Jak vyplenili Mezopotámii
Útok na kulturu. Jak vyplenili Mezopotámii.
Americký senát nepovažuje za válečný zločin útok na civilní předměty kulturní hodnoty. Usnesení klasifikující útoky na kulturní památky jako válečný zločin bylo navrženo k přijetí demokratickým senátorem Edem Markim – a v žádném případě nezačínal od nuly. Učinil to v reakci na skandální prohlášení Donalda Trumpa, který oznámil, že mezi cíli leteckého útoku na íránské území jsou předměty, které jsou „důležité pro íránskou kulturu“. Se všemi následnými důsledky pro tyto kulturní a historické památky.
Slova amerického prezidenta okamžitě vzbudila obavy veřejnosti – protože na území Íránu jsou kulturní objekty světového významu. Mezi nimi jsou nejlépe dochované zigguraty Sialka a Dur Untash, starověké perské hlavní města – Persepolis, Pasagardy a Susa, palác Šáhů v Teheránu, architektonické soubory Isfahanu a perské zahrady Shirazu (Šíráz), unikátní hliněné stavby Jazdu, mauzoleum šíitských svatých, středověké hrobky starověrců Zoroastrismu.
V této zemi zachovávají staré památky a jsou v dobře udržovaném stavu. A ani nástěnné malby Paláce čtyřiceti sloupů, které vzdorně porušují islámské kánony – obrazy pití vína a nahého ženského těla, nejsou vystaveny vandalizaci a zůstávají otevřeny turistům.
Senátor Marki se pokusil legislativně zakázat bombardování takových památek, řekl svým kolegům, že Trumpova prohlášení jsou ” zrada amerických hodnot. “ Republikáni ovládající horní komoru však tuto iniciativu zablokovali. Americké jednotky si tedy zachovaly formální právo zaútočit na vše, co považují za nezbytné – například mauzoleum Fatima Masume ve svatém městě Qum, kde se neustále nachází mnoho zástupců nejvyššího šíitského duchovenstva.
Zkušenost s americkou invazí do Iráku jasně ukazuje, v co by další válka na Blízkém východě mohla proměnit světové kulturní dědictví.
Její obětí již byly hlavní historické památky Mezopotámie – především Národní muzeum Iráku v Bagdádu, které bylo ostřelováno a ztratilo většinu svých exponátů, a stalo se hlavním cílem dobře organizovaných loupeží.
„Rabování Národního muzea v Iráku v Bagdádu lze považovat za jeden z nejtragičtějších výsledků anglo-
americké vojenské kampaně v Iráku. Muzeum, kde byly uloženy nejcennější památky starověké kultury je zničeno. Lupiči odnášeli cokoli hodnotného. Mezi odcizenými exponáty jsou také ty, jejichž věk se odhaduje
na pět tisíc let. Sbírka, kterou shromáždilo mnoho generací vědců, byla za dva dny zničena.
Rabovači odnesli z 28 sálů nejméně 170 tisíc exponátů. Poškození muzea je nyní obtížné posoudit. Specialisté již prohlašují, že rabování Národního muzea v Iráku je jednou z největších katastrof, se kterými se setkala kultura Blízkého východu v celé její historii,“ psalo se o tom v New York Times.
“Z 15 tisíc exponátů Národního muzea v Bagdádu se nám podařilo vrátit jen asi 4 tisíce. Vojáci volně chodili po chodbách jako v supermarketu a brali si, co se jim líbilo! Je pozoruhodné, že lupiči věděli, kam jít a co mají vzít, měli schémata muzejních trezorů, speciální vybavení pro vloupání do skladovacích zařízení,“ uvedl později vedoucí informačního centra muzea Tanhid Ali.
Opravdu, podle odborníků UNESCO, lupiči dodávali ukradené zboží do soukromých sbírek evropských a amerických sběratelů a plnili objednávky na exponáty neocenitelné pro lidstvo.
„Když v předvečer invaze varoval šéf irácké národní komise pro kulturní dědictví Donnie George, že Američané chtějí zachytit „nejen naši ropu, ale také naši historii“, kolegové tomu nerozuměli.
Válka byla obrovskou katastrofou pro světovou archeologii a kulturu. Desítky tisíc let starých památek starověkých civilizací Sumeru a Babylonu byly poškozeny nebo zničeny a největší historická muzea v zemi byla důkladně vyrabována. Podle ministerstva cestovního ruchu a starověku v Iráku bylo ze země vyvezeno 130 tisíc kulturních a historických cenností a dosud bylo navráceno pouze 10%.
Ani největší aukční domy neopovrhují prodejem ukradeného majetku v Iráku. Takže v roce 2008, v aukci Christie’s v New Yorku, byly teprve v poslední chvíli odstraněny z nabídky jedinečné zlaté náušnice, z pokladů nalezených během vykopávek asyrského hlavního města Nimrud v severním Iráku“ vypráví o tom jedno z novinářských vyšetřování.
