AŤ SLAVÍ, KDO MYSLÍ, ŽE MÁ CO
Výročí 17. listopadu – symbolicky s estébákem v čele, unylým rusofilem na Hradě a pověstí vysmívaných zlodějů a podvodníků po celém světě.
Státy se udržují myšlenkami, z nichž se zrodily… Kdo si tohle uvědomí – a kdo ví, z jakých myšlenek se kdysi zrodilo samostatné Československo – pak musí ronit krvavé slzy a sypat si hlavu popelem – a ne slavit neuskutečněné, tedy prý jakousi demokratickou revoluci – která vynesla na světlo světa jen novou garnituru předem připravených estébáků, kteří by v jinak nomenklaturním světě museli na svou šťastnou chvilku léta čekat v závětří starých a neodvolatelných komunistických papalášů.
Řekl bych – a s odstupem času se to jistě hodnotí mnohem lépe – že to, co dneska vládne, byla gorbačovská skvadra připravovaných kádrů, na první pohled výrazně inteligentnějších a přijatelnějších pro veřejnost nežli staré komunistické struktury – a viditelný rozdíl mezi jejich hlavními představiteli, tedy Brežněvem a Gorbačovem, je, myslím dostatečně názorný a ilustrativní.
K demokracii to má ovšem velice, převelice daleko, asi stejně, jako montovny a sklady k vyspělé a sebevědomé tržní ekonomice.
Věřím, že studenti, kteří vyšli 17. listopadu na Albertov, a později skončili na Národní třídě, měli čisté úmysly – a stejně tak je měla i naprostá většina těch, co přišli o pár dní později na Letnou.
Co už zdaleka tak čisté nebylo, byli lidé, kterým se celé toto národní nadšení následně s důvěrou předalo, aniž se vědělo, co jsou vlastně zač a co vůbec chtějí.
Říká se – a vzpomíná – na demokratickou předválečnou Čs. republiku, jako na vzor a symbol – co všechno jsme za 20 let dokázali. Omyl !!
Jeden velký omyl v tomto pohledu rozhodně zakomponován je : Totiž že to bylo jen za 20 let. To totiž není pravda.
1. čs. republika sice skutečně jen 20 let trvala – ale to, že byla tak úspěšná, bylo zásluhou generací, které vyrůstaly několik desítek let předtím, vlastně minimálně celé 19. století – a to je, zhruba, 5 generací, počítáme-li, že se střídají zhruba po 20-ti letech.
První republika tedy nebyla úspěšná za pouhých 20 let, už proto, že za 20 let národ rozhodně nevychováte – a kde jinde by to bylo lépe vidět nežli v současnosti u nás – ale byla špičkou – tou nejlepší špičkou – ledovce, který se pracně a pomalu a dlouho a pečlivě vytvářel celé 19. století, tedy za onoho údajně tyranského Rakouska, jehož císařský rod, přes veškeré výhrady, přeci jen považoval Čechy za své věrné poddané (a ti jej naoplátku hodně dlouho, nejméně do uherského vyrovnání v r. 1867, za zákonnou a legitimní vládu, seslanou z Boží milosti) a podle toho s nimi většinově zacházel.
To v 19. století vyrostli a rozvinuli se čeští průmyslníci, finančníci, inteligence – a také víra, že jedině poctivou prací a vzděláním lze dosáhnout pokroku a úspěchu – a – mj. – se vyrovnat vládnoucím Němcům.
To, co jsme viděli po 17. listopadu – byl také vrchol ledovce, který se vytvářel dlouho předtím, a bohužel i podle toho vypadal.
Evidentní pokračování – ba vyvrcholení – normalizace, s veškerou její oportuností a bezskrupulozním kariérismem.
Ti, co za komančů nejvíc kradli – najednou měli peníze na malou privatizaci (někteří i na velkou) – ostatní se jen smutně mohli dívat a přihlížet.
Ti, co za komančů posílali lidi za jejich názory na dlouhá léta do kriminálů – se z noci na noc stali “oporami demokracie” a “nezávislou justicí”, skutečně nezávislou především na zákonech, dobrých mravech a křesťanském vychování.
Elity jsme zjevně žádné neměli, ty utekly ve třech migračních velkých vlnách – po roce 1938 (to především bohatí Židé), po roce 1948 (to už veškerá inteligence) a po roce 1968.
Takže tu zůstal národ bez vůdců, bez elit, zvyklý krást a podvádět, kde se dalo – což se omlouvalo všeobecně tím, že se stejně okrádá bolševik. A ten nás okradl už přece nejednou.
Proběhla – z dnešního pohledu – jen další vlna normalizace, na které vydělali především průměrní až podprůměrní lidé, opět především ti zcela amorální a bezskrupulozní, kterým se otevřely někdy až zcela netušené možnosti – a kam lépe jít pro příklad než k exekutorům, kterým ODS a její tehdejší zmetek Pospíšil nejprve umožnili zcela bezostyšně krást a loupit ve velkém – s rádoby šlechetným zdůvodněním, že “dluhy se přece platí” – a poté na toto novodobé lupičství najali doslova chátru, většinou vyhozenou odevšad odjinud – vyfárané horníky z Ostravska, kterým zavřeli doly, pobudy a otrapy, kteří by ve slušné společnosti nemohli dělat ani ty nejpomocnější práce.
