Jan Campbell: Doba němčiny v EU
Z dlouhodobého hlediska platí, že zdraví, štěstí a láska jsou to jediné, co nelze koupit.
Rodič – vychovatel, učitel a senátor Vystrčil by měl pít pouze to, co hlásá a vědět, že je-li dítě neoblomné a přeje-li si okamžitě získat to, po čem zatoužilo, nejlepším řešením není poskytnout mu to, ale ukázat mu prostředek, jehož prostřednictvím si může předmět svého chtění samo obstarat.
Protože senátorovi bylo rychle poskytnuto to, po čem zatoužil, ať již kýmkoli a z jakýchkoliv důvodů a příčin, Tchajwanské štěstí a láska ho minou bez povšimnutí. Po návratu ho čeká plný stůl, za kterým si bude moci číst kopii originálu, pokud je toho schopný, nebo v překladu to, co již spoluurčuje a bude ještě více určovat zahraniční politiku v české kotlině v příštích 15 letech.
Co mám na mysli? Odpověď: Strategie zahraniční politiky EU příštích 15 let.
Dožít se té doby můžeme pouze tehdy, bude-li počet výstředníků typu Vystrčil omezen na minimum, vládnoucí elity se budou řídit zjištěním Thomas Henry Huxley – Největší problémy nastanou člověku ve chvíli, kdy si může dělat, co chce, a přiznají, že přišla doba německého jazyka.
Dnes lze tvrdit, že armáda beranů, kterou vede lev bez skutečné znalosti cizího jazyka je silnější, než armáda lvů, kterou vede beran bez prověření znalosti diplomacie a jazyků.
Téma Strategie zahraniční politiky EU příštích 15 let je přímo spojeno s projevem spolkového ministra zahraničních věcí SRN Heiko Maas (1966) před francouzskými diplomaty.
Oč jde v projevu, jaké lze očekávat následky pro členské státy EU, V4 a podobných seskupení během realizace ohlášené strategie zahraniční politiky EU? Krátce zmiňuji to hlavní z osobního pohledu na věc.
1) Co znamená klíčové souvětí s následným vysvětlením – evropská suverenita a časové období 15 let?
2) Ministr Mass se odpíchnul od pandemie (strachu z mutujícího koronaviru), kterou označil jako čas změny paradigmatu.
3) Ministr podtrhnul důležitost německo – francouzského přátelství a zdůraznil, že je založeno na důvěře, která představuje výjimku a velice řídký jev v politice.
4) Důležité je ministrovo konstatování, že se nejedná o zřeknutí se suverenity národních států ve prospěch Bruselské nadvlády .
Tady je potřeba rozumět němčině a diplomatickým formulacím. Proč?
V pojetí ministra suverenita národních států se vztahuje pouze na SRN a Francii, jako partnerského státu v EU s atomovou bombou, i když se zanedbatelnou ničící silou. Tato myšlenka a na ní postavená koncepce strategie neprotiřečí transatlantické alianci, protože – my musíme dělat více, protože jenom tehdy, když bude Evropa schopna samostatně řešit krize u svých sousedů, zůstane Evropa přitažlivou pro USA.
Již u tohoto bodu končí legrace z mnoha vojensko – politických a zahraničně – politických důvodů pro V4, pro ČR, pro ministra Petříčka a podobné osoby. Současně se jedná o výzvy SRN vůči USA.
Zástupně za mnohé, uvedu tři.
Doposud nedávaly USA možnost nikomu v euroatlantické alianci volně rozhodovat ve vojenské oblasti, a co se týče samostatného řešení EU krizí a konfliktů u sousedů. Stačí si připomenout Ukrajinu 2014.
Že je nutno brát slova a návrh ministra SRN a předsedajícího státu EU vážně, dokazuje zveřejnění plánovaného otevření nového evropského centra řízení občanských krizí v Berlíně.
Druhou výzvou vůči USA je ohlášená iniciativa na téma technologické suverenity Evropy.
Co to znamená, nemusím vysvětlovat podrobněji nikomu se zájmem o dění mezi USA a ČLR, snad kromě připomínky, že se jedná především o sběr, kontrolu, uskladňování a využívání dat.
Jako třetí výzvu USA lze hodnotit boj proti dolaru jako jediné světové rezervní měně.
