Nejsou zájmy jako zájmy

20.9.2021

O českých národních zájmech a nutnosti jejich průběžného prosazování píši a hovořím často. Po sněmovních volbách v r. 2017 o nich dokonce hovořilo na první schůzi tehdy nové sněmovny rovněž hodně poslanců, a to překvapivě i napříč politickou scénou. Hovořili hezky. Pak si dali 4 roky pauzu, v jejímž průběhu hájili systematicky zájmy cizí na úkor našich národních zájmů. Blíží se další sněmovní volby, někteří z poslanců si proto na české národní zájmy opět vzpomněli. Existuje pouze několik málo výjimek mezi poslanci. Přesto ale poslance, kteří si byť i jen příležitostně vzpomenou na české národní zájmy, spojuje zásadní neznalost či nepochopení žebříčku priorit související s celou záležitostí. Podívejme se tedy na celou záležitost blíže.

1. Při vstupu do EU nám byla předurčena role kolonie

V důsledku toho jsme museli nejprve zlikvidovat naši plnou potravinovou soběstačnost a učinit se závislými na dovozech potravin (často horší kvality) ze zahraničí. Zlikvidovali jsme poté většinu produkce našich finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou, abychom se stali velkou montovnou pro zahraniční firmy, příp. pak dodavateli subdodávek pro ně. Zlikvidovali jsme někdy i celá výrobní odvětví, zbývající naše výrobky pak vesměs vyvážíme do našich tradičních odbytišť přes německé, rakouské či další cizí firmy. Zisk z prodeje těchto výrobků a tedy z práce našich lidí tak zůstává u prostředníků v zahraničí. (Sektor čs. zahraničního obchodu, jehož prostřednictvím jsme vyváželi do r. 1990 sami přímo na trhy více než 120 zemí světa, jsme si zlikvidovali sami již v 90. letech).

Známý francouzský ekonom Thomas Piketty specializovaný na zkoumání výhodnosti zapojení jednotlivých států do organizací, jako je EU, poměřoval výhodnost našeho členství v EU, kdy:

• na jedné straně kalkuloval naše příspěvky do EU + roční odliv nezdaněného zisku od nás zahraničním firmám u nás podnikajícím proti
• dotacím z EU na straně druhé,

to vše za 7-leté zúčtovací období EU v letech 2010-2016.

Došel přitom ke zjištění, že ČR na členství v EU prodělalo v uvedeném období ročně v průměru 241 mld. Kč, celkem tedy 1.689 mld. za období uvedených 7 let. Nikoliv náhodou to tehdy komentoval s tím, že „Češi jsou poražený národ. Na členství v EU prodělali nejvíc“

https://chrudimskenoviny.cz/kategorie/z-medii/cesi-jsou-porazenym-narodem-na-clenstvi-v-eu-prodelali-nejvic-rika-jasne-svetoznam nebo

czechfreepress.cz/cesi-jsou-porazenym–narodem-na-clenstvi-v-eu….

V následujících letech odliv zisku z činnosti našich zaměstnanců do zahraničí dále rostl, v období před covidem již dosáhl cca 320 mld. Kč/rok. Nyní naše dotace z EU navíc klesají. Nikoliv náhodou jsme proto byli označeni za „krmelec Evropy“.

Budeme-li kalkulovat další ztráty z titulu podtrženého směnného kurzu koruny (cca

Kč 25,4/EUR ) oproti paritě kupní síly koruny (cca Kč 18/EUR) budou další roční ztráty ČR ještě o řád vyšší (důsledkem jsou předražené dovozy, vývoz za dumpingové ceny). Vnitropodnikové pod/ a nad/fakturace mezi mateřskými firmami v zahraničí a jejich dceřinými firmami v ČR lze obtížně vyčíslit a je snad lépe je do tohoto smutného výpočtu již ani nepočítat, byť tam též patří.

Krom toho na základě pokynů z EU jsme si sami začali přepisovat dějiny, prznit školství atd. Často za granty, vyšší posty či jinou formu úplatků.

Ještě horší skutečností je, že prostřednictvím dotací z EU (z našich peněz zaslaných do EU) byla v ČR vybudována korupce nebývalého rozsahu, kdy různí podnikatelé se často již nesoustřeďují na svoji podnikatelskou činnost, nýbrž na „čerpání“.  

