„Zbožňuji ranní vůni napalmu“
V předvečer grandiózního maléru: USA útočí na Čínu
„Zbožňuji ranní vůni napalmu“, – jedna z nejznámějších vět americké kinematografie.
Ach, jak se podobá nedávnému zuřivému projevu státního, sekretáře USA Mika Pompeo… Smysl toho, onoho projevu, směřuje k označení Číny za říši zla. Americký politik ji dokonce přirovnal k nacistickému Německu.
„Nová tyranie“ – to je Čína, podle Pompeova názoru (lze vyložit jako pozici Washingtonu). A civilizovaný svět je zkrátka povinen ji přemoci vystoupením v jednotné koalici. Docela síla, že?
Rétorika Washingtonu není nová. Jsou to staré nedobré formulace, přijaté USA už v roce 1945. Jen tehdy za nepřítele a říši zla označili Sovětský svaz. A v mnohém nikoli proto, že SSSR skutečně plánoval porobení světa, ale proto, že Washington, v souladu se svou hlubokou koncepcí, nestrpí konkurenty.
A vůbec, pokud pozorně prostudujeme americkou historii, vidíme hlavní myšlenku a jednu hlavní metodu.
Ideu Bohem vyvolených – to zaprvé. A za druhé – metodu společné protihry.
A osud světa se koncentruje do odvěkého trojúhelníku USA-Čína-SSSR (Rusko). Američané teď nabízejí Moskvě společnou hru proti Pekingu. A to je lákavý návrh. Nicméně ten je bezpodmínečně nutné odmítnout., protože ve svém důsledku nepovede k ničemu jinému než k přeskupení sil proti Rusku. Nicméně, USA dosud nikdy nevystupovaly proti Číně tak otevřeně a agresivně.
Počátkem let devadesátých Francis Fukujama napsal, že historie končí, a na jejím vrcholku, kterým se stala liberálně-demokratická Amerika, stojí poslední člověk.
A o něco později byl přijat a začal se realizovat „Projekt nového amerického století“.
Podle této koncepce se vojenský rozpočet USA dále zvyšuje; nepřátelské režimy neplnící požadavky korporací, jsou likvidovány, všude se nastoluje americká demokracie a začíná privatizace státního majetku.
Do role režimů Washingtonu nepřátelských, které se automaticky stávaly „hrozbou pro celé lidstvo“, nikdy v nové historii nebyli vybíráni důstojní protivníci.
Takovými obvykle bývají země sice významné, ale nikoli mohutné – Srbsko, Libye, Irák.
Teď USA vztahují ruku nejen na silného, ale na největšího hráče – na Čínu. A (její) odplata může být nejtvrdší. Kromě banálního souboje státních zájmů se totiž rýsuje i střetnutí civilizačních přístupů. Čína, na rozdíl od USA, skutečně vystavěla model nového řádu, kde velké dědictví předků a úcta k nim – vždycky vlastní Konfuciánské civilizaci – organicky kooperují s efektivními ekonomickými mechanizmy – s inovacemi, převzatými a integrovanými do Říše Středu z celého světa.
Je to ve skutečnosti to, co jsme měli udělat my, Rusové, ale realizovali to – Číňané. Zároveň ale tržní konkuren-
ce USA vůči Číně rovněž možná není – vždyť hospodářství Říše Středu je kontrolováno komunistickou stranou.
Trump a jemu podobní nikdy nepovažovali všechny lidi a státy za rovnocenné, a proto bude Washington i nadále ukazovat Číně, kde je její místo. Proto bude dříve nebo později přijat nový vojenský rozpočet USA ve výši 740,5 miliardy dolarů. A otázkou je jen to, dokáže-li Amerika najít jiné formy boje proti Číně. Zatím se v Bílém domě, například, připravují pravidla, zpřísňující pro čínské korporace podmínky umísťování a pohybu jejich cenných papírů na amerických burzách. Uvidíme, co bude dál…
Rusko by mělo v souboji dvou titánů maximálně delikátně a šikovně realizovat svůj plán, svoji hru.
A nejedná se jen o silnější obchod s Čínou (uhlovodany a zemědělskou produkcí), ale také o společné vědecké a laboratorní projekty, které nyní startují, ale i o vypracování třetí (chcete-li) cesty pro celý svět.
To proto, že dvě zbývající cesty – americká a čínská – jsou výhodné jen pro jejich tvůrce, zatímco pro ostatní svět jsou letální. Nynější bouřlivý konflikt USA s Čínou to v plné míře potvrzuje.
Zdroj:
https://www.politnavigator.net/nakanune-grandioznogo-shukhera-ssha-atakuet-kitajj.html
Poznámky pana Bavora
https://bit.ly/33livHt