Stínítka z kůže a ukřižovaní kněží. Co nacisté dělali v Buchenwaldu
11. dubna 1945 (přesně před 75 lety) se vězni tábora vzbouřili a před příchodem americké armády eliminovali stráže. Američtí vojáci, když viděli krematorium a kostry mrtvol, vyhnali Němce ze sousedního města, aby viděli důkazy o nacistických zločinech.
Název této „pracovní instituce“ nacistického Německa se překládá romanticky: … „Bukový les“.
15. července 1937 byli první vězni přivedeni na prázdnou louku poblíž města Weimar v Durynsku: „političtí“, příznivci „svědků Jehovových“, zločinci a homosexuálové. Bylo jim nařízeno stavět kasárna – spali na čerstvém vzduchu, na holé zemi. O měsíc později (14. srpna) se v Buchenwaldu uskutečnila první veřejná poprava: členové SS oběsili Hermana Kempecka, 23letého komunistického dělníka z Hamburku.
Od té doby došlo v Buchenwaldu k mnoha úmrtím. Celkem bylo za 8 let existence koncentračního tábora za ostnatým drátem vězněno 250 000 lidí a 56 545 zabitých vězňů se změnilo na popel: jejich těla byla spálena v krematoriu tábora.
Ve srovnání s Osvětimi, kde bylo zabito 1,5 milionu lidí, nebo Treblinkou (tam bylo zabito 900 tisíc), se zdá, že obětí tolik není.
Proč je tedy Buchenwald považován za jeden z nejvíce zlověstných koncentračních táborů Třetí říše?
Sušené hlavy a „Zpívající les“
Důvodů je dost. Čtyři roky zde vládla krvavá „čarodějnice z Buchenwaldu“ Ilse Kochová.
Manželka velitele (Obersturmbanführer SS Otto Koch) zabíjela vězně s tetováním a nařídila, aby z jejich kůže vyrobili rukavice, stínítka pro lampy a vázání knih: v minulosti pracovala jako knihovnice.
V jejím obývacím pokoji byly lidské hlavy sušeny podle „zvláštního receptu“.
Hauptscharfuhrer Martin Sommer, nechvalně známý buchenwaldský kat, byl velmi krutý:
tento důstojník SS popravil stovky lidí v branách tábora, na kopci se stromy.
Speciálně je věšel tak nízko, že si člověk myslel, že má šanci dostat nohy na zem, a když se dusili, trpěli strašně. Mezi popravenými Sommerem byli dva rakouští kněží ukřižováni vzhůru nohama.
Kvůli neustálým výkřikům vězňů byla oblast cynicky přezdívána „Zpívající les“.
Sommer byl šťastný, když přišel s novými způsoby vraždy: podával vězňům injekce fenolu a jen vzduchu, a pak pozoroval jejich křeče, v zimě umučil jednoho německého pastora k smrti, pověsil ho nahého na mrazu a lil na něj vodu.
V roce 1941 sem byli přivedeni první sovětští váleční zajatci. Tři důstojníci gestapa z Drážďan, si vybrali nejhubenější a nemocné – postupně zastřelili 1 000 lidí: několik dní za sebou je zabíjeli výstřelem do hlavy.
Za celou dobu bylo v „satelitních táborech“ Buchenwaldu popraveno 8 000 vězňů Rudé armády:
tyto oběti nebyly ani ve statistikách nacistického tábora vzaty v úvahu.
Jed, tyfus, fosfor, smrt
Buchenwald je také známý pro monstrózní lékařské experimenty na vězních.
Od roku 1942 do roku 1943 lékaři SS testovali na vězních vakcínu na tyfus: na vedlejší účinky zemřelo 154 lidí.
Čtyři sovětští váleční zajatci byli zabiti velmi krutým a pomalým způsobem – testovali na nich, jak rychle člověk umírá účinkem jedu.
Lidé byli záměrně infikováni tuberkulózou (více než polovina infikovaných zemřela), natírali lidi fosforem a pak je zapálili, aby zjistili zda by nová léčebná mast z říšských lékáren pomohla na popáleniny způsobené zápalnými bombami (ty ve velkém na německá města shazovali spojenci).
Většina obětí Buchenwaldu (více než 33 000 lidí) zemřela hladem, na nemoci a otrockou práci.
Druhý velitel koncentračního tábora, Oberführer SS Hermann Pister, se chlubil svým nadřízeným:
v jeho táboře se nespotřebovávají náboje, které potřebuje fronta, vězni neustále umírají sami o sobě v obrovském počtu.
Smrt po 1,5 měsíci práce
Vězni Buchenwaldu byli nuceni pracovat v továrnách. Například v podzemním táboře Mittelbau-Dora, kde vyráběli balistické střely V-2: kterými v září 1944 – březnu 1945 nacisté ostřelovali Londýn, Paříž a Antverpy.