Z výrobců a exportérů respektovaných ve světě, což značně pomáhalo dotvářet i naši suverenitu, jsme se stali nádeníky v cizích montovnách (zatím ještě na našem území), dodavateli subdodávek s nízkou přidanou hodnotou, v některých případech pak „čerpači“. A zemí, kde se krade.

2. Co jsou a co nejsou naše národní zájmy

Na téma našich národních zájmů jsem psal již v minulosti, proto se nyní omezím jen na stručné konstatování, že do oblasti našich národních zájmů:

• vnějších patří naše přeřazení v žebříčku mezinárodní dělby práce opět kupředu , opětovné nabytí části ztracené suverenity, zachování vlastní měny a území, posílení naší pozice na mezinárodní scéně, naše orientace na spolupráci s dalšími zeměmi s cílem zajistit si společně naši obranyschopnost, prosadit se v zahraniční politice a obnovit naše exportní odbytiště;
• vnitřních pak patří změna naší ústavy a legislativy, provedení systémových změn v jednotlivých oblastech našeho života a činnosti vč. justice, rekonstrukce a restrukturalizace naší ekonomiky, zajištění bezpečnosti našich občanů uvnitř našeho státu, obnova budování sociálního státu, školství, kultury atd.

Ve stručnosti řečeno tedy „postavit náš stát zpět na nohy“.

Je přitom zřejmé, že to znamená usilovat o pravý opak toho, oč usilují skuteční majitelé EU v zákulisí. Naše národní zájmy jsou tedy v diametrálním protikladu se zájmy EU, osob a nadnárodních korporacích stojících za EU.

Základním předpokladem pro úspěšné prosazování našich národních zájmů je tedy náš odchod z EU, stejně tak i z NATO, jež je s EU smluvně provázáno.  

K tomu budeme muset nalézt vhodný způsob našeho oddlužení, pokud by to nebylo možné v rámci uvedení agendy GESARA do praxe. Např. výměnou cizích věřitelů za věřitele domácí s využitím úspor občanů zhodnocovaných v solidně zúročeném „fondu obnovy státu“ či s využitím volnoměnových rezerv u ČNB.

Našimi národními zájmy není naopak vše to, co souvisí s likvidací naší suverenity, se ztrátou našeho území a měny, s likvidací našeho národa, s odebráním našeho majetku, s naší islamizací a se zájmy nadnárodních korporací a finančních institucí, v jejichž zájmu EU pracuje. Patří sem též i všechny obdobné cizí zájmy bez ohledu na to, zda patří ke světovým globalistům či do Deep-state..

Jinými slovy naše národní zájmy prosazují patrioté, cizí zájmy prosazují naopak lidé dosazení globalisty příp. Deep-state do určitých pozic pro svoji submisivnost, často nedostatečné schopnosti či vydíratelnost, kteří pracují v roli koloniálních úředníků jako plniči cizích pokynů a instrukcí v ČR. Jejich zájmy jsou logicky v antagonistickém rozporu se zájmy většiny našich občanů, ať si je již naši občané v plné míře uvědomují či nikoliv. Jeden z příkladů z poslední doby, kdy tito lidé nerespektují ani rozhodnutí našich soudů opřená o zbytek české legislativy, přikládám

https://cz24.news/skandal-u-vojtecha-pokracuje-urednici-priznavaji-ze-jsou-k-vydavani-nezakonnych-opatreni-nuceni-shora/ .

Postupují totiž podle cizích zadání a podle toho to též u nás vypadá.

Takže zatímco pro náš stát a většinu jeho obyvatel je naše členství v EU katastrofou, pro tyto koloniální úředníky je to skutečně požehnáním. Vesměs by se totiž jinde neuplatnili. Nemají často potřebné znalosti a zkušenosti, nemají potřebnou invenci ani tvořivost a iniciativu. Taky k čemu, byly by jim v jejich postavení jen na překážku. Podobné je tomu i v případě americké státní administrativy po ukončení jejich zahraniční politiky Pax americana. Její příslušníci budou nadbyteční, bojují tedy o zachování svých mocenských a pracovních pozic a výhod. Nikoliv za zájmy státu.

Z tohoto pohledu je též třeba pohlížet na naši účast v EU, kdy jsme v průběhu 30 let ztratili téměř vše, na co pracovaly a zač bojovaly naše předchozí generace.

Je proto nezbytně nutné jednoznačně odmítnout veškeré pokusy namluvit nám, jak naše účast v EU je pro nás prospěšná a užitečná. To se týká pouze oněch koloniálních úředníků, nikoliv nás v roli kolonizovaného obyvatelstva. Naše národní zájmy tedy logicky hájí patrioté, nikoliv koloniální úředníci, byť jsou rovněž tuzemského původu.  

