“MY JEŠTĚ MŮŽEME PROHRÁT TUTO VÁLKU”… ARDENY 1945

Už tento zápis sám o sobě umlčí „šiřitele mýtů“ o tom, že Winston Churchill údajně nepožádal Josifa Stalina, aby zahájil ofenzívu Rudé armády co nejdříve, aby zachránil americké jednotky během operace v Ardenách.

Ale – všechno hezky popořádku.

V červnu 1944 vojska „spojenců“ protihitlerovské koalice po dvou letech výmluv a uhýbání otevřela druhou frontu v Normandii.

Jen proto, že už bylo jasné:… pokud se tak nestane, pak Rudá armáda do jednoho roku vstoupí do Evropy minimálně po Nizozemsko. A veškerá aktiva amerických, britských a dalších průmyslových korporací, které od roku 1933 aktivně pracují pro hitlerovské Německo, budou v rukou SSSR.

Vedení zemí „protihitlerovské koalice“ tento stav samozřejmě nemohlo dopustit. Ano, a také cenné kádry z rozvědky Wehrmachtu a SS bylo nutno zachránit. Takže druhá fronta se otevřela.

V prosinci 1944 se však ukázalo, že ofenzíva vítězných spojenců se nevyvíjí tak rychle, jak evropští a američtí generálové nakreslili ve svých plánech.

Nastoupení „spojenců“ směřovalo na Ardenský horský masiv, kde bylo bezpečně zastaveno.

Vzhledem k tomu, že v prosinci 1944 měly Spojené státy a Anglie na německé frontě celkem 5,2 milionů lidí s obrovskou výhodou strategického bombardovacího letectva, proti německým 23 divizím po celé západní Evropě (vzhledem k neúplným divizím – v nejlepším případě asi 400 tisíc lidí), je jasné, proč Američané a Britové byli schopni postupovat.

A proč se „zastavili“ v Ardenách, je také jasné:
zde se setkali s plnohodnotnými bojovými divizemi Wehrmachtu a Waffen-SS.

NA TRIKY EINSENHOWERA SE NAJDE RUNDESTEDT

Následně Američané a Britové přišli s „Chytrým plánem”: na určité části fronty oslabit linii obrany, dát o tom vědět německé rozvědce, počkat na německý protiútok, odrazit ho a „na bedrech“ ustupujícího nepřítele, prorazit linii obrany.

Nádherný plán…

V Ardenách byla ponechána jako krmivo pro děla 28. a 106. pěší divize, chladnokrevně obětována Dwightem Eisenhowerem (pozdrav vypravěčům o tom jak „SSSR vojáky nešetřil a nelitoval ztrát!“).

Německé velení v osobě Gerda von Rundestedta a Waltera Modele posoudilo situaci. Německé velitelství si uvědomilo, že na ně připravují past a … rozhodlo se, že tuto hru lze hrát společně.

A nacisté dokázali bojovat, na rozdíl od Američanů a Britů. A hlavně neměli co ztratit.

Plán to byl odvážný, ale s trochou štěstí na německé straně, by celá tzv. „Druhá fronta“ letěla ke všem čertům: armády „spojenců“ by byly zbaveny hlavní dopravní tepny, po které byla zásobována armáda.

A když vezmeme v úvahu, jak nacisté přivítali „spojence“ během přistání v Normandii, převzetí Antverp nebylo nerealistické …

Ve skutečnosti se Rundestedt pokusil udělat to samé jako polní maršálové Reichenau a Paulus v roce 1942 ve Stalingradu: jedním úderem nechat nepřátelskou armádu bez paliva, zásob, vybavení, jídla a doplňování zásob.

1. prosince 1944 zahájila 5. tanková armáda, 6. tanková armáda Waffen SS a 7. armáda pod vedením Waltera Modela ofenzívu.

Je možno – jak je libo – mluvit o „hrdinském odporu“ amerických jednotek, ale jak popsal události očitý svědek a účastník vojenských akcí americký novinář Ralph Ingersoll:

„…oni [Němci] prorazili naši obrannou linii na padesát mil a vlétli do tohoto průlomu jako voda z protržené přehrady. A od nich po všech silnicích vedoucích na západ prchali Američané…Během jednodenního přechodu mohla tanková divize ztratit několik stovek vozidel – kvůli nehodám, technice uvíznuté v bahně, převrácenými vozidly.”

„NESPOČET“ NĚMECKÝCH HORD

Koneckonců, jakými sílami disponovali nacisté během útoku na Ardeny?

A – jak vážně s nimi Američané a Britové bojovali?

O tom později psali v pamětech zajatí nacisté. Příprava operace zahrnovala nejlepší sabotážní síly Wehrmachtu a Waffen-SS.

