměř natrvalo zabydleli – pod rouškou velmi provizorní rotace – v pobaltských státech a v zemích severní Evropy a vytvářejí vojenské základny kolem Černého moře. A co víc, Britové budují základnu na Ukrajině: zřizují základnu v Azovském moři,” řekl Lavrov na páteční mediální konferenci. “To je nepřípustný přístup.”

V posledních měsících USA a NATO opakovaně obvinily Rusko z plánování invaze na Ukrajinu. V médiích byla dokonce uvedena konkrétní data, kdy by ruská vojska údajně měla udeřit. Neexistují však téměř žádné důkazy, které by toto obvinění potvrzovaly.

Uveďme si jen několik příkladů. Příklad číslo jedna: pokud by došlo k vojenské operaci proti Ukrajině – hypoteticky -, nevyhnutelně by se do ní zapojily ruské vzdušné a kosmické síly, protože válka v 21. století se nemůže spoléhat pouze na motorizovanou pěchotu a tanky a má k dispozici mnohem modernější prostředky.

Pokud by se do ní zapojily ruské vzdušné a kosmické síly, museli bychom hovořit o jejich zapojení ve smyslu vojenských misí, které by jim byly přiděleny k provedení, řekněme 30 misí na pluk – a to v počátečních fázích hypotetického konfliktu.

Aby bylo možné tyto mise splnit, musela by mít všechna předsunutá letiště ruských vzdušných a kosmických sil, stejně jako letecké základny, dostatečné zásoby leteckých zbraní a munice, paliva, vybavení, potravin a dalších materiálních zdrojů pro podporu těchto operací.

Je těžké si vůbec představit, kolik leteckých pum by každý pluk potřeboval pro těchto 30 misí. Bez přehánění by to byly stovky tun munice. Museli bychom také započítat krabice a bedny munice pro všechna letecká děla a kanóny.

sdílet na