3. Jak je to s obhajobou českých národních zájmů našimi poslanci a senátory

Stačí se podívat na žebříček priorit nahlédnutím do naší ústavy, kdy námi zvolení poslanci a senátoři odhlasovali nadřazenost eurounijních zákonů a vyhlášek našemu právu.  A alespoň trochu zapřemýšlet, jak v takovém případě mohou následně naši poslanci a senátoři hájit české národní zájmy, když si to předem sami změnou naší ústavy zapověděli. 

Podle všeho něco takového v ústavě dodnes nemají ani Slováci ani např. Maďaři či Poláci, kdy v Polsku o nadřazenosti toho kterého práva má rozhodovat v těchto dnech polský soud.

Důvod, proč nás takto poslanci právě před volbami do sněmovny balamutí řečmi o hájení českých národních zájmů, je zřejmý. Je před volbami. Mnozí z nich přitom chtějí z důvodu osobního prospěchu v EU zůstat, což je zřejmý rozpor s tím, o čem hovoří před volbami.  Avšak „slibem nezarmoutíš“. To, že snad už konečně tím naštvou naše občany – voliče, si zatím příliš nepřipouštějí.  Ještě tentokrát jim to asi vydrží.

Pravdou ale je, že značné části našich spoluobčanů dosud postačovalo ke spokojenosti tlačit košík plný často nekvalitních a předražených potravin ze supermarketu, pravidelná možnost návštěvy hospod a fotbalových stadionů a zahraniční dovolená. Většina z těchto lidí nechápe, že bez ohledu na jejich proočkovanost jim toto zanedlouho skončí, pokud budeme nadále směřovat do Nového světového řádu (NWO). Jednak cílem globalistů je omezit mobilitu lidí, jednak na to zanedlouho nebudou mít občané peníze s ohledem na plánovaný nárůst energií, benzinu a zboží všeho druhu vč. potravin a dalších základních životních potřeb. Cílem plánovačů NWO je depopulace obyvatelstva na planetě, snížení jeho mobility a nabytí majetku všech, vč. majetku těch přeživších. Proto musí obyvatelstvo nejprve řádně zadlužit.

Mnozí občané stále nejsou informovaní a spolu s domů dovezenými potravinami pak místo shánění informací konzumují propagandu ČT. Je to nakonec pro ně zdánlivě pohodlnější. Do doby, než se něco zvrtne, k čemuž je tato doba více než náchylná.

Do jaké míry si to naši spoluobčané již začali uvědomovat, ukáží říjnové sněmovní volby.

Průběžně na problémy související s naší účastí v EU upozorňuje poslanci SPD R. Fiala, příp. pak Mgr. Kobza. Poslední článek R. Fialy na toto téma přikládám.

Pláč je to sice dobrý, je to ale především pláč nad následky dřívějšího zásadně chybného hlasování poslanců při změně ústavy. Příčinou současného stavu, a to nejen v našem zemědělství,í bylo přece hlasování poslanců pro nadřazení eurounijních zákonů české legislativě. A nad tím je třeba v prvé řadě naříkat. Právě z tohoto hlasování bylo zřejmé, koho a co poslanci (a senátoři) ve své minimálně 3/5 většině v obou komorách českého parlamentu zastupují, když takovou změnu ústavy odhlasovali. Tedy hlasovali za cizí zájmy, nikoliv za zájmy našich občanů, tedy proti českým národním zájmům, a to s dlouhodobými důsledky.

Za stávajícího stavu věci usilovat o navyšování naší potravinové soběstačnosti zákonem upravujícím navyšování povinného podílu českých výrobků na pultech cizích supermarketů u nás je tedy velmi problematické, a to přinejmenším z těchto důvodů:

a) nestačí mít pouze zemědělskou prvovýrobu, zatímco zpracovatelský průmysl, příp. obalový průmysl a obchodní řetězce jsou v cizích rukách. Máme-li obnovovat skutečnou potravinovou soběstačnost, musíme vrátit celý dodavatelský řetězec od zemědělské prvovýroby přes zpracovatelský průmysl až na pult obchodů do českých rukou (jinak může dojít ve zpracovatelském průmyslu např. k záměně našich kvalitních surovin za cizí šmejd, který se pak octne na pultech u nás pod hlavičkou českých potravin apod.).  Nemusíme mít hned vysoký podíl českých potravin ve všech obchodních řetězcích, je však třeba někde začít, třeba ve spolupráci s COOPem. Další síť velkoprodejen by mohl zřídit stát např. odkupem takové sítě v případě odchodu některého zahraničního provozovatele takové sítě z ČR apod. Stanovení kvót či podílů na české potraviny v prodejnách formou zákonné normy to tedy nevyřeší;

