Ano – historii píšou vítězové. Kdyby starý Adolf vyhrál druhou světovou válku, zůstal by v paměti jako velký humanista, a bojovník za svobodu, a … bla-bla-bla. 

No a to, že někdy jeho politika nebyla úplně humánní …

Vždyť to znáte, jednoduše by nad tím zavřeli oči. 

Je spousta příkladů a v žádném případě nejsou z raného středověku. 

Dnes si řekneme o Kongu, a pokud si myslíte, že hlavní postavou budou černoši, mýlíte se, protože dnešní lidojed je bílý.

První lidé na území Konga se objevili dávno – v rané době kamenné. 
Předpokládá se, že to byli nějací pygmejové nebo příbuzní současných křováků. A teprve před 3-4 tisíci lety sem migrovali černoši mluvící jazykem bantu..

Zvýšili své hospodářství na vyšší úroveň a zahájili formování prvních útvarů podobných státu.

Bylo tu asi tucet těchto proto-státních sdružení a kolem 14. – 15. století mezi nimi vzniklo Kongo. 
Zhruba ve stejnou dobu se sem dostali i Portugalci, kteří se zajímali o otroky. 
Konžané aktivně obchodovali v tomto „odvětví“ a rádi jim prodávali své rasové bratry.

Koncem 15. století Portugalci poslali do Konga své kazatele. Taková činnost přirozeně u obyvatelstva nezpůsobila nadšení, došlo k povstání a Portugalci museli minimalizovat svou přítomnost, přesto některá semena vyklíčila, což porodilo bizarní synkretismus.

Na počátku 18. století tato semena přinesla úžasné ovoce ve formě povstání vedeného ženou, která se prohlásila za sv. Antonína. Je prostě s podivem, že jí ještě feministky a příznivci afrocentrismu neudělali kultovní hrdinkou, protože se nejen nazývala sv. Antoniem, ale také kázala, že se Ježíš narodil v Kongu,
jakož i všichni svatí. Povstání bylo samozřejmě potlačeno.

Ale to jen tak na okraj, na konci 19. století se o tato místa začal zajímat belgický král Leopold II. 

Tento „dobroděj“ byl dobrým králem Belgie – demokratem, stavitelem a humanistou, a když organizoval Mezinárodní asociaci pro studium a civilizaci střední Afriky, nikdo nic netušil.

Ve skutečnosti, pomocí této organizace, Leopold II. vlastně převzal kontrolu nad Kongem. Z právního hlediska se země začala považovat za belgickou kolonii, ale ve skutečnosti – za majetek krále. 

A jediná věc, kterou chtěl ze své mega-zahrady získat, byly peníze…. Metody ho nezajímaly.

Nejprve naplnil Kongo represivními jednotkami, aby si všichni zvykli na skutečnost, že teď je jeho vůle nadevše. Odpůrci byli zničeni s celými vesnicemi. 

Pokud si někdo nevzpomíná, tak takové činy jsou definovány jako genocida.

Když černoši pochopili, že musí být poslušní, nahnali je těžit kaučuk.  Všichni dostali normu produkce, ale byla velmi vysoká. Aby černoši nelenili, nařídil Leopold II., aby ty, kteří nesplní normu, jednoduše zabili.

Aby však popravčí patroly nebyly zbytečné a aby nedošlo k žádným fiktivním popravám, král nařídil, aby odsouzencům odřízli ruku. 

A nezáleželo na tom, jestli to byl starý muž, žena nebo dítě –  popravili a mrzačili všechny.

Ale protože popravčí dostávali odměnu za popravené, začali sekat ruce bez příčiny. Výsledkem bylo, že začal úplný celý maraton sekání rukou. K tomu se připojili i místní obyvatelé, kteří odsekávali ruce komu je napadlo, a pak je prodali za pakatel katům, kteří za ně dostali zaslouženou odměnu.

Usekané ruce se jeden čas dokonce staly měnou. 

Pokud se některá vesnice nedokázala vyrovnat s normou, která jí byla přidělena, ze zoufalství zaútočila na jinou vesnici, aby tam uřízla ruce obyvatel a vyplatila se před králem. 

Standardní cena byla tato:
pokud vesnice nesplnila normu, měla králi poskytnout dva koše rukou.

Musí se uznat, metoda stimulace produkce se ukázala jako neobvykle efektivní. 

Za tři desetiletí takového zušlechťování divochů se Leopoldu II. podařilo snížit počet obyvatel země o polovinu (z 30 milionů na přibližně 15), zatímco produkce kaučuku se zvýšila 40krát!

Šídlo v pytli však nebylo možné utajit, tím více, že se Leopold II. ani příliš nesnažil. Byl obecně docela rezervovaný a plachý, ale ne paranoidní. Prostě miloval peníze a očividně nepovažoval černochy za lidi. 

Ale jinak… to byl dobrý člověk! …. O Goebbelsovi se to také říkalo. 

Tlak veřejnosti však rostl, tak rok před svou smrtí prodal Kongo, které se stalo skutečnou belgickou kolonií.

… To byl začátek dvacátého století. 

Za několik desetiletí se v Evropě objeví nový tyran, ve stínu kterého Leopold II. nezůstane zločincem, ale monarchou, nositelem mnoha cen, dožil 74 let, zemřel přirozenou smrtí a je pohřben v královské hrobce. 

V jednom z belgických měst mu byl postaven pomník, na kterém je napsáno toto:

„Začal jsem pracovat v Kongu v zájmu civilizace a pro dobro Belgie.“ 

… Hrůza … takto si dnes svět pamatuje  Leopolda II. jednoho z největších masových vrahů v historii,… 

Překlad: Janinna
https://bit.ly/3aHopmJ

Historie Evropy, historie kriminality:
https://www.pokec24.cz/historie/historie-evropy-historie-kriminality/

sdílet na