Kterak EU svou „pomocí“ Erdogana vykrmila
IVAN DAVID
Dnes jsem si přečetl následující status na Facebooku. Jeho autorem je příslušník turecké menšiny v Německu, zjevně ne příznivec tureckého prezidenta Recepa Erdogana. Považuji jej za natolik zajímavý a závažný, ohledně mnou často tematizovaného nelogického a nebezpečného chování Evropské unie, že jsem se rozhodl ho zpřístupnit i svým čtenářům.
„Na začátku tohoto roku se EU rozhodla podpořit kandidátskou zemi na vstup do EU, Turecko, částkou „jen“ 168 milionů EUR, jen pro rok 2020. 150 milionů z toho má být použito na „rozvoj demokracie a právního státu“.
Podle informací ze „Süddeutsche Zeitung“ dostalo Turecko v letech 2007 až 2013 od samého zahájení této pomoci kandidátskému státu přibližně 4,8 miliardy eur z EU. Německý podíl na tom činil téměř miliardu eur.”
V té době se Erdogan začal naplno projevovat jako diktátor. Jako premiér nechal násilně rozehnat pokojnou demonstraci proti kácení stromů v parku Gezi. Na místě, kde poté nechal vystavět obří nákupní centrum, zůstalo 22 mrtvých a 8 tisíc zraněných.
“Miliardy na demokratizaci v EU se plně projevily. Islamofašista a naprostý proletář takřka bez prostředků se stal velmi bohatým diktátorem ve jménu Muslimského bratrstva, a to ve státě, ve kterém byla zcela zrušena demokracie, vláda zákona a dělba moci.
Děkuji, drahá EU! Děkuji Německu! A především: Děkuji kancléřům Schröderovi & Merkelové!“, konstatuje Emrah Erken.
Dodávám, že na vykrmování Erdogana se samozřejmě podílí i český státní rozpočet, respektive jeho poměrná část. A že tato pomoc při „demokratizaci Turecka“ je zmnohonásobena miliardovou pomocí „na uprchlickou politiku“.
Díky vstřícnému postoji EU si Turecko mohlo dovolit prodloužit „vrtání“ lodi Oruc Reis u Kréty o dalších 90 dní. Neustále dochází k soubojům – zatím jen „stínovým“, mezi tureckými a řeckými stíhačkami. Turecko považuje smlouvu mezi Řeckem, Itálií a Egyptem o výsostných vodách za „casus belli“.
Pomoc EU Turecku nerušeně pokračuje.
Na obrázcích můžete vidět mladého chudého Recepa Erdogana a jeho nynější palác, hodný sultána.
Ivan David
Když vidím ten jeho palác, nedá mi si nevzpomenout na Nicolae Ceaușescu,..
To víš….. sultán.
Otázka je, kolik z toho, co se o Ceaușescových sem dostalo, byla pravda. S pár Rumuny jsem před lety spolupracoval a kdykoliv se na tohle téma narazilo, buď sveřepě mlčeli každou chvíli o něčem jiném, nebo prostě odešli. Občas mi jeho postava přijde jako Tito, dokud byl na živo, držel stát pohromadě. Totéž Ceaușescu, než ho zastřelili, Rumunsko fungovalo jako samostatný stát, od té doby de facto každého jeho nástupce za něco chtěli zavřít, v prdeli jsou víc než za něj a jediné, co je tam nového jsou rakety, které tam dřív nebyly a USA lodě. Nakonec totéž v Bulharsku, kde tradičně měli rádi Rusko a pravoslaví.
„Je pravděpodobnější, že Dunaj bude proudit zpět, než perestrojka v Rumunsku.“ – řekl v srpnu 1989 na oslavě 45. výročí osvobození Rumunska od fašismu, kdy socialistické režimy zemí východní Evropy, zbavené podpory SSSR, praskly ve švech.
A vidíš jak se sekl.
Ceausescu se stal kostí v krku pro Západ, pro Gorbačova i pro samotnou opozici v Rumunsku.
Mám ráda historii, neboť všechno už bylo a tohle je perfektní příklad toho co se děje i teď.
Už tehdy Ceausescu prohlásil, že střety v Temešváru byly iniciovány „skupinami chuligánů, kteří vyvolali řadu incidentů a postavili se proti zákonu, a že nepokoje jsou podporovány zpravodajskými službami jiných zemí, o cizí nadvládu.“
Není pravda, že Ceausescu popsal scénář dneska známý jako „barevná revoluce“? To samozřejmě neznamená, že na nepokojích se podíleli nejen extremisté, ale i občané jednoduše vyčerpaní obtížnou ekonomickou situací.
Jo, jo, scénář svržení Ceausesca byl dobře navržen. .. interpretace událostí: „rozzlobení lidé se bouří proti krvavému diktátorovi, který vydal rozkaz zastřelit hladové dělníky.“
I ty demonstrace proti „zvěrstvům Ceausesca“. Několik světových televizních kanálů vysílalo příběh o vraždách civilistů v Temešváru agenty rumunské tajné služby. Později se ukázalo, že svět viděl těla mrtvých těl – jako „oběti“ Ceausescova režimu, která za úplatu poskytovali sanitáři městských márnic. Nyní je už známo, že za svržením Ceausesca byly USA. Operací byl pověřen vedoucí východoevropského oddělení CIA Milton Borden.
A to jeho bohatství?… taky součást plánu převratu.
Mezi obviněními adresovanými jemu a manželce Eleně byly tajné účty v zahraničních bankách. Manželé Ceausescovi údajně měli v úmyslu uprchnout do zahraničí, kde měli peníze ukradené rumunskému lidu a ty jim měly zajistit pohodlný život. Částky byly různé – od 400 milionů do 1 miliardy dolarů.
Po 20 letech pátrání vedoucí zvláštní komise rumunského parlamentu Sabin Kutas řekl:
„Po vyslechnutí mnoha svědků, kteří měli informace o této záležitosti, včetně předsedy představenstva centrální banky, jakož i dalších bankéřů a novinářů, jsme dospěli k závěru, že Nicolae Ceausescu neměl žádné bankovní účty v zahraničí a nikdy nepřeváděl veřejné finance do zahraničí.“
Tož tak. Každá lež dobrá… jako zkumavka v případě Sadámma Husajna.