Kde jinde než tady je pak tak skvěle vidět, že “bez morálky to opravdu nepůjde” – a že stát je tu především od toho, aby vykonával právo, přičemž výkon práva – a to máme, prosím, i v zákoně – “nikdy nesmí být v rozporu s dobrými mravy”.
Bohužel, jak to po nich chtít, když nikdo z nich ani náznakem netuší, co to vlastně dobré mravy jsou.
Co tedy od Vítězného listopadu triumfovalo – byla opět, a skoro výhradně, bezskrupulozní amorálnost, a to rozměrů, jež jsme si ani za komančů nedokázali často představit.
O čem se chci ale zmínit zejména, a co si myslím, že je rovněž velice důležitým viníkem dnešního nesmírně tristního stavu je – selhání elit. Tedy těch, co tu zbyly nebo měly zbýt – nebo měly převzít jejich roli. A to už se mnohým, i těm, kteří nám jinak fandí, líbit nebude.
Mám totiž na mysli především – šlechtu a církev.
Pokud jde o církev – tady to vynikne zejména ve srovnání se soudním Polskem, kde – katolická – církev byla a je důležitým státotvorným prvkem – a také tím pádem i obráncem křesťanské morálky.
U nás tutéž roli – vzhledem k historii – mohla hrát církev evangelická – leč nehraje. A to především díky svému současnému i minulému vedení, jehož hlavním prvkem – jsou bojácnost a konformita všeho druhu.
Katolická církev je na tom sice o něco málo lépe, ale ne o hodně. A pokud je na tom lépe, tak jedině díky svému historicky danému rozsahu – a několika málo výjimkám, z nichž nejznámější je v současnosti probošt Piťha.
Obě pak jsou společnými spoluviníky mánií Havlovského kultu a uměle pěstovaných oslav něčeho, co se vůbec nestalo, tedy údajné demokratické revoluce a porážky komunismu.
Obě nesou nemalý díl viny za to, že naprostá většina věřících – obojího druhu – žije v ničím nepodložených bludech – a o skutečném stavu vlastní země nemá ani potuchy.
Obě tak selhávají v tom nejzákladnějším, proč vůbec církev byla svými otci apoštoly zřízena – totiž vést křesťany ke křesťanskému životu, a ten se mimo jiné pozná podle nebojácnosti hájit pravdu – protože koho už můžete mít za mocnějšího spojence, nežli Boha všemohoucího ??
A pokud jde o druhou možnou elitu – tedy šlechtu, resp. to, co z ní dodnes zbylo – platí v bleděmodrém totéž. Bojácnost, konformita, snaha vyhýbat se skutečným problémům, žít si v klidu s restituovaným majetkem (budiž, proti tomu nelze nic namítat – až na to, že elity mají ve společnosti roli mnohem vyšší a důležitější) – a tím také nemálo přispívat k zatajování a mlžení skutečného stavu věcí, a to často i v situacích, kdy je přímo osobní povinností něco činit.
Abych byl konkrétnější – mám na mysli dva zářné a snadno viditelné příklady – totiž Schwarzenberga a Czernína. Ostatně, oba se ani netají tím, že se znají a postupují často společně.
Kde pak má prosťáček brát příklady – odvahy, mravnosti, statečnosti – když prostě nejsou – ani tam, kde by je člověk právem čekal ??
Czernínovi jsem jednou napsal – a platí to obecně – ať je rád, že tu máme republiku, a ne království – protože jedině král měl pravomoci odebírat za zbabělost šlechtické tituly – a v jejich případech by asi dlouho neváhal.
Ale – vraťme se k nadpisu : Kdo myslí, že má co – ať slaví !!
Je to svátek estébáka Babiše, sotva by to v jiném režimu dotáhnul dál, s tím, že lidská hloupost je skutečně nekonečná, je to svátek exekutora Jíchy a všech dalších – a samozřejmě jejich zločinných pacholků – všude jinde by totiž seděli za loupežná přepadení, lichvu, zneužívání pravomocí a vydírání na dlouhá léta, ne-li na zbytek života, je to svátek zbabělců, kariéristů a amorálních úchylů všeho druhu – a názorně je můžete denně vidět především v justici.
O Vězeňské službě raději ani nemluvím, tam totiž není zvenčí vůbec vidět – a tak mnozí z těch, co věznili Havla, vězní dodnes stoupence svobody a demokracie a dělají jim ze života peklo.
Kdo myslíte, že je to vítězství demokracie a svobody – a že k téhle “sortě” patříte – tak slavte. Máte co. Nikde jinde na zemi by se vám – za to, co děláte – skutečně tak skvěle nevedlo.
Nikde jinde by také nebylo možné, aby se z těch, co s čistými úmysly chtěli před 30-ti lety svrhnout komunismus v naději na návrat demokratické vyspělosti, staly izolované, neorganizované skupinky či jednotlivci, kteří uprostřed moře amorálnosti přežívají jen silou vůle – a pomoci těch, co pro slušnost a demokracii ještě smysl neztratili.
Tak – Da zdrávstujet Velký Vítězný Sametový Listopad !!!
- Ing. Jiří Fiala https://bit.ly/32Pp80Q