Například – slavní “Skorzenyho kluci” spolu s jejich legendárním velitelem.

Otto Skorzeny, který byl i na východní frontě, hovořil o „spojencích“ ve své vzpomínkové knize „Tajné úkoly“, velmi zajímavě. Obzvláště na pozadí všech pukrlat… „Yankees bojovali rozhodně a odvážně“, …které byly typické pro memoáry nacistů, kteří se ukryli v americké okupační zóně.

Skorzeny popisuje americké vojáky takto :

„…uviděl jsem první americké válečné zajatce – asi sto mladých mužů, kteří byli na první pohled ve skvělé fyzické kondici. Byli zajati během prvního útočného úderu a mnoho z nich polospících muselo být vytaženo z teplých postýlek! … Nemohli jsme ani snít o přípravě dělostřelectva, protože jsme neměli k dispozici ani jednu zbraň.”

A tak popisoval svou válku.

” .. Nedostatek lidí nás postavil do extrémně nepříznivého postavení: několik jednotek po 9 lidech hlídalo přístupy k Engelsdorfu ze severu. To bylo vše co jsme si v tu chvíli mohli dovolit!”

Zajímavé, že?

Zoufalým úderem hitlerovská vojska, spoléhající pouze na počasí a překvapení, prorazí frontu dobře krmených, zabezpečených a dobře vybavených anglo-amerických „spojenců“ na 90 kilometrů!

To potom Guderian, jak se snažil vzdát se Američanům, protože se bál ruského zajetí, udělá vše co bylo v jeho silách, aby zajistil, že bojeschopné jednotky Wehrmachtu budou odstraněny ze západní fronty a převedeny na frontu východní.

Anglický historik B. Liddel-Hart popisuje situaci takto :

“Útok byl šokem pro spojence … americká fronta v Ardenách byla rozbitá a vznikla hrozba rozdělení spojeneckých armád. Úzkost se rozšířila za linii fronty … Situace byla hrozná. Byly vyjádřeny obavy, že Němci by mohli dorazit ke kanálu Le Manche a uspořádat druhý Dunkerk.“

„SOVĚTSKÝ FAKTOR“

Mnoho „milovníků mýtů“ píše o tom, že k 22. prosinci již německá ofenzíva odeznívala. To není pravda.

1.prosince začala 5. tanková armáda obkličovat britské jednotky ze Západu. Britský polní maršál Bernard Montgomery zpanikařil a požadoval, aby americké jednotky byly převedeny na západní pozice. Dostal posily a okamžitě předložil Eisenhowerovi ústup, aby vytvořil rezervu z osvobozených jednotek. Americká 12. armádní skupina byla rozdělena.

Ale … důležitý byl faktor nedostatku volných rezerv na německé straně – u Rundestedta a Modela.
Jejich pokus získat posily pro rozvinutí a upevnění úspěchu narazil na protiopatření … Rudé armády.
Posily, poslední Hitlerova rezerva, musely na východní frontu a pokusit se o deblokaci hitlerovských vojsk, které systematicky drtila Rudá armáda v Budapešti.

Pokud by neexistovala ofenzíva Rudé armády, armády Rundstedta a Modela se mohly dostat do Antverp, a kdo ví, jak dlouho by válka trvala… Ale historie nezná konjunkturální nálady.

1. prosince zbývající síly 5. tankové armády Wehrmachtu, posílené čtyřmi tankovými divizemi 6. tankové armády SS, zasáhly křídlo 3. americké armády.

Průlom v Ardenách se natolik rozšířil, že Eisenhower a Montgomery začali přemýšlet o obecné ofenzivě.

A zde opět řekl své „sovětský faktor“.

„Bystrý Heinz“ Guderian, který dobře chápal, že pokud Ardenská ofenzíva bude završena úspěchem, pak se západní fronta spojenců zhroutí jako dům karet. A to znamená, že jejich šance na útěk na Západ se sníží na mizivě malou hodnotu. A tehdy Guderian v posledních prosincových dnech roku 1944 podal Hitlerovi „neoficiální“ zprávu (jejíž text se velmi rychle stává známým britským zpravodajským službám).

Podstata zprávy je jednoduchá: v nadcházejících dnech by se měla očekávat velká ofenzíva sovětských jednotek ve východním Prusku a na Visle. Když tato ofenzíva začne, bude nutné zastavit aktivní akce proti angloamerickým „spojencům“, aby se jednotky převedly na východní frontu.

“Spojenci” se zaradovali a začali čekat na sovětskou ofenzívu. Hitler byl naštvaný a nařídil, aby postup proti „spojencům“ se uskutečnil co nejrychleji, aby se s nimi „vypořádali“ co nejdříve, než Rudá armáda úplně „rozdrtí“ zbytky hitlerovských vojsk na východě.