Pracovní den trval 17 hodin: v průměru po měsíci a půl lidé umírali vyčerpáním.
Později bylo v jámách poblíž tábora nalezeno 25 000 mrtvol. To znamená, že obyvatel Buchenwaldu zemřelo mnohem více, než ukazují suché statistiky: jednoduše byli zničeni v sousedních „továrnách“, jako je Dora nebo v „satelitních táborech“.
Bohužel, genocidy se nedobrovolně zúčastnili i spojenci:
24. srpna 1944 bombardovalo anglo-americké letectví Buchenwald. Cílem byly zbrojní dílny a kasárny SS, ale bomby dopadly na kasárny vězňů: 388 lidí bylo zabito, více než 2 000 vězňů bylo zraněno.
Podle některých zpráv byl během spojeneckého bombardování zabit šéf komunistů Německa Ernst Thalmann, ačkoli podle oficiální verze byl zabit v budově krematoria.
Rádio v odpadkovém koši
Největší a nejúspěšnější buňka odporu v nacistických táborech fungovala právě v Buchenwaldu. Od roku 1942 do roku 1945 vězni ve speciálně vykopaných skrýších ukryli 91 pušek, 1 kulomet (!), desítky ručních granátů a dokonce provizorní radiostanici: tu měli v koši (kýblu) na odpadky.
V průběhu let lidé v kasárnách ukryli stovky (!) dětí a dospívajících: podle pravidel SS děti, které dorazily do tábora okamžitě stříleli, protože nemohou pracovat v plné síle, a jenom ujídají příděly.
Sovětští váleční zajatci prováděli sabotáže v továrnách tábora Dora při výrobě V-2: mnoho raket explodovalo při startu nebo nedosáhlo svého cíle.
V koncentračním táboře existovalo několik odbojových organizací, rozhodnutí byla přijímána společně: Komunistickou stranou Buchenwaldu (z německých antifašistů), Výborem ruského vojensko-politického centra (ze sovětských vězňů) a Výborem lidové fronty.
8. dubna 1945 poslali americkým jednotkám radiogram:
„Potřebujeme pomoc. SS nás chtějí zabít.“
A oni dostali odpověď:
„Vydržte. Spěcháme vám na pomoc.“
Komanda SS již začala s přípravami na evakuaci: chystala se uspořádat „pochod smrti“ a zahnat vězně do jiného tábora hluboko do vnitrozemí Německa … Během takových akcí obvykle polovina vězňů zemřela.
“Dívejte, parchanti!”
11. dubna 1945 se vězni Buchenwaldu vzbouřili. Vytáhli ukryté pušky, zaútočili na strážní věže SS, obsadili kancelář velitele.
Zaskočení esesmani byli překvapeni, složili zbraně a o několik hodin později se vojáci Třetí americké armády přiblížili k branám koncentračního tábora.
Vězni je objali a pokusili se „nosit je na rukách“, i když byli k smrti vyčerpaní.
Američané rozzuřeni hromadami mrtvol v kasárnách Buchenwaldu, 16. dubna silou vyvedli tisíce Němců z města Weimar, a donutili je jít 25 kilometrů (okružní cesta) pěšky do koncentračního tábora, aby na vlastní oči viděli hrůzy Hitlerova režimu.
Bylo jim ukázáno krematorium, šibenice, mrtvá těla připomínající kostry:
“Podívejte se na svou práci, parchanti!”
Vážení měšťané upadali do hysterie, mnozí omdleli.
Kterého z katů dostihla odplata?
První velitel Buchenwaldu Karl-Otto Koch byl zastřelen po verdiktu říšského soudu týden před povstáním
(5. dubna 1945) za vraždu doktora tábora, který mu léčil syfilis: Koch se obával, že tuto informaci prozradí.
Jeho vražedná manželka Ilse Kochová (ta, která se „proslavila“ stínítkem vyrobeným z lidské kůže), byla odsouzena na doživotí a v roce 1967 po 16 letech v německém vězení se oběsila v cele.
Druhý velitel tábora Hermann Pister byl v roce 1948 Brity odsouzen k smrti (na šibenici), ale před popravou zemřel na infarkt.
Popravčí Martin Sommer byl zatčen, strávil 14 let ve vězení a byl předčasně propuštěn „ze zdravotních důvodů“. … Zemřel v roce 1988.
Od roku 1958 se v Buchenwaldu nachází pamětní komplex – muzeum.
Budova krematoria, vězeňská budova, cely a výstavy s fotografiemi se nedoporučují pro děti mladší 12 let.
Tady … i dospělí mohou ztratit nervy …