Julian Fisher: Západ se hádá, zda obchodovat s Ruskem. Neuvědomuje si, že nemá na výběr
Názor Juliana Fishera (Russia Today)
Podle toho, koho se ptáte, je rozsáhlý plynovod “Nord Stream 2” buď příležitostí na hospodářský růst, nebo zhoubným pokusem Ruska podkopat EU. Nyní, když se projekt blíží ke konci, je zřejmé, že politizace ještě neskončila, konstatuje politický analytik Julian Fisher.
Německý ministr zahraničí Heiko Maas byl jedním z nejvýznamnějších zastáncem plynovodu podporovaného Moskvou. Už počátkem tohoto měsíce varoval před možnými náklady a zbytečných pokusů o odříznutí Ruska od hospodářského partnerství, přičemž uvedl, že takový přístup by byl “nesprávný a nebezpečný”.
Nord Stream II, vlajkový projekt energetiky v zemi, byl cílem dlouhodobých sankcí ze strany USA.
V květnu však Washington uvedl, že se vzdá omezení uvalených na mnohé firmy zapojené do kladení plynovodu.
Toto rozhodnutí však může být brzy zrušeno po nedávném pozměňovacím návrhu, který proběhl ve Sněmovně reprezentantů a který se snaží přimět USA, aby blokovaly plynovod. Politici budou mít své vlastní důvody, ale není jasné, kam se dostává závazek k volnému obchodu.
Ruský plyn na výbušném trhu
Nord Stream II je plynovod na zemní plyn, který spojuje ropná pole v Rusku, v zemi s největšími zásobami zemního plynu na světě, se západní Evropou, regionem s relativním nedostatkem zdrojů, ale s vysokou poptávkou po energii. Po dokončení bude patřit k nejdelším na světě, bude ležet pod Baltským mořem a vyústí na povrch v Německu.
V roce 2019 tvořil zemní plyn druhý největší zdroj energie v EU, z čehož 41% pocházelo z Ruska, což je více než z kterékoli jiné země.
Zatímco Rusko může mít největší rezervy, USA jsou zemí, která produkuje nejvíce zemního plynu, a plynovody Moskvy do Evropy jsou v přímé konkurenci s americkým vývozem zemního plynu (LNG) vyrobeného v USA a zkapalněného na přepravu napříč USA a Atlantikem.
EU tedy dováží od roku 2016 i LNG vyráběný v USA, aby diverzifikovala své dodávky, a podle Evropské komise od roku 2016 do roku 2020 dorazilo do Evropy celkem 24 miliard kubických metrů.
Nord Stream 2 AG tvrdí, že společnost Nord Stream II, která začíná v petrohradském regionu a končí na severovýchodě Německa, má potenciál přepravit 55 miliard krychlových metrů plynu ročně.
To je více než devítinásobek ročního průměru amerického LNG dováženého do EU během tohoto čtyřletého období.
Kapacita plynovodu, jakož i to, jak blízko jsou ruské rezervy k Evropě, z něj dělají vysoce konkurenceschopného dodavatele. EU se může rozhodnout z politických, ekonomických nebo energetických důvodů diverzifikovat svůj obchod s ostatními partnery, ale bylo by obtížné ospravedlnit její úplné obrácení zády k Rusku.
Má EU na výběr?
Američtí a někteří evropští vůdci požadovali pozastavení plynovodu Nord Stream II a uvalení sankcí na různé subjekty spojené s projektem z mnoha politických důvodů. Údajná otrava a uvěznění opozičního představitele Alexeje Navalného a odstávka za hranicemi s Ukrajinou byly navrženy jako důvod ke zrušení projektu v hodnotě několika miliard dolarů.
Zdá se, že cílem vynucení ústupu z programu Nord Stream II na poslední chvíli by bylo vytvořit ztrátu pro investory, aby se odradila budoucí podpora pro podniky vedené Ruskem a donutilo Rusko znovu se zavázat Ukrajině jako tranzitnímu bodu pro zemní plyn.
Kyjev v současnosti tvrdí, že může přijít o miliardy na poplatcích za tranzit, protože ropovod bude obcházet ukrajinské hranice. Odstoupení by EU rovněž přivedlo k dalším zdrojům, o kterých si kritici pravděpodobně myslí, že jsou to zejména americký LNG, ale i obnovitelné zdroje energie v rámci Zelené nové dohody EU.
Pokud jde o zásoby zemního plynu, Rusko má oproti jiným zemím významnou konkurenční výhodu. Uzavření západoevropských trhů před ruským plynem by nemělo vážný dopad na ruskou ekonomiku, ale efektivně by završilo jeho přemístění do Asie.
Status Ukrajiny jako tranzitního bodu však zdaleka není zaručen. Plynovod TurkStream, který začal svou činnost v lednu 2020 a vede přes Černé moře, zásobuje Turecko a Bulharsko s možnými rozšířeními až do střední Evropy prostřednictvím navrhovaného ropovodu Tesla.
Zvítězí geopolitika?
Evropa je však zatím z hlediska své energie stále závislá od ropy a zemního plynu. Kromě toho má domácí výroba zemního plynu v EU poklesnout v následujících 12 letech o 43%, což bude muset být kompenzováno přechodem na vnější zdroje.
Nyní, když se první část plynovodu připravuje na zahájení čerpání plynu do západní Evropy, je zřejmé, že výzvy pro jeho příznivce ani zdaleka nejsou vyřešeny. Uvidí se, zda budou povoleny geopolitické motivy, které brání volnému obchodu.
Existuje samozřejmě argument, že budování pevných obchodních vazeb pomáhá zaručit mír na kontinentu. Abychom toho však mohli dosáhnout, západní politici by nejdříve museli souhlasit s tím, aby se s Ruskem zacházelo jako s rovnocenným.
Julian Fisher, politický analytik pro Russian Public Affairs Committee (Ru-PAC, Ruský výbor pro veřejné otázky). Píše o vztazích mezi Ruskem a USA, americké zahraniční politice a národní bezpečnosti.
https://bit.ly/3kCp9Sx