Tento dopis má skoro 4 roky, ale kdo věděl před čtyřmi lety, jak bude aktuální dnes? 

Originál dopisu, který napsal černý policista z Dallasu Jay Stalien lze otevřít zde. 

Uvedu pouze zkrácený výtah, protože dopis je dlouhý. Velmi dobře ukazuje důvody a podstatu toho, co se děje v posledních dnech ve Spojených státech a po celém světě.

“Uvědomil jsem si to, co dosud pro mě bylo těžké pochopit. Pro některé afroameričany to může být šok, ale samotný fakt šoku je důkazem smutného stavu věcí.

Tady jsem, mladý Afroameričan narozený a vychovaný v Brooklynu v New Yorku, který se chtěl stát policistou.

Viděl jsem zločiny, které se kolem mě dějí. Moji černí bratři zabíjeli ostatní pro nic za nic.

Narkomani, závislí na heroinu lemovali vstupní halu mého domova, musel jsem mezi nimi procházet, abych se dostal do našeho bytu s jednou ložnicí, kde bydlelo 6 lidí. Probouzel jsem se uprostřed noci za zvuku střelby, díval se na ulici a viděl dva afroameričany jak na sebe střílejí.

Chtěl jsem pomoci své komunitě a přestat vidět krev Afroameričanů prolitou na ulici z rukou jiného černocha. 

Stal jsem se policistou, abych pomohl zastavit krveprolití.

Jak plynul čas při mé práci v oblasti vymáhání práva jsem si něco rychle uvědomil. 

Vzpomínám si na nespočet případů, kdy jsem stál dva palce od mladého černocha mého věku, ležel na zádech, lapal po dechu, když mu krev plnila jeho plíce. 

Vzpomínám si na ně, jak silně krváceli nezapomenutelným zápachem deoxygenované tmavě červené krve ve vzduchu, která vytékala z otvorů po kulkách v jejich těle na horký chodník v letním dni. 

Vzpomínám si na jejich rodinné příslušníky, kteří na mě útočili, plivali na mě, nadávali mi a proklínali mě, když jsem místo činu označil páskou. 

Nikdy jsem to nebral osobně, věděl jsem, že to bolí. 

Vzpomínám si na nespočet případů, kdy jsem si musel objednat novou uniformu, protože ta, kterou jsem měl na sobě, byla celá od krve další černé oběti … zločinu černého proti černému. 

Vzpomínám si na nesčetné případy, kdy jsem se vrátil do svého hlídkového vozu, rozrušený tím, co jsem viděl, jak přede mnou umírá jiný černý muž, a musím začít svou předběžnou zprávu takto:

„Podezřelý – černý/muž, oběť – černý/muž“.

Vzpomínám si na nespočet případů, když jsem vyšetřoval a zeptal se každého: „Viděl jste, kdo to udělal,“ a populární odpověď od členů rodiny byla vždy: „Seru na policii, nejsem žádný práskač, postarej se o to sám.“ 

Stalo se to pokaždé, každá vražda, černého na černém, a pak jsem začal situaci chápat.

Každé ráno když jsem se probudil, oblékl si čistou uniformu, zkontroloval zbraň, políbil svou ženu a dítě a čekal, až moje žena řekne to samé jako vždy: „Vrať se domů.“ 

Odpověděl jsem „samozřejmě“, ale ve skutečnosti jsem si nebyl nikdy jistý, jestli ano. 

Téměř jsem přišel o život v této práci a každé zavolání, každá zastávka, každý případ, každá chvíle, kdy jsem nosil tuto uniformu, byla pro mě další příležitostí ztratit život. 

Byl jsem cílem té komunity, kterou jsem se zavázal chránit, které jsem chtěl pomoci. Ve skutečnosti nenáviděli mou samotnou přítomnost. 