b) EU se hned postavila jednoznačně proti těmto snahám (o naši opětovnou emancipaci), čímž přesně potvrdila shora uvedená fakta. Není to přece v zájmu velkých cizích firem, jejichž zájmy EU prosazuje. A v případě potřeby si může EU u nás i dupnout, vždyť jí to naši poslanci a senátoři svým dřívějším hlasováním sami umožnili.

Nelze rozumně očekávat, že v případě našich snah o rekonstrukci a restrukturalizaci naší ekonomiky, zejména pak průmyslu to bude jiné, lepší.  Ta byla kompletně změněna na servisní dílnu pro kolonizátory, výroba českých výrobků byla značně zdecimována. Její obnova bude tedy nutně na úkor služeb pro kolonizátory. Znamenalo by to tedy postavit se opět na vlastní nohy. Tohle přece kolonizátoři nikdy nepřipustí, pokud k tomu budou mít potřebné páky. Tou hlavní je naše členství v EU. Těmi dalšími je uměle vytvořená naše závislost na zahraničí, kterou se začínáme snažit odstranit. Zatím v oblasti potravin, nutné to bude i v dalších oblastech, mimo jiné i v oblasti finanční. A k dovršení všeho i v oblasti legislativní.

4. Které z politických subjektů na naší politické scéně jsou vlastně pro vystoupení z EU a co pro to dělají

Z politických subjektů, jež se účastní říjnových voleb do sněmovny PČR, jsou pro vystoupení z EU tyto subjekty:

• Volný blok
• SPD (avšak s výmluvou na referendum, které nebude schopná prosadit)
• Pravý blok (P. Cibulka)
• Aliance národních sil (ANS);
• Trikolóra
• Prameny
• Senioři 21 (avšak s odkazem na referendum, které nebudou schopni prosadit)
• URZA.CZ
• KSČM (avšak s odkazem na referendum, které nebudou schopni prosadit)
• Otevřeme Česko normálnímu životu (s odkazem na referendum, jež neprosadí)
• Moravané (s odkazem na referendum, jež neprosadí).

Některé další politické subjekty neuvádím, neboť odpovědi na předvolební anketní otázky do uzávěrky nedaly, příp. proto, že jsou na společné kandidátce s některou z uvedených stran. Další pak pro vystoupení z EU nejsou (SPOLU, Piráti-STAN, ANO).

Položme si v této souvislosti otázku, co pro vystoupení z EU jednotlivé subjekty dělají, přičemž nemám na mysli jejich pokřik ani jejich stesky. Mám na mysli to, co dělají tyto subjekty pro to, aby našim spoluobčanům systematicky vysvětlovaly nejen prodělečnost a celkovou škodlivost naší účasti v EU, nýbrž i to, co chtějí dělat po odchodu z EU. V oblasti zahraniční politiky a obrany, v oblasti tuzemské politiky,ekonomiky, obnovy sociální společnosti atd. Ojedinělé výkřiky a nářky či hrdinné postoje jednotlivých subjektů před volbami nic neřeší. Jde totiž především o pochopení a podporu takového kroku ze strany našich občanů. Zdá se totiž, že hodně našich spoluobčanů zatím o vystoupení z EU neusiluje, neboť o celé záležitosti nic neví. Nejsou tak dostatečně seznámeni ani s faktickou situací našeho státu ani s přínosy plynoucími z našeho odchodu z EU a z obnovení práce na nás samé místo na cizí subjekty.  Bez odchodu z EU většinu ozdravných procesů v našem státě a ekonomice nebudeme totiž moci vůbec nastartovat.

5. Jak si stojíme v porovnání s dalšími zeměmi V4

Další členové EU ze zemí V4 jsou na tom o něco lépe než my. Jak z hlediska menších ekonomických ztrát z titulu jejich členství v EU, tak i z hlediska textů ústavy jednotlivých zemí, kde nadřazenost eurounijních zákonů své legislativě ve svých ústavách dosud nemají. Proto se teď např. Polsko přetahuje s EU o to, čí zákonné normy mají přednost. Zda ty polské nebo ty unijní.

