Jan Schneider: Jedno velmi subjektivní předvolební zamyšlení
Jan Schneider
Už více než po jednu generaci dělá naše společnost zkušenosti s novým politickým zřízením, když s tím starým nebyla spokojena. Výsledek lze vyjádřit jasnozřivým zvoláním Ludvíka Vaculíka „komunismus jsme odstranili, ale důvody, proč vznikl, tu jsou zas“.
Mnoho věcí se sice změnilo, avšak nezmizela arogantní ideologická, pouze směrově přetočená politicko-mocenská devótnost (vyjádřeno slušně), píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Budu proto hledat ve volebních programech a v historii konání volebních stran a hnutí prvky suverenity ekonomické a státní. Odstrašující bude, když jich bude nedůstojně málo. Když jich zase bude moc, hned si vzpomenu na ono havlíčkovské „kéž by se jim to vlastnečení z huby do rukou vrazit ráčilo“!
Z téhož důvodu bude pro mě důležitý i smysl pro humor, kterého se fanatikům nedostává.
Co tedy budu hledat ve volebních programech?
Budu hledat rysy péče dobrého hospodáře. Stát se skutečně musí vést jako vlastní firma, na níž závisí mé živobytí a budoucnost mého rodu. Dobrý hospodář umí rozlišovat mezi věcmi podstatnými a těmi, bez nichž se obejde. A nad těmi podstatnými chce mít kontrolu.
Odpůrci koncepce, že stát se musí vést (s láskou a s odpovědností) jako vlastní firma, totiž patří mezi pohrobky toho nejhoršího z dob údajného socialismu, kdy se někteří stavěli ke státu nikoliv jako k tomu, čeho jsou odpovědnými spoluvlastníky, ale jako k tomu, co je možno bez rozpaků do mrtě rozkrást nebo rozprodat – a po změně režimu v tom s jásotem a v mnohem větší míře pokračovali.
Mezi ty podstatné věci počítám
- soběstačnost v produkci základních potravin, která dále souvisí s řádnou péčí o půdu a životní prostředí vůbec;
- energetickou soběstačnost v rozsahu nejméně takzvané kritické infrastruktury státu, umožňující přežít všemožné krize – ta zase souvisí s důrazem na úspornost a šetrnost;
- zdravotnictví, jehož vysoká úroveň souvisí s důrazem na prevenci (a neodhání různými poplatky lidi od včasné návštěvy lékaře), což má v dlouhodobé perspektivě příznivý dopad nejen na zdraví obyvatelstva, ale i na ekonomickou situaci zaměstnanců, zaměstnavatelů i společnosti;
- vzdělávací systém, který je základem vzdělanostní ekonomiky; jeho vysoká úroveň souvisí s důrazem na matematiku a rozvoj logického myšlení, které navíc zvyšuje odolnost obyvatel proti všelijakým ideologiím a desinformacím. Důraz by měl být kladen i na rozvoj rukopisu, který v dětském věku přispívá ke kultivaci jemné psychomotoriky, a v dospělém věku je neklamnou vizitkou kultivované osobnosti. Žáci by neměli být zatěžováni všichni stejně, ale měli by být všichni optimálně vytíženi (aby těm nadaným nestačilo dávat pozor, ale aby se naučili učit);
- sociální systém, který by člověku umožnil zdarma na tento svět přijít, i z něj důstojně odejít. Systém solidární, ale nikoliv vedoucí ke zlenivění;
- ochranu obyvatel, kde vysoká společenská prestiž má odpovídat podstatné roli hasičů (proč po tragédii Koryčanech nevlaje na Hradě vlajka na půl žerdi?) a záchranářů. Před expedičními avantýrami armády (v jejichž důsledcích se často zdvihají migrační vlny, před nimiž takto koncipovaná armáda vlastní území neumí chránit) mají mít přednost její „domácí úkoly“ a na ně má být i vyzbrojena. Posilován má být rozvoj zejména ženijních útvarů;
- bezpečnost, kterou zajišťuje statečná, nestranná a odborně zdatná policie a v návaznosti na ní i další trestněprávní orgány, které budou konat hbitě a budou měřit podle jednoho metru všem, bez ohledu na ideologický, politický, mocenský či geopolitický kontext. V předpolí trestněprávních orgánů pak musí tiše a nenápadně a pod účinnou kontrolou plnit své zákonné úkoly zpravodajské služby, tedy identifikovat hrozby a rozlišovat rizika skutečná od smyšlených, a svými výstupy neovlivňovat veřejnost, ale včas a důkladně ověřené je doručovat adresátům, které jim vymezuje zákon;
- zahraniční politiku, která by měla být osvícená, dlouhodobě perspektivní, nepodléhající módním vlnám, ani stádovosti. Politiku důstojnou, vynalézavou a statečnou, která bude respektovat cizí a zastávat základní zájmy této země.
A jelikož jsem předeslal, že jde o ryze subjektivní výměr, a protože ekonomice nerozumím, dovolím si v tomto ohledu mlčet, což jest vlastnost, kterou dokážu v podobných případech ocenit i u druhých.
A ještě post skriptum – budu hledat, zda nějaká strana bude navrhovat (tak, jak to dlouhou dobu prosazuje prezident Miloš Zeman) změnu volebního systému na takový, který by umožnil „panašování“, známé z komunálních voleb. Aby každý volič mohl zakroužkovat příslušný počet kandidátů bez ohledu na to, na jaké kandidátce a na jakém pořadí jsou zařazeni. Ztratil by se tím vliv stranických sekretariátů a všemožných vnitropartajních podrazů. Politické strany a hnutí by tak dostaly přesnou odezvu, jaké kandidáty veřejnost preferuje, a jaké nikoliv. A ještě bych si přál volební systém doplnit systémem „bílých lístků“, tedy prázdných volebních lístků, které by znamenaly jediné: byl jsem u voleb, ale nevybral jsem si. Takto by se mohl volič vyjádřit ke kvalitě celého politického spektra, končí svůj komentář Jan Schneider.