.„V prvním období byli také bílí otroci, vesměs Irové. Byly i případy, kdy černoch vlastnil bílé otroky či otrokyně. V dalších případech černoši vlastnili černé otroky. Napadá mě kuriózní příběh z roku 1830, kdy žena černoška získala svobodu, vydělala si nějaké peníze, koupila svého manžela, takže spolu žili jako manželé, on se opil, zmlátil ji a ona jej znovu prodala na plantáž,“
popisuje opomíjené skutečnosti sociolog Petr Hampl.

Podle něj přijdou po zákazu filmů i obrazy a knihy, protože aktivisté musejí vyvíjet nějakou činnost.

Ze svého pohledu upozorňuje na jedno nebezpečí dnešní doby za druhým a největší problém vidí v tom, že se nejedná o změnu režimu, ale pouze o destrukci toho současného.

Nesou si Spojené státy historicky své problémy s rasismem, pokud jde o Afroameričany?

Především je dobré rozumět tomu, že fakticky neexistuje něco, jako historická nebo současná vina, která by mohla být v tomto případě vytažena.

Když se podíváme do současnosti, kdy se mluví o tom, že policisté a zvláště bílí policisté jednají násilně a neoprávněně vůči černým podezřelým, tak třeba statistika, kterou teď nedávnou publikoval The Wall Street Journal, ukazuje, že je 19krát vyšší pravděpodobnost, že černý podezřelý zabije policistu, než že policista zabije při zatýkání černého podezřelého. To znamená, že celá věc je naprosto nedůvodná.

Je 19krát vyšší pravděpodobnost, že černý podezřelý zabije policistu, než že policista zabije při zatýkání…

Když se podíváme do historie, v zásadě vidíme totéž.

Spojené státy byly založeny v době, kdy svět byl plný arabských obchodníků s otroky a všude, kde jste se usadila, vám nabízeli otroky. První osady Spojených států byly totálně nekoordinované, takže nebylo možné zabránit, aby byli otroci dováženi.

Jakmile se USA jako stát konsolidovaly, byl dovoz otroků zakázán. A byla zahájeny postupné reformy, které nejprve zlepšovaly postavení otroků, pak vedly k úplnému zrušení otroctví.

Druhá věc, o níž se dnes nemluví, je, že v prvním období byli také bílí otroci, vesměs Irové.

Byly i případy, kdy černoch vlastnil bílé otroky či otrokyně. Tisíce černochů vlastnilo černé otroky. Napadá mě kuriózní příběh z roku 1830, kdy žena černoška získala svobodu, vydělala si nějaké peníze, koupila svého manžela, takže spolu žili jako manželé, on se opil, zmlátil ji a ona jej znovu prodala na plantáž. Ale to ukazuje poměry oné doby.

Otroctví byla nepřijatelná instituce, ale jednak v tom jela nepatrná menšina lidí, a navíc v tom jeli bílí i černí.

Abychom měli srovnání, co se dělo v 19. století u nás.

Pražský Čelední řád, což je zákoník práce z roku 1865 – po válce Severu proti Jihu, reguluje, jakým způsobem mají zaměstnavatelé bít zaměstnance v Praze. Mužského sluhu můžete bít holí, kdykoliv vás napadne, zatímco služku jenom metlou. Služebnictvo vám musí být k dispozici 24 hodin denně a vy máte právo neomezeně prohlížet jejich soukromé věci. Ten svět byl opravdu jiný než teď, a byl všude na světě jiný než teď. Je absolutně absurdní na něj aplikovat současná měřítka.

Svět byl opravdu jiný. Je absurdní na něj aplikovat současná měřítka.

Když nejde o rasismus, v čem tkví zloba obyvatel Spojených států? Byla smrt zatýkaného černocha George Floyda výpustným ventilem společnosti?

Ano.

Ventil z čeho?

Kdybychom chtěli až ke kořenům, museli bychom se vrátit na konec šedesátých let, kdy byla v Americe vyhlášena takzvaná válka proti chudobě. Byly nastartovány obrovské sociální programy, do kterých se nalily desítky miliard dolarů. Programy byly směřovány tak, aby povzbuzovaly ženy k tomu, aby vychovávaly děti bez otců. Takže se od 70. let začaly rozpadat rodiny.