Na rozdíl od nich, v ČR jsme díky našim voleným zástupcům dnes v pasti, kterou vytvořili bez našeho souhlasu již dříve právě námi volení zástupci ve sněmovně a v senátu sami.  Ti nadřazenost eurounijního práva naší legislativě odsouhlasili a nechali začlenit do naší ústavy, a to bez našeho vědomí a mandátu.

Dnes tedy nestačí kritika několika málo poslanců (vesměs SPD – R. Fialy, Mgr. Kobzy či. T. Okamury), je zapotřebí nastolit otázku českých národních zájmů a jejich formulace na pořad jednání sněmovny. Již z pouhého hlasování o zařazení takového bodu na pořad jednání sněmovny bude patrné, kdo z poslanců a stran hájí české národní zájmy a kdo ne.

Má-li dojít v tomto směru k nápravě a tedy k vytvoření možnosti prosazování a hájení českých národních zájmů, je nezbytné k tomu vytvořit potřebné předpoklady.

Možnosti k tomu vedoucí jsou v zásadě dvě:

• změna ústavy s vypuštěním ustanovení ohledně nadřazenosti cizího práva nad českým právem nebo
• přímo vystoupení z Evropské unie. (je přitom třeba poučit se z příkladu V. Británie a konečně přestat přitom s odkazem na referendum, zvláště pak při existenci senátu a rozložením sil v něm. Odkazování na referendum je čirý alibismus a je již nejvyšší čas s ním skončit).  Pak to ovšem znamená vystoupení z EU postavit jako jeden z programových pilířů do voleb a snažit se pro něj získat širokou podporu i dalších subjektů, které se do sněmovny nemají šanci dostat. Volby jsou více než referendum.

Jenže málo subjektů na naší politické scéně umí být jednoznačných a ve své politice konzistentních. Pak se nedivme tomu, že 40 % voličů nechodí u nás ke sněmovním volbám (v případě dalších voleb je to ještě daleko více).  

Samotné „hořekování nad rozlitým mlékem“ nic nevyřeší, je třeba začít jednat. Je k tomu nejvyšší čas.

6. Co dodat na závěr

Tedy minimálně toto:

• EU je nástroj globalistů, s jehož pomocí mají být zlikvidovány národní státy v Evropě, jejich obyvatelstvo smícháno s migranty z 3. zemí, souběžně s tím má být postupně snižován počet příslušníků bílé rasy (1. fáze depopulace), má být omezována evropská ekonomika (viz Green Deal), následně provedena přeměna EU v evropský islámský chálifát  Dále dokončení očkování obyvatel a jejich úplné zbavení majetku proti příslibu jejich oddlužení (Great Reset). Pak již následuje vstup zbytku přeživších (cca 500 mil. zotročených lidí spolu s určitým počtem úředníků, vojáků a policistů a samozřejmě se špičkou mocenské pyramidy NWO do Nového světového řádu. Další setrvání v EU znamená tedy pro ČR a naše občany doslova zkázu.
• Oproti tomu stojí alternativa spočívající v podpoře národních států a jejich národů, klasické rodiny, v jednorázovém oddlužení všech lidí bez podmínek (Jubileum jako součást agendy GESARA), obnovy sociálního státu atd., tedy v zásadním odklonu od agendy NWO s podporou vzájemně výhodné mírové spolupráce s dalšími zeměmi (a planetami).  Tato alternativa znamená život, a to dokonce na kvalitativně vyšší úrovni než jsme zažili dosud, kdy pracujeme na jiné, kdy zažíváme ústrky a šikanu od státu a nespravedlnost od justice.
• Je na nás, abychom si vybrali mezi smrtí či zotročením na straně jedné a mezi spokojeným a mírovým životem na straně druhé.
• zatím jsme si prostřednictvím našich poslanců, senátorů a vlád vybrali tu první z obou variant. O formě a průběhu někdejšího referenda ke vstupu ČR (ale i dalších zemí) do EU netřeba se rozepisovat. Nevíme, jaké byly skutečné výsledky referenda, pravdou ale je, že hodně našich občanů se nechalo tehdy mainstreamovou propagandou a pohádkou o portugalském rybáři a řeckém kavárníkovi zmanipulovat Tak krátkou paměť snad ještě nemáme, abychom si na to vzpomněli. (Mimochodem, oba jmenovaní pak dopadli špatně a většině z nás se to děje stále více rovněž);
• po našem vstupu do EU prostřednictvím postupných změn formou „salámové metody“ se postupně stále více lidí dostává k poznání, oč ve skutečnosti v mezinárodní organizaci pod názvem EU jde.  V této souvislosti je nutné připomenout, že:
• Unie nemůže mít více kompetencí než ty, které jí členské země samy odevzdají a kterých se tak samy vzdají. O tom rozhodují poslanci a senátoři v jednotlivých členských zemích EU. Námi volení zástupci to nezvládli a odevzdali prakticky vše, co hrdlo Bruselu ráčilo, a to bez mandátu nás, voličů. Ne tak ve všech ostatních členských zemích EU.
• Členské státy EU nemohou mít nadále ty kompetence, které odevzdají EU. Nelze tedy mít obojí a je nejvyšší čas na to, aby toto bylo vysvětleno i našich občanům. S odevzdanými kompetencemi se snižuje i naše suverenita, o níž přitom často a rádi hovoří někteří poslanci, když hovoří o obavě z její ztráty ve vztahu k Ruské federaci, zatímco většinu z ní již sami dávno rozdali či prohospodařili ve vztahu k Bruselu.
• EU nemá sama žádné peníze. Dotace posílá zpět členským zemím pouze z těch peněz, které od nich předtím sama dostane v podobě odvodů. V současné době jsme se stali již čistým plátcem do EU, tzn.  že naše odvody do Bruselu jsou již vyšší než naše dotace z Bruselu, a to i bez započítání nezdaněných stamiliard korun každoročně odtékajících z práce našich lidí cizím firmám do zahraničí. (O podmíněné účelovosti výplaty dotací, často nesmyslné, leč vždy ještě podmíněné naší další finanční spoluúčastí snad raději pomlčím).