Říkali mi „strýček Tom“ a „chce být bílý kluk“, a nemohl jsem pochopit proč. Moji spoluobčané černí muži a ženy na mě útočili, přáli si mou smrt, přáli si smrt mé rodiny. Nechápal jsem, proč jsou moji černí bratři proti mně, pokaždé když zavolali … Byl jsem tam. Pokaždé, když někdo umíral … Byl jsem tam. Pokaždé, když prožili jeden z nejhorších okamžiků v jejich životě … Byl jsem tam. Tak proč jsem byl nepřítel? Hledal jsem odpověď … proč? A pak mi to bylo jasné.

Mluvil jsem s členy černé komunity a slyšel jsem stížnosti na to, proč nenávidí policajty. Pak jsem provedl studii faktů. Těmto členům komunity jsem také přednesl fakta a v reakci na jejich stížnosti jsem poslouchal jejich stížnosti. 

Tady je to, co jsem zjistil:

Stížnost:
policie na nás vždy zacílila, černí jsou vždy na vině.

Skutečnost:
město, ve kterém je většina občanů černých (například Baltimore) … VŽDY bude mít vyšší procento zatčených černých lidí, VŽDY bude vyšší zastoupení přestupků černochů a VŽDY bude  mít vyšší míru zabitých černochů, a důvodem je to, že město s takovými charakteristikami VŽDY bude mít vyšší úroveň černochů páchajících zločiny. 

Statistiky budou sledovat stejný trend pro Asijce, pokud půjdete do Číny, pro hispánce, pokud půjdete do Portorika, pro bílé, pokud půjdete do Ruska, a seznam může pokračovat. Tomu se říká Demografie.

Stížnost:
je zatčeno více černochů než bělochů.

Skutečnost:
Černoši se dopouští extrémně nepřiměřeného množství trestné činnosti. Data FBI ukazují, že v roce 2014 se černoši v celé zemi dopustili 5173 vražd a běloši – 4367. Počet obětí v Chicagu se téměř rovná součtu obou válek v Iráku a Afghánistánu dohromady.
Počet obětí v Chicagu v letech 2001 – 26. listopadu 2015 činí 7 401. Celkový počet úmrtí během operace Irácká svoboda (2003–2015: 4 815) a operace Trvalá svoboda / Afghánistán (2001–2015: 3 506) celkem 8 321.

Stížnost:
policie zabíjí pouze černochy, nebo jsou zabíjeni více než ostatní.

Skutečnost:
v červenci 2016 činil počet zabitých amerických občanů v USA:
238 zabitých bílých, 123 zabitých černochů, 79 hispánců, 69 dalších nebo neznámých ras.

Skutečnost:
Černoši zabíjejí více černochů než policisté, a protesty a pobouření se uskutečňují pouze tehdy, když bílý policista zabije černocha. Kriminolog na univerzitě v Toledu, Dr. Richard R. Johnson prozkoumal nejnovější údaje o zločinech ze zpráv FBI o doplňujících vraždách a centrech pro kontrolu nemocí a zjistil, že v období mezi 1. lednem 2009 a 31. prosincem 2012 bylo ročně zabito v průměru 4 472 černochů jinými černochy. 
Výzkum profesora Johnsona dále dospěl k závěru, že ve stejném období každý rok zemřelo rukou policie 112 černochů (odůvodněné i neodůvodněné zabití).

Zabíjíme se navzájem tak dobře, v tom nepotřebujeme pomoc policie.

Čím více jsem poslouchal, tím více jsem si uvědomil. Čím více jsem prozkoumal, tím více jsem si uvědomil. 
Kladl jsem otázky a dostával jsem pouze emocionální odpovědi a závěry, které nebyly založeny na faktech. 
Čím více vražd jsem viděl, více tragédií, více násilí, více ztrát na životech černochů z rukou jiných černochů …
tím víc jsem si uvědomil.

