Macron překonal rekord pokrytectví: Rusko může za to, že Afrika nemá ráda Francii
Macron obvinil Rusko a Turecko z protifrancouzského sentimentu v Africe.
„Existuje strategie afrických vůdců, ale zejména zahraničních mocností, jako je Rusko nebo Turecko, které hrají na postkoloniální odpor,“ uvedl prezident Francie – země, která po mnoho let vykořisťuje velkou část Afriky a její obyvatelstvo.
Francouzský prezident Emmanuel Macron obvinil Rusko z vyhnání Francouzů z Afriky. Skandální prohlášení bylo učiněno v rozhovoru pro francouzské vydání Jeune Afrique.
V poslední době v Africe zesílily protifrancouzské nálady. Macron to však nepřičítá koloniální minulosti Francie, která držela významnou část černého kontinentu pod kontrolou, ale obviňuje Rusko.
Existuje strategie, kterou někdy provádějí afričtí vůdci, ale zejména zahraniční mocnosti, jako je Rusko nebo Turecko, které hrají na postkoloniální odpor, uvedl Macron.
Francouzské úřady dlouho ovládaly většinu západní a rovníkové Afriky, avšak i po rozpadu francouzské koloniální říše v polovině 20. století vliv Paříže na mnoho zemí přetrvává.
Po celá desetiletí byly francouzsko-africké vztahy „velmi institucionalizovány,“ uvedl Macron. Francouzský prezident zároveň poznamenal, že „postkoloniální odpor“, na který hrají někteří afričtí vůdci a cizí státy, má určitý vliv na politiku afrických úřadů.
Macron se zejména domnívá, že Rusko a Turecko mají určitý vliv na protifrancouzské nálady v regionu.
Ve svých obviněních zašel tak daleko, že řekl, že mnoho z těch, kteří křičí (o francouzském kolonialismu), kteří natáčejí videa a jsou přítomni ve francouzsky mluvících médiích, byli podplaceni Ruskem nebo Tureckem.
Francouzský vůdce samozřejmě neposkytuje žádné důkazy.
Další útok na Rusko je očividně spojen s otevřením logistického centra pro ruské námořnictvo v Súdánu.
(více o Súdánu zde: https://www.pokec24.cz/politika/rusko-vytvori-v-sudanu-vojenskou-zakladnu/)
Zdálo by se, co s tím má Macron a Francie společného?
Faktem je, že Afrika pro Francii byla donedávna téměř osobním lénem.
Například federace osmi francouzských koloniálních území v Africe existovala až do roku 1960:
Mauretánie, Senegal, Francouzský Súdán (nyní Mali), Francouzská Guinea (nyní Guinea), Pobřeží slonoviny, Horní Volta (nyní Burkina Faso), Dahomey (nyní Benin) a Niger.
Francie dobyla Alžírsko v roce 1830, Tunisko v roce 1881 a Maroko v roce 1912.
Netřeba dodávat, že koloniální politika Francie (stejně jako „osvícené“ Evropy obecně) se nevyznačovala filantropií a do značné míry vypadala jako genocida domorodého obyvatelstva.
Alžírsko hovoří o 1,5 milionu úmrtí po celou dobu francouzské přítomnosti (od roku 1830 do roku 1962).
Již více než 70 let “oslavuje” Alžírsko události z 8. května 1945 smutkem, kdy bylo koloniálními silami zabito asi 45 tisíc Alžířanů během protestů za nezávislost.
O postoji Francie k Africe svědčí také skutečnost, že podle informací které byly částečně odtajněny až v roce 2014, bylo provedeno sedmnáct! jaderných testů v saharské poušti v Alžírsku.
Například 13. února 1960 explodoval v atmosféře náboj o síle 70 kilotun (čtyři Hirošimy). Kromě Alžírska bylo znečištěno také Maroko, Mali, Mauretánie, Niger, Ghana a další země.
Při pohledu na výše uvedená fakta je upřímná touha afrických zemí po spolupráci s Ruskem, Čínou a dalšími státy zcela pochopitelná.
Francouzský vůdce ve svém dnešním prohlášení vyzval Afričany, aby „nebyli vězni minulosti“.
Další „světová demokracie“ se opět pilně snaží zapomenout na svou vlastní historii a vyžaduje to i od ostatních. Ale na místě těch ostatních, v tomto případě Afričanů, by si to každý měl dobře rozmyslet.
Další hysterie „evropských partnerů“ za účelem zakrytí jejich vlastní krvavé koloniální minulosti.