Švédsko….ode zdi ke zdi…..

Skupiny mladíků v pondělí večer v Göteborgu a několika dalších švédských městech podpálily nebo jinak poničily desítky aut…..organizovaně, současně. A po policistech, mladíci – jistě rodilí Švédové, házeli kameny.
Vypadá to, že testovali připravenost a rychlost švédských silových složek.

 

Ale vlastně o tom nechci psát, píšou o tom na každém webu.

Ten Göteborg mě přivedl na myšlenku, že Švédové musí trpět sebemrskačstvím jako Němci, když dovolili
udělat ze Švédska testovací polygon multikulturalismu.

Proč Göteborg? …… Zrovna v Göteborgu, ve škole pro „obtížné“ teenagery v Streterede (předměstí Göteborgu),
tak tam, při ukončení školy, byli všichni absolventi posledních ročníků sterilizováni. Dívky pak musely pracovat
v hospodářství, mladí muži vykonávali zemědělskou práci. Všichni byli sterilizováni, aby neměli potomky.
Oni byli vnímáni jako lidé morálně nevyvinutí, a proto představovali nebezpečí pro společnost.
Ale začnu od začátku.

“Příběhy ze švédské historie”

Ve 30. – 40. letech minulého století byl ve Švédsku založen základ „domu pro lid“.
Toto slovo – dům pro národ-lid (ve švédštině je to slovo Folkhemmet) – uvedl do oběhu premiér Švédska, sociální demokrat Per Albin Hansson.
V 28. roce řekl, že celá švédská společnost by se měla stát společným domovem, kde neexistují žádná privilegia,kde vládne solidarita a soucit.
A myšlenka začala být realizována.
Ale v domě, kde se všichni mají dobře, kde všechno je „světlé a krásné“, kde žijí zdraví a šťastní lidé, tak v tomto domě nebyl dostatek prostoru pro každého.

Architekti domu se chtěli zbavit zátěže – těch, kteří do nádherného obrazu nezapadali.
Parlamentem byly přijaty zákony o sterilizaci, jejichž účelem bylo:
vzít možnost  nezdravým lidem – mentálně postižení, alkoholici, nebo jednoduše jednotlivci vedoucí
anti-sociální způsob života – prodlužovat svůj rod.

Sterilizace je chirurgická operace, která trvale zbavuje muže nebo ženu příležitosti mít děti. Je to nezvratné.
Jak zdůraznili obhájci tohoto opatření, přeruší se přenos škodlivých genů, dědičných odchylek a nemocí.
Aplikováno to bylo v mnoha zemích.
Zvláštní zákony o sterilizaci však fungovaly pouze v USA, Německu, ve skandinávských zemích a také v kulturně blízkém Islandu a Estonsku.
A krátce v jednom kantonu ve Švýcarsku.

Státní intervence do proceseů plodnosti s cílem zlepšit kvalitu populace nebo, jak se říká “lidský materiál”
– to je americký vynález.
S pomocí otevřeně rasistických, hospodářských a zdravotních argumentů byly přijaty v několika státech USA
zákony o nucené sterilizaci, poprvé – ve státě Indiana v roce 1907.
Nucené sterilizaci byli podrobeni – mentálně postižení, některé kategorie zločinců a osob, které z jiných
důvodů byli uznáni jako nežádoucí pro rozmnožování vlastního druhu.
Současně se začne šířit tento biologický pohled na člověka na severu Evropy.
Ale v každém případě ve Skandinávii byli z této myšlenky zvláště nadšeni.
Nejnovější úspěchy v kultivaci rostlin a chovu zvířat zde byly snadno použitelné pro lidskou společnost.
Co se týká dědičnosti, mysleli na všechno:
náchylnost k násilí a trestných činů, samozřejmě duševní zaostalost, ale také nedostatek spořivosti
a predispozice k nezřízenému životu a tuláctví.
Skandinávští vědci otevřeli cestu pro nové strašné zákony o sterilizaci v situaci, kdy znalosti o lidské genetice
byly nedostatečné.
Je zajímavé, že přijetí těchto zákonů se konalo ve Skandinávii v plném konsensu.

Navíc se tyto zákony staly nedílnou součástí sociálních demokratů v pojmech sociálního státu.
Společnost musí být organizována racionálně a tyto zákony budou ku prospěchu všem.
Ze Skandinávských zemí bylo Dánsko první, kdo přijal zákon o sterilizaci (to bylo v roce 1929).
Švédsko však bylo vpředu  jinými způsoby:
Komunita genetiků zde byla nejpočetnější,  první genetická společnost se objevila ve Švédsku v roce 1910 a
o rok dříve – Společnost rasové hygieny.
V roce 1922 byl ve Švédském království otevřen první ve světě Státní ústav rasové hygieny.
Myšlenka, že je nejen možné, ale i nutné zachovat a rozvíjet čistotu švédské rasy, byla přirozená a sdílená většinou.
Krok  – zbavit se „špatných lidských vzorků“ – byl proveden ve Švédsku již v roce 1922, kdy Riksdag obdržel
návrh na zavedení zákona o nucené sterilizaci mentálně retardovaných.

Psychiatr Alfred Petren: pro společnost je velmi nákladná obsluha potomků mentálně retardovaných lidí. Mimochodem se ukázalo, že Petren navrhoval, aby byly zabity „idiotové“ děti, ale vážnou překážkou bylo to, že tito bezmocní tvorové mají rodiče, kteří je milují.