“Ve Spojených státech je ilegálně umístěno 90 000 iráckých archeologických artefaktů a Washington je odmítá vrátit,”
uvedl ministr cestovního ruchu Liva al-Sumaysim. Zástupce stejného oddělení, Ali Abdul Hassan, uvedl, že Američané naložili do svých vojenských letadel krabice s jedinečnými starožitnostmi Mezopotámie.
Nikdy je však nevrátili a nevěnovali pozornost žádostem Bagdádu.
Je charakteristické, že účastníci první protiamerické demonstrace v Bagdádu protestovali proti rabování muzeí. Novináři také požadovali ochranu iráckých památek, ale generál Tommy Franks před nimi blýskl vojenským humorem, připomínal novinářům osud Persepolisu, který dobyli Řekové, kteří ho také rabovali, vyplenili a poté spálili.
Podle očitých svědků byl
tento vtip zlověstný. Hned příští den v Bagdádu vzpálila Národní knihovna
– úložiště archivů arabského kalifátu, kde bylo umístěno mnoho jedinečných
rukopisů. Nebyl nikdo, kdo by to uhasil.
Neméně dramatický byl osud slavného Babylonu,
obnovený během nezávislosti Iráku.
“Když Američané vešli do města, založili tu nejprve svůj tábor.”… Ve zdech muzea.
Obrovské helikoptéry zde vzlétaly a přistávaly, vojáci odnášeli kameny s pečetí Nebuchadnezzara jako suvenýry zdarma … Když jsme se mohli vrátit do muzea, nebyl před námi stejný Babylon,“ řekl novinářům kurátor muzea Babylon Muhsin Muhammad.
Podle jeho slov, protestující
proti loupežníkům historických artefaktů byli posláni do koncentračního tábora
Abu Ghraib.
“Nebylo náhodou, že vojenské základny byly
rozmístěny na historických místech.” Po invazi do Iráku se americká
armáda začala zabývat neoprávněným zabavením a vývozem tisíců starožitností ze
země, což je zcela v rozporu s mezinárodními úmluvami a dohodami o zachování historických
hodnot během vojenského práva a okupace, “ řekl šéfredaktor irácké rozhlasové
stanice «Al Marbed» Ahmed Majit.
Téma masového drancování iráckých kulturních
hodnot dokonce vstoupilo do popkultury, jako základ pro píseň britské kapely
Chumbawamba – která říká, že imperialismus vždy slouží zájmu globálního trhu:
In old Bagdhad they´re
dursting off the antiques;
it’s the fourteenth guernica we´ve had this week.
I got twenty-five dollars for a Persian vase.
Hold the critique. I think I´ll go large.
On ebay – from Babylon back to Babylon
Tato barbarská politika samozřejmě není nic
nového. Ve skutečnosti pokračuje v dlouhé tradici drancování kulturního
dědictví třetího světa – koneckonců expozice Louvru, Britského muzea a muzea
Pergamon v Berlíně byly dokončeny na úkor archeologických pokladů převzatých z
Mezopotámie a dalších oblastí světa.
Když navštívíme starobylou Susu, uvidíme svérázný památník této loupeže – tzv. „Archeologickou pevnost“, kterou postavili Francouzi na ochranu jedinečných artefaktů, které byly poté masivně transportovány do Paříže. Kromě toho tato „koloniální archeologie“ v Íránu do roku 1979 bezpečně vzkvétala k radosti bohatých zahraničních sběratelů.
Americké invaze vždy způsobily obrovské škody na kulturních památkách. Během vietnamské války byly zničeny buddhistické chrámy v Laosu a Kambodži a během afghánského konfliktu zavírali američtí instruktoři oči před zločiny Mujahideenů, kteří uzavírali muzea spolu s nemocnicemi a světskými školami.
Po zničení buddhistických kamenných soch v provincii Bamyan se americké ministerstvo zahraničí omezilo na slovní lítost na adresu Talibanu a odmítlo poslat protestní nótu, jak to vyžadovaly mezinárodní humanitární organizace. A během syrské války Washington nespěchal, aby zachránil Palmýru zničenou džihádisty, a to navzdory skutečnosti, že Pentagon pro to měl veškeré vojenské a technické schopnosti.
Americké úřady se více zajímaly o kontrolu ropných polí poblíž řeky Eufrat.
Nakonec se Spojené státy vzdorně stáhly
z UNESCO – v zásadě se zbavily odpovědnosti za humanitární katastrofu v místech
svých „mírových operací“.
Nová válka na Blízkém východě bude jistě znamenat
novou vlnu loupeží a ničení, která by mohla být pro mnoho íránských památek
fatální.
Boj za mír se stává odpovědností každého, kdo si váží kulturního dědictví lidstva.