Někde v nebi Orwell hlasitě vzlyká …
V EU a NATO je všechno velmi, velmi špatné. Špatné proto, že se ukázalo, že koronavirus, který paralyzoval svět, má pro tyto organizace jeden nepříjemný vedlejší účinek.
Konkrétně – nejenže ukázal v plné nahotě tzv. evropskou solidaritu a nekompetentnost vedení EU, ale také ukázal absolutní bezmocnost NATO tváří v tvář tentokrát ne fiktivnímu, ale skutečnému nepříteli.
Ale to ještě není to nejhorší!
Ukázalo se, že pro některé je mnohem horší skutečnost, že zatímco … západní vůdci na obou stranách Atlantiku nejdříve promeškali okamžik přijetí preventivních opatření, a nyní se snaží v panice řešit dopady „náhlé“ epidemie, … Rusko a Čína pomáhají těm, kteří pomoc akutně potřebují.
A to samozřejmě způsobuje žaludeční koliku těm, kteří dlouhá léta děsí svět mýty o ruských a čínských hrozbách a dalších hrůzách, s cílem vytvořit u obyvatel stereotyp zlého, blízkého a nejnebezpečnějšího nepřítele progresivní demokracie.
V této souvislosti již začala rozsáhlá kampaň diskreditovat Moskvu a Peking, které se snaží vypadat jako „dobří samaritáni“ a k tomu využívají svou „nevýznamnou“ pomoc, ale ve skutečnosti sledují své sobecké cíle.
O publikaci v italské La Stampa už nejspíš všichni slyšeli…. tam bylo řečeno, že ruská pomoc je nevýznamná.
Ale to byla jen první vlaštovka, která neměla ten správný efekt. Protože reakce obyčejných Italů, jejich vděčné příspěvky na sociálních sítích a dojemná videa – zcela přehlušily ubohé pokusy bagatelizovat ruskou pomoc.
A tak přišlo na řadu „těžké dělostřelectvo“.
V publikaci Foreign Policy byl publikován článek britské novinářky, jejíž reakce nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o diagnózu „závažné formy rusofobie“.
Ve skutečnosti je to všechno velmi smutné. Protože se v tomto historickém období ukázalo, že Británie je zcela bezcenný geopolitický pěšec – který v bezmocném vzteku plive jed, když komentuje ruskou a čínskou pomoc jiným zemím v boji proti koronaviru.
Tato úžasná žena se tedy rozepsala o tom, čím a jak moc pomohly Itálii Čína a Rusko, a uvedla, že … obecně toho bylo jen velmi málo.
Cituji:
„Čína poslala léky a několik zdravotnických pracovníků. Podle italského ministra zahraničí bylo dodáno 31 tun zařízení, včetně 40 ventilátorů.
Poté Číňané poslali několik dalších dodávek, včetně 30 ventilačních přístrojů.
Ale pro Itálii, kde je 100 000 lidí nakažených koronavirem a více než 10 000 již zemřelo, to nestačí!
(pozn. již neaktuální data)
Kdyby byli Číňané skutečnými přáteli Itálie, poslali by desítky tisíc ventilátorů!“
Na tomto místě se mi chtělo zaplakat, obejmout tuto ženu, úžasnou ve všech směrech a šeptem se jí zeptat:
… a s čím pomohla vaše Británie Itálii?!
Ale při čtení dalšího textu, veškerá přání klást otázky byla úplně pryč.
Tak pojďme dál. Znovu cituji:
„Čína poslala pomoc i dalším zemím. Ale ta pomoc je velmi skromná. Čína se svou obrovskou výrobou, jako země, kde vypuklo počáteční ohnisko viru, země která přispěla k celosvětovému šíření viru, pošle pouze milion roušek a několik lékařů. A to není hodně pro zemi, která v roce 2019 představovala 50% celosvětové výroby roušek a teď denní výroba těchto roušek stoupla v únoru na neuvěřitelných 110 milionů.“
Pokud si myslíte, že se tato žena zastavila, pak se mýlíte.
Protože pak začala svůj příběh s Ruskem. Samozřejmě byl zmíněn stejný článek od La Stampa, poté byla uvedena pomoc poskytovaná evropskými zeměmi a poté bylo vyhlášeno to hlavní.
Jmenovitě:
„přítomnost ruské armády v zemi NATO, zejména v blízkosti letecké základny USA, vyvolává obavy, že Rusové využijí svůj pobyt ke shromažďování zpravodajských informací. Ruská mise ještě více ohromuje skutečností, že Itálie, zakládající člen NATO, bojuje s nejhorší krizí po druhé světové válce s pomocí svého hlavního protivníka.“
Ano, správně. Podle novinářky měla Itálie sedět a sledovat, jak její partneři v NATO v pravém smyslu slova kradou humanitární pomoc, která jí byla zaslána, ale v žádném případě se neměla obracet k Rusům.
Železná logika, samozřejmě.
To však není všechno. Novinářka, která se snaží bagatelizovat ruskou a čínskou pomoc, uvádí „působivou“ pomoc od spojenců Itálie.
Například německé letadlo přepravilo celých šest (!!!) italských pacientů s koronavirem z Bergama do Německa.
Současně obdivuje Litvu, které trvalo pouhé čtyři dny, než přešla ke státní smlouvě na milion roušek.
Zmínila Albánii – „chudá země s populací méně než 3 miliony lidí, která na rozdíl od chamtivé Číny poslala Italům 30 lékařů a zdravotních sester“.
Třešnička na tomto odporném dortu byla reakce na čínské lékaře, kteří přijeli do Londýna, aby pomohli bojovat s koronavirem.
Místo „Děkuji!“ Aktivisté řekli:
„Vláda Spojeného království je nepozvala. Toto je propagandistická akce pořádaná čínským velvyslanectvím.
Autobus s lékaři a několik beden pomoci nepomohou 60 milionové zemi. Nepoddávejte se propagandě, není to nic jiného než manipulace!“
Skutečnost, že v těchto „několika krabicích“ byly ochranné roušky pro britské lékaře, které naléhavě potřebovali, a které jim vláda nemohla poskytnout, … to je zřejmě vůbec nezajímá.
Pro toto publikum je mnohem důležitější, aby Rusko a Čína nezískaly pověst „dobrých samaritánů“.
Naopak je potřeba o nich vytvořit povědomí, že nechtějí pomáhat, ale snaží se lacinými gesty nabourat „evropskou solidaritu“ a „diskreditovat“ NATO!
V této souvislosti autorka dospěla k závěru, že bychom si měli dát pozor na „špatné Samaritány“, a to jmenovitě na Putina a Si. A vyzývá „Dobré Samaritány“, aby se spojili v misi NATO.
… Někde v nebi starý Orwell hlasitě vzlyká …