Byl proveden radikální screening vysoce nezpůsobilých jedinců, na kterých mohou být prováděny sterilizace.
V tomto směru byla navržena silná legislativní opatření. ……Pokud se rozumné argumenty nevztahují na lidský materiál s nízkou hodnotou, musí se sterilizační operace provádět násilně.

První zákon o sterilizaci byl schválen švédským parlamentem v atmosféře úplné shody  a vstoupil v platnost
1. ledna 1935.
A o šest let později z iniciativy vlády Per Albina Hanssona, vstoupil v platnost další, pozměněný a rozšířený
zákon o sterilizaci.
Důsledek byl, že desetitisíce Švédů bylo zbaveno jejich přirozeného a základního práva – být rodiči, aby dali
svým dětem život.

Zákon o sterilizaci z 35. roku byl čistě povinný. A byl udělán proto, aby duševně nemocní lidé, kteří jsou nezpůsobilí, nemohli sami zodpovídat za své činy. S pomocí tohoto zákona bylo sterilizováno jen velmi málo lidí, protože se vztahoval pouze na klinické případy.
V roce 1941 byl zákon změněn, takže se v zásadě z něj stal zákon o dobrovolné sterilizaci.
Ale i zde mluvíme o nucené sterilizaci, lidé byli nuceni podepsat žádost o vlastní sterilizaci. A bylo mnoho argumentů, jak je přesvědčit.
….Pokud nechcete podepsat žádost, pak nedostanete výhody na dítě, sociální příplatek, odebereme vám dítě, nepropustíme  z nemocnice, nebude vám umožněno  jít na potrat, a to navzdory skutečnosti, že plod, který je ve vaší děloze je poškozen….

Od roku 1941 bylo ve Švédsku sterilizováno tisíc až dva tisíce lidí za rok. A většina z těchto operací byla před šedesátými lety provedena nátlakem v jedné nebo jiné formě..
Směrnice pocházející z lékařské rady Švédska byly v terénu, v institucích nebo internátních školách.
Tam byla učiněna konkrétní rozhodnutí = kdo se má sterilizovat.
Například školní lékař převzal iniciativu.
Škola hrála velkou roli při “prosívání lidí”, při určování toho, kdo je špatný a kdo je dobrý.
Žádosti ke sterilizaci byly poté zaslány na Lékařské oddělení. Úředníci se nikdy nesetkali s lidmi, kteří byli
nabízeni ke sterilizaci, zvažovali pouze tato prohlášení, žádosti a motivaci, a učinili konečné rozhodnutí.

Nejvíce populární motivace, pokud se týkala dívek, byla “sexuální nestálost”. To znamená, že v budoucnu může porodit děti, které bude muset podporovat stát. Například okresní lékař jako argument udává skutečnost, že vojenská jednotka není daleko od domova dívky. A to stačilo k tomu takovou dívku sterilizovat. Nebo dívka často mluví o mužích, nebo se často vyskytuje na tanečním parketu.
To vše mohlo být důvodem  pro sterilizaci.

Ve školách také byly prováděny testy na ověření duševních schopností. Pokud výsledek testů nebyl uspokojivý, nebylo potřeba prohlášení a podpis – byli nuceni podstoupit sterilizaci. Chlapci a děvčata byli proto ve velmi nebezpečné situaci:
pokud se během testu nemohli soustředit a odpovídali nevhodně, pak byly jejich vyhlídky velmi špatné.
Někdy nebylo dívkám ani řečeno, že budou sterilizovány. V některých internátních školách jim bylo řečeno,
že by měly postoupit operaci apendicitidy.
Byly prostě oklamány. A tento podvod byl povolen lékařským oddělením.
Pak  jako dospělí se divily, proč nemají děti.

Takže společnost pomocí sterilizačního práva se zbavovala mentálně postižených, epileptiků, alkoholiků a dalšího lidského „balastu“, a kromě toho i od lidí nepohodlných, neobvyklého chování, antisociální, kteří byli zvláště nebezpeční, protože byli považováni za velmi sexuálně aktivní.

„Motivací sterilizace byly i sociální aspekty. Nejen lidé, kteří jsou nemocní, nekompetentní, ale i lidé určitého chování, způsobu života a dokonce i určité kultury, mohli  být považováni za nežádoucí, aby rozmnožovali
svůj druh. Například cikáni se svou kulturou. Cikánská otázka byla v šedesátých letech velmi relevantní, byli vnímáni jako skupina, která se nemůže množit.“
(profesor Gunnar Broberg)

Pokud to shrneme a porovnáme švédské “úspěchy” v sterilizaci se zbytkem Evropy, musíme konstatovat,
že „švédský dům pro lidi“ zaujímá druhé místo hned po nacistickém Německu.
Během období od roku 1935 do roku 1975 ve Švédsku bylo sterilizováno 60 tisíc lidí, Norsku 40 tisíc, Dánsku 6 tisíc.

Tolik bylo učiněno v prosperující Skandinávii rozhodnutím státu a společnosti.
Každé zasahování do života člověka, s sebou také přináší zneužívání a libovůle.

(V roce 1998 byla vydána první odborná práce, která na tento příběh vrhá jasné světlo. Její autor Maya Runsis čerpala údaje v tajných archivech švédské lékařské instituce, což byl orgán, který dal zelenou sterilizaci lidí).

https://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=2103&artikel=6391182

sdílet na