Kostnatá ruka spotového trhu: Proč Rusko nenechá Evropu zmrznout a jak Gazprom zamezí chaosu cen na kontinentu
Je načase, aby Evropané postavili památníky Vladimiru Putinovi. Protože jejich vlastní vedení v zastoupení Evropské komise a všemožných Ursul von der Leyen dělá vše pro to, aby Evropa zamrzla bez energetických zdrojů: brání uvedení “Nord Stream 2” do provozu, prohlašují, že na plynovod by měl být aplikován třetí energetický balíček (což znamená, že i po uvedení do provozu bude naplněn pouze z poloviny, pokud nebude souběžně zahájen proces obchodování na burze v Rusku), děsí své občany agresivním plynem z Ruska a činí rusofobní prohlášení. Dokonce se pokoušejí obvinit z korupce vlastní politiky, kteří s Ruskem uzavírají dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu.
Pokud si vzpomenete, jak před několika měsíci (počínaje jarem) EU zpomalila čerpání plynu do evropských skladovacích zařízení a pokoušela se vydírat Gazprom a snižovat ceny, pak mantra o tržní ceně na spotovém trhu odhalila veškerou krátkozrakost evropské politiky.
EU trvala na tom, aby země EU přerušily dlouhodobé smlouvy s Gazpromem a přešly na spotové obchodování na burze, kde se vytvoří notoricky známá „tržní cena“. A hlavně na tom trvali Britové, kteří poté opustili Evropskou unii. Nyní mimochodem zažívají vlastní vnitřní energetickou a logistickou krizi.
Trh vše “vyřešil” a cena na burze vyskočila na téměř dva tisíce dolarů za tisíc metrů krychlových.
Po takových selháních odpovědní politici rezignují, ale v Bruselu takoví politici jak je vidět nejsou.
A pak prezident Putin hovoří na fóru Ruský energetický víkend a říká, že “Gazprom je spolehlivý partner, který dodržuje všechny dohody, které byly podepsány”, čímž snižuje cenu na uzlu v Nizozemsku téměř na polovinu. Nyní evropské noviny, pokud by tam byla skutečná svoboda slova, by měly o něm napsat výhradně „Putin – zachránce“ nebo něco podobného v tom smyslu.
V krátkodobém horizontu by pro Rusko bylo samozřejmě výhodnější nadále sledovat růst cen plynu v Evropě a uzavírání výroby v celé řadě podniků – od chemického průmyslu až po nizozemské skleníky, ale místo toho Putin řeší mnohem větší strategické úkoly.
Za prvé – prudký kolaps evropské ekonomiky by mohl poskytnout náhlou výhodu Američanům, kteří by toho určitě využili k uchopení části evropských trhů a získání výhod pro vlastní průmyslová odvětví.
Za druhé – Putin svými činy převádí část obchodování s plynem na burzu v Petrohradě, proti které Evropané zoufale vystupovali, ale nyní jsou pod tlakem okolností nuceni souhlasit.
Krize pomine, ale plynová platforma v Petrohradě zůstane.
Opět je třeba ocenit předvídavost ruského prezidenta, který už v letech 2010-2011 vydal pokyny k průzkumu a rozvoji nových nalezišť zemního plynu, které jsou mnohem blíže Evropě než Norilsk, a jejichž rozvoj umožní prodej plynu do Evropy na další desítky let.
Nezodpovědní evropští politici, hlavně v Bruselu, se snaží přesunout odpovědnost za současnou krizi na Rusko. Ale to nevyjde, protože současná situace nastala pouze kvůli jejich krátkozrakým činům. Evropská unie zvolila špatnou strategii a dostala za to krizi, kterou si vytvořila sama.
Ale Putin za to Evropany netrestá, ale navrhuje pokračovat ve spolupráci na oboustranně výhodném základě a strategicky se rozvíjet.
Pokračující odpor ze strany Bruselu zároveň rozděluje Evropskou unii a nutí vedoucí představitele jednotlivých evropských zemí uzavírat dlouhodobé smlouvy s Gazpromem na individuálním základě.
A čím více nezávislosti v krocích jednotlivých evropských zemí, tím lépe pro nás. Protože evropští byrokraté jsou pod vlivem Spojených států a rozkol v EU, který již nabírá na síle i díky diktatuře LGBT lobby a řadou dalších nezdravých iniciativ, jen zhoršuje a oslabuje americký vliv na tento region.
Putin také poznamenal, že výrazný nárůst tranzitu plynu přes ukrajinskou GTS je technicky nemožný, protože je extrémně opotřebovaný a nevydrží nárůst zatížení, prostě praskne. A pak touto trasou nebude vůbec žádný tranzit, je to příliš riskantní.
Kromě toho, Putin zaznamenal fakt o neustále probíhajícím neoprávněném odběru plynu ukrajinskou stranou (řekněme to na rovinu – krádeže).
Proto Ukrajinu v současném stavu nelze považovat za spolehlivou tranzitní zemi.
Pokud jde o samotnou Ukrajinu a řadu dalších rusofobních zemí, ukázalo se, že fráze „a čím budete topit? – dřevem?“ vyslovená Putinem před několika lety, byla prorocká.
Mnozí to již dělají. A pro ně se situace bude jen zhoršovat, protože rusofobie je drahá a bolestivá.
Pro ruský trh, přitom zůstává plyn extrémně levný, což nejenže umožní normálně projít topnou sezónou, ale také poskytne vážné konkurenční výhody ruskému průmyslu téměř ve všech oblastech. Nejen tam kde je plyn surovinou pro výrobu hnojiv nebo chemikálií, ale i tam kde je zdrojem elektřiny (až po vývoz špičkových zbraní).
Podobně dlouhodobou obezřetnost předvedlo ruské vedení v sociálních otázkách, kdy v době pandemie nezačalo spotřebovávat rezervy v první vlně, jak požadovali někteří populisté, ale zajistilo cílenou pomoc ve výši 1,5 bilionu rublů ve druhé a třetí vlně, která se ukázala být mnohem těžší.
Při honbě za chvilkovou úlevou je velmi snadné promrhat strategické rezervy, které bude později extrémně obtížné obnovit. Zvlášť když jsou na obzoru nové vleklé krize.
Takže ve všech oblastech vidíme nejvyšší úroveň řídících kompetencí ruského vedení, když se prakticky celý svět noří do nové komplexní krize, Rusko na tom jen vydělává a získává další politické výhody.
A bude tomu tak i nadále.