Jak před 75 lety virus zahájil studenou válku
Jak před 75 lety virus zahájil studenou válku.
Bylo napsáno mnoho o tom, jak virus COVID-19 nenávratně mění svět a zdaleka ne k lepšímu.
V letopisech lidstva se však vyskytly případy, které jsou zcela bezprecedentní.
V těchto dnech jeden takový příběh s dalokosáhlými důsledky oslavil 75. výročí.
75 let projev Churchilla ve Fultonu. Málo známé pozadí.
Myslím, že v odpovědi na tuto otázku nebudou žádné neshody: existuje rozdíl v myšlenkách a činech člověka, který je ve zdravém nebo nemocném stavu? Samozřejmě že existuje. Stačí se na sebe podívat zvenčí a analyzovat svůj vlastní stav když je nám dobře a když jsme nemocní a vše bude jasné.
Věřím, že tento fenomén psychiky platí stejně pro každého člověka, ať už je to pastýř nebo ředitel, bankéř nebo policista, úředník nebo politik. Ve skutečnosti v tom není žádná velká záhada, protože vše je zřejmé a nevyžaduje žádné další vysvětlení, s výjimkou jedné věci: když je člověk nemocný, musí být léčen (někdy v izolaci) nebo být alespoň litován.
Přičemž to druhé není tak zřejmé jako první:
soucit často vede k opačnému efektu, protože někteří lidé mají opravdu rádi když je někdo lituje a nemoc se prodlužuje. Tento mechanismus, mimochodem, má často základ v dětství, takže dětští psychologové nedoporučují, aby rodiče během nemoci dítěte přehnaně projevovali lítost.
Jedna věc tedy zůstává nespornou – léčba.
K čemu směřuji? K tomu, že léčba je nástrojem k minimalizaci škod, které může pacient způsobil sobě a světu kolem sebe. Zároveň platí, že čím odpovědnější osoba je, tím více škody způsobí, když bude v indisponovaném stavu a nadále bude pokračovat ve svých činnostech.
A nyní to nejdůležitější: nemocní úředníci, vojáci a politici představují hlavní nebezpečí pro svět. Důsledky jejich rozhodnutí ve stavu nemoci jsou často fatální a vedou k nezvratným následkům, které mohou odstartovat dlouhodobou spirálu konfrontace, kterou je často nemožné zastavit.
Uvedu konkrétní a málo známý příklad z politiky, který už 75 let definuje vztah mezi SSSR (Rusko) a USA (Západ).
***
George Kennan (George Frost Kennan), chargé d’affaires Spojených států v Moskvě, je muž, jehož jméno si dnes málokdo pamatuje. Přičemž je zaslouženě považován za architekta studené války, jejíž začátek byl dán takzvaným „dlouhým telegramem“ o 19 stranách (8 tisíc slov), zaslaným ministerstvu zahraničí 22. února 1946 (tj. před 75 lety). Důležitost strategie navržené autorem nelze podceňovat: ovlivňovala vývoj americké doktríny na příštích 40 let.
Hlavní teze telegramu Kennana, který pracoval 13 let v Moskvě:
Z telegramu George Kennana:
- uvedl, že sovětské vedení na rozdíl od nacistického Německa prokazuje flexibilitu, pragmatismus, respektuje pouze sílu a vždy ustupuje jen před silnějším protivníkem;
- vyjádřil názor, že sovětské vedení vnímá Západ jako hlavního nepřítele a dělá vše pro to, aby zaselo nedůvěru mezi západními zeměmi a uvnitř nich – mezi stranami, sociálními skupinami atd.;
- předpovídal krizi při změně moci (Stalinova smrt) a krizi způsobenou změnou obrazu komunistické strany;
- varoval před organickou rozpínavostí sovětského vedení, zejména před jeho zájmem o země, které se osvobodily (nebo osvobozují) od koloniální závislosti;
- jako odpověď nabídl “mírové zadržování“ objektivně slabšího SSSR (prokázáním odhodlání použít sílu) a odpor proti jakýmkoli pokusům Sovětského svazu překročit stávající sféru vlivu;
- navrhl konstruktivně se postavit proti negativním a destruktivním myšlenkám sovětské propagandy;
- naléhal na řešení problémů americké společnosti a Západu jako celku, aby je SSSR nemohl použít k destabilizaci Spojených států a západní Evropy.