V posledních několika nocích jsem dobře nespal. Vztek proudí mými žilami a slzy se mi derou do očí.  Sledoval jsem své zavražděné kolegy, živě v televizi a jejich obrazy, jak leží na zemi byly navždy vryty do mého mozku. 
Nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel jsem, jestli bych to byl já, černoch, černý policajt, ​​v televizi, zavražděný, ležící na zemi mrtvý, .. stále by si mysleli, že na černých životech záleží? Záleží na mém životě? Vyrobili by si trička s mou fotografií? Šli by do televize a protestovali proti násilí? Mohli by dokonce vytvořit příspěvek na Facebooku nebo sdílet příspěvek v souvislosti s mou smrtí?

Došel jsem k následujícímu závěru. 

Většině černých lidí nezáleží na černých životech. Záleží jen na životu, který zaplní přední stránky novin. Záleží jen na těch životech, které vzala policie nebo běloši. Na dalších tisících mrtvých, dalších černých duších, které jsem jako každý policajt viděl umírat rukou jiných černochů, na těch nezáleží. Jejich smrt zůstává bez povšimnutí, je přijímána jako „norma“ a ukrytá pod kobercem těmi lidmi, kteří křičí „Black Lives Matter“. 

Uvědomil jsem si, že tato země je plná nevědomosti, kde vzdělaný člověk bude sledovat zpravodajská média a sledovat několik videoklipů na YouTube, a pak dospějí k závěru, že mají všechny znalosti, které potřebují, aby věděli, jaké to je mít neprůstřelnou vestu jako součást vašeho vybavení, „zůstat naživu“ jako součást vašeho každodenního seznamu úkolů, a že máte zdravotní pojištění kvůli vysoké úmrtnosti ve vaší profesi.

Sledují několik videí a pak za 2 minuty a 35 sekund magicky vědí, jak byste měli jednat v brutální kolizi. Co vám trvalo 6 měsíců studia na Akademii, 2 až 3 měsíce tréninku a nespočet let krve, potu, slz a zlomenin.

Uvědomil jsem si, že dokonce existují policisté a úředníci donucovacích složek, kteří veřejně jdou do sdělovacích prostředků a nazývají jiné bílé policisty rasisty a KKK na základě videoklipu, který byl pořízen tisíce mil daleko, když podrobnosti nejsou známy, a vyšetřování ještě ani nezačalo.

Uvědomil jsem si, že většina v černé komunitě odmítá hledat řešení  problému, kterému čelím a čelím mu každý den, který se skládá z černých zločinů, které každý rok stojí stovky nevinných černých životů, a místo toho se zaměřují na 9 pochybných úmrtí černých kluků, z nichž někteří spáchali zločiny.

Uvědomil jsem si, že si cení života sexuálního zločince a odsouzeného zločince více, než života nevinných policistů zabitých v Dallasu, kteří chrání ty lidi, kteří je nenáviděli nejvíce.

Uvědomil jsem si, že odmítají uvěřit, že velká část policistů připouští, že existují špatní policajti, kteří by nikdy neměli mít odznaky a zbraně. Nevěří, že se policista bojí myšlenky, že někoho musí zastřelit, nevidí duševní utrpení, které policista prožívá poté, co někoho musel zabít, aby zachránil svůj vlastní život. 

Místo toho věří, že jsme všichni krvežízniví zabijáci, protože to říkají média, i když čísla dokazují opak.

Uvědomil jsem si, že v afroamerické komunitě existuje myšlenka „Spravedlnosti“ – jedná se o pronásledování KDYKOLIV A KAŽDÉHO policisty nebo bílého muže, který zabil černocha, bez ohledu na okolnosti. 

Uvědomil jsem si, že afroamerická komunita se odmítá dívat dovnitř, aby vyřešila své hlavní problémy, a místo toho přichází s výmluvami a hledá řešení venku.

Uvědomil jsem si, že mnoho lidí v afroamerické komunitě je vedeno nenávistí, ne láskou. Nepokoje místo jednoty. Zmatek a nepokoje, místo míru.

Uvědomil jsem si, že se stali tou samou podstatou, s kterou jak tvrdí, bojují.“

https://bit.ly/37fgX1L

sdílet na