Ovšem tohle nemělo stejný dopad na všechny vrstvy obyvatelstva. Dá se říci, že blahobytné obyvatelstvo to v zásadě nepocítilo, protože výše podpor vzhledem k jejich platům pro ně nebyla významná.

Ale dopad na chudé černé vrstvy byl naprosto katastrofální. Dnes většina černošských kluků vyrůstá bez otců a nemají mužský vzor. Když mají kolem muže, tak někoho, kdo je několikrát trestaný. Vyrostla ghetta, kde vládnou gangy mladistvých, 15leté černošky rodí další ganstery a žádný rozumný člověk se tam neodváží vkročit. Že by mohly třeba na kraji Detroitu vzniknout zóny s poměry jako v Somálsku, to bylo do té doby naprosto nepředstavitelné.

Vyrostla ghetta, kde vládnou gangy mladistvých, 15leté černošky rodí další ganstery a žádný rozumný člověk se tam neodváží vkročit.

Ale to ještě není všechno.

V posledních desetiletích vznikla síť takzvaných komunitních organizátorů. To jsou v podstatě lidé, jejichž prací je chodit do ghett a říkají černým obyvatelům, že nemají začít pracovat, že za všechno může vláda, a že mají žít z podpory a je to super. Povzbuzují ženy, aby rodily bez chlapa a všechny tyto věci. Koneckonců komunitním organizátorem byl také Barack Obama, než se stal prezidentem. Většina čtenářů asi ví, že sorosovské fondy a nadace ničí společnosti na celém světě, ale oni provádějí totéž i přímo v USA.

Byly vynaloženy miliardy dolarů na vybudování sítě Antifa po celých Spojených státech a na budování podobných poloteroristických buněk. Dlouhodobě se pracovalo na radikalizaci černého obyvatelstva, vytvářely se aktivistické buňky, poskytoval se výcvik, takže bylo přeci jasné, že je otázkou času, kdy to praskne. Pak stačí jeden impulz a už to nedostanete nazpátek.

Jste kritikem migrace do Evropy. Vidíte v tom paralelu? Domníváte se, že může podobně dopadnout situace v Evropě?

Ano. Tohle je určitě podobné, vše se připravuje a jakmile to jednou bouchne, to už nikdo nedostane pod kontrolu. Příkladem je Francie ve válce mezi gangy v no-go zónách, a nikdo není schopen to zastavit.

Stejně jako v Americe se neodvažuje dát nikdo rozkaz, aby armáda nastolila pořádek, takže rozklad pokračuje a šíří se.  Tak, jako se v západní Evropě už nikdy nepodaří dostat no-go zóny pod kontrolu, tak už nikdy nebude ve velkých amerických městech plně obnoven klid. V pár místech se to podaří, mezitím to bude vybuchovat někde jinde. Ti lidé se naučili, že mohou takto jednat beztrestně, naučili se, že média a politici jsou na jejich straně. Není žádný důvod, proč by to mělo končit. To, co začíná, je setrvalý stav.

Jako se v západní Evropě už nikdy nepodaří dostat no-go zóny pod kontrolu, tak už nikdy nebude ve velkých amerických městech plně obnoven klid.

Proč téma protestů zasahuje i do Evropy? Týká se Evropanů?

Týkají se v tom, že  i v Evropě probíhá budování  sítě profesionálních aktivistů, kteří jsou násilní a schopni zapalovat města, mají aktivisté i plnou podporu médií, mají plnou podporu nejvyšších korporací, mají plnou podporu bank, mají plnou podporu univerzit. I hollywoodské hvězdy se toho účastní.

Vládnoucí vrstva je plně na straně rabujících.

To, že nakonec hodí do výlohy kámen nějaký černošský kriminálník, je nejméně významné. Ten, kdo to celé tlačí, organizuje, dává tomu ideologii, jsou nejbohatší a nejúspěšnější Američané. Koneckonců při rabováních byla přímo dcera guvernéra a sám guvernér řekl, že je na účast dcery hrdý.