– SSSR nemůže trvale mírumilovně koexistovat se Západem;
– pokusy přesvědčit Moskvu nepřinesou úspěch, pokud za nimi nebude žádná síla;
– Sovětské vedení se nepoddá logice přesvědčování, poddá se pouze logice síly;
– pokud předvedete Moskvě sílu a připravenost ji používat, pak sílu sotva budete muset použít.
Jinými slovy, Kennan podrobně zdůvodnil nemožnost mírového soužití mezi Západem a Sovětským svazem a vyzval k přijetí opatření „neustálé demonstrace síly“ na zadržování „sovětské agrese“.
Vzhledem k tomu, že George Kennan požíval důvěru a autoritu v politických kruzích Washingtonu (nejen), jeho zpráva byla přijata se vší vážností a zahájila samotný mechanismus studené války, jehož plody stále sklízíme.
10 dní po „dlouhém telegramu“, 5. března 1946, na půdě Westminsterské univerzity ve Fultonu, státě Missouri v USA zazněl slavný „Fultonův projev“ Winstona Churchilla, který se stal signálem pro zahájení studené války mezi SSSR a Západem, a také představil termín „železná opona“.
To, co bývalý anglický předseda vlády ve Fultonu řekl, není žádným tajemstvím, ale to, co ho přímo či nepřímo inspirovalo a odkud čerpal, je jasné při srovnání těchto tezí:
-… je nutné najít vzájemné porozumění s Ruskem pod záštitou OSN a na základě vojenské síly anglicky mluvícího společenství;
-… Stará doktrína rovnováhy sil již není použitelná. Nemůžeme si dovolit – pokud je to v našich silách – jednat z pozice malé výhody, která přivádí do pokušení zapojit zkoušky sil.
Možná se ptáte, proč to zdlouhavé uvažování o zdraví?
Odpovídám: v době diktátu „dlouhého telegramu“ byl George Kennan nemocný chřipkou, trpěl vysokou teplotou a byl kvůli nemoci v „otrávené“ náladě.
Jak se říká, no comments, ale brzy poté, co se Kennan zbavil chřipky, začal tvrdit, že nevyzval k vojenské konfrontaci s Moskvou, přivítal by politiku deténte a spolupráci se SSSR, vysvětlil, že zastrašováním myslel politickou a ekonomickou činnost, nikoli vojenskou konfrontaci, atd.
Mnohem později dokonce ostře kritizoval Reaganovu strategii nárůstu zbrojení.
Kennan byl také proti vytvoření NATO.
Následně Kennan také věřil, že politika USA vůči postsovětskému Rusku byla špatná. Kritizoval tehdy fatální chybu “čtvrtého rozšíření NATO” v roce 1999, které podle jeho názoru dokázalo v postkomunistické éře oživit obraz vnějšího nepřítele Ruska a poškodit tak demokratizaci země.
Hned na začátku expanze předpověděl, že tato „strategická chyba epických rozměrů“ činí z nové studené války velmi reálný scénář možné „horké války“.
Věci však zašly příliš daleko: jeho telegram a následné rozpracování jeho myšlenek v něm zakomponovaných, ve skutečnosti diktované virem, po mnoho desetiletí začaly žít svůj vlastní život, odděleně od autora, bez možnosti vrátit historii zpět a bez ohledu na to, kdo a co si o tom dnes myslí …
A tak virus chřipky nevratně zmutoval ve virus studené války, proti kterému lidstvo nikdy nebylo schopno vymyslet vakcínu.
Speciálně pro РУССТРАТ (Institut mezinárodních politických a ekonomických strategií)