Výsledkem této pro část veřejnosti pravděpodobně staro – nové politiky EU zastoupené SRN a Francií je její působení v kontextu na několik států, především RF, ČLR, Turecko, potažmo Irán.
Ministr Maas se jasně zmínil o rozdílu metod hodnocení a pohledů SRN a Francie na Rusko, Polska a Pobaltí na Rusko a pohledu z Lisabonu nebo Říma na Rusko.
Proto konstatoval a zdůraznil potřebu konstruktivního vztahu s Ruskem. Bez Ruska nebo proti Rusku nebude Evropa bezpečnou a v bezpečí, doplnil ministr. To je Realpolitik.
Nehledě na tmavé mraky, které visí nad naším vztahem s Ruskem, sankce zůstanou do té doby, než se změní důvod pro jejich zavedení . Co se bude dít v EU v případě sankcí zdůvodněných vyprovokovaným zásahem ČLR na Tchaj-wanu, přenechám fantazii čtenářů.
Prohlášení ministra Maas, že takové státy jako Itálie, Španělsko a Polsko by měly vzít na sebe větší roli a odpovědnost v evropské zahraniční politice.. .že formace V4, státy Pobaltí, Středozemí nebo Holandsko mají své místo v týmu Evropy, jak to nazývá od prosince 2019 vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell (1947) se musí hodnotit v kontextu prohlášení ministra jako alibi, sestřihnutí křídel a ambicí V4 a odmítnutí myšlenky jakéhokoliv sekundárního středoevropského politického nebo obranného společenství.
Traduje se, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Mladý podzim 2020 již zviditelnil první vlaštovky.
Polsko muselo po třech měsících akceptovat německého velvyslance Arndt Freytag von Loringhoven (1956). Ten působil od l / 2014 do konce 11 / 2016 v Praze. Proti velvyslanci mělo Polsko výhrady kvůli jeho otci.
Druhou vlaštovku představuje nutnost Polska rozloučit se s jím zvoleným americkým vektorem na Ukrajině v zimě 2014. Polská zahraniční politika se snaží vyhrát nad historii a historickou pravdou. Tím ztrácí zdravý rozum a pochopení, že v Eurasii se tvoří kvalitativně nové geopolitické prostředí.
V něm budou RF, ČLR a EU – pod vedením SRN hrát první housle.
V tomto kontextu nevylučuji, že krize v Bělorusku se stane hodinou pravdy pro Polsko, jako takové a nejenom jeho současnou pomatenou zahraniční politiku.
Proč?
V případě, že se Polsko nevrátí ke zdravému rozumu a nestane se článkem v řetězci umožňujícího stabilitu vztahu trojice EU – RF – ČLR nelze vyloučit, že se stane sirkou podobnou té z roku 1939 a po té obětí geopolitické revanše, která přivede Polsko do rozměru státu-trpaslíka.
Třetí a čtvrtou, spíše zatím vlaštovičkami, se mi jeví konec Polské více vektorové politiky a konec myšlenek V4 týkající se nějaké vážnější role v představitelném evropském vojenském bloku. Jeho vznik pod vedením SRN a Francie bude znamenat zrychlený přechod NATO do kvákající kachny co se týče vojenských aktivit, a šok pro státy – trpaslíky s americkými stihačkami a vrtulníky.
ČR a její elity by měly také důkladně analyzovat nedávné turné ministra zahraničních věcí ČLR Wang I (1953) v EU, minimálně jeho vystoupení v IFRI (francouzský institut mezinárodních vztahů) a vyjasnit si své konání v případě negativního vývoje v USA a komunikovat výsledky občanům – voličům.
Co mám na mysli? Zkráceně:
Mezi Evropou, představenou a zastoupenou SRN a Francií a ČLR se rozvíjí plynulá a nikam nespěchající hra (proti USA), ve které se nyní rozdávají karty. Přišla doba němčiny a s ní různé, nové možnosti.
ČR orientovaná převážně na USA, verbálně na EU a fakticky proti RF a ČLR je již obklíčena svojí krátkozrakostí a neznalostí pravidel staré čínské hry Go, zvané v ČLR Wej-čchi.
Z tohoto pohledu se mi jeví, že ČR položila sama sebe na lopatky.
Souhlasu netřeba.