Němcům Češi odpustili masakrování a rozkrádaní, ale Rusy chtějí nenávidět kvůli akcím Ukrajince Brežněva v roce 1968?
Autor: Jirka Kobza |
Rád bych něco připomněl a zopakoval: Před pár lety se mne novináři ptali, zdali je možné Rusku odpustit invazi z roku 68. Odpověděl jsem nějak takhle: v srpnu 68 jsme byli obsazeni vojsky Varšavské smlouvy (s výjimkou Rumunska a přes odpor Jugoslávie a Albánie), tzn. že kromě Rusů zde byli také Ukrajinci, Bělorusové, Moldavané, Gruzínci, Arméni, Azerbajdžánci a další národy tehdejšího SSSR. Kromě nich ale také Poláci, Maďaři, Bulhaři a NDR. Viník je jasný a spolupachatelé také. Jenže, pokud jsme odpustili Německu 6 let okupace, zotročení národa, drancování našeho průmyslu, zemědělství a 350.000 mrtvých a umučených Čechoslováků, pokud jsme odpustili sudeťákům vraždy našich pohraničníků a dalších spoluobčanů kterých bylo kolem 90, Američanům ty stovky mrtvých civilistů a dětí během náletů na Prahu a Plzeň těsně před koncem války, tak opravdu nevím, proč by Rusko mělo být generálním dědicem pachatele hromadné historické křivdy na ČSR z roku 1968, o které (mimochodem) rozhodl Ukrajinec Brežněv. Je zde jedno zajímavé srovnání. Počet československých obětí srpna 68 se blíží počtu obětí sudeťáckého řádění v našem pohraničí v roce 1939. Přítomnost sovětských vojsk ale nepřinesla holokaust ani Heydricha, ani Lidice a Ležáky. Ze srpna 68 se stala donekonečna omílaná politická mantra, zatímco na významnější milníky naší historie se jaksi „zapomíná“, například na Mnichovskou smlouvu, kterou nás naši „spojenci „prodali Hitlerovi, na Jaltskou a Postupimskou smlouvu, kterou nás naši západní „spojenci“ prodali (resp. vyměnili za vliv v Řecku) Stalinovi a tak bych mohl pokračovat. Z Banderovců se stali téměř národní hrdinové. Protože pokud chceme někomu vytýkat zločiny, spáchané na ČSR a jejím obyvatelstvu, tak potom to tvrdě a nekompromisně připomínejme po zásluze všem, kteří zde vládli, loupili a vraždili během oněch posledních 100 let samostatné ČSR. Je zvláštní, že jsem neslyšel, že by ČR byla v ohrožení, že by ji chtěli Němci ovládnout, zatímco strašení Ruskem je velice „in“, navzdory tomu, že se za svoji účast na invazi 68 již několikrát omluvili. Omluva např. sudetských Němců za řádění ordnerů mi ale podle všeho unikla. Anebo je už zase doba, kdy mezi rovnými jsou někteří rovnější a někteří málo rovní? Mnoho dnešních odvážných rusobijců (většinou ti, kteří život před rokem 1989 v dospělosti nezažili) zatvrzele odmítá postavit se tváří v tvář historii objektivních skutečností a faktů. Neobhajuji žádnou ze jmenovaných zemí ani skutky a zločiny, které zde napáchaly, jen si myslím, že je čas hledět více do budoucnosti a když to jde s Němci, proč by to nešlo s Rusy? Autor je poslancem za SPD.