Guderian byl rozrušený nejvíce a litoval, že v roce 1944 nepodporoval Staufenberga …

“MŮŽEME PŘEDPOKLÁDAT …?”

V noci 1. ledna 1945 nacistické síly zahájily útok v Alsasku.

Posuďte sami:
Hitlerovská vojska postoupila za tři dny o 30 kilometrů a ráno 1. ledna německé letectvo, které bylo považováno za zcela zničené, v množství 900 bombardérů zahájilo masivní bombové útoky na spojenecká letiště v severní Francii, Belgii a Nizozemsku.

Kdyby mělo hitlerovské Německo alespoň nějaké zásoby paliva, nad dominancí spojeneckého letectva na obloze by bylo možné udělat tlustý kříž… Náhrobek.

1.ledna nařídil Eisenhower svým jednotkám opustit Alsasko a Štrasburk. Nacisté vyhráli bitvu!
Ale …. Rozkaz opustit Štrasburk se nedostal k veliteli 1. francouzské armády de Lattra de Trassigny a když k němu došel, bylo už pozdě.

Zaprvé, části francouzké armády vstoupily do bitvy o Štrasburk a zadruhé, postup Trassigna byl schválen Charlesem de Gaullem.

A velitelé spojeneckých sil Dwight Eisenhower a Bernard Montgomery se horlivě dohadovali mezi sebou. Eisenhower požadoval útok. Montgomery požadoval, zakopat se a čekat na ruskou ofenzívu.

Dohadovali se hlasitě a rázně, a do sporu zapojili důstojníky, diplomaty a kolegy ve zbrani. Došli až k bodu, že 4. ledna 1945 19. armáda Wehrmachtu pod velením generála Hanse von Obstfeldera zahájila ofenzivu severně u Štrasburku a překročila Rýn.

V sídle Eisenhowera okamžitě zapomněli na žabomyší spor a začali se připravovat na ústup.

Velitel 3. americké armády generál George Patton, napsal ve svém deníku:

„Ještě můžeme prohrát tuto válku …“.

Ale,… POTOM se bude omlouvat, že to bylo napsáno kvůli nekompetentním akcím jednotlivých velitelů … Ale to bude – POTOM.

A tehdy si Winston Churchill vzpomněl na text prosincové zprávy Heinze Guderiana poslané Hitlerovu ústředí. A tehdy napsal svůj slavný dopis adresovaný Josifovi Vissarionovičovi Stalinovi, datovaný 6. ledna 1945:

„… budu vám vděčný, kdybyste mi řekl, zda můžeme počítat s velkou ruskou ofenzívou na frontě Visly nebo někde jinde během ledna a kdykoliv jindy, které byste mohl chtít zmínit…. považuji věc za naléhavou.“

Může to být považováno za žádost o pomoc? NE. Nebyla to žádost o pomoc. Byl to výkřik zoufalství!

A ZAČAL STALIN „DŘÍVE“?

Dne 28. listopadu 1944 byla vydána směrnice č. 220275 veliteli 1. běloruského frontu „O zničení varšavsko-radomského uskupení protivníka“, která položila základ velké ofenzívy.

Informace o přípravě rozsáhlé ofenzívy Rudé armády dostávalo nacistické velení ze strany zpravodajců už od listopadu do prosince 1944. A co je nejdůležitější, ti, kteří sloužili v armádě, si jsou velice dobře vědomi toho, že zorganizovat rozsáhlou ofenzívu za méně než pět dní je FYZICKY NEMOŽNÉ.

To vše říká jednu věc:
do ledna 1945 byla Rudá armáda připravena silami 1., 2. a 3. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu k provedení strategické ofenzívy, aby osvobodila území Polské republiky západně od Visly a zachytila předmostí na levém břehu Odry.

No, nestává se, že za pět nebo šest dní armáda „magicky“ získá schopnost, aby během dvaceti dní prošla 20-30 kilometrů denně, překonávajíc zoufalý odpor nepřítele, a nehledě na to, že na cestě musí překonat sedm (!!!) opevněných linií obrany a dvě velké vodní překážky!

To vše hovoří o tom, že i když se termín útoku posunul na dřívější datum, nebylo to již kritické:
armáda byla připravena.

A úkoly, které byly stanoveny před velení 1., 2. a 3. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu, byly formovány PŘED tím, co zbytky hitlerovských vojsk na Západní frontě dostaly americké a britské generály do pozice hraničící s porážkou!

quis_quaeritis
https://bit.ly/38WyZWB

sdílet na