A tato vrstva funguje i v Evropě. Dnešní elita je mezinárodní. To znamená, že zde máme stejné kapitány korporací, stejné filmové hvězdy, stejné neziskovkáře. Je to často propojeno. Koneckonců to vidíme i v České republice – začínají vznikat franšízy aktivistů. A stejné obličeje vidíme v protestech klimatických i jiných.
Je to jejich byznys.

Koneckonců to vidíme i v České republice – začínají vznikat franšízy aktivistů.

Celá situace začíná mít zásadní dopad nejen na sochy a pomníky osobností, které žily v úplně jiné době, a my je najednou soudíme podle doby dnešní, ale zpětně i na uměleckou tvorbu. Řeší se, které filmy jsou vhodné a které nikoliv. Sever proti Jihu už není výpovědí doby a o lidských citech, ale rasistický film. Přichází doba zákazů?

Zajímavé je, že neexistuje hranice.

Zákaz sto filmů neznamená, že ostatní zůstanou povoleny navždy. O těch, které prošly sítem, se za měsíc, dva, tři zjistí, že jsou také špatné a o těch, které projdou dalším sítem, se to později zjistí také, takže nakonec nebude existovat nic, co by mohlo projít. Nám to připadá bláznivé, ale kdybyste byla v kůži aktivistky, která sedí v kanceláři a musí vykazovat činnost, tak nemůžete říct: V tuto chvíli je vše rasistické zakázáno, budu se živit pěstováním zeleniny, svět je už dost čistý.

Zákaz sto filmů neznamená, že ostatní zůstanou povoleny navždy.

V Hradci Králové na Masarykově náměstí je socha Tomáše Garrigue Masaryka. Pomník z první republiky odstranili nacisté, po válce se Masaryk na své místo znovu vrátil. Odstranili ho opět komunisté a vrátil se až po revoluci. Když skončila druhá světová válka, bouraly se sochy Hitlera a Lenina. Přichází čas, kdy budeme bourat a máme bourat sochy? A podle čeho rozlišit, koho bourat a koho nikoliv?

Já bych řekl, že budeme bourat všechny. Z důvodu, který jsem právě řekl, musíte vykazovat činnost. Neustále musíte zjišťovat, že něco dalšího je špatné. Navíc vlny bourání, ke kterým docházelo k minulosti, souvisely se změnami politických režimů.  V roce 1948 se dostali k moci komunisté, shodili Masaryka, postavili Lenina, začal nový věk, ale ten nový věk měl být stabilní. V roce 1989 zase shodili Lenina a postavili Masaryka. Nový režim měl být opět stabilní. Ale nyní nejde o budování nějakého režimu, ale čistou destrukci. Aktivisté nemají žádnou představu, co by mělo být potom a dokonce ani lidé, kteří je podporují, nemají žádnou takovou představu.

Zeptejte se někoho, kdo prosazuje 68 pohlaví, jaká je jeho představa o světě, jak se v něm bude žít?

Nemá žádnou. Jen vám řekne, že předchozí svět byl nepřijatelný a neúnosný. To se týká klimatických aktivistů i všeho ostatního, neexistuje žádná představa o tom, co by vlastně chtěli. Celé hnutí je čistě destruktivní a pravděpodobně nemá schopnost se zastavit. Po sochách a obrazech se budou ničit knihy, protože papírové knihy jsou velmi nebezpečná věc. A vše půjde dále a dále, protože lidé musí vykazovat činnost.

Nakonec se budou bourat domy.

Po sochách a obrazech se budou ničit knihy, protože papírové knihy jsou
velmi nebezpečná věc.

Jsou Češi rasisté? Je známo i mezi muslimy, že Česká republika není vhodná země k žití.

Když řešíme, zda nějaký národ je či není rasistický, vždy to chce srovnání. Samozřejmě ve srovnání s Japonci jsme extrémními nerasisty. Ve srovnání s národy, které se rozhodují vymřít, aby udělaly na svém území prostor pro Araby a Pákistánce, jsme skutečně rasisté. Ale to je asi v pořádku.

Ptala se Zuzana Koulová.
Publikováno 1. července 2020 na Parlamentních listech
Petr Hampl
https://bit.ly/3iAbTKp

sdílet na