Krom toho bude chtít EU nově začít vybírat v členských zemích pro sebe zvláštní daně (aby tak měla také nějaké „vlastní“ peníze).

• EU se blíží ke svému krachu, ať již neschopností úředníků na vedoucích místech této mezinárodní organizace či záměrně. Krom svých astronomických nákladů na vlastní činnost a správu je hlavním problémem její chybná hospodářská a dotační politika, zavedení EURa pro většinu zemí, které k tomu neměly a dosud nemají způsobilou ekonomiku (což se týká i ČR) a převedení celého projektu na projekt výsostně mocensko-politický a pro členské země a jejich národy cíleně likvidační. Financování přísunu a zaopatření migrantů tomu již dává tu pověstnou korunu).
• Snahy některých našich občanů o přechod na EURo v této situaci a krom toho v době, kdy přichází nový světový finanční systém, jsou pak zcela nesmyslné.

S ohledem na uvedená fakta, jakož i na přicházející novou agendu GESARA a s ní nastupující nový světový finanční systém, je třeba připravit se na rozpad Evropské unie. Otázkou přitom je, zda chceme jako ČR:

• v roli posledního v Bruselu zhasínat, což nás kromě jiných pohrom ještě zpozdí v přechodu zpět k obnově našeho státu (budeme-li volit alternativní řešení oproti NWO), nebo
•  co nejdříve EU opustit a přejít v souvislosti s blížící se systémovou změnou na obnovu našeho státu, jeho hospodářství, sociálního státu, školství, kultury a dalších oborů. A ušetřit si tak i některé pohromy, které do kolapsu EU lze ještě očekávat.  Toto řešení má i tu výhodu, že nám umožní zaujmout lepší místo v mezinárodní dělbě práce a dostat se rychleji na některé odbytové trhy před naší konkurencí.

Shrnutí

Chceme-li tedy obnovovat naši soběstačnost (a to i v širším slova smyslu) rozhodnutí pro rychlejší z obou uvedených řešení nelze odkládat. Tu soběstačnost budeme totiž zanedlouho opravdu hodně potřebovat. Je třeba jen se dívat trochu dopředu a některé záležitosti a jevy v okolním světě s předstihem domýšlet. Na tento krok je třeba též začít systematicky připravovat i naše spoluobčany, a to jak z hlediska objasňování důvodů takového kroku, tak i z hlediska dalších záměrů po odchodu z EU a jeho přínosu pro naše občany.

Jde totiž o velmi závažnou věc, nikoliv jen o sbírání předvolebních bodů u voličů, jak se u nás bohužel stalo častým zvykem. Je to v našem národním zájmu.

sdílet na