Přistoupit na výkupné a nechat vyděrači v ruce „kompro“, je sebevražda
KOMENTÁŘ TOMÁŠE VYORALA:
Přistoupit na výkupné a nechat vyděrači v ruce „kompro“, je sebevražda.
Turci otvírají migrantům brány do Evropské unie.
V době rostoucí hysterie – nesoudím, nakolik adekvátní – spojené s čínským koronavirem otevřel turecký prezident Erdogan brány do Evropy migrantům z tureckého území. A to navzdory výkupnému ve výši několika miliard eur, které mělo dle dohody EU s Tureckem z roku 2016 přispět k zamezení nelegální migrace v daném regionu a navracení nelegálů do Turecka.
Erdogan v pondělí pohrozil, že počty můžou jít do milionů. To je tak, když vyděrači přistoupíte na výkupné a necháte mu přitom v ruce „kompro“ materiály jako časovanou bombu.
Na řecko-turecké hranici se nyní shromažďují tisíce migrantů a uprchlíků z řad Afghánců, Syřanů či Iráčanů snažících se dostat za lepším do Evropy. Stalo se tak poté, co turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v pátek oznámil, že Turecko jim déle nebude bránit v odchodu do Evropské unie.
„Bude jich více. Brzy budou tyto počty vyjádřeny v milionech,“ sdělil Erdogan.
Časovaná bomba
„Poté, co jsme otevřeli dveře, zaznělo několik hlasů říkajících ‚zavřete dveře‘. Řekl jsem jim, že je hotovo.
Je to dokončeno. Dveře jsou nyní otevřeny. Nyní budete muset převzít svůj díl břemene,“
uvedl v pondělí turecký prezident.
Jsem si vědom, že po bitvě je každý generálem, ale v tomto případě musel každý rozumný člověk od začátku „miliardové dohody“ s Tureckem tušit, že se jedná o časovanou bombu. Se vším respektem k Turecku, nejsem si vůbec jistý, nakolik ho brát za důvěryhodného partnera.
I kdyby bylo Turecko nastokrát partnerskou zemí v alianci NATO, jeho zájmy a zájmy Evropy měly historicky, mají aktuálně a budou mít do budoucna nespočet třecích ploch a protichůdných tendencí.
Eufemisticky řečeno.
Současný krok tureckého prezidenta hrozící další vlnou migrační invaze budiž toho dokladem – a v tomto konkrétním případě zcela bez ohledu na důvod – Erdoganova počínání.
Vojenské operace (invaze) Turecka coby člena vojenského paktu NATO (jehož jedním z hlavních deklarova-
ných cílů je kolektivní obrana) na území svrchovaného syrského státu za odvracení zraku „západních demokracií“ budiž rovněž na pováženou.
Pozdě bycha honiti
„O hranice se nejedná, o hranice se střílí,“
řekl T. G. Masaryk, první československý prezident, k jehož až mýtickému odkazu, který má obecně (nejen v jeho případě) často tendenci přebíjet historické reálie, se ráda odvolává nemalá řádka liberálně progresivních intelektuálů.
Jakkoliv tahle slova myslel v jiném kontextu, myslím, že stojí za to si je připomenout.
Migrantům mířícím za lepším životem a štědrými sociálními dávkami na území EU se nelze divit. Nelze se ale také donekonečna ohánět nedotknutelností lidských práv a humanitou v případě, kdy jsou nelegálně – nezřídka násilím – narušovány národní hranice (v tomto případě vnější hranice EU, které má zákonnou povinnost bránit Řecko) lidmi, o nichž nevíme vůbec nic.
Budou Evropané vzdorovat, nebo se podvolí?
Co lidská práva a bezpečnost našinců? Našinců, kteří svou činností tvoří po staletí hodnoty a financují chod evropských států. Je snad někdo natolik bláhový, že věří tomu, že Evropa může pojmout, uživit a zachránit celý svět, respektive Afriku a Blízkých východ?
Je to smutné, je to tragické, ale přenesení Masarykova citátu do reality je, dle mého názoru, bohužel, v budoucnu nevyhnutelné. Ještě jednou zdůrazňuji, že za to nejsem rád.
Leč nezodpovědná politika, nebo spíše ideologická zaslepenost a diletantismus řady evropských politiků a bruselského politbyra vycházející z Kalergiho panevropských idejí, dostal Evropu do hraničního stavu.
Bude současná evropská civilizace schopna vzdorovat (respektive najdou se takoví Evropané?), nebo přijde podvolení a pád podobný pádu Římské říše?
Jako třešničku na dortu si dovolím ještě připomenout slova Angely Merkelové z roku 2016, kdy německá kancléřka tvrdila, že migrační krizi vyřešila dohoda s Tureckem, nikoliv uzavření balkánské trasy maďarským plotem.
Budeme-li brát vážně slova paní Merkelové, pak jsme nyní zřejmě dost… v úzkých. Budu-li slušný.