nezařazené

Optimalizace administrativních pracovníků

Jak Stalin určil optimální stav administrativních pracovníků lidového komisariátu.

Ve vypjatých dnech října 1941 byla v kanceláři Stalina diskutována otázka prudkého nárůstu výroby vojenské techniky.

Alexandr Illarionovič Efremov, lidový komisař průmyslu pro výrobu obráběcích strojů, když podával zprávu o situaci v tomto odvětví, požádal o svolení zvýšit počet administrativních pracovníků lidového komisariátu na 800 lidí.

Po zapálení dýmky se Josif Vissarionovič zeptal lidového komisaře:

– Soudruhu Efremove, znáte kupce Bugrova? Víte o něm něco?

– Ne, soudruhu Staline.

– Řeknu vám o něm. Nikolaj Bugrov byl kupec z rodiny starověrců. Vlastnil mechanické parní mlýny a byl podnikatelem celoruského měřítka. Na Volze mu patřily všechny mlýny. Měl obrovskou říční flotilu a mnohamilionový obrat. Kvůli spravedlnosti stojí za to říci, že v myšlenkách na záchranu duše daroval Bugrov 10 milionů rublů na dobré skutky. Představte si teď, jaké peníze obhospodařoval. Co si myslíte, soudruhu Efremove, kolik lidí pracovalo v jeho kanceláři?

Bez čekání na odpověď nejvyšší velitel řekl:

– Pekárenskou říši Bugrova řídil on sám a poctivý účetní, kterému pronajal zařízený byt a zaplatil 30 000 rublů ročně. Třetí byl úředník z rodiny. To je celý administrativní štáb velkoobchodníka Bugrova.

– Soudruhu Efremove, zkuste se z jeho příkladu poučit, jak efektivně řídit vám svěřený lidový komisariát

Efremov už do konce války nepromluvil o zvýšení počtu zaměstnanců.

https://bit.ly/3zlnXX2

sdílet na

1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Michal47
18. 9. 2021 13:26
Ohodnotit příspěvek :
     

Josif Visarionovič Stalin byl jedním z politických velikánů 20. století, věrný následovník učení Vladimíra Iljiče Lenina a důsledně se řídil po celý život marxismem-leninismem a proletářským internacionalismem. Za jeho vedení se stal SSSR velmocí, která byla schopna porazit a zničit ten odporný hnědý mor fašismu v jeho berlínském brlohu. Po jeho zavraždění v r. 1953 renegátskou klikou chruščova to šlo s SSSR s kopce a skončilo kontrarevolučním rozpadem v r. 1991. Správnou kádrovou politikou uměla VKSb udržet disciplínu vedoucích kádrů, která za “vlády” chruščovců se ze sovětské společnosti úplně vytratila.